cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze L Zastavíli soud řízení ve věci občanskoprávní o podané žalobě s tím, že věc po- stoupí správnímu orgánu, ale správní orgán pouze účastníkům sdělí, že se věcí za- bývat nebude pro nedostatek vlastní pravomoci (aniž by současně podal zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb. návrh na rozhodnutí záporného kompetenčního sporu), je žalobce v původním občanskoprávním sporu legitimo- ván k tomuto návrhu sám ($ 3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování někte- rých kompetenčních sporů).
6x4 II. Domáhá-li se bývalý voják základní služby doplacení částky rozdílu mezi služ- ným a minimální mzdou za dobu základní služby, rozhodne o tomto nároku služeb- ní orgán (6 2 odst. 1 zákona č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služ- by a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze). Který konkrétní služební orgán z těch, které přicházejí v úvahu, o věci rozhodne, stanoví ministr obrany (Sdělení náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky ze dne 18. ledna 2006, čj.
5142/2006-MSP-SKDP, o rozhodnutí prezidenta republiky jako nej- xy vyššího služebního orgánu, uveřejněné pod č. 13 v částce 1/2006 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti).
(...) Zvláštní senát vychází z toho, že ne- postačí nějaké neurčité vyjádření nevůle roz- hodovat; trvat však důsledně na formální stránce soudního nebo správního aktu by ale také nevedlo k potřebnému cíli; ve svém dů- sledku by zejména působilo v neprospěch účastníka řízení. Spíše než k formě je proto nutno upnout se k obsahu a hodnotit, nakolik srozumitelně a určitě byla pravomoc ve věci rozhodovat popřena a zda tak učinil ten, kdo k tomu byl oprávněn. Zvláštní senát proto posoudil citované přípisy náčelníka Vojenské kanceláře prezi- denta republiky, resp. ředitele odboru legisla- tivy a práva Kanceláře prezidenta republiky.
Tak dospěl k závěru, že jak náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, tak posléze ředitel odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky byli prezidentem re- publiky pověřeni k vyřízení postoupené věci a že jednoznačně vyjádřili, že prezident re- publiky - citováno z přípisu ředitele odboru 745 1277 legislativy a práva Kanceláře prezidenta re- publiky - „skutečně nehodlá vydávat jakéko- liv rozhodnutí“ Prezident republiky tedy zřetelně odmítl ve věci rozhodovat - byť, jak uvedeno, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ply- ne, že na něm jako na nejvyšším služebním orgánu bylo pouze určit, který služební or- gán ve věci má rozhodnutí vydat.
Jak orgány justiční, tak orgány moci vý- konné tedy odpírají ve věci samé rozhodnout. Zvláštní senát tedy má důvodně za to, že je tu negativní kompetenční konflikt ve smyslu $ 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb. Pro- to jej předsevzal k řešení. Návrh na zahájení řízení o kompetenč- ním sporu přitom podal žalobce. K podání návrhu je aktivně legitimován ($ 3 odst. 2 zá- kona č. 131/2002 Sb.), protože byl účastní- kem řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat rozhodnutí stala spornou.
Zvláštní senát ve své judikatuře opakova- ně zdůrazňuje, že předloží-li účastníci řízení svůj spor vůbec poprvé orgánu veřejné moci a ten usoudí, že k rozhodování o věci není příslušný, je jeho povinností rozhodnout po- dle pravidel předepsaných příslušnými pro- cesními řády (o zastavení řízení, odložení vě- ci či odmítnutí podání) a zároveň vyslovit, kterému orgánu se věc postupuje, případně poučit účastníka o tom, u kterého orgánu má svůj nárok uplatnit. Pokud posléze i orgán, k němuž se věc dostala jako ke druhému v řa- dě, odmítá ve věci rozhodnout, musí věc jako kompetenční spor předložit zvláštnímu sená- tu.
Nemůže totiž s návrhem naložit stejně ja- ko orgán prvý a odmítnout vydat jakékoli věc- né rozhodnutí nebo vydat jen odmítavé procesní rozhodnutí (denegatio iustitiae ve smyslu soudní nebo správní): v takovém pří- padě totiž nezbývá účastníkovi, aby se domo- hl řešení své věci, než podat návrh zvláštní- mu senátu sám. Takový postup je sice právně možný (viz $ 3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.), ale měl by sloužit jen in extremis, například tehdy, pokud by druhý orgán v řadě vůbec neměl povědomí o vzniklé kompetenční ne- jasnosti (k tomu srov. usnesení zvláštního se- nátu publikované pod č. 967/2006 Sb. NSS).
746 C.) Žalobce brojí proti výši služného upra- vené v $ 79 zákona č. 220/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že podle $ 1 a $ 2 odst. 1 zákona č. 220/1999 Sb. rozhodují služební orgány, který- mi jsou prezident republiky, ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a ji- ní vedoucí zaměstnanci, bylo zapotřebí zkoumat, který z uvedených služebních orgánů je opráv- něn (a povinen) rozhodnout o nároku žalobce. Zvláštní senát proto zjišťoval, zda existují vnitřní služební předpisy upravující služné osob, které konaly vojenskou činnou službu formou základní služby, a stanovící, které slu- žební orgány byly oprávněny o služném uve- dených osob jednat a rozhodovat, a to z hle- diska věcné, místní i funkční příslušnosti.
Systém nároku na služné a způsob výplaty je dostatečně upraven obecně závaznými práv- ními předpisy (shodně i odbor platové politi- ky a sociálních věcí sekce personální Minis- terstva obrany). V $ 76 zákona č. 220/1999 Sb. jsou částky služného fixně stanoveny v závis- losti na dosažené hodnosti, a ve vyhlášce č. 271/1999 Sb. jsou stanoveny podrobnosti vyplácení služného. Proto - jak sdělil zmíně- ný odbor - služební předpisy ani interní nor- mativní akty, které by stanovily, které služební orgány jsou oprávněny rozhodovat o služ- ném, dosud vydány nebyly.
Po vydání rozsudku Nejvyššího soudu bylo pod č. 13 Sbírky instrukcí a sdělení Minister- stva spravedlnosti (částka 1, roč. 2006, str. 13) publikováno Sdělení náčelníka Vojenské kan- celáře prezidenta republiky ze dne 18. ledna 2006, čj. 5142/2006-MSP-SKDP, o rozhodnutí prezidenta republiky jako nejvyššího služeb- ního orgánu. Podle tohoto sdělení v případě, že v občanském soudním řízení ve věcech tý- kajících se služebních poměrů vojáků z povo- lání (zákon č. 221/1999 Sb.), právních pomě- rů osob, které konaly nebo konají vojenskou činnou službu formou základní nebo náhrad- ní služby a vojenských cvičení, a dále ve vě- cech některých právních poměrů vojáků v zá- loze (zákon č. 220/1999 Sb.) soud svým rozhodnutím zastaví řízení z důvodu nedo- statku své pravomoci ($ 7 o.
s. ř.), neboť věc má být projednána a rozhodnuta služebním orgánem ($ 2 odst. 1 zákona č. 220/1999 Sb., $ 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb.), je služeb- ním orgánem příslušným stanovit, který ze služebních orgánů postoupenou věc v dalším řízení projedná a rozhodne, ministr obrany. Toto rozhodnutí prezidenta republiky se vztahuje právě na projednávanou věc. Proto zvláštní senát rozhodl, že ministr obrany pří- slušný služební orgán určí svým rozhodnutím. 1278 Služební poměr příslušníků Policie ČR: porušení základních povinností policisty k $ 28 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky“ k $ 2 odst. 4 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákonů č. 26/1993 Sb., č. 326/1993 Sb. a č. 265/2001 Sb. Zjistí-li policista poznatky nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je jiný policista, není oprávněn provádět úkony k prověření těchto po- znatků, ale je povinen tyto poznatky neprodleně předat útvaru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost jako příslušnému policejnímu orgánu podle $ 2 odst. 4 záko- na ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, Porušení této povinnosti předsta- vuje porušení základních povinností policisty podle $ 28 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
Spor o pravomoc mezi Nejvyšším soudem a prezidentem republiky, za další účasti Mgr. Tomáše A. (žalobce) a Ministerstva obrany (žalovaný), ve věci doplacení rozdílu mezi vý-