IL. Počínaje účinností zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, tj. ode dne 1. ledna 2007, zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vy- vlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou příslušné soudy v občanském soud- ním řízení, a to soudy krajské, které přitom procesně postupují podle části páté ob- čanského soudního řádu ($ 244 a násl. o. s. ř.). Věcí vyvlastnění ($ 28 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění) je přitom třeba rozumět jak případy, kdy správní or- gán návrhu na vyvlastnění vyhověl, tak případy, kdy jej pro neplnění zákonných podmínek zamítl. Podstatné je, že se správní orgán věcí zabýval meritorně, a nikoli již výsledek tohoto věcného posouzení.
IX. Byl-li adresátem žaloby soud, který je jak soudem věcně příslušným k projed- nání žaloby ve správním soudnictví, tak i soudem věcně příslušným k projednání žaloby podle části páté o. s. ř., tedy tentýž soud, předá příslušný senát krajského sou- du, pokud se domnívá, že předmětná věc náleží jinému senátu téhož krajského sou- du, tuto věc podle rozvrhu práce tomuto senátu bez procesního rozhodování (5 104b odst. 3 o. s. ř. a zrcadlově opačný $ 46 odst. 4 s. ř. s.).
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správ- ním soudnictví se zvláštní senát řídil následu- jící úvahou: Jak správně ve svém návrhu poznamenal civilní senát Krajského soudu v Brně, otázkou věcné příslušnosti soudů k přezkumu zákon- nosti rozhodnutí o vyvlastnění po 1. 1. 2007 se zvláštní senát již zabýval. V usnesení ze dne 8. 6. 2007, čj. Konf 4/2007-6, publikova- ném pod č. 1312/2007 Sb. NSS, zvláštní senát připomněl, že podle dřívější rozhodovací praxe zvláštního senátu rozhodnutí o vyvlast- nění nemovitostí nebylo posuzováno jako rozhodnutí ve věci vyplývající ze soukromo- právních vztahů ve smyslu $ 7 o.
s. ř. Z toho vyplynul závěr, že rozhodnout o takové věci příslušelo soudu ve správním soudnictví (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 5. 5. 2005, čj. Konf 81/2004-12, uveřejněné jako č. 448/2005 Sb. NSS). V citovaném usnesení zvláštní senát dále konstatoval, že dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon o vyvlastnění, upravující podmínky od- nětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a přechod vlast- nického práva nebo nabytí práva odpovídají- cího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, jakož i zrušení odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a navrá- cení těchto práv jejich dosavadnímu nositeli [$ 1 odst. 1 písm. a), b), c) citovaného zákona].
Zvláštní senát dále upozornil na to, že část sedmá zákona o vyvlastnění upravuje projed- nání vyvlastnění v řízení před soudem v $ 28 odst. 1, a to tak, že k řízení ve věci vyvlastně- ní, která má být projednána v občanském soudním řízení - s poznámkou, že jde o $ 244 až 2501 o. s. ř. - je v prvním stupni příslušný krajský soud. Tato úprava - jakkoli v rozporu s převažujícím názorem nauky na veřejno- právní charakter expropriačního aktu - tedy výslovně svěřuje projednání vyvlastnění říze- ní před soudem v občanském soudním řízení podle části páté o.
s. ř., upravující řízení ve vě- cech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgá- nem, v $ 244 až 6 2501 Zvláštní senát, který rozhoduje podle aktuálního právního stavu, proto v citovaném usnesení vyslovil, že roz- hodnout ve věci přísluší soudu v občanském soudním řízení, a to bez ohledu na to, že sám vyvlastňovací akt byl vydán před tímto datem. 859 1677 Civilnímu senátu Krajského soudu v Brně třeba přisvědčit v tom, že ve věci, o které zvláštní senát rozhodoval shora označeným usnesením, byla nemovitost (budova) správ- ními orgány vyvlastněna, tj. že bylo v meritu věci rozhodnuto kladně.
Mýlí se ovšem, po- kud tvrdí, že v nyní předložené věci bylo roz- hodnuto nemeritorně, tj. že návrh na vyvlast- nění byl zamítnut bez skutečného věcného projednání toliko z formálních důvodů. Správné posouzení otázky, zda správní or- gán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů věc- ně či zda řízení o věci samé před správním or- gánem vůbec neproběhlo, je přitom podstat- né. V tomto směru lze odkázat na usnesení ze dne ze dne 20. 9. 2007, čj. Konf 22/2006-8 (viz www.nssoud.cz); zvláštní senát tu kon- statoval, že smyslu zákonné úpravy a nezpo- katury odpovídá závěr, že pravomoc soudu v občanském soudním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, Co je prá- vem, nebo toto právo založí.
Aby si totiž soud mohl předsevzít rozhodnutí věci in merito, musí být splněna podmínka vymezená v $ 244 o. s. ř., tj. že správní orgán o sporu (čn merito) již rozhodl. Ve věci, na kterou se odkazuje, šlo o případ, kdy správní orgán z procesních dů- vodů (pro neodstranění nedostatků návrhu) zastavil řízení ve věci, která před něj patřila, a záležitostí se věcně vůbec nezabýval; zvlášt- ní senát proto vyslovil, že takové denegatio správní jurisdikce patří před správní soud, který má posoudit jeho zákonnost.
Ve věci nyní projednávané je však situace jiná. Jak je zřejmé z dříve uvedené rekapitula- ce, správní orgán návrh na vyvlastnění, resp. omezení vlastnického práva ve formě zřízení věcného břemene, zamítl věcně, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí jednoznačně plyne, že tak učinil z důvodu nesplnění záko- nem stanovených podmínek. Dospěl k závě- ru, že návrhu na vyvlastnění nelze vyhovět, pokud příslušná stavba (uložení kabelu) byla již zhotovena, neboť vyvlastňovat zpětně ne- lze. Správní orgán zkoumal naplnění podmí- 860 nek pro omezení vlastnického práva, tj. roz- hodoval o tom, zda má být vlastnické právo k pozemku ve prospěch zřizovatele stavby optického kabelu omezeno, či nikoli.
Nepů- jde zde tedy o případ, kdy by soud v občan- ském soudním řízení řešil věc samu poprvé. Uvedeným závěrům není na překážku ani $ 28 zákona o vyvlastnění; zmiňuje-li se toto ustanovení 0 „věci vyvlastnění“, je třeba touto „věcí“ rozumět jak případy, kdy správní orgán návrhu na vyvlastnění vyhověl, tak případy, kdy je pro neplnění zákonných podmínek za- mítl. Jak již bylo vysvětleno, je podstatné, zda se správní orgán věcí zabýval meritorně, a ni- koli již výsledek tohoto věcného posuzování případu.
Dvojkolejnost, k níž by vedl kraj- ským soudem zastávaný výklad opačný - tj. že věci, kdy k vyvlastnění došlo, budou řešit soudy v občanském soudním řízení, a věci, v nichž k vyvlastnění nedošlo, budou řešit soudy správní, by totiž vedla k neakceptova- telným důsledkům. Nelze vyloučit situace, kdy by žalobce poté, co správní orgán nevy- hověl jeho návrhu na vyvlastnění nemovitosti, uspěl u správního soudu, který by správnímu orgánu věc vrátil s tím, že za dané skutkové si- tuace je zapotřebí příslušnou nemovitost vy- vlastnit.
Pak by se ale majitel takové nemovi- tosti mohl obrátit na soud v občanském soudním řízení, který by na rozdíl od soudu správního mohi dospět k závěru, že vyvlastně- ní nemovitosti za daných skutkových podmí- nek nepřichází v úvahu, a nemovitost by nevy- vlastnil. Neakceptovatelný rozpor s principem právní jistoty je tedy více než zřejmý. Vzhledem k výše uvedenému zvláštní se- nát proto vyslovil, že rozhodnout o věci je příslušný soud v občanském soudním řízení. K postupu správního senátu Krajského soudu v Brně lze ještě podotknout, že tento senát nesprávně v dané věci žalobu odmítl.
Obecná úprava v $ 46 odst. 2 s. ř. s. sice sta- noví, že soud návrh odmítne také tehdy, do- máhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním ří- zení, anebo domáhá-li se návrhem přezkou- mání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukro- moprávní věci, přičemž v usnesení o odmít- nutí návchu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu; v předmětné věci toto ustanovení ale neplatí, jde o případ speciální.
Zde vznikl spor o věcnou příslušnost me- zi správním senátem krajského soudu a jiným (civilním) senátem téhož soudu, příslušným podle rozvrhu práce (srov. k tomu $ 3 odst. 1 s. ř. s. a $ 28 zákona o vyvlastnění). Byl-li adre- sátem žaloby soud, který je jak soudem věcně příslušným k projednání žaloby ve správním soudnictví, tak i soudem věcně příslušným k projednání žaloby podle části páté o. s. ř., te- dy tentýž soud, měl správní senát Krajského soudu v Brně, pokud se domníval, že před- mětná věc náleží civilnímu senátu krajského soudu (zde Krajskému soudu v Brně), tuto věc bez procesního rozhodování předat přímo po- dle rozvrhu práce tomuto senátu.
Ten pak, v případě nesouhlasu s takovým předáním, měl postupovat podle $ 104b odst. 3 o. s. ř. a podat návrh zvláštnímu senátu (srov. k tomu také zr- cadlově opačné $ 46 odst. 4 s. ř. s.). (...) 1678 Právo Evropských Společenství: nepublikace právních předpisů v Úředním věstníku Evropské Unie Řízení před soudem: přihlížení k vadám správního řízení z úřední povinnosti k čl. 52 Ústavy ČR k čl. 11 odst. 4 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod (v textu též „Listina“) k $ 75 odst. 2 a $ 109 odst. 3 soudního řádu správního Fyzickým ani právnických osobám v České republice nelze ukládat povinnosti na základě nařízení jakožto sekundárního pramene práva Společenství, dokud ta- kové nařízení nebylo řádně publikováno v českém jazyce, a pokud jsou takovéto po- vinnosti založeny právními skutečnostmi, které se udály přede dnem řádného vy- hlášení takovéhoto nařízení; k tomu, že nařízení nebylo v českém jazyce řádně publikováno, přihlédne správní soud i bez námitky žalobce (stěžovatele).
Spor o pravomoc mezi senátem 35 C Krajského soudu v Brně a senátem 30 Ca Krajského soudu v Brně, za další účasti 1) akciové společnosti TeliaSonera International Carrier Czech Republic, 2) Anny O., 3) Marie K. a 4) Krajského úřadu Jihomoravského kraje, ve