Nejvyšší správní soud usnesení spravni Zelená sbírka

Konf 37/2006

ze dne 2007-03-20
ECLI:CZ:NSS:2007:KONF.37.2006.31

Pokud správní soud odmítl žalobu pro nedostatek pravomoci a následně okresní soud nepopřel svou pravomoc ve věci samé, avšak odmítl žalobu projednat z důvo- dů, že brojí pouze proti nákladům řízení před správním orgánem, kompetenční spor tu nevznikl ($ 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kom- petenčních sporů). Výrok o nákladech řízení je akcesorickým výrokem k výroku ve věci samé a nelze požadovat, aby o tomto výroku bylo rozhodováno samostatně a nezávisle v jiném druhu řízení, než ve kterém je rozhodováno o věci samé.

Zustanovení $ 1 odst. 2 zákona č, 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, plyne, že kompetenčním sporem je buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (spor negativní). Městský soud v Praze rozhodl, že před- mětnou věc nenáleží přezkoumávat soudům ve správním soudnictví, a odkázal navrhova- telku na občanské soudní řízení.

Okresní soud v Trutnově, třebaže návrh odmítl, nevy- slovil, že by žalovaná věc nebyla věcí soukro- mého práva. Svou pravomoc tedy nepopřel, a naopak se postavil na stanovisko, že spor o zaplacení nákladů řízení je soukromopráv- ní povahy, odmítl však svou pravomoc vyko- nat z jiných důvodů. Za situace, kdy neexistují ani strany spo- ru, ani samotný spor o pravomoc, je návrh nepřípustný. Odpověď na otázku kompetenční výluky v řízení podle části páté o. s. ř., kterou okres- ní i krajský soud zmiňují a jež se týká jejich názoru, že o nákladech řízení před správním orgánem (jako o procesní otázce) jsou soudy podle části páté o.

s. ř. oprávněny rozhodovat jen v určitých zákonem stanovených přípa- dech, musí zodpovědět tyto soudy. 1246 Katastr nemovitostí: zřejmý omyl při vedení a obnově katastru k $ 8 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (ka- tastrální zákon) k $ 4odst. 1 písm. b) a odst. 2 vyhlášky Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí“ 1. O zřejmý omyl ve smyslu $ 8 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 344/1992 Sb., ka- tastrálního zákona, nepůjde tam, kde by katastrální úřad v řízení o opravě chyby na- pravoval chybnou úvahu orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evi- dence nemovitostí oprávněným nebo povinným z právního vztahu, učiněnou v rámci šetření dle $ 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.

O zřejmý omyl nepůjde rovněž tam, kde by katastrální úřad takové šetření orgánu geodézie zcela nahrazoval v případě, kdy ne- ní mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, jak měl být dotčený právní vztah do operátu evidence nemovitostí vyznačen. » Súčinností od 1. 1. 1993 zrušena zákonem ČNR č. 344/1992 Sb. 646 II. Pokud stav zápisů v pozemkové knize byl takový, že bylo zapsáno pouze věcné břemeno a tomu odpovídající právo již v pozemkové knize zapsáno nebylo, a vý- sledkem šetření orgánu geodézie dle $ 4 odst. 1 písm. b) a odst. 2 vyhl.

č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, bylo neprovedení zá- pisu právního vztahu do evidence nemovitostí, nelze dospět k závěru, že by se jed- nalo o zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí.

Spor o pravomoc mezi Městským soudem v Praze na straně jedné a Okresním soudem