souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) Text $ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který zakládá příslušnost správního orgánu k rozhodování některých soukromoprávních sporů, ve slovech: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (f 7) na straně jedné, a účastníkem ..“ je třeba vyložit tak, že tu zákon myslí na „spory vzniklé mezi“, nikoli „spory existující mezi“. Pro určení věcné příslušnos- ti správního úřadu k rozhodnutí sporu není proto určující, že pohledávka telefon- ního operátora za telefonním účastníkem byla po svém vzniku postoupena třetí oso- bě, která telekomunikační činnost nevykonává. I spor z pohledávky takto postoupené je proto věcně příslušný rozhodnout správní orgán, tedy Český teleko- munikační úřad.
Prejudikatura: č. 1478/2008 Sb. NSS., č. 1738/2009 Sb. NSS. 184 Věc: Spor o pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Okresním soudem v Čes- kém Krumlově, za účasti akciové společnosti Český inkasní kapitál (žalobkyně) a Josefa Š. (žalovaný), o zaplacení částky 4 242,50 Kč s příslušenstvím. Akciová společnost Telefónica O2 Czech Republic (dále jen „Telefónica“) uzavřela s ža- lovaným smlouvu o poskytování telekomuni- kačních služeb. Za tyto služby se žalovaný zavá- zal platit měsíčně částku, kterou mu Telefónica vyfakturovala.
Žalovaný neuhradil čtyři faktury na částku v celkové výši 4 242,50 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohle- dávky ze dne 26. 6. 2007 postoupila Telefóni- ca pohledávku ve výši 4 242,50 žalobkyni. Ta - podala proti žalovanému dne 24. 11. 2008 u Okresního soudu v Českém Krumlově žalo- bu na zaplacení této částky s příslušenstvím. Okresní soud v Českém Krumlově usne- sením ze dne 28. 11. 2008 řízení o žalobě za- stavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikační- mu úřadu.
V odůvodnění uvedl, že podle $ 129 odst. 1 zákona o elektronických komunika- cích rozhoduje spory mezi osobou vykonáva- jící komunikační činnost ($ 7) na straně jed- né a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český telekomunikační úřad. Podle $ 524 odst. 2 občanského zákoníku s postou- penou pohledávkou přechází i všechna práva s ní spojená. Tímto právem je mimo jiné i prá- vo žalobkyně jako postupníka, i když není osobou vykonávající komunikační činnost, uplatnit nároky spadající pod $ 129 odst. 1 zá- kona o elektronických komunikacích.
Proti usnesení okresního soudu brojil ža- lobce odvoláním u Krajského soudu v Čes- kých Budějovicích. Dle žalobce o postoupe- né pohledávce nemá pravomoc rozhodovat Český telekomunikační úřad, protože nejsou splněny podmínky uvedené v $ 129 zákona o elektronických komunikacích. Český tele- komunikační úřad řeší spory pouze mezi zá- konem stanovenými subjekty, a to osobou vy- konávající komunikační činnost ($ 7) na straně jedné, a účastníkem nebo uživatelem na straně druhé. Žalobce není osobou vyko- návající komunikační činnost, k rozhodování » Publikované pod č. 1738/2009 Sb. NSS.
sporu je proto příslušný soud. Krajský soud považoval odvolání za čás- tečně důvodné. Dlužná částka 4 242,50 Kč se skládá z nezaplacených plateb za telekomuni- kační služby ve výši 1 542,50 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč. Dle krajského soudu není právo na zaplacení smluvní pokuty fi- nančním plněním spjatým s poskytováním te- lekomunikačních služeb, nejedná se tedy o plnění podle zákona o elektronických ko- munikacích, ale o plnění podle obecných ob- čanskoprávních předpisů. Krajský soud proto potvrdil usnesení okresního soudu o zastave- ní řízení jen ohledně částky 1 542,50 Kč, o které i podle jeho právního názoru má pravo- moc rozhodovat Český telekomunikační úřad, ale změnil rozhodnutí soudu I.
stupně ohledně částky smluvní pokuty 2 700 Kč tak, že řízení se nezastavuje a věc Českému telekomunikač- nímu úřadu postoupena nebude. O smluvní pokutě má pravomoc rozhodovat soud. Okresní soud v Českém Krumlově, vázaný právním názorem odvolacího soudu, rozsud- kem ze dne 24. 4. 2009 stanovil žalovanému povinnost zaplatit 2700 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) dne 14. 5. 2009 podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Českém Krumlově.
Vyšel z toho, že smluvní pokuta je sankcí vycházející z poru- šení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Vztah me- zi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny a násled- ku; nelze je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám, jako or- gán, který je podle zákona příslušným k roz- hodnutí o sporech vyplývajících z vlastního porušení povinností. Navrhovatel dále odká- zal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 9. září 2008, čj.
Konf 27/2008-7*. 185 1994 Zvláštní senát rozhodl, že příslušným k rozhodnutí v dané věci je Český telekomu- nikační úřad. Zodůvodnění: C Zvláštní senát se musel nejdříve zabývat otázkou, zda o postoupené pohledávce (ať se smluvní pokutou či bez ní) může rozhodovat navrhovatel. Jeho pravomoc vymezuje $ 129 odst. 1 zákona o elektronických komunika- cích: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vy- konávající komunikační činnost (f 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uži- vatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Podání návrhu podléhá správnímu poplatku.“ Zákonný text - na pohled dostatečně jas- ný - ve skutečnosti umožňuje dvojí výklad se zásadními důsledky pro závěr o pravomoci toho, kdo má věc rozhodnout: poprvé, že má být rozuměno „rozhoduje existující spory ..“, po druhé „rozhoduje spory vzniklé mezi ..“. Zvláštní senát přisvědčil za užití obvyklých interpretačních metod výkladu druhému. Ustanovení $ 129 odst. 1 zákona o elektro- nických komunikacích vymezuje dvě podmín- ky, které musí být současně splněny, aby byla dána pravomoc navrhovatele věc rozhodnout.
Prvá část vykládaného ustanovení [„spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (f 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem“] znamená osobnost- ní vymezení předpokladu pravomoci. Je pro- to otázkou, ke kterému okamžiku má být spl- nění tohoto předpokladu zkoumáno: zda k okamžiku vzniku závazku nebo k okamžiku vzniku sporu anebo k okamžiku, kdy je pra- vomoc zkoumána. Je totiž zřejmé, že postou- píli věřitel (osoba vykonávající komunikační Činnost) svou pohledávku za účastníkem (ob- vykle tedy telefonním účastníkem) jinému, dochází ke změně závazku v osobě, a je otáz- kou, zda se tedy mění i pravomoc orgánu, kte- rý o sporu má rozhodnout.
186 V okamžiku vzniku pohledávky, tedy před jejím postoupením, resp. tam, kde by k postoupení nedošlo, by ve sporu rozhodo- val bez pochybností navrhovatel. Smluvní postoupení pohledávky, cessio voluntaria (poznamenává se výslovně, že zvláštní senát nezkoumal případ cese ze záko- na nebo úředním výrokem, stejně tak nezjiš- ťoval, zda tu jde nebo nejde o tzv. cest fidu- ciární či inkasocesi, při níž se pohledávka převádí jen formálně, totiž proto; aby postup- ník pohledávku vymohl a převedl výtěžek po- stupiteli), je upraveno v $ 524 a násl. občan- ského zákoníku.
Předmětem postoupení není celý závazkový vztah (ale právě jen po- hiedávka, případně u dospělé pohledávky ta- ké nárok). Cesí nedochází k zániku dosavad- ního závazkového vztahu a ke vzniku závazku nového (nepostupuje se tedy „smlouva“ jako v některých jiných cizích řádech), ale záva- zek se mění v subjektech. Na místo dosavad- ního věřitele (postupitele) nastupuje osoba třetí (postupník). Na postupníka s pohledáv- kou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle $ 524 občanského zá- koníku ostatně nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil.
Zvláštní senát dále přihlédl také k důvo- dům právní úpravy: Z důvodové zprávy k $ 127-129 zákona o elektronických komu- nikacích: „Úřad rozhoduje pouze spory uve- dené v těchto ustanoveních (spory týkající se plnění povinností stanovených tímto záko- nem). Vyňato je řešení sporů o plnění povin- nosti k peněžitým plněním. Pravomocí Úřa- du rozhodovat uvedené spory je vyloučeno právo stran obrátit se na obecný soud před vydáním rozhodnutí řešení sporu Úřadem (S 7 občanského soudního řádu). Není tím však dotčeno použití předpisů o správním soudnictví“, lze dovodit, že bylo úmyslem zá- konodárce podmínit rozhodovací činnost na- vrhovatele tím, že půjde o spor věcně, nikoli osobně vymezený.
Vlastní zákonná úprava pak tento záměr poněkud zastřela přidáním „osobní“ podmínky. I tento pohled proto svědčí o tom, že osobní upřesnění, které zá- konodárce vložil do vlastního zákonného textu, je mnohem spíše časově vztaženo k okamži- ku vzniku závazku než k okamžiku vzniku —— |, "O sporu. To platí tím spíše, že v okamžiku od- stoupení od cese, nebo v případech její abso- lutní neplatnosti atp. by se pravomoc musela „vracet“ navrhovateli, což bez pochyb záko- nodárce nesledoval. Proto i tento aspekt výkladu vede k tomu, že změny v subjektech při postoupení pohle- dávky nemají v posuzované věci vliv na změ- nu pravomoci k řešení sporů.
Podpůrně lze také připomenout, že tako- výto výklad $ 129 zákona o elektronických komunikacích je v souladu se směrnicí Ev- ropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. 3. 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komu- nikací (dále jen „směrnice“). Článek 8 odst. 4 písm. b) směrnice ukládá vnitrostátním regu- lačním orgánům členských států působících v oblasti elektronických komunikací povin- nost, aby zajistily dostupné a nenákladné po- stupy pro řešení sporů. Spory v oblasti elek- tronických komunikací by měl řešit subjekt nezávislý na zúčastněných stranách.
Tím má být zajištěna ochrana spotřebitelů dle čl. 8 odst. 4 písm. c) směrnice. Je zřejmé, že směr- nice tu sleduje právě možnost dovolit rozho- dování v takovýchto věcech regulátorům. Ne- ní zřejmě sporu o tom, že pokud by tvůrci směrnice trvali na tom, aby v takovýchto pří- padech rozhodovaly soudy, byl by čl. 8 odst. 4 písm. b) zbytečný, neboť tu jde o zcela obvyk- lý závazek soukromého práva, o kterém (civil- ní) soudy pravidelně rozhodují. Ustanovení proto míří na to, aby pravomocí k rozhodová- ní sporů mohl být nadán i správní orgán (ať již v pravomoci dělené, nebo pod kasační kontrolou správního soudu, nebo - jako v českém případě - s následným speciálním civilním řízením podle části páté občanské- ho soudního řádu).
Původci směrnice opráv- něně očekávali, že právě řízení u správního orgánu vyhovuje potřebám posuzování spe- ciálních - mnohdy ryze technických - otá- zek, přičemž i otázky právní se obvykle týkají jen úzké speciální problematiky (zejména smluv uzavíraných s poskytovateli služeb). © Navrhovatel je k řešení problematiky elektronických komunikací zřízen, je odpoví- dajícím způsobem vybaven odborně i perso- nálně, a lze proto očekávat, že jeho rozhodo- vání bude rychlé, účastníkům dostupné a pro ně nenákladné.
Je ostatně významné i to, že jeho rozhodování (jako rozhodování z jedno- ho centra) už z povahy věci nenese riziko odchylující se „judikatury“. Proti rozhodnutí navrhovatele je možné brojit rozkladem u předsedy navrhovatele, a případně dále po- dat řádnou civilní žalobu u soudu rozhodují- cího v občanském soudním řízení (podle čás- ti páté občanského soudního řádu). Proto má zvláštní senát za to, že jeho vý- klad zákona o elektronických komunikacích o pravomoci navrhovatele k rozhodování ve sporech i v případě postoupených pohledá- vek odpovídá i požadavkům, které na český právní řád klade právo evropské.
Obdobnými otázkami se zabýval také Nej- vyšší soud v nedávném rozhodnutí ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008. Ve svém rozhodnutí - v němž otázku pravomoci posoudil stejně jako zvláštní senát - uvedl: „odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že v posuzovaném případě změna osoby uve- dené v f 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. v důsledku postoupení pohledávky osobou vykonávající komunikační činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikační- ho úřadu k rozhodování sporu týkajícího se povinnosti uložené tímto zákonem.
Postou- pením pohledávky osobou vykonávající ko- munikační činnost na žalobkyni (f 524 obč. zák.) se na podstatě a charakteru sporu ni- čeho nezměnilo. Na žalobkyní (postupníka) s právem na plnění (včetně příslušenství po- hledávky a veškerých práv s ní spojených) přešly též povinnosti, jež má věřitel vůči dluž- níkoví (např. poskytnout dlužníkovi potřeb- nou součinnost ke splnění dluhu, přijmout řádně nabídnuté plnění apod.). Rozsah a ob- sah povinností dlužníka je stejný a nemění se nic ani na běhu promičecí doby.“ Ze všech vyložených důvodů proto zvlášt- ní senát uzavřel, že pro určení pravomoci je prvý předpoklad pravomoci navrhovatele splněn, vznikl-li spor mezi osobou vykonáva- jící telekomunikační činnost a účastníkem (uživatelem).
Postoupení pohledávky takový- to charakter sporu nezměnilo; proto i k návr- 187 1994 hu postupníka (a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační činnost) bude rozhodovat navrhovatel. Charakter sporu vymezený v $ 129 zákona o elektronických komunika- cích je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě věřitele cesí jej nemění. Spor v konkrétní věci je však omezen na to, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnos- ti zaplatit smluvní pokutu; okresní soud má za to, že tímto orgánem je navrhovatel, kraj- ský soud však tuto pravomoc přiřkl soudu.
Proto bylo třeba řešit i druhý předpoklad pra- vomoci navrhovatele (pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“). Tento předpoklad má zvláštní senát za splněný, a to s ohledem na právní závěry na- vrhovatelem zmíněného rozhodnutí sp. zn. Konf 27/2008 (publikováno ve Sb. NSS pod číslem 1738/2009) a to z právních důvodů v onom rozhodnutí probraných, tedy i ve vě- cech nezaplacených smluvních pokut. Zvlášt- ní senát se zde zabýval také otázkou pravomo- ci k rozhodování o smluvní pokutě.
Vyložil, že „o smluvní pokutě za porušení čí nesplně- ní povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavře- né mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (S 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elek- tronických komunikacích), rozhoduje ten or- gán, který je podle zákona příslušný k rozho- dování sporů o porušení povinnosti samotné“. Jádrem argumentace (na němž není dů- vod ničeho měnit) je právní názor, že smluv- ní pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti ($ 544 odst. 1 občanského zákoníku).
Při posuzová- 188 ní pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmě- tem je právě nárok na smluvní pokutu, je nut- né se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi pří- činou a následkem; nelze je posuzovat oddě- leně. Porušení povinnosti je základní podmín- kou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat ten orgán, který je příslušný k roz- hodování sporů o porušení povinnosti, na je- jímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu.
Rozliší se proto, za jaké porušení povin- nosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komuni- kační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný navrhovatel. Neuhrazení ceny za po- skytnuté služby je porušením zákona o elek- tronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí.
Pokud se naopak jedná o (typickou) smluv- ní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení (např. satelitní antény, modemu atp.), tedy vý- půjčku, byl by k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce soud. (Srov. k tomu např. usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004-5, publi- kované ve Sb. NSS pod č. 1478/2008). Judikatu- ra v tomto ohledu je zcela stabilní. Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslo- vil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc správního orgánu ($ 5 odst 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, výrok I.).
Spor o pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Okresním soudem v Čes- kém Krumlově, za účasti akciové společnosti Český inkasní kapitál (žalobkyně) a Josefa Š.