K přezkumu rozhodnutí správního orgánu - speciálního stavebního úřadu - o zřízení věcného břemene podle $ 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních ko- munikacích, je příslušný soud ve správním soudnictví. Ustanovení $ 28 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, které založilo pravomoc krajských soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění podle části páté občanského soudního řádu, se zde nepoužije.
Již za použití jazykového výkladu $ 1 odst. 2 zákona o vyvlastnění se subjekt interpretace nemůže dostat do výkladových potíží v tom směru, zda citovanému zákonu podléhají všechna vyvlastnění a vyvlastňovací řízení. Vymezení předmětu institutu vyvlastnění tímto zákonem se totiž - jak je explicitně uve- deno v jeho $ 1 odst. 2 - nevztahuje, a tudíž režimu uvedeného zákona nepodléhá, na ty případy vyvlastnění a vyvlastňovacích řízení, které upravují zvláštní právní předpisy; zá- kon o vyvlastnění zde v poznámce pod čarou odkazuje např. na zákon č. 229/1999 Sb., o za- jištění obrany České republiky.
Takovým „zvláštním právním předpisem“ je ovšem bezpochyby také zákon o pozemních komu- nikacích, který v $ 17 zakládá příslušnému speciálnímu stavebnímu úřadu v případě, „[jlestliže byla zřízena stavba dálnice, silní- ce nebo místní komunikace na cizím Do- zemku a vlastníku této stavby se prokazatel- ně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku“, opráv- nění „na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlast- nického práva ke stavbě“. Bylo-li takto roz- hodnuto speciálním stavebním úřadem mi- mo režim zákona o vyvlastnění, nelze zde pochopitelně aplikovat režim ve smyslu $ 28 zákona o vyvlastnění zakládající projednání vyvlastnění v řízení před soudem podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu je- ho $ 244 a násl. V posuzovaném případě správní orgán L stupně zřídil předmětné věcné břemeno podle $ 17 odst. 2 zákona o pozemních ko- munikacích coby příslušný speciální staveb- ní úřad.
Jednalo se o správní akt aplikace prá- va ve smyslu zvláštního předpisu odlišného od zákona o vyvlastnění. Z tohoto důvodu proto nepřichází v úvahu ani použití $ 28 zá- kona o vyvlastnění zakládající režim soudní- ho přezkumu podle již zmíněné části páté ob- čanského soudního řádu. Žalobce žalobou přitom brojí proti správnímu rozhodnutí, jímž bylo zřízeno věcné břemeno zatěžující jeho (specifikovaný) pozemek. Z uvedeného vyplývá, že návrh samosoudce (občanskoprávního) soudního oddělení 35 C Krajského soudu v Brně byl podán důvodně.
Poněvadž vyloučení pravomoci soudu v občan- ském soudním řízení rozhodovat o této žalobě zřetelně vyplynulo již z použití jazykového vý- kladu relevantních ustanovení citovaných právních předpisů, nebylo primárně zapotřebí poukazovat na judikatorní souvislosti, na které navrhovatel ve snaze podepřít svou argumen- tační tezi jako na judikatorní analogon odkazo- val. Jak již bylo uvedeno, podstatné totiž v této věci je to, že zákon o vyvlastnění připouští, že týž režim věcněprávního omezení vlastnictví - zde ve formě zřízení věcného břemene - může být (a také je) reglementován zvláštními před- pisy, mezi které bezpochyby také patří správ- ním orgánem aplikovaný zákon o pozemních komunikacích.
Pravomoc civilního soudu je zde tudíž vyloučena. Poněvadž speciální stavební úřad, který je ve smyslu $ 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích oprávněn (při osvědčení sku- tečností předvídaných v hypotéze uvedené- ho ustanovení) zřídit věcné břemeno pro vý- kon vlastnického práva ke stavbě, v tomto řízení vystupuje jako nositel veřejné moci, neboť jednostranně vnucuje svou vůli vlastní- ku věcným břemenem dotčeného pozemku, tj. sám správním aktem založí právní vztah a stanoví jeho obsah, je z těchto příčin roz- hodnutí uvedeného správního orgánu veřej- noprávní záležitostí.
Z toho vyplývá, že pře- zkum těchto rozhodnutí náleží nikoliv civilním soudům, nýbrž správním soudům. 2380 Kompetenční spory: úhrada nedoplatku přídělové ceny; rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona 0 půdě k $ 6 odst. 3 a $ 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákonů č. 93/1992 Sb. a č. 320/2002 Sb. (v textu jen „zá- kon o půdě“)
I. Ustanovení $ 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, zakládá povinnost oprávněné osoby uhra- dit nedoplatek přídělové ceny, resp. vrátit kupní cenu nebo náhradu, přímo ze zá- kona. Vztah mezi oprávněnou osobou a státem je vztahem soukromoprávním, jehož účastníci mají rovné postavení a nejsou v tomto vztahu jeden druhému podřízeni. O sporu z takového právního vztahu je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
II. K přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu o zřízení věcného břemene po- dle $ 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je příslušný soud ve správním soudnictví.
Spor o pravomoc mezi občanskoprávním oddělením 35 C Krajského soudu v Brně
ke stavbě a přechod vlastnického práva nebo nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, b) poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, c) zrušení odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a navrácení těchto práv jejich dosavadnímu nositeli. (2) Vyvlastnění a vyvlastňovací řízení upravená zvláštními právními předpisy 1) nejsou tímto zákonem dotčena.“
Již za použití jazykového výkladu posledně citovaného hmotněprávního pravidla se subjekt interpretace nemůže dostat do výkladových potíží v tom směru, zda vyvlastňovacímu zákonu podléhají všechna vyvlastnění a vyvlastňovací řízení. Vymezení předmětu institutu vyvlastnění zákonem č. 184/2006 Sb. se totiž – jak je explicitně uvedeno v jeho § 1 odst. 2 – nevztahuje, a tudíž režimu zákona č. 184/2006 Sb. nepodléhá, na ty případy vyvlastnění a vyvlastňovacích řízení, které upravují zvláštní právní předpisy; zákon o vyvlastnění zde v poznámce pod čarou odkazuje např. na zákon č. 229/1999 Sb., o zajištění obrany České republiky.
Takovým „zvláštním právním předpisem“ je ovšem bezpochyby také zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který ve shora již citovaném ustanovení zakládá příslušnému speciálnímu stavebnímu úřadu v případě, „Jestliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku....“ oprávnění „na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě.“ Bylo-li takto rozhodnuto speciálním stavebním úřadem mimo režim zákona č. 184/2006, o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), nelze zde pochopitelně aplikovat režim ve smyslu § 28 cit. zákona zakládající projednání vyvlastnění v řízení před soudem podle části páté občanského soudního řízení ve smyslu § 244 a násl.
V posuzovaném případě správní orgán prvního stupně zřídil předmětné věcné břemeno podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích coby příslušný speciální stavební úřad. Jednalo se o správní akt aplikace práva ve smyslu zvláštního předpisu odlišného od zákona o vyvlastnění. Z tohoto důvodu proto nepřichází v úvahu ani použití § 28 zákona o vyvlastnění zakládající režim soudního přezkumu podle již zmíněné části páté občanského soudního řádu. Žalobce žalobou přitom brojí proti správnímu rozhodnutí, jímž bylo zřízeno věcné břemeno zatěžující jeho (specifikovaný) pozemek.
Z uvedeného vyplývá, že návrh samosoudce (občanskoprávního) soudního oddělení 35 C Krajského soudu v Brně byl podán důvodně. Poněvadž vyloučení pravomoci soudu v občanském soudní řízení rozhodovat o této žalobě zřetelně vyplynulo již z použití jazykového výkladu relevantních ustanovení cit. právních předpisů, nebylo primárně zapotřebí poukazovat na judikatorní souvislosti, na které navrhovatel ve snaze podepřít svou argumentační tezi jako na judikatorní analogon odkazoval. Jak již bylo uvedeno, podstatné totiž v této věci je to, že zákon o vyvlastnění připouští, že týž režim věcněprávního omezení vlastnictví – zde ve formě zřízení věcného břemene – může být reglementován (a také je) zvláštními předpisy, mezi které bezpochyby také patří správním orgánem aplikovaný zákon o pozemních komunikacích. Pravomoc civilního soudu je zde tudíž vyloučena.
Poněvadž speciální stavební úřad, který je ve smyslu § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích oprávněn (při osvědčení skutečností předvídaných v hypotéze uvedeného paragrafu) zřídit věcné břemeno pro výkon vlastnického práva ke stavbě, v tomto řízení vystupuje jako nositel veřejné moci, neboť jednostranně vnucuje svou vůli vlastníku věcným břemenem dotčeného pozemku, tj. sám správním aktem založí právní vztah a stanoví jeho obsah, je z těchto příčin rozhodnutí uvedeného správního orgánu veřejnoprávní záležitostí. Z toho vyplývá, že přezkum těchto rozhodnutí náleží nikoliv civilním soudům, nýbrž správním soudům. Ze shora uvedených důvodů zvláštní senát proto uzavřel, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 6/2010, je soud v soudním řízení správním.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.
Jako obiter dictum zvláštní senát zdůrazňuje, že v procesní situaci, kdy předmětná žaloba obsahuje označení stran, argumentaci i petit pro projednání podle části páté občanského soudního řádu, a nesplňuje náležitosti žaloby správní, jakož i vzhledem k tomu, že krajský soud věc pouze neformálně převedl ze správního do civilního oddělení, aniž by poučil žalobce o tom, že do jednoho měsíce může podat žalobu správní, jeví se – vzhledem k důsledkům vyplývajícím z ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. – přiléhavým zvolit takový postup, podle něhož by krajský soud vyzval žalobce, aby ve stanovené lhůtě žalobu upravil tak, aby bylo možné ji projednat ve správním soudnictví. Tím by byla žalobci poskytnuta ochrana před ztrátou lhůty a byl by rovněž respektován princip spravedlivého procesu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 12. ledna 2011
JUDr. Pavel Vrcha předseda zvláštního senátu