Konf 43/2010- 14 - text
Konf 43/2010
17
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 180/2008, o 4000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně UPC Česká Republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ 00562262, (adresa pro doručování: UPC Česká republika, a.s., Závišova 5, 140 00, Praha 4), a žalovaného G. A.,
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 4000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 180/2008, j e soud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2009, čj. 51 C 180/2008 26, s e z r u š u j e .
Návrhem doručeným dne 9. 6. 2010 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 51 C 180/2008 týkající se zaplacení 4000 Kč s příslušenstvím. Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 12. 2004 smlouvu č. 101718 - 4, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejné telekomunikační služby přístupu k síti Internet. Jelikož žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy, došlo k jejímu ukončení dnem 22. 8. 2005. Žalovaný měl povinnost podle čl. 3.5 všeobecných podmínek vrátit do sedmi dnů od ukončení platnosti smlouvy zapůjčené zařízení. Protože žalovaný zařízení v této lhůtě nevrátil, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 100% hodnoty zařízení uvedené v ceníku v den uzavření smlouvy dle čl. 3.6 všeobecných podmínek. Žalovaný však tuto smluvní pokutu neuhradil.
Žalobkyně proto podala proti žalovanému dne 7. 2. 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 9 návrh na vydání platebního rozkazu, v němž navrhla soudu, aby uložil žalovanému zaplatit částku 4000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení za období od 18. 7. 2006 do zaplacení dle čl. 3 a 6 všeobecných podmínek a dále nahradit žalobkyni náklady soudního řízení. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 28. 1. 2009, čj. 51 C 180/2008
26, řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. K projednání předmětné věci není dána soudní pravomoc; právním předpisem, který k projednání a rozhodnutí nároku žalobkyně stanovil pravomoc jiného orgánu, a to Českého telekomunikačního úřadu, je zákon č. 127/2005 Sb. (§ 7, § 129 odst. 1) .
Navrhovatel poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního konfliktu. Navrhovatel se domnívá, že je oprávněn rozhodovat ve věcech elektronických komunikací pouze spory o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom takovým ujednáním není. Povinnost zaplatit smluvní pokutu je akcesorickým závazkem k závazku hlavnímu, tj. k povinnosti vrátit zapůjčené zařízení, k rozhodování ve věci je proto příslušný soud. Tento názor již zvláštní senát vyslovil v usneseních ze dne 20. 7. 2009, sp. zn. Konf 50/2009 a ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. Konf 100/2009. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem ohledně zaplacení 4000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Smluvní pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§ 544 odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou a následkem, nelze je tedy posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu.
Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy v oblasti elektronických komunikací mezi ministerstvo a Český telekomunikační úřad (§ 3 a § 105 a násl. zákona o elektronických komunikacích). Podle § 108 odst. 1 písm. g) tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad. Podle § 129 odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Komunikačními činnostmi podle § 7 zákona o elektronických komunikacích jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů.
Podle § 2 písm. k) cit. zák. se rozumí veřejnou telefonní sítí síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služeb a která umožňuje mezi koncovými body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem komunikace, jako je faksimilní a datový přenos.
Podle § 2 písm. n) cit. zák. je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V posuzovaném případě je proto nutné rozlišit, za jaké porušení povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud by se jednalo o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak by k rozhodování o smluvní pokutě byl příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí. V tomto případě by zvláštní senát potvrdil názor obvodního soudu, tedy že je k rozhodování příslušný správní orgán.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení. Výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je tedy soud. Obdobnou otázkou se již zvláštní senát zabýval v usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004
5 (publikováno ve Sb. NSS 1478/2008): Spor o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§ 129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Nelze zpochybnit, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby na základě zákona o elektronických komunikacích provozovat. To ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických komunikací.
Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, rozhodování o smluvní pokutě vyplývající z porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu. Tato věc tedy patří do příslušnosti soudů. Proto zvláštní senát vyslovil, že příslušný k rozhodování o zaplacení 4000 Kč s příslušenstvím je soud.
Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2009, čj. 51 C 180/2008 26, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 9 pokračovat v původním řízení o podané žalobě. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 5. srpna 2010
JUDr. Pavel Vrcha předseda zvláštního senátu