Konf 48/2010- 18 - text
Konf 48/2010
24
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Nymburce, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 454/2009, o 3150 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 808/66, IČ 276 46 751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem, pobočka Plzeň, Úslavská 33, 326 00 Plzeň, a žalovaného M. T.,
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 454/2009, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 3150 Kč s příslušenstvím, j e správní orgán.
II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, čj. 27 Co 3/2010 90, s e z r u š u j e v té části výroku, kterou bylo změněno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 11. 2009, čj. 6 C 454/2009 70.
III. Rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 2. 2010, čj. 6 C 454/2009 117, j e n i c o t n ý .
Návrhem doručeným dne 8. 7. 2010 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl pozitivní kompetenční spor vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Nymburce ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 C 454/2009 týkající se zaplacení 3150 Kč s příslušenstvím. Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Na základě Žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací sítí Eurotel ze dne 23. 11. 2005 uzavřené mezi Eurotelem Praha, spol. s r. o. (dále jen „Eurotel“) a žalovaným, byla žalovanému zřízena telefonní linka, žalovanému byly dodávány příslušné telekomunikační služby a žalovaný se zavázal platit měsíční poplatky za poskytnutou službu poštovními poukázkami. Žalovaný však neuhradil 4 faktury na částku v celkové výši 12 407,50 Kč.
Tato pohledávka na žalobkyni přešla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2007 a Přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, uzavřené mezi společností Telefónica O2 Czech Republic, a.s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žalobkyně proto podala proti žalovanému dne 6. 10. 2008 u Okresního soudu v Nymburce žalobu o zaplacení 12 407,50 Kč s příslušenstvím (z toho 3150 Kč z titulu smluvní pokuty). Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 23. 11. 2009, čj. 6 C 454/2009
70 řízení ve výroku I. zastavil s tím, že ve výroku II. rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. Výrokem III. okresní soud vrátil žalobkyni soudní poplatek ve výši 600 Kč, výrokem IV. okresní soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků.
V odůvodnění okresní soud po rekapitulaci věci uvedl, že podle § 1 odst. 1 zákona č. 157/2005 Sb., o elektronických komunikacích, tento zákon upravuje na základě práva Evropských společenství podmínky podnikání a výkon státní správy, včetně regulace trhu, v oblasti elektronických komunikací. Podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.
Povinnost k úhradě žalované částky je žalovanému uložena citovaným zákonem. Podle § 103 občanského soudního řádu kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Základní podmínkou řízení je pravomoc soudu pro jeho rozhodnutí, podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudní řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích, Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobu vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení soud podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu řízení zastavil a po právní moci usnesení postoupil věc příslušnému orgánu.
Proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 11. 2009, čj. 6 C 454/2009
70, podala žalobkyně včasné odvolání ke Krajskému soudu v Praze. Žalobkyně nesouhlasila s názorem soudu, že není dána jeho pravomoc k projednání věci. Žalobkyně poukázala na to, že nevykonává telekomunikační činnost ve smyslu § 7 zákona o elektronických komunikacích a nejedná se tedy o spor mezi osobami uvedenými v § 129 zákona o elektronických komunikacích. Uvádí, že žalovaná pohledávka jí sice byla postoupena osobou vykonávající komunikační činnost, ale žalobkyně komunikační činnost nevykonává.
Dále poukazuje na to, že žalovaný nárok je zčásti tvořen nárokem z titulu nezaplacené sjednané smluvní pokuty. Nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty není nárokem vyplývající ze zákona i elektronických komunikacích, jde o akcesorický závazek sjednaný smluvně. Rozhodnutí o tomto nároku na smluvní pokutu není svěřeno do pravomoci Českého telekomunikačního úřadu, ale do pravomoci soudu, i když jde o nárok vyplývající z téže smlouvy. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného usnesení co do částky představující smluvní pokutu ve výši 3150 Kč s příslušenstvím a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2010 čj. 27 Co 3/2010
90 tak, že usnesení soudu I. stupně v části týkající se nároku na zaplacení částky 9 257,50 Kč s příslušenstvím potvrdil, neboť jde o nárok, k jehož projednání je příslušný Český telekomunikační úřad; v části týkající se nároku na zaplacení 3150 Kč s příslušenstvím usnesení soudu I. stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje a věc se nepostupuje Českému telekomunikačnímu úřadu. Krajský soud vyšel z právního názoru, že o smluvní pokutě má pravomoc rozhodovat soud. Okresní soud v Nymburce vázán právním názorem odvolacího soudu rozsudkem ze dne 18. 2. 2010, čj. 6 C 454/2009 117 stanovil žalovanému povinnost zaplatit 3150 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.
Navrhovatel podal dne 8. 7. 2010 návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí pozitivního kompetenčního sporu. Navrhovatel uvádí, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné částky v celkové výši 12 407,50 Kč s příslušenstvím s tím, že se dlužná částka sestává z 1784,33 Kč, 7467,95 Kč, 4,76 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3150 Kč – za porušení čl. 11.4. Všeobecných podmínek Smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb prostřednictvím přiděleného telefonního čísla. Z toho je patrné, že spor je veden jednak o ceny vyúčtované za služby elektronických komunikací a jednak o smluvní pokutu vyplývající z porušení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací.
Smluvní pokuta byla vyúčtována v souladu s článkem 11.6. Všeobecných podmínek za porušení článku 11.4 Všeobecných podmínek v daňovém dokladu č. 5056060111 splatném ke dni 22. 3. 2006. Navrhovatel se domnívá, že je oprávněn rozhodovat ve věcech elektronických komunikací spory o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu je přitom takovým ujednáním, proto tato sankce vychází z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací.
Dle § 544 odst. 1 občanského zákoníku je smluvní pokuta způsobem zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti. O smluvní pokutě tedy rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušným k rozhodnutí o sporech vyplývajících k porušení povinností. Navrhovatel uzavírá, že je příslušným orgánem k rozhodnutí o celé dlužné částce v celkové výši 12 407,50 Kč s příslušenstvím, vyúčtované jako ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací a vyúčtované jako smluvní pokuta ve výši 3150 Kč. Svůj závěr podepírá navrhovatel rozhodnutím Nejvyššího správního soudu publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 1/2009 pod 1738, tj. jeho právní větou vztahující se k § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: „O smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“ Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem ohledně zaplacení 3150 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy v oblasti elektronických komunikací mezi ministerstvo a Český telekomunikační úřad (§ 3 a § 105 a násl. zákona o elektronických komunikacích). Podle § 108 odst. 1 písm. g) tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad. Podle § 129 odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku.
Zákonný text – na pohled dostatečně jasný – ve skutečnosti umožňuje dvojí výklad se zásadními důsledky pro závěr o pravomoci toho, kdo má věc rozhodnout: poprvé, že má být rozuměno „rozhoduje existující spory…“, po druhé „rozhoduje spory vzniklé mezi…“. Zvláštní senát přisvědčil za užití obvyklých interpretačních metod výkladu druhému. Ustanovení § 129 odst. 1 zákona o telekomunikacích vymezuje dvě podmínky, které musí být současně splněny, aby byla dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu věc rozhodnout.
Prvá část vykládaného ustanovení („spory mezi osobu vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem“) znamená osobnostní vymezení předpokladu pravomoci. Je proto otázkou, ke kterému okamžiku má být splnění tohoto předpokladu zkoumáno: zda k okamžiku vzniku závazku, nebo k okamžiku vzniku sporu, anebo k okamžiku, kdy je pravomoc zkoumána. Je totiž zřejmé, že postoupí-li věřitel (osoba vykonávající komunikační činnost) svou pohledávku za účastníkem (obvykle tedy telefonním účastníkem) jinému, dochází ke změně závazku v osobě, a je otázkou, zda se mění i pravomoc orgánu, který má o sporu rozhodnout.
V okamžiku vzniku pohledávky, tedy před jejím postoupením, resp. tam, kde by k postoupení nedošlo, by ve sporu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 3150 Kč rozhodoval navrhovatel . K otázce vlivu smluvního postoupení pohledávky na právního nástupce na změnu pravomoci k řešení sporů se vyslovil zvláštní senát např. ve svém usnesení ze dne 30. 3. 2010 čj. Konf 106/2009
16, dostupný na www.nssoud.cz:, „Cesí nedochází k zániku dosavadního závazkového vztahu a ke vzniku závazku nového (nepostupuje se tedy „smlouva“ jako v některých jiných cizích řádech), ale závazek se mění v subjektech. Na místo dosavadního věřitele (postupitele) nastupuje osoba třetí (postupník). Na postupníka s pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle § 524 občanského zákoníku ostatně nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil.“ Zvláštní senát dále přihlédl také k důvodům právní úpravy: Z důvodové zprávy k § 127
129 zákona o elektronických komunikacích vyplývá: „Úřad rozhoduje pouze spory uvedené v těchto ustanoveních (spory týkající se plnění povinností stanovených tímto zákonem). Vyňato je řešení sporů o plnění povinnosti k peněžitým plněním. Pravomoci Úřadu rozhodovat uvedené spory je vyloučeno právo stran obrátit se na obecný soud před vydáním rozhodnutí řešení sporu Úřadem (§ 7 občanského soudního řádu). Není tím však dotčeno použití předpisů o správním soudnictví“, lze dovodit, že bylo úmyslem zákonodárce podmínit rozhodovací činnost Českého telekomunikačního úřadu tím, že půjde o spor věcně, nikoli osobně vymezený.
Vlastní zákonná úprava pak tento záměr poněkud zastřela přidáním „osobní“ podmínky. I tento pohled proto svědčí o tom, že osobní upřesnění, které zákonodárce vložil do vlastního zákonného textu, je mnohem spíše časově vztaženo k okamžiku vzniku závazku než k okamžiku vzniku sporu. To platí tím spíše, že v okamžiku odstoupení od cese, nebo v případech její absolutní neplatnosti atp., by se pravomoc musela „vracet“ Českému telekomunikačnímu úřadu, což bez pochyb zákonodárce nesledoval. Proto i tento aspekt výkladu vede k tomu, že změny v subjektech při postoupení pohledávky nemají v posuzované věci vliv na změnu pravomoci k řešení sporů.
Podpůrně lze také připomenout, že takovýto výklad § 129 zákona o elektronických komunikacích je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. 3. 2002, o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (dále jen „Směrnice“). Článek 8 odst. 4 písm. b) Směrnice ukládá vnitrostátním regulačním orgánům členských států působících v oblasti elektronických komunikací povinnost, aby zajistily dostupné a nenákladné postupy pro řešení sporů. Spory v oblasti elektronických komunikací by měl řešit subjekt nezávislý na zúčastněných stranách.
Tím má být zajištěna ochrana spotřebitelů dle čl. 8 odst. 4 písm. c) Směrnice. Je zřejmé, že směrnice tu sleduje právě možnost dovolit rozhodování v takovýchto věcech regulátorům. Není zřejmě sporu o tom, že pokud by tvůrci směrnice trvali na tom, aby v takovýchto případech rozhodovaly soudy, bylo by ustanovení § 8 odst. 4 písm. b) zbytečné, neboť tu jde o zcela obvyklý závazek soukromého práva, o kterém (civilní) soudy pravidelně rozhodují. Ustanovení proto míří na to, aby pravomocí k rozhodování sporů mohl být nadán i správní orgán (ať již v pravomoci dělené, nebo pod kasační kontrolou správního soudu, nebo - jako v českém případě - s následným zvláštním civilním řízením podle části páté občanského soudního řádu).
Původci směrnice oprávněně očekávali, že právě řízení u správního orgánu vyhovuje potřebám posuzování speciálních - mnohdy ryze technických otázek, přičemž i otázky právní se obvykle týkají jen úzké speciální problematiky (zejména smluv uzavíraných s poskytovateli služeb).
Navrhovatel (Český telekomunikační úřad) je k řešení problematiky elektronických komunikací zřízen, je odpovídajícím způsobem vybaven odborně i personálně, a lze proto očekávat, že jeho rozhodování bude rychlé, účastníkům dostupné a pro ně nenákladné. Je ostatně významné i to, že jeho rozhodování (jako rozhodování z jednoho centra) už z povahy věci nenese riziko odchylující se „judikatury“. Proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu je možné brojit rozkladem u předsedy Českého telekomunikačního úřadu, a případně dále podat řádnou civilní žalobu u soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení (podle části páté občanského soudního řádu).
Proto má zvláštní senát za to, že jeho výklad zákona o elektronických komunikacích o pravomoci Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování ve sporech i v případě postoupených pohledávek odpovídá i požadavkům, které na český právní řád klade právo evropské.
Obdobnými otázkami se zabýval také Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008. Ve svém rozhodnutí - v němž otázku pravomoci posoudil stejně jako zvláštní senát - uvedl: „odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že v posuzovaném případě změna osoby uvedené v § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. v důsledku postoupení pohledávky osobou vykonávající komunikační činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování sporu týkajícího se povinnosti uložené tímto zákonem.
Postoupením pohledávky osobou vykonávající komunikační činnost na žalobkyni (§ 524 obč. zák.) se na podstatě a charakteru sporu ničeho nezměnilo. Na žalobkyni (postupníka) s právem na plnění (včetně příslušenství pohledávky a veškerých práv s ní spojenými) přešly též povinnosti, jež má věřitel vůči dlužníkovi (např. poskytnout dlužníkovi potřebnou součinnost ke splnění dluhu, přijmout řádně nabídnuté plnění apod.). Rozsah a obsah povinností dlužníka je stejný a nemění se nic ani na běhu promlčecí doby“.
Ze všech vyložených důvodů proto zvláštní senát uzavřel, že pro určení pravomoci je prvý předpoklad pravomoci Českého telekomunikačního úřadu splněn, vznikl-li spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost a účastníkem (uživatelem). Postoupení pohledávky takovýto charakter sporu nezměnilo; proto i k návrhu postupníka (a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační činnost) bude rozhodovat Český telekomunikační úřad. Charakter sporu vymezený v § 129 zákona o elektronických komunikacích je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě věřitele cesí jej nemění.
Spor v konkrétní věci je však omezen na to, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti zaplatit smluvní pokutu; okresní soud měl za to, že tímto orgánem je on sám a ve věci rozhodl, o své příslušnosti je však přesvědčen i navrhovatel. Proto bylo třeba řešit i druhý předpoklad pravomoci Českého telekomunikačního úřadu vyplývající ze zákona („pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“).
Tento předpoklad má zvláštní senát za splněný, a to s ohledem na právní závěry navrhovatelem zmíněného rozhodnutí sp. zn. Konf 27/2008, a to z právních důvodů v onom rozhodnutí probraných, tedy i ve věcech nezaplacených smluvních pokut. Otázkou pravomoci k rozhodování o smluvní pokutě se zvláštní senát již zabýval ve zmíněném usnesení (publikováno ve Sb. NSS pod číslem 1738/2009). Vyložil, že „o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“
Jádrem argumentace (na němž není důvod ničeho měnit), je právní názor, že smluvní pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§ 544 odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou a následkem; nelze je posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu.
Rozliší se proto, za jaké porušení povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí.
Pokud se naopak jedná o (typickou) smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení (např. satelitní antény, modemu atp.), tedy výpůjčku, byl by k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce soud (srov. k tomu např. usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 5, publikované ve Sb. NSS pod č. 1478/2008). Judikatura v tomto ohledu je zcela stabilní. Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc správního orgánu (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Protože pak v řízení, které následovalo po řízení odvolacím, Okresní soud v Nymburce mimo svou pravomoc (vázán v té době rozhodnutím krajského soudu) rozhodl dne 18. 2. 2010 rozsudkem čj. 6 C 454/2009 117 o částce 3150 Kč s příslušenstvím, zvláštní senát v souladu s § 5 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., ve výroku III. vyslovil nicotnost tohoto rozsudku.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na krajském soudu, aby v intencích výše uvedených závěrů zvláštního senátu znovu rozhodl o odvolání ohledně částky připadající na smluvní pokutu, a následně byla věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 12. října 2010
JUDr. Pavel Vrcha předseda zvláštního senátu