Příslušným k rozhodnutí ve sporu o náhradu škody vzniklé z tvrzeného porušení právní povinnosti vyplývající ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), je soud v občanském soudním řízení.
[13] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, je negativním kompetenčním sporem „spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků“. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 8 i navrhovatel – Energetický regulační úřad, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.
[14] Východiskem pro úvahy zvláštního senátu při rozhodování jakéhokoli kompetenčního sporu mezi orgánem veřejné správy a soudem ve věcech soukromoprávních je premisa, dle které rozhodovací pravomoc zde náleží zásadně soudům; v případech, kdy zákonodárce výslovně legislativně zakotví, že určitá oblast sporů v oblasti soukromého práva má být svěřena do rozhodovací pravomoci správního orgánu, jde o výjimku z tohoto obecného pravidla. Zvláštní senát například již v rozhodnutí ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/2009-11, č. 2275/2011 Sb. NSS, uvedl, že „výluky z rozhodovací pravomoci obecných soudů ve prospěch správních orgánů je třeba vykládat restriktivně. Tyto výluky totiž odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc – rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.“ Proto „nebude-li možno podřadit právě projednávaný případ pod žádnou z oblastí, ve kterých je ERÚ oprávněn rozhodovat, bude ve věci dána pravomoc obecného soudu.“
[15] Obvodní soud řízení o podané žalobě zastavil, neboť se domníval, že k řízení je příslušný Energetický regulační úřad na základě § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona, který zní: „Energetický regulační úřad dále rozhoduje spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů nebo tepla z obnovitelných zdrojů a spory o výši náhrady při dispečerském řízení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie podle § 26 odst. 6.“
[16] Pravomoc Energetického regulačního úřadu založil obvodní soud dále na § 52 zákona o podporovaných zdrojích energie: „(1) Úřad rozhoduje spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a podpory tepla. (2) Úřad rozhoduje další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle § 51.“
[16] Pravomoc Energetického regulačního úřadu založil obvodní soud dále na § 52 zákona o podporovaných zdrojích energie: „(1) Úřad rozhoduje spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a podpory tepla. (2) Úřad rozhoduje další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle § 51.“
[17] Obvodní soud posoudil podanou žalobu tak, že žalobkyně se ve skutečnosti domáhá přiznání výkupních cen elektřiny za rok 2010. S tímto výkladem se však zvláštní senát neztotožnil. Z podané žaloby jasně vyplývá a je zřejmé, že žalobkyně se na civilní soud obrací s nárokem na náhradu škody, a to záměrně, neboť v řízení před Energetickým regulačním úřadem, kde se domáhala, aby Energetický regulační úřad vyslovil povinnost žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o odběru elektřiny s cenami za rok 2010, neuspěla. Žalobkyně svou argumentaci v žalobě jasně staví na porušení povinnosti žalované vyplývající pro ni z právní úpravy a domáhá se náhrady škody, která jí v důsledku tohoto porušení vznikla.
[18] Obvodní soud v usnesení, kterým zastavil řízení, uvedl, že i kdyby se jednalo o náhradu škody, byl by k projednání příslušný Energetický regulační úřad, neboť rozhodným není právní posouzení nároku, ale souvislost s oblastí podpory elektřiny.
[19] Tato úvaha však není správná. Zvláštní senát již dříve vyslovil, že: „Energetický zákon je prostředkem veřejnoprávní regulace energetických odvětví, v nichž se jinak ekonomická aktivita zúčastněných subjektů odehrává (stejně jako je tomu v jiných oblastech ekonomické činnosti) ve vztazích práva soukromého. Strategická povaha tohoto odvětví, jeho přirozený potenciál k deformaci pravidel hospodářské soutěže (tendence k monopolizaci výroby a distribuce energií, výrazně asymetrické postavení koncových odběratelů – zákazníků i jejich informační asymetrie apod.) i značná tendence k vytváření negativních externalit, vedou k nutnosti státu vrchnostensky do (jinak svou podstatou soukromoprávních) vztahů zúčastněných subjektů zasahovat. Zdá se tedy být zřejmé, že pravomoci svěřené ERÚ směřují právě k naplnění těchto cílů.“ (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 4. 12. 2017, čj. Konf 13/2016-20)
[19] Tato úvaha však není správná. Zvláštní senát již dříve vyslovil, že: „Energetický zákon je prostředkem veřejnoprávní regulace energetických odvětví, v nichž se jinak ekonomická aktivita zúčastněných subjektů odehrává (stejně jako je tomu v jiných oblastech ekonomické činnosti) ve vztazích práva soukromého. Strategická povaha tohoto odvětví, jeho přirozený potenciál k deformaci pravidel hospodářské soutěže (tendence k monopolizaci výroby a distribuce energií, výrazně asymetrické postavení koncových odběratelů – zákazníků i jejich informační asymetrie apod.) i značná tendence k vytváření negativních externalit, vedou k nutnosti státu vrchnostensky do (jinak svou podstatou soukromoprávních) vztahů zúčastněných subjektů zasahovat. Zdá se tedy být zřejmé, že pravomoci svěřené ERÚ směřují právě k naplnění těchto cílů.“ (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 4. 12. 2017, čj. Konf 13/2016-20)
[20] Žalobkyně v současném případě v žalobní argumentaci jasně vymezila svůj nárok jakožto náhradu škody za porušení právní povinnosti žalované. Souvislost s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů v současném sporu zcela jistě existuje a byla základem vzniku nároku žalobkyně. Jak právní úprava v energetickém zákoně, tak v zákoně o podporovaných zdrojích energie jsou však koncipovány velmi obecně a vágně. Na základě takového vymezení nelze dovodit, že by zákonodárce zamýšlel svěřit rozhodování jakéhokoliv sporu, který souvisí s podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, správnímu orgánu namísto soudu. Ustanovení § 17 odst. 7 energetického zákona, které zakotvuje kompetence Energetického regulačního úřadu, v písmenech a) až c) jasně stanovuje jednotlivé okruhy sporů, které Energetický regulační úřad rozhoduje. Nedává Energetickému regulačnímu úřadu plošně pravomoc v rozhodování jakéhokoliv sporu. Stejně tak nelze § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona vykládat tak, že by se vztahoval na jakýkoliv spor související s podporou elektřiny. Při této úvaze je třeba vycházet ze smyslu a účelu právní regulace stanovené v energetickém zákoně. Z předchozího odstavce je zřejmé, že hlavní funkcí Energetického regulačního úřadu je regulace trhu a dohled, nikoliv nahrazování funkce soudu ve sporech, které jsou svou povahou soukromoprávní.
[21] Z výše uvedeného důvodu nelze přijmout názor obvodního soudu, že pravomoc Energetického regulačního úřadu nezávisí na právní kvalifikaci nároku s odůvodněním, že zde existuje souvislost s podporou výroby elektřiny. Jak již zvláštní senát předestřel, výjimky ze soudního rozhodování ve prospěch jiných orgánů je třeba vykládat restriktivně.
[22] Předmětem sporu není uzavření smlouvy dle energetického zákona, o němž Energetický regulační úřad ve vztahu k žalobkyni a žalované již rozhodoval, ani se nejedná o spor vyplývající ze smluvního vztahu žalobkyně se žalovanou. Stejně tak nejde ani o spor o splnění povinnosti uložené zákonem o podporovaných zdrojích energie, který by pravomoc Energetického regulačního úřadu zakládal.
[22] Předmětem sporu není uzavření smlouvy dle energetického zákona, o němž Energetický regulační úřad ve vztahu k žalobkyni a žalované již rozhodoval, ani se nejedná o spor vyplývající ze smluvního vztahu žalobkyně se žalovanou. Stejně tak nejde ani o spor o splnění povinnosti uložené zákonem o podporovaných zdrojích energie, který by pravomoc Energetického regulačního úřadu zakládal.
[23] Od toho je třeba odlišit situaci, kdy žalobkyně tvrdí, že splnila všechny podmínky pro přiznání výkupních cen pro rok 2010, resp. uzavření smlouvy, a žalovaná ji s ní neuzavřela. Tuto situaci posuzoval zvláštní senát ve věci Konf 46/2017 a příslušným k rozhodnutí shledal Energetický regulační úřad, neboť souvislost s podporou energie je zde zřejmá a příslušnost Energetického regulačního úřadu ve sporech o uzavření smlouvy vyplývá z § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona.
[24] Vzhledem k výše uvedené argumentaci zvláštní senát usoudil, že k projednání a rozhodnutí věci je založena pravomoc Obvodního soudu pro Prahu 8.