Věc: Úřad městské části Praha-Zbraslav proti Magistrátu hl. m. Prahy proti Ministerstvu finan- cí proti Ministerstvu pro místní rozvoj, za účasti a) Dr. Reneé K. d. S. a b) Geoffrey R. B., o určení příslušnosti mezi správními orgány. 452 Žalobci jsou (spolu s dalšími osobami) po- dílovými spoluvlastníky domu v k. ú. Zbraslav. Z výpisů z katastru nemovitostí a pozemko- vých knih plyne, že u nemovitostí je pozna- menána národní správa zavedená výměrem bývalého Místního národního výboru ve Zbra- slavi ze dne 28.
4. 1948 podle dekretu o ná- rodní správě. Výměr sám nemají žalobci k dis- pozici, není k dosažení ani ve sbírce listin v katastru nemovitostí a nemá jej ani žalovaný úřad městské části; nepodařilo se jej dohledat ani v archivních fondech. Uvedené skuteč- nosti nejsou mezi účastníky sporné. Žalobci podali dne 10. 3. 2005 u Úřadu městské části Praha-Zbraslav návrh na zruše- ní této národní správy. Zastávali názor, že ke zrušení národní správy je podle dekretu o ná- rodní správě příslušný ten orgán, který ji za- vedl, a s ohledem na skutečnost, že Místní ná- rodní výbor Zbraslav již neexistuje, je tímto orgánem Úřad městské části Praha-Zbraslav.
Jelikož úřad městské části na návrh nereago- val, podali dne 6. 10. 2005 obsahově stejný návrh na zrušení národní správy a podnět k postupu podle $ 50 správního řádu u Ma- gistrátu hl. m. Prahy. Magistrát (jeho bytový odbor) postoupil věc dne 2. 3. 2006 Ministerstvu pro místní rozvoj s tím, že národní správu zavedl místní národní výbor a vzhledem k čl. CXIX zákona č. 320/2002 Sb. je k řízení příslušný ústřední správní úřad. Dne 22. 8. 2006 vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj (odbor bytové politiky) rozhod- nutí, kterým návrhu na zrušení národní sprá- vy nevyhovělo.
Rozhodnutí je zdůvodněno tím, že fyzická neexistence výměru neumož- ňuje ministerstvu posoudit důvody, pro které byla národní správa zavedena, a tedy ani usoudit na to, zda takové důvody již pominu- ly. Žalobci proti rozhodnutí brojili rozkla- dem, o němž ministr rozhodl dne 29. 1. 2007 tak, že rozhodnutí ministerstva zrušil a řízení zastavil [$ 152 odst. 4 a $ 90 odst. i písm. a) správního řádu]. V odůvodnění uvedl, že mi- nisterstvo v řízení nezkoumalo svou vlastní příslušnost rozhodovat; přitom ve věci vůbec nebylo příslušné.
Rozkladové rozhodnutí dá- le dovodilo, že pro určení příslušnosti je roz- hodující posloupnost přechodných ustano- vení právních předpisů. Teprve tam, kde tuto linii nelze vysledovat, protože při zrušení správního orgánu určitá příslušnost vůbec nepřešla, lze uvažovat o uplatnění zbytkových klauzulí (zde tedy v zákoně č. 320/2002 Sb.). Současně ministr dospěl k závěru, že přísluš- ným orgánem ve věci národní správy je Mi- nisterstvo financí. Tomuto ministerstvu věc následně dne 5. 3. 2007 postoupil.
Ministerstvo financí svou příslušnost po- přelo a usnesením ze dne 4. 10. 2007 věc po- stoupilo Magistrátu hl. m. Prahy. Odvolalo se přitom na společné stanovisko Ministerstva vnitra a Ministerstva financí z roku 2003 a do- plnění těchto stanovisek z roku 2007. V dalším řízení před Magistrátem hl. m. Prahy jeho bytový odbor požádal o právní ná- zor magistrátní odbor legislativní a právní. Z vyjádření odboru vyplynulo, že ani magist- rát není ke zrušení národní správy příslušný. Magistrát pak žalobcům dopisem ze dne 12.
12. 2007 doporučil, aby podali kompe- xxí. tenční žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. Návrhem doručeným Nejvyššímu správ- nímu soudu dne 12. 2. 2008 se proto žalobci proti žalovaným Úřadu městské části Praha- -Zbraslav, Magistrátu hl. m. Prahy, Minister- stvu financí a Ministerstvu pro místní rozvoj domáhali rozhodnutí tvrzeného kompetenč- ního sporu vzniklého ve smyslu $ 97 s. ř. s. mezi uvedenými správními orgány ve věci zrušení národní správy zavedené podle de- kretu o národní správě. Nejvyšší správní soud rozhodl, že přísluš- ný vydat rozhodnutí o žádosti na zrušení ná- rodní správy je Úřad městské části Praha- -Zbraslav.
Z odůvodnění: (69)
IV. Institut národní správy [26] Před vlastním určením orgánu věcně příslušného k rozhodování o zrušení národní správy je potřebné zabývat se v nezbytném roz- sahu také právním institutem národní správy. 453 2273 [27] Národní správa nalézá svůj normativ- ní základ v dekretu o národní správě. Tento dekret předvídá zavedení národní správy ve dvou případech. Prvním případem je zavede- ní národní správy dle $ 2 dekretu na majetek osob státně nespolehlivých, jejichž definice je obsažena v $ 4 a $ 5 dekretu, druhým pří- padem je zavedení národní správy dle $ 3 de- kretu do všech podniků a majetkových pod- stat, jestliže to vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuště- ných nebo takových, které jsou v držbě, sprá- vě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehli- vých. Národní správa se zaváděla rozhodnutím příslušného správního orgánu (viz dále).
[28] Národní správa byla koncipována ja- ko právní institut dočasný, přechodný. Svědčí o tom zejména $ 11 dekretu o národní sprá- vě, dle něhož měla být národní správa zruše- na z úřední povinnosti, jestliže pominuly dů- vody pro její zavedení. Stejně jako existovaly dvě hypotézy pro její zavedení, přicházely v úvahu dvě situace, za nichž mohlo dojít k její- mu zrušení: jednak skutečnost, že státně ne- spolehlivé osoby pozbyly státem aprobovaným způsobem (typicky konfiskace) vlastnického práva k majetku podřízenému národní sprá- vě, či případ, kdy se na osobu přestalo pohlí- žet jako na státně nespolehlivou, jednak ob- novení řádné správy majetku ze strany jeho vlastníka (pominutí důvodu dle $ 3 dekretu o národní správě).
Třetím důvodem pro zá- nik národní správy bylo znárodnění před- mětného majetku. Vedle zrušení národní správy bylo možné přistoupit při splnění předpokladů dle $ 24 dekretu o národní správě k vynětí majetku z národní správy a jeho navrá- cení původním vlastníkům, kteří jej pozbyli v důsledku národní, politické nebo rasové per- sekuce. Majetek, který nebyl z národní správy vyňat a u něhož nebyly splněny předpoklady pro zrušení národní správy, měl zůstat pod ná- rodní správou až do nové zákonné úpravy ($ 24 odst. 4 dekretu o národní správě).
- [29] Ačkoliv jak institut národní správy, tak i samotná dekretální normotvorba (viz čl. 5 odst. 2 ústavního dekretu presidenta re- publiky ze dne 3. 8. 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., 454 o obnovení právního pořádku) byly dočasné povahy, zůstaly v platnosti až do současnosti, a to v důsledku ratihabice dekretu o národní správě © provedené © ústavním © zákonem č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a vyhlašují za zákon dekrety presidenta republiky. Nová právní úprava národní správy přijata nebyla a dekret sám zrušen nebyl.
v. Působnost správních orgánů ve vztahu k národní správě [301 Národní správa se zaváděla rozhod- nutím orgánu příslušného dle $ 7 dekretu o národní správě. Z hlediska určení věcné příslušnosti byla rozhodující povaha majet- ku, k němuž se měla národní správa zavést. V úvahu přicházela věcná příslušnost Zemské- ho národního výboru, okresních národních výborů a místních národních výborů, výjimeč- ně také resortně příslušných ministerstev: pří- slušnost k vydání rozhodnutí o zavedení ná- rodní správy k obytným domům a stavebním parcelám byla upravena v $ 7 odst. 1 písm. e) dekretu o národní správě tak, že zásadně byly věcně příslušné místní národní výbory, u nemovitostí, jejichž hodnota převyšovala 5 000 000 K, pak okresní národní výbory.
Ani následné novelizace $ 7 dekretu provede- né vládními nařízeními č. 116/1949 Sb. a č. 122/1951 Sb. (jimiž se přesouvaly působ- nosti některých správních orgánů) nepřinesly žádné změny ve věcné příslušnosti, které by se týkaly rozhodované věci.
[31] Ke zrušení národní správy je věcně příslušný ten orgán, který ji zavedl ($ 11 věta druhá dekretu o národní správě). Toto usta- novení je za situace, kdy takový orgán zanikl, potřeba interpretovat dynamicky, tj. tak, že není-li tu výslovného ustanovení platného a účinného právního předpisu, který by pře- nesl tuto pravomoc na jiný orgán, platí, že ke zrušení národní správy je příslušný ten or- gán, který by byl ve stejném okamžiku opráv- něn národní správu zavést. Nelze totiž pře- hlédnout, že $ 7 dekretu o národní správě byl dvakrát novelizován, nicméně institut národ- ní správy zrušen nebyl, a ani pravomoc k její- mu zavedení nezanikla. Dále je nutné vzít na zřetel, že národní správa, ač byla zřejmě za- mýšlena jen jako dočasný institut překlenují- cí nestabilitu poválečných právních poměrů, měla v některých případech dlouhého trvání, ve značném počtu případů trvá dosud, ale v mezidobí došlo k četným, často zcela zásad- ním reformám soustavy orgánů veřejné správy.
[32] Jak bude dále ukázáno, nejenže v bu- doucím právním vývoji téměř šedesáti let ne- bylo výslovně vyřešeno založení pravomoci k rušení v minulosti zavedených národních správ, ale nebyl ani (při zániku národních vý- borů) řešen přesun pravomocí k zavedení ná- rodních správ. : [33] Soud tedy musel při řešení sporné otázky vycházet z obecných přechodných usta- novení právních předpisů řešících přesuny pů- sobnosti mezi správními orgány a vyhledat ustanovení na kompetenční spor použitelná. Působnost správních orgánů při rušení národní správy v současnosti © [34] Jak bylo uvedeno, národní správu podle $ 11 dekretu o národní správě zruší ten, kdo ji zavedl.
Tímto orgánem v posuzo- vané věci byl bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi, a to v roce 1949, tedy v době, kdy Zbraslav byla samostatnou obcí (do roku 1974). Tento orgán (Místní národní výbor Zbraslav) v současné době neexistuje; při výkladu $ 11 dekretu o národní správě je proto třeba najít správní orgán, který by dnes mohl na místě bývalého Místního národního výboru Zbra- slav národní správu zavést.
[35] Bylo již naznačeno, že zavedení ná- rodní správy podle dekretu o národní správě je za stálé platnosti a účinnosti dekretu o ná- rodní správě stále právně možné, byť zjevně jen in extremis na rozdíl od rozvrácené doby poválečné, a v případě spíše teoretickém; za současného právního stavu existují i další právní instituty, které umožňují účinným způsobem zajistit proti újmě majetek vlastní- ka, který není znám či dosažitelný. Soud tedy musel - a to postupem chronologickým, po- čínaje od roku 1949 do současnosti, hledat „zlomové body“, v nichž se měnilo v dotčené oblasti právní prostředí, a zkoumat, zda tu do- šlo nebo nedošlo k přesunu příslušnosti k za- vedení národní správy z Místního národního výboru ve Zbraslavi a na který správní orgán.
( [37] Podle přesvědčení soudu nemá práv- ní význam spekulovat o tom, zda národní správu měl nebo neměl v roce 1949 zavádět v konkrétní věci místní národní výbor, jinak řečeno, zda byl Místní národní výbor Zbra- slav k rozhodnutí příslušný. Může být totiž si- ce korektně položena otázka, zda národní správa byla zavedena na bytový dům nebo na školské zařízení a na jakou hodnotu byl spra- vovaný majetek v té době oceněn, protože ty- to okolnosti byly určující pro zjištění orgánu příslušného. Z obsahu spisu plyne, že stavba byla kolaudována jako bytový dům a jako ta- kový až do II.
světové války zřejmě užívána; jak uvedeno, pravděpodobně od roku 1942 sloužila, a dosud také slouží, k účelům škol- ským. Hodnota majetku pak byla rovněž kri- tériem věcné příslušnosti [viz $ 7 odst. 1 písm. £) dekretu o národní správě v původ- ním znění, který byl účinný v době zavedení národní správy|. Nicméně pro samotnou fak- tickou neexistenci výměru již nelze zjistit, po- dle kterého ustanovení dekretu byla národní správa zavedena, a nejsou řešitelné ani ostat- ní naznačené otázky. Soud proto vyšel z nezpo- chybňovaného faktu, že národní správu v roce 1949 zavedl místní národní výbor jako orgán věcně příslušný; to je koneckonců určující.
I kdyby rozhodoval místní národní výbor jako orgán nepříslušný, a toto rozhodnutí nebylo právní cestou zvráceno, stal se e0 ipso řádně příslušným pro to, aby národní správu zrušil.
[38] Dekret o národní správě byl dvakrát novelizován. První novelou bylo vládní naří- zení č. 116/1949 Sb., o dalších přesunech pů- sobnosti ve veřejné správě (vydané k provede- ní zákona o krajském zřízení č. 280/1948 Sb.). Týkalo se přesunů působnosti z ústředních orgánů na krajské národní výbory a z kraj- ských národních výborů na okresní národní výbory. Příslušnost místních národních výbo- rů zůstala nedotčena.
[39] Dále pak zákonem č. 143/1949 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v pů- 455 2273 sobnosti jejích orgánů, byla založena velmi ši- roká (na okraj poznamenáno, že z dnešního ústavního pohledu již nepřípustná) pravo- moc vlády rušit orgány veřejné správy a mě- nit nebo rušit jejich působnost. Tento zákon byl zrušen až zákonem o národních výborech (č. 69/1967 Sb.) a na jeho základě bylo vydá- no několik vládních nařízení, mezi jinými ta- ké vládní nařízení č. 122/1951 Sb., o dalších přesunech působnosti a o jiných zjednoduše- ních veřejné správy, jímž se mimo jiné měnila příslušnost k zavádění národní správy; toto nařízení se však nedotklo působnosti míst- ních národních výborů a mělo podobný ob- sah jako vládní nařízení č. 116/1949 Sb.
[40] Další prováděcí právní předpisy k zá- konu č. 143/1949 Sb. (například vládní naří- zení č. 34/1958 Sb.) se již o otázkách národní správy nezmiňovaly a ostatně jimi docházelo k přesunům pravomoci na základní (či obec- va ně nižší) stupně orgánů veřejné správy.
[41] K dalším přímým novelizacím dekre- tu o národní správě až do současné doby ne- došlo. Proto až do roku 1967 není žádný důvod pochybovat o tom, že pravomoc k zavedení či zrušení národní správy zůstala zachována Místnímu národnímu výboru ve Zbraslavi.
[42] K datu 1. 10. 1967 se blíže nespecifi- kovaným výnosem Středočeského krajského národního výboru stala Zbraslav městem, v němž působil městský národní výbor. S nej- větší pravděpodobností se tak stalo s pouka- zem na $ 13 odst. 3 tehdy platného zákona o národních výborech (č. 65/1960 Sb.).** Soud se zabýval otázkou, zda změna z místní- ho na městský národní výbor mohla mít za následek nějaký přesun věcné příslušnosti k zavádění národní správy nebo rušení ná- rodní správy dříve zavedené. Zodpověděl ji negativně, protože městskými národními vý- bory s pravomocemi okresních národních výborů byly výslovně pouze městské národní výbory v Bratislavě, Brně, Plzni a Ostravě, a nikoli městské národní výbory jiné.
Změna z místního na městský národní výbor měla ji- né důsledky než v oboru zkoumané státní správy; na příslušnost k zavedení nebo zruše- ní národní správy změna vliv neměla. Výslov- ně se poznamenává, že v hl. m. Praze byla sice situace jiná, neboť Národní výbor hl. m. Pra- hy měl postavení krajského národního výbo- ru, ale Zbraslav v té době součástí Prahy ještě několik let nebyla, srov. k tomu $ 13 odst.4a5 zákona posledně citovaného. Pro úplnost lze poznamenat, že pozdější novelizace zákona o národních výborech z roku 1960 se těchto ustanovení již nedotkly.
[43] Změna spočívající v tom, že obci Zbraslav byl přiznán status města, tak měla vliv pouze například na počty poslanců, niko- li na věcnou příslušnost v otázkách národní správy zavedené před touto změnou. Proto i po roce 1967 mohl národní správu i dále za- vést (a tedy i zrušit) Městský národní výbor Zbraslav namísto dřívějšího místního národ- ního výboru.
[44] Hledaný případný posun příslušnos- ti nepřinesl ani nový zákon o národních vý- borech, který nabyl účinnosti o několik měsí- ců později (zákon č. 69/1967 Sb. s účinností od 1. 1. 1968). Jeho ustanovení o působnosti jednotlivých stupňů národních výborů jsou přirozeně formulována značně obecně a s de- monstrativními výčty (srov. $ 25 a $ 26 tohoto zákona); významnější pro věc je $ 25 odst. 2 písm. d) o tom, že místní národní výbor „vy- konává státní správu na dalších vymeze- ných úsecích, zejména [..]“, čímž zákonodár- ce zjevně přejal rozdělení působnosti ze zákonů starších a předjímá i to, že v budouc- nu bude docházet k úpravám působnosti předpisy speciálními.
Městský národní výbor (který, jak uvedeno, v obci v té době působil) pak „mimo působnost, která přísluší místní- mu národnímu výboru“ ($ 26 odst. 2) má svěřeny další působnosti (ve sféře ekonomic- ké a mimo sféru zkoumané otázky národní správy). Proto tak ani nový zákon o národ- ních výborech nezměnil nic na tom, že Měst- » — K tomu srov. Kolektiv autorů. Zbraslav (sborník). Praha : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1977, s. 77. "9 „(3) Městské národní výbory působí ve městech, která jsou sídly krajů a okresů, a v ostatních velkých obcích městského charakteru, které určí krajský národní výbor.“ 456 ský národní výbor Zbraslav měl i po roce 1968 pravomoc zavádět národní správu a zru- šovat ji, jinými slovy podržel svou dosavadní působnost podle dekretu o národní správě.
[45] Dne 1. 1. 1968 nabyl účinnosti také zákon č. 111/1967 Sb., o hl. m. Praze. Pro po- suzovanou věc má zvláštní význam, i když sa- mostatná obec Zbraslav v té době, a ještě ná- sledujících šest let potom do Prahy nespadala. Do území hl. m. Prahy se od roku 1968 přičlenily např. se Zbraslaví sousedící katast- ry obcí Lahovice, Velká Chuchle, jakož i četné obce další. Ustanovení $ 20. zákona č. 111/1967 Sb. o těchto přičleněných obcích uvádělo, že: „(1) V částech městských obvodů vzniklých začleněním obcí uvedených v f 19 odst. 1 působí místní národní výbory řízené obvodními národními výbory; přísluší jím působnost, kterou mají místní národní vý- bory podle zákona o národních výborech.“ To znamenalo, že i když do okamžiku přičle- nění působil v obci městský národní výbor, od přičlenění působil znovu jako místní ná- rodní výbor, nebyl ale řízen jako do té doby Krajským národním výborem Středočeského kraje, ale příslušným obvodním národním vý- borem v Praze.
[46] Ještě významnější pro posouzení ře- šené věci je $ 22 zákona č. 111/1967 Sb., míří- cí do budoucna a počítající s přičleňováním dalších obcí: „Připojí-li se po 1. lednu 1968 k území hlavního města Prahy další obce, platí pro části městských obvodů vzniklé je- jich začleněním ustanovení f 20 a 21“; to, jak z dalšího výkladu plyne, dopadá také na později (1974) připojenou obec Zbraslav.
[47] Súčinností od 1. 7. 1974 (účinnost zá- kona č. 31/1974 Sb., o změně území hl. m. Čes- ké socialistické republiky Prahy) bylo ($ 1 to- hoto zákona) „území obce Zbraslav z území okresu Praha-západ začleněno do přilehlé- ho městského obvodu“ (tedy městského ob- vodu Praha 5). Zákon dále řešil otázky soud- ních obvodů, přesun poslanců do nových národních výborů atp., nikoli však přesun věcné příslušnosti v jednotlivých oborech ve- řejné správy, tedy ani v otázkách zavádění ne- bo zrušení národní správy podle dekretu o národní správě. Připomenout je vhodné i to, že (jak je zřejmé i z obsahu spisu staveb- ního úřadu) od připojení k Praze užíval do té doby Městský národní výbor Zbraslav ozna- čení „Místní národní výbor Zbraslav“, a to až do zániku národních výborů (srov. k tomu vý- še citovaný $ 20 zákona č. 111/1967 Sb.).
[48] Proto senát rozhodující o kompe- tenční žalobě dále dovodil, že i po přičlenění Zbraslavi k území hl. m. Prahy v roce 1974 a v následujících letech národní správu mohl stále zavést, a v tomto konkrétním případě ji také mohl zrušit Místní národní výbor ve Zbraslavi, protože tato jeho působnost neza- nikla ani nebyla přenesena jinam.
[49] Národní výbory zanikly v roce 1990: dne 24. 11. 1990 nabyl účinnosti další zákon o hl. m. Praze (zákon č. 418/1990 Sb.), součas- ně s obecním zřízením (zákon č. 367/1990 Sb., o obcích) a dalšími zákony. Novým zákonem o hl. m. Praze byl zrušen jak starší zákon o hl. m. Praze (č. 111/1967 Sb.), tak zákon, jímž byla obec Zbraslav k Praze přičleněna (č. 31/1974 Sb.). Hlavní město Praha se stalo obcí, územně definovanou katastrálními územími a administrativně se dělící na městské části.
[50] Zákon č. 418/1990 Sb. dále stanovil, že státní správu vykonává v přenesené pů- sobnosti jak hl. m. Praha, tak jeho městské části. Ustanovení o přenesené působnosti ($ 14) rozlišilo tři typy působnosti, totiž ního výboru hl. m. Prahy a působnost obvod- ních národních výborů jako orgánů odvola- cích), (2) pro městské části, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor (dřívější působnost obvodních národních výborů v I. stupni), a (3) pro městské části, v nichž měl sídlo míst- ních národních výborů), právě uvedený třetí typ působnosti se tak vztahuje také na Měst- skou část Praha-Zbraslav (přesněji řečeno na území, na kterém vykonával správu bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi).
Tomu ko- respondovala také struktura orgánů hl. m. Pra- hy a jeho městských částí ($ 22): zejména byly pojmenováním rozlišeny orgány měst- ských částí („obvoďní“ zastupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor, a „místní“ za- 457 2273 stupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, ve kterých měl sídlo místní národní výbor).
[51] Podstatné tak je, že ani po datu 24. 11. 1990 nedošlo ve zkoumaném případě k žád- nému přesunu působnosti zavést (nebo zru- šiD národní správu. Namísto bývalého Místní- ho národního výboru Zbraslav nastoupila do této působnosti Městská část Praha-Zbraslav.
[52] V současné době platný zákon o hl. m. Praze č. 131/2000 Sb. (účinnost od 12. 11. 2000) přinesl z pohledu zkoumané otázky toliko změny formální. Zaniklo dosa- vadní rozlišování městských částí podle toho, zda na jejich území dříve působil místní nebo obvodní národní výbor, a proto se také mj. z Místního úřadu Zbraslav stal Úřad městské části Praha-Zbraslav ($ 122 uvedeného záko- na). Působnost městských částí je vymezena $ 32 (aktuální znění): „(7) Orgány městské části vykonávají přenesenou působnost městské části v rozsahu stanoveném záko- nem a v mezích zákona Statutem.
(2) Orgá- nům městských částí Ize v mezích zákona svěřit Statutem přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům ob- cí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřa- dem nebo orgánům obcí s rozšířenou působ- ností, není-li dále stanoveno jínak.“ xx [53] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že lze doložit postupný nepřerušovaný pře- chod působnosti rozhodovat ve věcech zave- dení a zrušení národní správy podle dekretu o národní správě z Místního národního výbo- ru ve Zbraslavi na Městský národní výbor ve Zbraslavi (1967), dále pak znovu na Místní ná- rodní výbor v Praze-Zbraslavi (1974), až po- sléze na Městskou část Praha-Zbraslav (1990).
Tato působnost přes všechny změny práv- ních předpisů nebyla přenesena ani nepřešla na jiný orgán státní správy ani samosprávný orgán a trvá i v současné době.
[54] Soud se pro úplnost zabýval i otáz- kou případné působnosti okresních úřadů po roce 1990, resp. otázek souvisejících s je- jich zánikem v roce 2002. Zákon č. 425/1990, o okresních úřadech, pro posuzovanou věc nemá význam, jednak proto, že se místních 458 národních výborů a jejich působnosti prak- ticky netýkal, a také proto, že na území hl. m. Prahy vykonávalo působnost okresního úřadu samo město Praha. Okresní úřady pře- bíraly v roce 1990 - stručně řečeno - výkon státní správy z okresních národních výborů a - podle přílohy 1 k uvedenému zákonu - ta- ké část státní správy ze zaniklých krajských národních výborů (další část působnosti bý- valých krajských národních výborů byla sou- časně přenesena na ústřední orgány, a jiná část působnosti bývalých krajských národních výborů zanikla).
Působnosti bývalých míst- ních národních výborů (a vůbec již ne v otáz- kách národní správy) se tento zákon netýkal. Působnosti bývalých místních národních vý- borů v oboru státní správy totiž zásadně ze zá- kona přecházely na obce (srov. k tomu $ 22 zá- kona č. 367/1990 Sb., obecní zřízení), ohledně hl. m. Prahy viz výklad v odstavci [50].
[55] Totéž platí také o dalším zákonu o okresních úřadech (zákon č. 147/2000 Sb.); ten již jednoznačně stanovil, že působnost okresních úřadů musí stanovit přímo zvláštní zákon ($ 8 odst. 1 citovaného zákona). Nic- méně žádný zákon, který by kdy svěřil okres- ním úřadům působnost bývalých místních národních výborů (tím méně místních ná- rodních výborů na území hl. m. Prahy) v obo- ru národní správy podle dekretu o národní správě neexistuje.
[56] Okresní úřady podle zákona č. 147/2000 Sb. zanikly ke dni 31. 12. 2002 (S 44 zákona č. 147/2000 Sb.). Zánik okres- ních úřadů byl legislativně doprovázen nove- lizacemi více než stovky zákonů z oboru ve- řejné správy (zákon č. 320/2002 Sb. s datem účinnosti 1. 1. 2003).
[57] Užití závěrečného ustanovení záko- na č. 320/2002 Sb., článku CXIX bod 3, jehož se dovolávají někteří účastníci, zejména Ma- gistrát hl. m. Prahy ve svém vyjádření, je v roz- hodované věci vyloučeno. Toto ustanovení může dopadat jen na ty případy, kdy určitý orgán zanikl bez kompetenčního nástupce, ji- nak řečeno po jeho zániku nikam příslušnost k výkonu veřejné správy nepřešla. Tak tomu V posuzované věci ale není, protože - jak uká- záno - lze z právních předpisů dovodit po- stupný a nepřerušený zákonný přechod pů- sobnosti ke zrušení národní správy, zavedené Místním národním výborem Zbraslav v roce 1948, až do současnosti, a to na Městskou část Praha-Zbraslav.
[58] Nad rámec toho je třeba vzít v úvahu také to, že dovolávaný zákon č. 320/2002 Sb. řešil kompetenční „děďictví“ po zaniklých okresních úřadech, jimž nikdy „zbraslavská“ působnost ve věcech národní správy nenále- žela. Použití (legislativně nesprávně široké- ho) článku CXIX bodu 3 G[plokud zvláštní zákon stanoví působnost orgánu, který za- nikl“) by při podobném nerespektování úče- lu a smyslu zákona mohlo vést až k absurd- ním důsledkům, rozšiřujícím jeho dosah dokonce i za rámec působnosti orgánů správ- ních. Kompetenční senát má ale za to, že možnost užití zmíněného ustanovení bude fakticky velmi úzká; přechody kompetencí mezi správními orgány je zpravidla možno vysledovat i přes desítky let právního vývoje, byť může jít o úkol právně enormně náročný.
[59] Zbývá tedy určit, který orgán Měst- ské části Praha-Zbraslav je nositelem vlastní hledané působnosti; je jím úřad městské čás- ti, protože tak stanoví $ 104 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb.* a protože současně platí, že zákon (ostatně ani Statut hl. m. Prahy, který problematiku národní správy nezmiňuje vů- bec) nesvěřil výkon přenesené působnosti některému jinému orgánu městské části. (...) 2274 Kompetenční spory: náhrada za porušení povinností podle zákona o ochraně osobních údajů k zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zá- kona č. 439/2004 Sb. Od účinnosti novely zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, provede- né zákonem č. 439/2004 Sb., nemůže již Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodo- vat o náhradě za porušení povinností dle tohoto zákona. O náhradě nemajetkové újmy v souvislosti s porušením povinností stanovených zákonem o ochraně osob- ních údajů je proto příslušný rozhodovat soud.
Věc: Úřad městské části Praha-Zbraslav proti Magistrátu hl. m. Prahy proti Ministerstvu finan- cí proti Ministerstvu pro místní rozvoj, za účasti a) Dr. Reneé K. d. S. a b) Geoffrey R. B., o určení příslušnosti mezi správními orgány. 452 Žalobci jsou (spolu s dalšími osobami) po- dílovými spoluvlastníky domu v k. ú. Zbraslav. Z výpisů z katastru nemovitostí a pozemko- vých knih plyne, že u nemovitostí je pozna- menána národní správa zavedená výměrem bývalého Místního národního výboru ve Zbra- slavi ze dne 28.
4. 1948 podle dekretu o ná- rodní správě. Výměr sám nemají žalobci k dis- pozici, není k dosažení ani ve sbírce listin v katastru nemovitostí a nemá jej ani žalovaný úřad městské části; nepodařilo se jej dohledat ani v archivních fondech. Uvedené skuteč- nosti nejsou mezi účastníky sporné. Žalobci podali dne 10. 3. 2005 u Úřadu městské části Praha-Zbraslav návrh na zruše- ní této národní správy. Zastávali názor, že ke zrušení národní správy je podle dekretu o ná- rodní správě příslušný ten orgán, který ji za- vedl, a s ohledem na skutečnost, že Místní ná- rodní výbor Zbraslav již neexistuje, je tímto orgánem Úřad městské části Praha-Zbraslav.
Jelikož úřad městské části na návrh nereago- val, podali dne 6. 10. 2005 obsahově stejný návrh na zrušení národní správy a podnět k postupu podle $ 50 správního řádu u Ma- gistrátu hl. m. Prahy. Magistrát (jeho bytový odbor) postoupil věc dne 2. 3. 2006 Ministerstvu pro místní rozvoj s tím, že národní správu zavedl místní národní výbor a vzhledem k čl. CXIX zákona č. 320/2002 Sb. je k řízení příslušný ústřední správní úřad. Dne 22. 8. 2006 vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj (odbor bytové politiky) rozhod- nutí, kterým návrhu na zrušení národní sprá- vy nevyhovělo.
Rozhodnutí je zdůvodněno tím, že fyzická neexistence výměru neumož- ňuje ministerstvu posoudit důvody, pro které byla národní správa zavedena, a tedy ani usoudit na to, zda takové důvody již pominu- ly. Žalobci proti rozhodnutí brojili rozkla- dem, o němž ministr rozhodl dne 29. 1. 2007 tak, že rozhodnutí ministerstva zrušil a řízení zastavil [$ 152 odst. 4 a $ 90 odst. i písm. a) správního řádu]. V odůvodnění uvedl, že mi- nisterstvo v řízení nezkoumalo svou vlastní příslušnost rozhodovat; přitom ve věci vůbec nebylo příslušné.
Rozkladové rozhodnutí dá- le dovodilo, že pro určení příslušnosti je roz- hodující posloupnost přechodných ustano- vení právních předpisů. Teprve tam, kde tuto linii nelze vysledovat, protože při zrušení správního orgánu určitá příslušnost vůbec nepřešla, lze uvažovat o uplatnění zbytkových klauzulí (zde tedy v zákoně č. 320/2002 Sb.). Současně ministr dospěl k závěru, že přísluš- ným orgánem ve věci národní správy je Mi- nisterstvo financí. Tomuto ministerstvu věc následně dne 5. 3. 2007 postoupil.
Ministerstvo financí svou příslušnost po- přelo a usnesením ze dne 4. 10. 2007 věc po- stoupilo Magistrátu hl. m. Prahy. Odvolalo se přitom na společné stanovisko Ministerstva vnitra a Ministerstva financí z roku 2003 a do- plnění těchto stanovisek z roku 2007. V dalším řízení před Magistrátem hl. m. Prahy jeho bytový odbor požádal o právní ná- zor magistrátní odbor legislativní a právní. Z vyjádření odboru vyplynulo, že ani magist- rát není ke zrušení národní správy příslušný. Magistrát pak žalobcům dopisem ze dne 12.
12. 2007 doporučil, aby podali kompe- xxí. tenční žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. Návrhem doručeným Nejvyššímu správ- nímu soudu dne 12. 2. 2008 se proto žalobci proti žalovaným Úřadu městské části Praha- -Zbraslav, Magistrátu hl. m. Prahy, Minister- stvu financí a Ministerstvu pro místní rozvoj domáhali rozhodnutí tvrzeného kompetenč- ního sporu vzniklého ve smyslu $ 97 s. ř. s. mezi uvedenými správními orgány ve věci zrušení národní správy zavedené podle de- kretu o národní správě. Nejvyšší správní soud rozhodl, že přísluš- ný vydat rozhodnutí o žádosti na zrušení ná- rodní správy je Úřad městské části Praha- -Zbraslav.
Z odůvodnění: (69)
IV. Institut národní správy [26] Před vlastním určením orgánu věcně příslušného k rozhodování o zrušení národní správy je potřebné zabývat se v nezbytném roz- sahu také právním institutem národní správy. 453 2273 [27] Národní správa nalézá svůj normativ- ní základ v dekretu o národní správě. Tento dekret předvídá zavedení národní správy ve dvou případech. Prvním případem je zavede- ní národní správy dle $ 2 dekretu na majetek osob státně nespolehlivých, jejichž definice je obsažena v $ 4 a $ 5 dekretu, druhým pří- padem je zavedení národní správy dle $ 3 de- kretu do všech podniků a majetkových pod- stat, jestliže to vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuště- ných nebo takových, které jsou v držbě, sprá- vě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehli- vých. Národní správa se zaváděla rozhodnutím příslušného správního orgánu (viz dále).
[28] Národní správa byla koncipována ja- ko právní institut dočasný, přechodný. Svědčí o tom zejména $ 11 dekretu o národní sprá- vě, dle něhož měla být národní správa zruše- na z úřední povinnosti, jestliže pominuly dů- vody pro její zavedení. Stejně jako existovaly dvě hypotézy pro její zavedení, přicházely v úvahu dvě situace, za nichž mohlo dojít k její- mu zrušení: jednak skutečnost, že státně ne- spolehlivé osoby pozbyly státem aprobovaným způsobem (typicky konfiskace) vlastnického práva k majetku podřízenému národní sprá- vě, či případ, kdy se na osobu přestalo pohlí- žet jako na státně nespolehlivou, jednak ob- novení řádné správy majetku ze strany jeho vlastníka (pominutí důvodu dle $ 3 dekretu o národní správě).
Třetím důvodem pro zá- nik národní správy bylo znárodnění před- mětného majetku. Vedle zrušení národní správy bylo možné přistoupit při splnění předpokladů dle $ 24 dekretu o národní správě k vynětí majetku z národní správy a jeho navrá- cení původním vlastníkům, kteří jej pozbyli v důsledku národní, politické nebo rasové per- sekuce. Majetek, který nebyl z národní správy vyňat a u něhož nebyly splněny předpoklady pro zrušení národní správy, měl zůstat pod ná- rodní správou až do nové zákonné úpravy ($ 24 odst. 4 dekretu o národní správě).
- [29] Ačkoliv jak institut národní správy, tak i samotná dekretální normotvorba (viz čl. 5 odst. 2 ústavního dekretu presidenta re- publiky ze dne 3. 8. 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., 454 o obnovení právního pořádku) byly dočasné povahy, zůstaly v platnosti až do současnosti, a to v důsledku ratihabice dekretu o národní správě © provedené © ústavním © zákonem č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a vyhlašují za zákon dekrety presidenta republiky. Nová právní úprava národní správy přijata nebyla a dekret sám zrušen nebyl.
v. Působnost správních orgánů ve vztahu k národní správě [301 Národní správa se zaváděla rozhod- nutím orgánu příslušného dle $ 7 dekretu o národní správě. Z hlediska určení věcné příslušnosti byla rozhodující povaha majet- ku, k němuž se měla národní správa zavést. V úvahu přicházela věcná příslušnost Zemské- ho národního výboru, okresních národních výborů a místních národních výborů, výjimeč- ně také resortně příslušných ministerstev: pří- slušnost k vydání rozhodnutí o zavedení ná- rodní správy k obytným domům a stavebním parcelám byla upravena v $ 7 odst. 1 písm. e) dekretu o národní správě tak, že zásadně byly věcně příslušné místní národní výbory, u nemovitostí, jejichž hodnota převyšovala 5 000 000 K, pak okresní národní výbory.
Ani následné novelizace $ 7 dekretu provede- né vládními nařízeními č. 116/1949 Sb. a č. 122/1951 Sb. (jimiž se přesouvaly působ- nosti některých správních orgánů) nepřinesly žádné změny ve věcné příslušnosti, které by se týkaly rozhodované věci.
[31] Ke zrušení národní správy je věcně příslušný ten orgán, který ji zavedl ($ 11 věta druhá dekretu o národní správě). Toto usta- novení je za situace, kdy takový orgán zanikl, potřeba interpretovat dynamicky, tj. tak, že není-li tu výslovného ustanovení platného a účinného právního předpisu, který by pře- nesl tuto pravomoc na jiný orgán, platí, že ke zrušení národní správy je příslušný ten or- gán, který by byl ve stejném okamžiku opráv- něn národní správu zavést. Nelze totiž pře- hlédnout, že $ 7 dekretu o národní správě byl dvakrát novelizován, nicméně institut národ- ní správy zrušen nebyl, a ani pravomoc k její- mu zavedení nezanikla. Dále je nutné vzít na zřetel, že národní správa, ač byla zřejmě za- mýšlena jen jako dočasný institut překlenují- cí nestabilitu poválečných právních poměrů, měla v některých případech dlouhého trvání, ve značném počtu případů trvá dosud, ale v mezidobí došlo k četným, často zcela zásad- ním reformám soustavy orgánů veřejné správy.
[32] Jak bude dále ukázáno, nejenže v bu- doucím právním vývoji téměř šedesáti let ne- bylo výslovně vyřešeno založení pravomoci k rušení v minulosti zavedených národních správ, ale nebyl ani (při zániku národních vý- borů) řešen přesun pravomocí k zavedení ná- rodních správ. : [33] Soud tedy musel při řešení sporné otázky vycházet z obecných přechodných usta- novení právních předpisů řešících přesuny pů- sobnosti mezi správními orgány a vyhledat ustanovení na kompetenční spor použitelná. Působnost správních orgánů při rušení národní správy v současnosti © [34] Jak bylo uvedeno, národní správu podle $ 11 dekretu o národní správě zruší ten, kdo ji zavedl.
Tímto orgánem v posuzo- vané věci byl bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi, a to v roce 1949, tedy v době, kdy Zbraslav byla samostatnou obcí (do roku 1974). Tento orgán (Místní národní výbor Zbraslav) v současné době neexistuje; při výkladu $ 11 dekretu o národní správě je proto třeba najít správní orgán, který by dnes mohl na místě bývalého Místního národního výboru Zbra- slav národní správu zavést.
[35] Bylo již naznačeno, že zavedení ná- rodní správy podle dekretu o národní správě je za stálé platnosti a účinnosti dekretu o ná- rodní správě stále právně možné, byť zjevně jen in extremis na rozdíl od rozvrácené doby poválečné, a v případě spíše teoretickém; za současného právního stavu existují i další právní instituty, které umožňují účinným způsobem zajistit proti újmě majetek vlastní- ka, který není znám či dosažitelný. Soud tedy musel - a to postupem chronologickým, po- čínaje od roku 1949 do současnosti, hledat „zlomové body“, v nichž se měnilo v dotčené oblasti právní prostředí, a zkoumat, zda tu do- šlo nebo nedošlo k přesunu příslušnosti k za- vedení národní správy z Místního národního výboru ve Zbraslavi a na který správní orgán.
( [37] Podle přesvědčení soudu nemá práv- ní význam spekulovat o tom, zda národní správu měl nebo neměl v roce 1949 zavádět v konkrétní věci místní národní výbor, jinak řečeno, zda byl Místní národní výbor Zbra- slav k rozhodnutí příslušný. Může být totiž si- ce korektně položena otázka, zda národní správa byla zavedena na bytový dům nebo na školské zařízení a na jakou hodnotu byl spra- vovaný majetek v té době oceněn, protože ty- to okolnosti byly určující pro zjištění orgánu příslušného. Z obsahu spisu plyne, že stavba byla kolaudována jako bytový dům a jako ta- kový až do II.
světové války zřejmě užívána; jak uvedeno, pravděpodobně od roku 1942 sloužila, a dosud také slouží, k účelům škol- ským. Hodnota majetku pak byla rovněž kri- tériem věcné příslušnosti [viz $ 7 odst. 1 písm. £) dekretu o národní správě v původ- ním znění, který byl účinný v době zavedení národní správy|. Nicméně pro samotnou fak- tickou neexistenci výměru již nelze zjistit, po- dle kterého ustanovení dekretu byla národní správa zavedena, a nejsou řešitelné ani ostat- ní naznačené otázky. Soud proto vyšel z nezpo- chybňovaného faktu, že národní správu v roce 1949 zavedl místní národní výbor jako orgán věcně příslušný; to je koneckonců určující.
I kdyby rozhodoval místní národní výbor jako orgán nepříslušný, a toto rozhodnutí nebylo právní cestou zvráceno, stal se e0 ipso řádně příslušným pro to, aby národní správu zrušil.
[38] Dekret o národní správě byl dvakrát novelizován. První novelou bylo vládní naří- zení č. 116/1949 Sb., o dalších přesunech pů- sobnosti ve veřejné správě (vydané k provede- ní zákona o krajském zřízení č. 280/1948 Sb.). Týkalo se přesunů působnosti z ústředních orgánů na krajské národní výbory a z kraj- ských národních výborů na okresní národní výbory. Příslušnost místních národních výbo- rů zůstala nedotčena.
[39] Dále pak zákonem č. 143/1949 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v pů- 455 2273 sobnosti jejích orgánů, byla založena velmi ši- roká (na okraj poznamenáno, že z dnešního ústavního pohledu již nepřípustná) pravo- moc vlády rušit orgány veřejné správy a mě- nit nebo rušit jejich působnost. Tento zákon byl zrušen až zákonem o národních výborech (č. 69/1967 Sb.) a na jeho základě bylo vydá- no několik vládních nařízení, mezi jinými ta- ké vládní nařízení č. 122/1951 Sb., o dalších přesunech působnosti a o jiných zjednoduše- ních veřejné správy, jímž se mimo jiné měnila příslušnost k zavádění národní správy; toto nařízení se však nedotklo působnosti míst- ních národních výborů a mělo podobný ob- sah jako vládní nařízení č. 116/1949 Sb.
[40] Další prováděcí právní předpisy k zá- konu č. 143/1949 Sb. (například vládní naří- zení č. 34/1958 Sb.) se již o otázkách národní správy nezmiňovaly a ostatně jimi docházelo k přesunům pravomoci na základní (či obec- va ně nižší) stupně orgánů veřejné správy.
[41] K dalším přímým novelizacím dekre- tu o národní správě až do současné doby ne- došlo. Proto až do roku 1967 není žádný důvod pochybovat o tom, že pravomoc k zavedení či zrušení národní správy zůstala zachována Místnímu národnímu výboru ve Zbraslavi.
[42] K datu 1. 10. 1967 se blíže nespecifi- kovaným výnosem Středočeského krajského národního výboru stala Zbraslav městem, v němž působil městský národní výbor. S nej- větší pravděpodobností se tak stalo s pouka- zem na $ 13 odst. 3 tehdy platného zákona o národních výborech (č. 65/1960 Sb.).** Soud se zabýval otázkou, zda změna z místní- ho na městský národní výbor mohla mít za následek nějaký přesun věcné příslušnosti k zavádění národní správy nebo rušení ná- rodní správy dříve zavedené. Zodpověděl ji negativně, protože městskými národními vý- bory s pravomocemi okresních národních výborů byly výslovně pouze městské národní výbory v Bratislavě, Brně, Plzni a Ostravě, a nikoli městské národní výbory jiné.
Změna z místního na městský národní výbor měla ji- né důsledky než v oboru zkoumané státní správy; na příslušnost k zavedení nebo zruše- ní národní správy změna vliv neměla. Výslov- ně se poznamenává, že v hl. m. Praze byla sice situace jiná, neboť Národní výbor hl. m. Pra- hy měl postavení krajského národního výbo- ru, ale Zbraslav v té době součástí Prahy ještě několik let nebyla, srov. k tomu $ 13 odst.4a5 zákona posledně citovaného. Pro úplnost lze poznamenat, že pozdější novelizace zákona o národních výborech z roku 1960 se těchto ustanovení již nedotkly.
[43] Změna spočívající v tom, že obci Zbraslav byl přiznán status města, tak měla vliv pouze například na počty poslanců, niko- li na věcnou příslušnost v otázkách národní správy zavedené před touto změnou. Proto i po roce 1967 mohl národní správu i dále za- vést (a tedy i zrušit) Městský národní výbor Zbraslav namísto dřívějšího místního národ- ního výboru.
[44] Hledaný případný posun příslušnos- ti nepřinesl ani nový zákon o národních vý- borech, který nabyl účinnosti o několik měsí- ců později (zákon č. 69/1967 Sb. s účinností od 1. 1. 1968). Jeho ustanovení o působnosti jednotlivých stupňů národních výborů jsou přirozeně formulována značně obecně a s de- monstrativními výčty (srov. $ 25 a $ 26 tohoto zákona); významnější pro věc je $ 25 odst. 2 písm. d) o tom, že místní národní výbor „vy- konává státní správu na dalších vymeze- ných úsecích, zejména [..]“, čímž zákonodár- ce zjevně přejal rozdělení působnosti ze zákonů starších a předjímá i to, že v budouc- nu bude docházet k úpravám působnosti předpisy speciálními.
Městský národní výbor (který, jak uvedeno, v obci v té době působil) pak „mimo působnost, která přísluší místní- mu národnímu výboru“ ($ 26 odst. 2) má svěřeny další působnosti (ve sféře ekonomic- ké a mimo sféru zkoumané otázky národní správy). Proto tak ani nový zákon o národ- ních výborech nezměnil nic na tom, že Měst- » — K tomu srov. Kolektiv autorů. Zbraslav (sborník). Praha : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1977, s. 77. "9 „(3) Městské národní výbory působí ve městech, která jsou sídly krajů a okresů, a v ostatních velkých obcích městského charakteru, které určí krajský národní výbor.“ 456 ský národní výbor Zbraslav měl i po roce 1968 pravomoc zavádět národní správu a zru- šovat ji, jinými slovy podržel svou dosavadní působnost podle dekretu o národní správě.
[45] Dne 1. 1. 1968 nabyl účinnosti také zákon č. 111/1967 Sb., o hl. m. Praze. Pro po- suzovanou věc má zvláštní význam, i když sa- mostatná obec Zbraslav v té době, a ještě ná- sledujících šest let potom do Prahy nespadala. Do území hl. m. Prahy se od roku 1968 přičlenily např. se Zbraslaví sousedící katast- ry obcí Lahovice, Velká Chuchle, jakož i četné obce další. Ustanovení $ 20. zákona č. 111/1967 Sb. o těchto přičleněných obcích uvádělo, že: „(1) V částech městských obvodů vzniklých začleněním obcí uvedených v f 19 odst. 1 působí místní národní výbory řízené obvodními národními výbory; přísluší jím působnost, kterou mají místní národní vý- bory podle zákona o národních výborech.“ To znamenalo, že i když do okamžiku přičle- nění působil v obci městský národní výbor, od přičlenění působil znovu jako místní ná- rodní výbor, nebyl ale řízen jako do té doby Krajským národním výborem Středočeského kraje, ale příslušným obvodním národním vý- borem v Praze.
[46] Ještě významnější pro posouzení ře- šené věci je $ 22 zákona č. 111/1967 Sb., míří- cí do budoucna a počítající s přičleňováním dalších obcí: „Připojí-li se po 1. lednu 1968 k území hlavního města Prahy další obce, platí pro části městských obvodů vzniklé je- jich začleněním ustanovení f 20 a 21“; to, jak z dalšího výkladu plyne, dopadá také na později (1974) připojenou obec Zbraslav.
[47] Súčinností od 1. 7. 1974 (účinnost zá- kona č. 31/1974 Sb., o změně území hl. m. Čes- ké socialistické republiky Prahy) bylo ($ 1 to- hoto zákona) „území obce Zbraslav z území okresu Praha-západ začleněno do přilehlé- ho městského obvodu“ (tedy městského ob- vodu Praha 5). Zákon dále řešil otázky soud- ních obvodů, přesun poslanců do nových národních výborů atp., nikoli však přesun věcné příslušnosti v jednotlivých oborech ve- řejné správy, tedy ani v otázkách zavádění ne- bo zrušení národní správy podle dekretu o národní správě. Připomenout je vhodné i to, že (jak je zřejmé i z obsahu spisu staveb- ního úřadu) od připojení k Praze užíval do té doby Městský národní výbor Zbraslav ozna- čení „Místní národní výbor Zbraslav“, a to až do zániku národních výborů (srov. k tomu vý- še citovaný $ 20 zákona č. 111/1967 Sb.).
[48] Proto senát rozhodující o kompe- tenční žalobě dále dovodil, že i po přičlenění Zbraslavi k území hl. m. Prahy v roce 1974 a v následujících letech národní správu mohl stále zavést, a v tomto konkrétním případě ji také mohl zrušit Místní národní výbor ve Zbraslavi, protože tato jeho působnost neza- nikla ani nebyla přenesena jinam.
[49] Národní výbory zanikly v roce 1990: dne 24. 11. 1990 nabyl účinnosti další zákon o hl. m. Praze (zákon č. 418/1990 Sb.), součas- ně s obecním zřízením (zákon č. 367/1990 Sb., o obcích) a dalšími zákony. Novým zákonem o hl. m. Praze byl zrušen jak starší zákon o hl. m. Praze (č. 111/1967 Sb.), tak zákon, jímž byla obec Zbraslav k Praze přičleněna (č. 31/1974 Sb.). Hlavní město Praha se stalo obcí, územně definovanou katastrálními územími a administrativně se dělící na městské části.
[50] Zákon č. 418/1990 Sb. dále stanovil, že státní správu vykonává v přenesené pů- sobnosti jak hl. m. Praha, tak jeho městské části. Ustanovení o přenesené působnosti ($ 14) rozlišilo tři typy působnosti, totiž ního výboru hl. m. Prahy a působnost obvod- ních národních výborů jako orgánů odvola- cích), (2) pro městské části, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor (dřívější působnost obvodních národních výborů v I. stupni), a (3) pro městské části, v nichž měl sídlo míst- ních národních výborů), právě uvedený třetí typ působnosti se tak vztahuje také na Měst- skou část Praha-Zbraslav (přesněji řečeno na území, na kterém vykonával správu bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi).
Tomu ko- respondovala také struktura orgánů hl. m. Pra- hy a jeho městských částí ($ 22): zejména byly pojmenováním rozlišeny orgány měst- ských částí („obvoďní“ zastupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor, a „místní“ za- 457 2273 stupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, ve kterých měl sídlo místní národní výbor).
[51] Podstatné tak je, že ani po datu 24. 11. 1990 nedošlo ve zkoumaném případě k žád- nému přesunu působnosti zavést (nebo zru- šiD národní správu. Namísto bývalého Místní- ho národního výboru Zbraslav nastoupila do této působnosti Městská část Praha-Zbraslav.
[52] V současné době platný zákon o hl. m. Praze č. 131/2000 Sb. (účinnost od 12. 11. 2000) přinesl z pohledu zkoumané otázky toliko změny formální. Zaniklo dosa- vadní rozlišování městských částí podle toho, zda na jejich území dříve působil místní nebo obvodní národní výbor, a proto se také mj. z Místního úřadu Zbraslav stal Úřad městské části Praha-Zbraslav ($ 122 uvedeného záko- na). Působnost městských částí je vymezena $ 32 (aktuální znění): „(7) Orgány městské části vykonávají přenesenou působnost městské části v rozsahu stanoveném záko- nem a v mezích zákona Statutem.
(2) Orgá- nům městských částí Ize v mezích zákona svěřit Statutem přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům ob- cí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřa- dem nebo orgánům obcí s rozšířenou působ- ností, není-li dále stanoveno jínak.“ xx [53] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že lze doložit postupný nepřerušovaný pře- chod působnosti rozhodovat ve věcech zave- dení a zrušení národní správy podle dekretu o národní správě z Místního národního výbo- ru ve Zbraslavi na Městský národní výbor ve Zbraslavi (1967), dále pak znovu na Místní ná- rodní výbor v Praze-Zbraslavi (1974), až po- sléze na Městskou část Praha-Zbraslav (1990).
Tato působnost přes všechny změny práv- ních předpisů nebyla přenesena ani nepřešla na jiný orgán státní správy ani samosprávný orgán a trvá i v současné době.
[54] Soud se pro úplnost zabýval i otáz- kou případné působnosti okresních úřadů po roce 1990, resp. otázek souvisejících s je- jich zánikem v roce 2002. Zákon č. 425/1990, o okresních úřadech, pro posuzovanou věc nemá význam, jednak proto, že se místních 458 národních výborů a jejich působnosti prak- ticky netýkal, a také proto, že na území hl. m. Prahy vykonávalo působnost okresního úřadu samo město Praha. Okresní úřady pře- bíraly v roce 1990 - stručně řečeno - výkon státní správy z okresních národních výborů a - podle přílohy 1 k uvedenému zákonu - ta- ké část státní správy ze zaniklých krajských národních výborů (další část působnosti bý- valých krajských národních výborů byla sou- časně přenesena na ústřední orgány, a jiná část působnosti bývalých krajských národních výborů zanikla).
Působnosti bývalých míst- ních národních výborů (a vůbec již ne v otáz- kách národní správy) se tento zákon netýkal. Působnosti bývalých místních národních vý- borů v oboru státní správy totiž zásadně ze zá- kona přecházely na obce (srov. k tomu $ 22 zá- kona č. 367/1990 Sb., obecní zřízení), ohledně hl. m. Prahy viz výklad v odstavci [50].
[55] Totéž platí také o dalším zákonu o okresních úřadech (zákon č. 147/2000 Sb.); ten již jednoznačně stanovil, že působnost okresních úřadů musí stanovit přímo zvláštní zákon ($ 8 odst. 1 citovaného zákona). Nic- méně žádný zákon, který by kdy svěřil okres- ním úřadům působnost bývalých místních národních výborů (tím méně místních ná- rodních výborů na území hl. m. Prahy) v obo- ru národní správy podle dekretu o národní správě neexistuje.
[56] Okresní úřady podle zákona č. 147/2000 Sb. zanikly ke dni 31. 12. 2002 (S 44 zákona č. 147/2000 Sb.). Zánik okres- ních úřadů byl legislativně doprovázen nove- lizacemi více než stovky zákonů z oboru ve- řejné správy (zákon č. 320/2002 Sb. s datem účinnosti 1. 1. 2003).
[57] Užití závěrečného ustanovení záko- na č. 320/2002 Sb., článku CXIX bod 3, jehož se dovolávají někteří účastníci, zejména Ma- gistrát hl. m. Prahy ve svém vyjádření, je v roz- hodované věci vyloučeno. Toto ustanovení může dopadat jen na ty případy, kdy určitý orgán zanikl bez kompetenčního nástupce, ji- nak řečeno po jeho zániku nikam příslušnost k výkonu veřejné správy nepřešla. Tak tomu V posuzované věci ale není, protože - jak uká- záno - lze z právních předpisů dovodit po- stupný a nepřerušený zákonný přechod pů- sobnosti ke zrušení národní správy, zavedené Místním národním výborem Zbraslav v roce 1948, až do současnosti, a to na Městskou část Praha-Zbraslav.
[58] Nad rámec toho je třeba vzít v úvahu také to, že dovolávaný zákon č. 320/2002 Sb. řešil kompetenční „děďictví“ po zaniklých okresních úřadech, jimž nikdy „zbraslavská“ působnost ve věcech národní správy nenále- žela. Použití (legislativně nesprávně široké- ho) článku CXIX bodu 3 G[plokud zvláštní zákon stanoví působnost orgánu, který za- nikl“) by při podobném nerespektování úče- lu a smyslu zákona mohlo vést až k absurd- ním důsledkům, rozšiřujícím jeho dosah dokonce i za rámec působnosti orgánů správ- ních. Kompetenční senát má ale za to, že možnost užití zmíněného ustanovení bude fakticky velmi úzká; přechody kompetencí mezi správními orgány je zpravidla možno vysledovat i přes desítky let právního vývoje, byť může jít o úkol právně enormně náročný.
[59] Zbývá tedy určit, který orgán Měst- ské části Praha-Zbraslav je nositelem vlastní hledané působnosti; je jím úřad městské čás- ti, protože tak stanoví $ 104 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb.* a protože současně platí, že zákon (ostatně ani Statut hl. m. Prahy, který problematiku národní správy nezmiňuje vů- bec) nesvěřil výkon přenesené působnosti některému jinému orgánu městské části. (...) 2274 Kompetenční spory: náhrada za porušení povinností podle zákona o ochraně osobních údajů k zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zá- kona č. 439/2004 Sb. Od účinnosti novely zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, provede- né zákonem č. 439/2004 Sb., nemůže již Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodo- vat o náhradě za porušení povinností dle tohoto zákona. O náhradě nemajetkové újmy v souvislosti s porušením povinností stanovených zákonem o ochraně osob- ních údajů je proto příslušný rozhodovat soud.
Ochrana osobních údajů byla po roce 1991 upravena zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech. Ten v $ 20 písm. a) a d) uváděl: „V případě porušení povinností provozova- tele uvedených v f 17 vzniká oprávněné fy- 460 zické osobě vůči provozovateli nárok na: a) zdržení se takového jednání, odstranění zá- vadného stavu, vydání bezdůvodného oboha- cení tomu subjektu, na jehož úkor bylo toto obo- hacení získáno, a poskytnutí zadostiučinění (omluvy, opravy) tomu, jehož porušení po- vinností poškodilo, na náklady provozovate- le; d) zaplacení přiměřené peněžní úhrady, jestliže bylo porušeno její právo na zachová- ní lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověs- ti a na ochranu jejího jména, pokud není po- stižitelná | stávajícími © občanskoprávními a obchodněprávními instituty“ Dle $ 23 měly spory vyplývající z uplatňování práv a povin- ností podle tohoto zákona řešit soudy.
S účinností od 1. 6. 2000 upravuje oblast ochrany osobních údajů zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Do 25. 7. 2004 pla- tilo, že pokud subjekt údajů dle zákona o ochraně osobních údajů zjistil, že správce nebo zpracovatel údajů porušil své povinnos- ti, měl právo obrátit se na Úřad se žádostí o zajištění opatření k nápravě. Subjekt mohl dle $ 21 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů požadovat, aby se správce ne- bo zpracovatel zdržel svého jednání, odstra- nil vadný stav, omluvil se nebo poskytl jiné zadostiučinění.
Dle $ 21 odst. 2 písm. d) výše uvedeného zákona mohl dále požadovat za- placení peněžité náhrady, jestliže tím bylo porušeno jeho právo na lidskou důstojnost, "osobní čest, dobrou pověst či právo na ochra- nu jména. Jak vyplývalo z usnesení zvláštního senátu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. Konf 11/2003, č. 426/2005 Sb. NSS: „Domáhá-li se někdo vůči správci nebo zpracovateli osob- ních údajů toho, aby správce nebo zpracova- tel zajistil opatření k nápravě, spočívající ve zdržení se určitého nakládání s osobními údaji, vzniklý závadný stav odstranil nebo poskytl na své náklady omluvu nebo jiné za- dostiučinění [f 21 odst. 2 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů], není rozhod- nutí o takové žádosti v pravomoci soudu, ale Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Nic na tom nemění, že takový návrh byl podán v době od 1. 6. do 31. 12. 2002, kdy ustanove- ní J 9 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění tehdy účinném upravovalo věcnou příslušnost krajských soudů pro rozhodování ve spo- rech vyplývajících z uplatňování práv a po- vínností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů v informačních systémech podle staršího zákona č. 256/1992 Sb.; nešlo o ustanovení kompetenční, zakládající pra- vomoc soudu, a po datu 1. 6. 2002 se stalo obsoletním.“ O všech způsobech zajištění opatření k nápravě dle zákona o ochraně osobních údajů proto rozhodoval Úřad.
K výrazným změnám zákona o ochraně osobních údajů došlo zákonem č. 439/2004 Sb., který je platný a účinný od 26. 7. 2004. Důvo- dová zpráva k zákonu uvádí: „Změna ustano- vení f 21 až 24, která se týkají ochrany práv subjektu údajů, je navrhována z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je dosavadní zkušenost s aplikací f 21 a násl., kdy se pří- stup Úřadu, přístup subjektů údajů a pří- stup soudů, nepodařilo sjednotit v tom smě- ru, že Úřad jako ústřední správní úřad nemůže v takovém případě ve své kompeten- ci řešit spory mezi správcem, zpracovatelem a subjektem údajů o odstranění následků ne- oprávněných zásahů do soukromí subjektů údajů a druh, popřípadě výši náhrady.
Stej- ně i v případech náhrady škody vzniklé sub- jektu údajů v souvislosti se zpracováním je- ho údajů není přípustné, aby tyto případy řešil správní úřad. Proto se navrhuje, aby kompetence Úřadu byla v tomto případě od- povídající jeho postavení a Úřad mohl na základě podnětu subjektu údajů postupovat vůči správci nebo zpracovateli prostředky pro správní úřad obvyklými, a případy, kdy Jsou vznášeny nároky na náhradu nemajet- kové újmy nebo náhradu škody, svěřit do pravomoci soudů, jak je tomu ostatně obvyklé i v ostatních případech zásahů do práva na ochranu osobnosti.“ Z 521 zákona o ochraně osobních údajů by- la odstraněna veškerá ustanovení, která se týkala poskytování zadostiučinění, placení peněžité náhrady atd.
Nově může sám subjekt požado- vat, aby správce podal vysvětlení nebo odstra- nil takto vzniklý stav. Pokud toto správce ne- učiní, může se subjekt obrátit na Úřad. Ten také může přijímat přímé podněty od subjektu. Z $ 29 zákona o ochraně osobních údajů a z $ 21 tohoto zákona již od roku 2004 nevy- plývá jakákoli pravomoc Úřadu týkající se za- jišťování opatření k nápravě ve smyslu po- skytnutí zadostiučinění. Zákon č. 439/2004 Sb. dále nově upravil v $ 21 odst. 5: „Pokud vznikla v důsledku zpracování osobních údajů subjektu údajů Jiná než majetková újma, postupuje se pří uplatňování jejího nároku podle zvláštního zákona“ Tímto zákonem byl občanský záko- ník, konkrétně $ 13 občanského zákoníku.
Veš- keré pravomoci k rozhodování Úřadu o náhra- dě za nemajetkovou újmu byly Úřadu odňaty. Důvody k těmto změnám byly uvedeny v důvo- dové zprávě k zákonu č. 439/2004 Sb. Jak vyplývá z výše uvedeného vývoje práv- ní úpravy, zákon o ochraně osobních údajů se pokusil původně co nejvíce rozšířit pravo- moc Úřadu. Novelou z roku 2004 ale tyto pra- vomoci přenesl zpět na soudy. Úřad je správ- ním úřadem, který má stanovenou určitou míru nezávislosti a pravomocí, ale který ne- může nahrazovat rozhodování soudů.
Úřad je nyní oprávněn dle $ 29 zákona o ochraně osobních údajů mimo jiné prová- dět dozor nad dodržováním povinností sta- novených zákonem o ochraně osobních úda- jů, přijímat podněty a stížnosti na porušení povinností stanovených zákonem, projedná- vat přestupky a jiné správní delikty a udělo- vat pokuty. Není však oprávněn rozhodovat o výši náhrady škody za porušení povinností zpracovatele osobních údajů, nemůže rozho- dovat o náhradě za nemajetkovou újmu. Tyto pravomoci příslušejí soudům. V řešeném případě podal žalobce žalobu na zaplacení nemajetkové újmy 14.
1. 2008. Není proto možné použít ani postup uvede- ný v přechodných ustanoveních v čl. II bod 3. zákona č. 439/2004 Sb., který stanovil, že „říze- ní zahájené a neskončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle do- savadních právních předpisů“. O náhradě ne- majetkové újmy bude rozhodovat soud podle právní úpravy platné od roku 2004. (...) 461 2275 2275 Kompetenční spory: plnění ze smlouvy o připojení k distribuční soustavě k $ 17 odst. 5 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní sprá- vy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 158/2009 Sb. K projednání sporu týkajícího se plnění z již uzavřené smlouvy o připojení k dis- tribuční soustavě, jehož účastníci řízení neudělili souhlas s pravomocí Energetické- ho regulačního úřadu, je dána pravomoc soudu.
Spor o pravomoc mezi Úřadem pro ochranu osobních údajů a Městským soudem v Pra- ze, za účasti žalobce Ing. Jana Ch. a žalované akciové společnosti Factoring Česká spoři- telna, ve věci náhrady nemajetkové újmy.