Rozhodnutí pozemkového úřadu vydané podle $ 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, které v dů- sledku následných zrušujících soudních rozhodnutí obsahuje toliko výrok řešící dů- sledky povolené obnovy řízení v projednávané věci, je rozhodnutím procesní pova- hy, o němž přísluší rozhodovat soudu ve správním soudnictví.
Z $ 9 odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že oprávněná osoba uplatní nárok na vydání ne- movitosti u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k jejímu vydání. Do 60 dnů od podání výzvy uzavře povinná oso- ba s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti. Tato dohoda podle $ 9 odst. 2 zákona o půdě podléhá schválení pozemko- vým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Nedojde-li k této dohodě, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby po- zemkový úřad ($ 9 odst. 4 téhož zákona). Správní orgán v daném případě rozhoduje o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti až poté, kdy nebylo dosaženo vzájemné doho- dy o vydání nemovitosti.
Předmětem tohoto správního řízení je vlastnické právo oprávně- né osoby, které je soukromým právem, tradič- ně považovaným za výraz soukromého zájmu. Správnímu orgánu (pozemkovému úřadu) je sice - nedojde-li k dohodě o vydání nemovi- tosti mezi oprávněnou a povinnou osobou - svěřeno autoritativní rozhodování, rozhodu- je se tu ale o tom, zda oprávněná osoba je ne- bo není vlastníkem, tedy o věci soukromo- právní. Nelze zde totiž odhlédnout jednak od povahy vlastnického právního vztahu a jed- nak od způsobu působení jednotlivých účast- 202 níků právního vztahu na jeho vznik a jeho rozvíjení.
Schvaluje-li pozemkový úřad doho- du, kterou uzavřela povinná osoba s oprávně- nou osobou, je jeho vliv na samotný vznik to- hoto právního vztahu minimální. V případě, kdy pak pozemkový úřad rozhoduje o vlast- nictví podle $ 9 odst. 4 zákona o půdě, právní vztah sice vzniká vrchnostensky, tj. konstitu- tivním rozhodnutím správního orgánu, nic- méně další působení správního orgánu na formování samotného obsahu tohoto právní- ho obsahu je již minimální. Nelze proto uza- vřít jinak, než že rozhodnutí podle $ 9 odst. 2 a rozhodnutí podle $ 9 odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní.
Od 1. 1. 2003 pak žalobu podanou v této věci mají projednávat a roz- hodovat soudy v občanském soudním řízení podle nové části páté občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 151/2002 Sb.). Tato nová právní úprava poskytuje soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude pouze provádět přezkum správního rozhod- nutí s možností v případě zjištěné nezákon- nosti pouze takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k novému projedná- ní, ale je povolán k tomu, aby v případě, kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být rozhod- nuto jinak než rozhodl správní orgán, sám o věci rozhodl, a nahradil tak rozhodnutí správního orgánu ($ 250j o.
s. ř.), a to v tako- vém rozsahu, v jakém je rozhodnutí správní- ho orgánu rozsudkem soudu dotčeno, aniž by toto rozhodnutí správního orgánu rušil. Tento následek musí být přitom uveden ve výroku rozsudku (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 22. 6. 2004, čj. Konf 123/2003-7, č. 372/2004 Sb. NSS, a ze dne 31. 1. 2006, čj. Konf 113/2005-6). K přezkoumání rozhodnutí pozemkové- ho úřadu vydaného podle $ 9 odst. 4 zákona o půdě by v obecné rovině byly příslušné sou- dy v občanském soudním řízení.
Zvláštní se- nát nicméně konstantně judikuje, že „pravo- moc soudu v občanském soudním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věcí vyplývající ze soukromoprávních vzta- hů, tj. zjistí, co je právem, nebo toto právo za- loží. To odpovídá smyslu zákonné úpravy a nezpochybněnému trendu dřívější doktrí- ny a judikatury“ (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 9. 2007, čj. Konf 22/2006-8, č. 1952/2007 Sb. NSS). V posuzovaném případě sice pozemkový úřad napadeným rozhodnutím věcně rozhodl o vlastnictví k předmětným nemovitostem, k žalobě účastníka řízení však samotné hmot- něprávní posouzení věci (výrok II o určení vlastnických práv, resp. výrok ITI) již bylo pra- vomocně zrušeno a v této části vráceno správnímu orgánu k novému řízení (výrok II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.
12. 2002). Z napadeného správního roz- hodnutí pozemkového úřadu tak zůstal k pře- zkoumání již jen první výrok o zrušení pů- vodních rozhodnutí pozemkového úřadu. Aniž by tedy zvláštní senát posuzoval jeho správnost (k tomu se ostatně vyjádřil již Ústavní soud ve shora citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 316/03), nahlížel na napadené rozhodnutí jako na rozhodnutí obsahující to- liko jeden výrok (výrok D vydaný v důsledku obnovy správního řízení o tom, že se původ- ní rozhodnutí pozemkového úřadu vydané vletech 1993 a 1994 zrušují.
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem (v případě obnovy na žádost účastníka) či dozorčím prostředkem (v pří- padě obnovy z moci úřední), který umožňuje z důvodu skutkových omylů zjištěných až po právní moci rozhodnutí znovu rozhodnout ve věci samé, a prolomit tak překážku věci rozhodnuté (srov. Jemelka, L.; Pondělíčková, K; Bohadlo, D. Správní řád. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 376). Podle Ústavního soudu obnova řízení představuje průlom do principu ne- změnitelnosti a závaznosti vydaných rozhod- nutí.
Jejím účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozhod- nutí v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. V ří- zení o povolení obnovy se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního roz- hodnutí, ale je nutné posoudit otázku, zda no- vé skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné - účastníkovi příznivější -roz- hodnutí, než které bylo dříve vydáno (srov. ná- lez ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. HI.
ÚS 3386/09). Řízení o obnově se rozpadá do dvou fází: jednak řízení o povolení nebo nařízení obno- vy řízení (čudicium rescindens), jednak říze- ní obnovené (udicium rescissorium); teprve novým rozhodnutím ve věci samé se původní rozhodnutí ruší ($ 64 odst. 3 správního řádu z roku 1967). Procesní institut obnovy řízení tedy způsobí, že pokud byla obnova řízení povolena, novým rozhodnutím vydaným v obnoveném řízení je zrušeno původní roz- hodnutí ve věci, aby byla odstraněna překáž- ka věci rozhodnuté (rei iudicatae).
Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 30 Ca 46/99, Soudní judi- katura ve věcech správních č. 572/2000, kon- statoval, že „podle f 64 odst. 3 správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.) se novým rozhodnu- tím ve věci původní rozhodnutí ruší. To ovšem znamená, že to musí být ve výroku nového rozhodnutí uvedeno, neboť jínak by vedle sebe existovala dvě rozhodnutí, tj. prvé, pravomocné, do nějž byla povolena obnova řízení, a druhé, které je vydáno po řízení, jež proběhlo po povolení obnovy řízení.
Je-li ten- to postup porušen, jde o procesní vadu, která nutně vede ke zrušení nového rozhodnutí“ Ostatně rovněž Ústavní soud ve shora uvede- ném nálezu sp. zn. II ÚS 316/03 vydaném v projednávané věci konstatoval, že „není možné zrušit původní pravomocná rozhod- nutí pozemkového úřadu o přiznání vlast- * nictví k určitým nemovitostem, aniž by bylo současně o vlastnictví k těmto nemovitostem znovu pravomocně rozhodnuto. Takové roz- hodnutí skutečně vede k nejistotě o osobě vlastníka restituovaných nemovitostí.
Vzta- hy napojené na původní rozhodnutí pozem- kového úřadu se ocitly bez právního zákla- du“ Z výše uvedeného zřetelně vyplývá specifická procesní pozice obnovy řízení, v níž je v rámci obnoveného řízení vzájemně podmíněno vydání nového rozhodnutí ve vě- ci samé a zrušení rozhodnutí původního. Napadené správní rozhodnutí je tedy de facto důsledkem procesního statusu obno- vy řízení, kdy správní orgán v rámci obnove- ného řízení vydá nové meritorní rozhodnutí 203 2500 a současně zruší rozhodnutí původní.
Na zákla- dě předchozích soudních rozhodnutí (rozsu- dek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2002 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 316/03) v řešeném případě zbývá soudům posoudit čis- tě procesní otázku, a to, zda první výrok napade- ného rozhodnutí, tj. výrok o zrušení původních rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnickém právu k zemědělskému statku Okarec, obstojí samostatně bez výroku druhého, jímž bylo me- ritorně rozhodnuto o tom, komu náleží vlast- nické právo k předmětné nemovitosti.
V souladu s ustálenou judikaturou zvláštní- ho senátu (srov. především shora citované usnesení čj. Konf 22/20066, nebo obdobně usnesení ze dne 31. 12. 2008, čj. Konf 66/2008-5, nebo ze dne 3. 11. 2009, čj. Konf 84/2008-9) je pravomoc soudu v občanském soudním ří- zení založena tehdy, kdy správní orgán roz- hodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, Co je právem, nebo toto právo založí. To odpovídá smyslu zákonné úpravy a nezpo- katury. V posuzovaném případě sice správní orgán rozhodl meritorně o vlastnictví oprávně- ných osob k předmětné nemovitosti, nicméně následně byly v soudním řízení příslušné výro- ky týkající se věcného posouzení případu pravomocně zrušeny.
Nyní tak lze na napade- né rozhodnutí nahlížet již pouze jako na roz- hodnutí procesní povahy, které řeší důsledky povolené obnovy řízení v projednávané věci. Lze tak uzavřít, že část žaloby směřující proti výroku I napadeného rozhodnutí, která se tý- ká výlučně posouzení procesní otázky, by měl přezkoumat soud ve správním soudnictví. Ze shora uvedených důvodů zvláštní senát uzavřel, že k rozhodování o žalobě směřující proti výroku I rozhodnutí Ministerstva země- dělství, Pozemkového úřadu Třebíč ze dne 4.
5. 2000 je příslušný soud ve správním soud- nictví ($ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb). Zvláštní senát podle $ 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. dále zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc 0 sporu rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání roz- hodnutí ve věci uvedené v návrhu na zaháje- ní řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Krajské- ho soudu v Brně ze dne 18. 3. 2005, a odstra- nil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle $ 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. zá- vazné pro strany kompetenčního sporu, účast- níky řízení, v němž spor vznikl, pro správní or- gány [$ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy Okresní soud v Třebíči rozhodne o té části žaloby, jíž se žalobce domáhá znovupro- jednání věci, o níž bylo rozhodnuto (nyní již pravomocně zrušeným) výrokem II napade- ného rozhodnutí; o zbývající části žaloby směřující proti výroku I napadeného rozhod- nutí rozhodne Krajský soud v Brně.
2500 Kompetenční spory: soukromoprávní spor mezi subjektem údajů a správcem osobních údajů k $ 21 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve zně- ní zákonů č. 177/2001 Sb. a č. 439/2004 Sb. Z 6 21 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, nevyplývá pravomoc Úřadu pro ochranu osobních údajů rozhodovat o soukromoprávních sporech mezi subjektem údajů a správcem týkajících se zveřejnění dokumentace obsahující osob- ní údaje; o těchto sporech přísluší rozhodnout soudu.
Spor o pravomoc mezi Okresním soudem v Třebíči a Krajským soudem v Brně, za účasti žalobce Ing. Milana J., žalovaného Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Třebíč, a osob zúčastněných na řízení Gabriely W.-S. a dalších, o rozhodnutí o vlastnictví k ze-