zemědělskému majetku (v textu též „zákon o půdě“) . Rozhodnout o návrhů na nařízení předběžného opatření ve věci bezú- platného převodu náhradních pozemků do vlastnictví oprávněných osob podle $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k pů- dě a jinému zemědělskému majetku, náleží do pravomoci soudu.
zemědělskému majetku (v textu též „zákon o půdě“) . Rozhodnout o návrhů na nařízení předběžného opatření ve věci bezú- platného převodu náhradních pozemků do vlastnictví oprávněných osob podle $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k pů- dě a jinému zemědělskému majetku, náleží do pravomoci soudu.
Při řešení vzniklého sporu o pravo- moc mezi Ministerstvem zemědělství - Pozemkovým úřadem Cheb a Okresním soudem v Chebu se zvláštní senát řídil následující úvahou: Pravomoci pozemkových úřadů, resp. okresních pozemkových úřadů, při roz- hodování podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a ji- nému zemědělskému majetku, byly podle názoru okresního soudu v době jeho rozhodování obecně stanoveny v $12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb., o pozem- kových úpravách a pozemkových úřa- dech, podle nějž okresní pozemkové úřa- dy vykonávají činnost podle zákona o půdě, popřípadě podle dalších zvlášt- ních předpisů. Obdobná formulace je ob- sažena i v $ 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpra- vách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnic- kých vztahů k půdě a jinému zemědělské- mu majetku, jímž byl s účinností k 1. 1. 2003 zrušen zákon právě citovaný. Okresní soud popírá svou pravomoc ve věci rozhodovat proto, že v ustanovení $ 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb. spat- řuje obecně založenou pravomoc pozem- kových úřadů k rozhodování podle zá- kona o půdě. Tak tomu však není. Pozemkový úřad je sice orgánem, který postupuje podle zákona o půdě nejčastě- ji, tento zákon nicméně vždy výslovně přiřazuje konkrétní pravomoci k rozho- dování - resp. stanoví povinnosti - při jednotlivých úkonech podle zákona o pů- dě jak pozemkovým úřadům, tak i jiným subjektům (příslušnému orgánu státní správy republiky - $ 6 odst. 6; příslušné- mu ústřednímu orgánu státní správy re- publiky - $ 17 odst. 6; pozemkovému fon- du - $ 11 odst. 2, $ 17 odst. 3, $ 18a; sou- du, jak bude pojednáno níže), a neobsa- huje žádnou obecnou klauzuli, která by pozemkovým úřadům přikazovala rozho- dovat ve sporech a jiných právních vě- cech plynoucích ze zákona o půdě všude tam, kde zákon nesvěřuje tuto pravomoc jinému subjektu. Ustanovení $ 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb. takovou klauzulí není. Zákon č. 284/1991 Sb., jak vyplývá z jeho $ 1, vymezujícího účel tohoto záko- na, jednak upravoval řízení o pozemko- vých úpravách a dále zřízení a funkci pozemkových úřadů; v části druhé (ozna- čené nadpisem Pozemkové úřady) pak v $ 11 stanovil soustavu pozemkových úřadů (tvořenou okresními pozemkový- mi úřady a ústředním pozemkovým úřa- dem), v následných $ 12 a $ 13 vymezoval působnost okresních pozemkových úřa- dů a ústředního pozemkového úřadu. Ustanovení $ 12 tedy jako celek vymezuje působnost, k níž je pozemkový úřad po- volán; jeho písmeno a) pak obecně odka- zuje na působnost pozemkového úřadu podle zákona o půdě, normativního vý- znamu však nabývá pouze ve spojení s ustanoveními zákona o půdě, která kon- krétní pravomoc pozemkového úřadu za- kládají ($ 4a, $ 9 odst. 2 a 5, $ 19 odst. 2). Jinak řečeno, pozemkovým úřadům nále- ží pravomoc k rozhodování, popř. k dal- ším činnostem podle zákona o půdě, pou- ze v rozsahu, v jakém ji zakládá zákon o půdě. Ustanovení $ 12 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb. tuto skutečnost pouze de- klaruje, aniž by jakkoliv tuto působnost rozšiřovalo či naopak zužovalo. Okresní soud se tedy mýlil, dovozovalli pravomoc pozemkového úřadu k. rozhodování o právní věci žalobkyně z $ 12 písm. a) zá- kona č. 284/1991 Sb.; nezakládá ji však ani $ 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb. Okresní soud se rovněž mýlí, má-li za to, že postup podle $ 11 odst. 2 zákona o půdě není věcí vyplývající z občansko- právních, pracovních, rodinných, druž- stevních nebo obchodních vztahů a že pravomoc soudu by byla dána pouze teh- dy, pokud by byla příslušným zákonem vý- slovně založena. Toto ustanovení je sou- částí zákona o půdě, který upravuje mj. i četné vztahy vznikající mezi pozemko- vým úřadem a oprávněnou osobou ve správním řízení; z toho však neplyne, že postup podle $ 11 odst. 2 zákona o půdě se děje ve správním řízení. Citované usta- novení upravuje postup pozemkového fondu, tedy subjektu od pozemkového úřadu odlišného. Zatímco pozemkový úřad jako správní orgán schvaluje dohody o vydání nemovitosti, resp. rozhoduje o vlastnictví oprávněné osoby k nemovi- tosti ($ 9 odst. 2, 4 zákona o půdě), a Činí tak ve správním řízení, pozemkový fond - který je právnickou osobou zřízenou zá- konem za účelem správy majetku státu a jeho převodu na jiné osoby - převádí bez- úplatně náhradní pozemky do vlastnictví oprávněných osob v případě, že pozemky, na něž tyto osoby uplatnily nárok podle zákona o půdě, nelze vydat. Převod náhrad- ních pozemků přitom není rozhodová- ním ve správním řízení [k tomu srov. roz- sudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2000, sp. zn. 24 Cdo 212/2000*]. Je tu tedy dána nejen různost subjektů (pozemkový úřad - pozemkový fond), nýbrž též kvalitativní odlišnost postupů, kterými tyto subjekty vykonávají pravomoci či naplňují povin- nosti stanovené jim zákonem. Zakládá-li toto ustanovení povinnost pozemkového fondu vůči oprávněné osobě, je třeba hod- notit skutečnou povahu právního vztahu mezi těmito dvěma subjekty bez ohledu na to, že zákon, který takovému vztahu dá- » Publikováno in: Soudní judikatura z oblasti práva občanského, obchodního a pracovního č. 107/2000, sv. č. 10. 483 vá vzniknout, upravuje i vztahy mézi správním orgánem a oprávněnou osobou. Vztah mezi pozemkovým fondem a oprávněnou osobou není vztahem mo- cenským: pozemkový fond v něm není oprávněn rozhodovat o právech a povin- nostech oprávněné osoby bez ohledu na je- jí vůli. Náhradní pozemek se převádí na oprávněnou osobu na základě dohody me- zi ní a pozemkovým fondem; převod je tak podmíněn souhlasem oprávněné osoby, která nemůže být k uskutečnění převodu nucena. To, jaký pozemek bude převeden, však záleží na možnostech pozemkového fondu, nikoli na přání oprávněné osoby: pozemkový fond je totiž v tomto vztahu dlužníkem a v případě, že existuje více způ- sobů splnění závazku, má právo volby dluž- ník ($ 561 odst. 1 občanského zákoníku). Oprávněná osoba sc tak nemůže domáhat vydání konkrétního pozemku, který si sa- ma vybrala (k tomu srov. rozsudek Nejvyš- šího soudu ze dne 29. 1. 1997, sp. zn. 2 Cdon 522/96, či rozsudek Krajského sou- du v Ústí nad Labem ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 35 Co 4/2000).? Nemá-li oprávněná osoba zájem o žádný z pozemků nabízených jí pozemkovým fondem, náleží jí finanční náhrada dle $ 16 odst. 1 zákona o půdě. Vztah mezi pozemkovým fondem a oprávněnou osobou je charakterizován rovností obou subjektů. Žádná ze stran tohoto vztahu nemůže druhé straně jed- nostranně vnutit svou vůli; zákon naopak předpokládá, že strany budou formovat podobu vzájemného vztahu dohodou. Vztah, na jehož utváření se obě strany po- dílejí stejnou měrou, je vztahem soukro- moprávním, v daném případě občansko- právním; k projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí plynoucích z takového vztahu jsou příslušné soudy, pokud jejich rozhodování zvláštní zákon výslovně nesvěřuje jiným orgánům ($ 7 odst. 1 občanského soudního řádu). Jest- liže proto zákon o půdě ve vztahu k vydá- ní náhradních pozemků podle $ 11 odst. 2 uvedeného zákona rozhodovací pravo- moc pozemkových úřadů ani jiných or- gánů nezakládá, náleží rozhodnout o věci do pravomoci soudu v občanském soud- ním řízení. Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší soudu. Samotný zákon o půdě výslovně svě- řuje řešení četných sporných situací soudu. Soudy v občanském soudním ří- zení tak rozhodují například o vlastnic- kém právu k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby ($ 8 odst. 1), o nárocích vůči jiným oprávněným osobám, jimž byla vydána nemovitost ($ 13 odst. 2), o náhradě za takovou nemovitost, pří- padně o zrušení smlouvy, jíž byla nemo- vitost zcizena ($ 8 odst. 4), o způsobu ná- hrady za majetek dle $ 14 a $ 15 zákona o půdě ($ 16 odst. 6), o náhradě živého a mrtvého inventáře ($ 20 odst. 3), o pře- vodu stavby vlastníkovi pozemku ($ 22 odst. 7). Skutečnost, že tyto případy roz- hodovací pravomoci soudů jsou v záko- ně o půdě výslovně uvedeny, však nezna- mená, že v jiných situacích vzniklých při výkonu práv a povinností podle zákona o půdě soudy rozhodovat nemají. Pravo- moc soudů k rozhodování v občanském soudním řízení se odvíjí od povahy práv- ního vztahu: jeli tento vztah vztahem občanskoprávním, pracovním, rodin- ným či obchodním, postačí k založení pravomoci soudu - nejedná-li se o věci, v nichž lze řízení zahájit i bez návrhu - aby jedna ze stran vztahu vyjádřila vůli k řešení sporu ze vztahu vzniklého. Pra- » Nepublikováno. Stejný názor však Nejvyšší soud vyjádřil i v rozhodnutí ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1478/2000 (Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 1, č C 54). 250 vomoc soudu k řešení takového sporu není třeba výslovně uvádět v zákoně: tak je tomu jen u „jiných věcí“ ve smyslu $ 7 odst. 3 občanského soudního řádu; tako- vou věcí však věc žalobkyně není. Zvláštní senát zruší v souladu s $ 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu po- přela svou pravomoc o věci rozhodovat, ač- koliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návr- hu na zahájení řízení v její pravomoci. Dal ším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu, který výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje. (Šk) 484 Dualismus práva: zavedení nucené správy k $ 28b - $ 28f zákona č. 87/1995 Sb., o spotřebních a úvěrních družstvech a někte- rých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb. (v textu též „zákon o spotřebních a úvěrních družstvech“) : k $ 46 odst. 2 a $ 68 písm. b) soudního řádu správního kčl. 6odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (český překlad vy- hlášen pod č. 209/1993 Sb.) 1. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí o zavedení nu- ' cené správy podle zákona č. 87/1995 Sb., o spotřebních a úvěrních druž- stvech a některých opatřeních s tím souvisejících, včetně jmenování nuce- ného správce je soud ve správním soudnictví. II. Nelze bez dalšího klást rovnítko mezi pojem „rozhodnutí o občan- ských právech nebo závazcích“ ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochra- ně lidských práv a základních svobod a pojmem „rozhodnutí ve věcech sou- kromoprávních“. xx/
Spor o pravomoc mezi Ministerstvem zemědělství - Pozemkovým úřadem