cený název) ň V Zrušen zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s účinností k 1. 4. 2004. 478 Rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o odmítnutí právní ochra- ny mezinárodní ochranné známce na území České republiky není rozhod- nutím správního orgánu 0 věci soukromoprávní ve smyslu $ 46 odst. 2 [$ 68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný roz- hodnout soud ve správním soudnictví.
cený název) ň V Zrušen zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, s účinností k 1. 4. 2004. 478 Rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o odmítnutí právní ochra- ny mezinárodní ochranné známce na území České republiky není rozhod- nutím správního orgánu 0 věci soukromoprávní ve smyslu $ 46 odst. 2 [$ 68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný roz- hodnout soud ve správním soudnictví.
"“) C.) V posuzované právní věci Úřad rozhodoval o odmítnutí právní ochrany mezinárodní ochranné známce na úze- mí České republiky. Tomu předcházel mezinárodní zápis ochranné známky podle Madridské dohody o mezinárod- ním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891 a Proto- kolu k Madridské dohodě o mezinárod- * Podstatné části odůvodnění jsou obdobné jako v rozhodnutí č. 395/2004 Sb. NSS. 226 ním. zápisu ochranných známek sjedna- ného v Madridu dne 27. června 1989, přičemž Česká republika byla jednou ze smluvních zemí, ve které přihlašovatel požadoval zajištění ochrany přihlašova- né ochranné známky. Úřad však využil svého oprávnění plynoucího z Madrid- ské dohody a prohlásil, že mezinárodně zapsané ochranné známce nemůže po- skytnout na území České republiky ochranu. Učinil tak z důvodu, že zapsaná mezinárodní ochranná známka obsahu- je slovní prvek „EURONET“, který vede k záměně se dvěma ochrannými znám- kami zapsanými pro jiného majitele s dřívějším právem přednosti. V této souvislosti zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, stanovil, že mezinárodní zápis ochranné známky se žádostí o ochranu v České republice má tytéž účinky jako zápis ochranné znám- ky do rejstříku vedeného Úřadem, při- čemž jestliže byla mezinárodně zapsané známce odmítnuta ochrana pro území České republiky, hledí se na ni tak, jako by v České republice nebyla zapsána ($ 37 odst. 3 citovaného zákona). Nový zákon o ochranných známkách, zákon č. 441/2003 Sb., již tuto otázku po- jal poněkud odlišně a v ustanovení $ 48 odst. 2 pak stanoví, že zápis mezinárodní ochranné známky, jíž byla přiznána ochrana v České republice, má tytéž účin- ky jako zápis národní ochranné známky do rejstříku vedeného Úřadem. Řízení o odmítnutí právní ochrany mezinárodní ochranné známce se ve světle shora uve- deného jeví jako určitý kvazivýmaz, resp. kvazizápis ochranné známky. Podstatou věci však je, že na území České republiky nemůže být vykonáváno veřejné subjek- tivní právo plynoucí z mezinárodní re- gistrace, protože tomu brání jiné veřejné subjektivní právo dříve vzniklé. Nejvyšší správní soud ve svém usne- sení tvrdí, že řízení ve věci práva k ochranné známce je třeba považovat za řízení ve věci práva soukromého; tvr- zení se opírá o argumentaci, že subjek- tem známkového práva mohou být oso- by právnické a fyzické a těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém; právní prostředky ochrany označení jsou pak upraveny ne- jen v průmyslověprávních normách, ale i v obecných ustanoveních občanského práva. Taková argumentace v této věci však není přiléhavá. Zcela se tu přehlíží, že odmítnutím ochrany mezinárodní ochranné známce se naprosto neupravují vztahy mezi fyzic- kými a právnickými osobami, protože nic takového předmětem řízení není a nemůže být. Jediný vztah, který se tu upravuje, je vztah mezi tím, kdo má známku u mezinárodního orgánu zapsá- nu, a Úřadem, který o odmítnutí ochrany rozhoduje. Předmětem řízení je vyřešení otázky, zda jsou splněny zákonem stano- vené podmínky, a zda tedy nehmotný sta- tek (ochranná známka) má nebo nemá na území České republiky požívat právní ochrany. Výsledkem řízení je pak odmít- nutí ochrany mající obdobné účinky jako zamítnutí registrace či výmaz; zda vůbec vzniknou majetkové vztahy mezi podni- kateli při podnikání (a kdy a jaké), je na- prosto nejisté (u některých typů známek, např. obranných nebo zásobních, lze do- konce předpokládat, že takové vztahy zá- měrně ani vzniknout nemají) a akt o.od- mítnutí právní ochrany se o tom nijak nevyjadřuje (a při. výmazu registrované známky nijak neupravuje soukromopráv- ní vztahy vzniklé do té doby). Samotné odmítnutí právní ochrany mezinárodní ochranné známce tedy ne- ní soukromoprávní věc a je nerozhodné, 227 479 že tak zanikají případné soukromopráv- ní nároky. Žádná soukromá osoba, se kterou je majitel v rovném postavení, mu nemůže právní ochranu poskytnout. To může učinit jenom správní úřad, kte- rý k tomu má zákonnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt. Proto tedy i v přezkumném řízení soudním se žalobce nedomáhá žádného svého soukromoprávního nároku, ale jen toho, aby správní úřad o věci rozho- doval podle zákona. Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle $ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o odmítnutí právní ochrany mezinárodní ochranné známce náleží soudu ve správním soud- nictví. V důsledku tohoto rozhodnutí pak zvláštní senát dále zrušil podle $ 5 odst. 3 téhož zákona usnesení Nejvyšší- ho správního soudu, jímž byla pravomoc tohoto soudu popřena, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté. (aza)
Spor o pravomoc mezi Nejvyšším správním soudem a Obvodním soudem pro