ních sporů O žalobě proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci zru- šení patentu podle $ 23 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, je příslušný rozhodnout soud ve správ- ním soudnictví.
* (...) Právní institut patentu se vyvinul z hospodářské potřeby původce dosáh- nout toho, aby právě jeho vynálezu byla poskytnuta právní ochrana, aby měl jako majitel výlučné právo v rozsahu patentu vynález hospodářsky přímo i nepřímo využívat, poskytovat jej licenční smlou- vou nebo patent převést na jiného smlouvou o převodu práv z průmyslové- ho vlastnictví, přičemž přímým využitím se rozumí výroba, nabízení nebo uvádě- ní na trh, používání výrobku, který je předmětem patentu, nebo výrobek za tím účelem dovážet nebo skladovat ane- bo sním jiným způsobem nakládat; v pří- padě, že je předmětem patentu technolo- gický způsob, využití tohoto způsobu; anebo nabízet, uvádět na trh, používat nebo k tomu účelu dovážet či skladovat výrobek přímo získaný patentově chrá- něným způsobem.
Nepřímým využitím se stejnými účinky jako přímé využívání se rozumí dodání výrobku nebo nabízení k dodání jiné osobě, která je oprávněna využívat patentový vynález. Udělení pa- tentu původci nemá ovšem smysl bez zá- ruky, že nikdo jiný nemůže takový patent použít. Záruku, která by měla praktický smysl, však může poskytnout jen vrchno- stenská autorita (veřejná moc). Patent má zásadně tzv. zápovědní účinek, tj. bez souhlasu jeho majitele nikdo nesmí pa- tent využívat, jinak se dopustí jeho poru- šení.
Dnešní podoba průmyslových práv se ostatně vyvinula ze středověkých pa- novnických nebo vrchnostenských privi- legií. Úřad ve své zákonné činnosti napl- ňuje paralelu mezi poskytnutím nebo odnětím ochrany předmětu průmyslové- ho vlastnictví a propůjčením nebo ode- bráním státního privilegia. Je třeba dodat, že vznik patentu zaji- sté reflektuje (také) soukromý zájem je- ho budoucího majitele, například proto, že po svém vzniku se patent může stát předmětem právního obchodu a jeho existence má pro jeho vlastníka hospo- dářský smysl, nicméně samotné udělení práva průmyslového vlastnictví nijak ne- ztratilo svůj původní charakter veřejno- právního privilegia, které je udělováno výlučně veřejnou mocí a v zájmu veřej- ném.
Tím je zájem zákazníků či konzu- mentů zboží a služeb a jejich ochrany před pirátstvím, zneužíváním, napodo- bováním nebo plagiátorstvím. V dnešních podmínkách stát může stanovit podmínky, za kterých se smí při- hlašovatel domoci kladného rozhodnutí správního úřadu. Úřad musí sice patent zapsat do (veřejného) rejstříku (registro- vat), ale musí také přihlášku zamítnout, nejsou-li splněny zákonné podmínky re- gistrace, případně při splnění zákonných podmínek musí patent zrušit. Právní vztah, který se takovým říze- ním a rozhodnutím řeší, vzniká mezi při- 9 Z odůvodnění byly vypuštěny pasáže obdobné jako v již publikovaných rozhodnutích (víz „prejudikatura“).
922 hlašovatelem (při výmazu mezi majitelem patentu) a správním úřadem. Takový vztah je vztahem mocenským (v jiné ter- minologii vertikálním, vrchnostenským); nejde o vztah občanskoprávní ($ 7 odst. 1 o. s. ř.), protože takové vztahy při vrchnostenském autoritativním rozhodo- vání mezi úřadem a stranou nevznikají. Nejvyšší správní soud tvrdil v usnese- ní ze dne 23. 6. 2003, čj. 6 A 51/2002-52, že řízení ve věci patentového práva je třeba považovat za řízení ve věci práva soukromého; tvrzení se opírá o argu- mentaci, že „předmětem patentového práva v objektivním smyslu je ochrana vynálezu, která udělením patentu zaklá- dá jeho majiteli výlučné právo využívat vynález, poskytovat souhlas k jeho po- užívání jiným osobám, popřípadě na ji- né osoby patent převést.
Právní pro- středky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo v prů- myslověprávních normách; pokud tak upraveny nejsou (popřípadě jsou upra- veny jen částečně), přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy. Hmotněprávní otázky je proto třeba posuzovat zásadně podle příslušných právních předpisů o vynálezech. Použití obecných ustano- vení občanského práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními ani s obecnými právními předpisy práv k nehmotným statkům.
Naproti tomu otázky řízení je třeba po- suzovat podle obecných procesních předpisů spřávního řízení (správního řá- du), popřípadě podle zvláštní procesní úpravy obsažené ve speciálních předpi- sech. Rozhodující pro posouzení charak- teru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované čás- ti páté občanského soudního řádu jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné sprá- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS5 10/2005 vy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva“.
Na podobné argumentaci je také založeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2003. Taková argumentace není přiléhavá. Zcela se tu přehlíží, že udělením pa- tentu (nebo jeho zrušením) se naprosto neupravují vztahy soukromoprávní, pro- tože nic takového předmětem řízení o udělení (zrušení) není a nemůže být. Jediný vztah, který se tu udělením upra- vuje, je vztah mezi tím, kdo o patent žádá (resp. tím, komu byl patent udělen), a Úřadem, který o udělení (zrušení) roz- hoduje. Předmětem řízení je vyřešení otázky, zda jsou splněny zákonem stano- vené podmínky, a zda tedy má nebo nemá vzniknout nehmotný statek (pa- tent), resp. zda má tento status zanik- nout (zrušení).
Výsledkem řízení je pak vznik (udělení) patentu nebo jeho zru- šení; zda vůbec vzniknou majetkové vztahy soukromoprávní (a kdy a jaké), je naprosto nejisté (u některých typů patentů lze dokonce předpokládat, že takové vztahy záměrně ani vzniknout nemají), a akt udělení patentu se o tom nijak nevyjadřuje (a při zrušení patentu nijak do té doby vzniklé soukromopráv- ní vztahy neupravuje). Samo udělení (zrušení) patentu tedy není soukromoprávní věcí a je neroz- hodné, že udělením (zrušením) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky.
Žádná soukromá osoba, se kterou je při- hlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže registraci udělit ani mu ne- může patent zrušit. To může učinit je- nom správní úřad, který k tomu má zá- konnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt. 923 677 Proto tedy i v přezkumném řízení soudním se žalobce nedomáhá žádného svého soukromoprávního nároku, ale jen toho, aby správní úřad o věci rozho- doval podle zákona. Na tom, co bylo právě uvedeno, nic nemění ani to, že v posuzované věci říze- ní (a později i řízení před soudem) inici- ovala osoba třetí (navrhovatel zrušení).
Podstatou věci je námitka, že nemělo být uděleno veřejné subjektivní právo (re- gistrace) majiteli patentu, protože jak tvrdí žalobce ve své žalobě, vynález chrá- něný napadeným patentem byl původně přihlášen dne 17. 9. 1990 ve slovenštině tak, že popisoval jiné technické řešení než to, na které byl patent pravomocně pozměněn až dne 4. 10. 1995. Novost vy- nálezu v patentových nárocích z roku 1995 je třeba zkoumat právě ke dni 4. 10. 1995, nikoli k datu podání původní při- hlášky patentu. V tom smyslu došlo k předuveřejnění samými původci, maji- teli i dalšími jejich odběrateli nejen ke dni 17.
9. 1990, ale zejména ke dni 4. 10. 1995. To, že se celá věc navenek předsta- vuje při zběžném nahlédnutí jako sou- kromý spor, ještě z takového sporu neči- ní věc soukromoprávní. Stále jde o řízení vyvolané k tomu legitimovaným subjek- tem, který tvrdí, že Úřad měl novost pa- Me tentu zkoumat k pozdějšímu datu. Další argument Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, že práva k nehmotným statkům zasahují do práva občanského nebo práva obchodního, je si- ce správný, ale pro řešení věci bezcenný.
S takovouto argumentací by bylo mož- no tvrdit zřejmě u většiny vrchnosten- ských rozhodnutí, že (nějak) zasahují do 924 občanského nebo obchodního práva. Ta- kovým rozhodováním (registrací) ve věci soukromoprávní by pak se stejně nelo- gickou argumentací muselo být i rozho- dování o nejrůznějších registracích, na- př. o registraci daňových subjektů, humánního léčivého přípravku, výrobce nebo dovozce krmiv, plemeníka ve stát- ním registru nebo chovatele v plemenné knize, ale také četná správní rozhodnutí: vydání stavebního povolení, rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru, povo- lení k nakládání s povrchovými vodami, rozhodnutí o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního ur- čení, rozhodnutí o zrušení dálnice, silni- ce nebo místní komunikace, rozhodnutí o vyloučení ze studia apod.
Odůvodnění Ize pak pro úplnost uza- vřít poznámkou, že rozhodnutí předpo- kládaná jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozlišu- jí, která rozhodnutí ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soud- ním řízení). Ve věci patentů jsou v pra- vomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na patent, stanovení výše odměny za právo na patent, výše li- cenčních poplatků v případě poskytnutí nucené licence, porušení práv z paten- tů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci Úřadu. I takovéto rozdělení - navíc za si- tuace, kdy zákonodárce ani neupravil mechanismus, jímž by se vůbec mohlo dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho, že by soud takovou povinnost uložil Úřadu, který v řízení podle $ 244 0. s. ř. není účastníkem řízení - předsta- vovalo pro zvláštní senát jen další pod- půrný argument pro toto usnesení. (ras)
Spor o pravomoc mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem v Praze ve věci zrušení patentu.