Rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů (6 17 a násl. zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech) není rozhodnutím správního orgánu o věci soukromoprávní ve smyslu $ 46 odst. 2 [$ 68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhod- nutí je proto příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.
Rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů (6 17 a násl. zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech) není rozhodnutím správního orgánu o věci soukromoprávní ve smyslu $ 46 odst. 2 [$ 68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhod- nutí je proto příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.
Při řešení vzniklého sporu o pravo- moc mezi soudem v občanském soud- ním řízení a soudem ve správním soud- nictví se zvláštní senát řídil následující úvahou: Součástí reformy správního soudnic- tví, účinné od 1. 1. 2003, bylo také obno- vení obecného principu, kdy všude tam, kde zákon svěří správnímu orgánu roz- hodování ve věcech soukromého práva, může se ten, kdo s takovým rozhodnu- tím není spokojen, obrátit na soud roz- hodující ve věcech občanskoprávních, který bude rozhodovat v kontradiktor- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 3/2005 ním sporu o věci samé ($ 244 a násl. o. s. ř.). Naopak rozhodovalli správní orgán věc veřejného práva, náleží přezkoumání zá- konnosti takového rozhodnutí soudům činným ve správním soudnictví v řízení podle soudního řádu správního. Podrob- nější výklad k otázce rozhraničení pů- sobnosti soudů správních a soudů roz- hodujících v občanskoprávním řízení a k otázce právního dualismu zvláštní se- nát zaujal v usnesení ze dne 6. 1. 2004, čj. Konf 93/2003-5 | (publikováno © pod č. 276/2004 Sb. NSS). V těchto obecných otázkách zvláštní senát pro stručnost od- kazuje na uvedené usnesení. Užitnými vzory se chrání technická ře- šení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmy- slově využitelná ($ 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech). Byť jsou tu rozdíly v požadavcích týkajících se invenční úrov- ně, podmínek, rozsahu a délky ochrany, mají užitné vzory něco společného s vy- nálezy, které jsou chráněny patentem. V obou směrech totiž jde o novou tvůrčí myšlenku, jíž má být docíleno určitého technického efektu. Patent byl přitom pů- vodně panovnickým privilegiem, kterým se vynálezci dostávalo monopolu na hos- podářské využití jeho vynálezu. Libovůle při udílení patentů byla od konce 18. sto- letí postupně omezována, až se konečně počátkem 20. století prosadila zásada, že vynálezce má po splnění zákonem přede- psaných náležitostí právní nárok vůči stá- tu na ochranu svého vynálezu. Úvodem se ještě sluší připomenout zásadu, že každému, komu se pomocí je- ho osobních schopností a píle podaří přispět k obohacení společnosti - ať už na poli hospodářském či kulturním - za to náleží odměna. Ta v prvé řadě spočívá ve veřejném uznání. Nicméně pokud již toto obohacení nabude pro společnost 233 480 konkrétní praktické formy, tj. zejména pokud se nové řešení nabízí k hospodář- skému využití, je obecně žádoucí, aby dříve, než začne z tohoto nového řešení těžit užitky celá společnost, z něho mohl po určitou dobu těžit především sám je- ho původce. Tuto záruku však může po- skytnout jen vrchnostenská autorita (ve- řejná moc). V dnešních podmínkách může tedy stát stanovit podmínky, za kterých se pů- vodce nového, průmyslově využitelného technického řešení, které přesahuje rá- mec pouhé odborné dovednosti, může domoci rozhodnutí správního úřadu, které zajistí ochranu tomuto jeho řešení. Úřad tedy musí do rejstříku užitný vzor zapsat, jsou-li splněny zákonné podmín- ky registrace ($ 11 odst. 1 zákona o užit- ných vzorech), a není-li tomu tak, musí naopak přihlášku zamítnout. Zapsaný užitný vzor pak Úřad musí z rejstříku vy- mazat, jestliže zjistí - sám či k návrhu ko- hokoliv - že nastala situace, kterou před- pokládá zákon ($ 17 odst. 1 zákona o užitných vzorech). Nejvyšší správní soud ve svém usne- sení tvrdí, že užitný vzor je sám o sobě statkem nemajetkové povahy, přičemž vlastnost být předmětem soukromo- právních vztahů se mu dostává prostřed- nictvím zcizitelnosti uděleného majet- kového práva, jež je formálně vyjádřeno v osvědčení o zápisu užitného vzoru do rejstříku. Má nepochybně pravdu potud, že původce se zápisem užitného vzoru do rejstříku stává jeho majitelem. S tímto svým majetkem pak může v každém smě- ru volně nakládat jak mezi Živými, tak pro případ smrti; může jej např. zcizit či dát do zástavy. Nelze však opomenout, že samotný akt udělení tohoto práva je výlučně ak- 234 tem veřejné moci, kterým se rozhodně neupravuje právní vztah mezi subjekty stojícími v rovném postavení. Předmě- tem řízení o registraci takový vztah není, jeho předmětem je toliko vztah mezi při- hlašovatelem, který o zápis do veřejného rejstříku žádá (resp. majitelem užitného vzoru), a Úřadem, který o zápisu (výma- zu) rozhoduje. Stát reprezentovaný Úřa- dem proti přihlašovateli tu tedy stojí v postavení vrchnostenském; na jedné straně je tu nositel veřejného oprávnění a na straně druhé je tu adresát veřejno- právního působení. Výsledkem řízení je pak zápis či výmaz užitného vzoru. Ze shora uvedeného vyplývá, že roz- hodné pro určení, zda věc bude projed- návat soud správní či soud v občanském soudním řízení, je vždy soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaha aktu udělení (omezení) majitelského práva k užitné- mu vzoru, nikoli samotná povaha tohoto práva. Samotný zápis (výmaz) užitného vzoru tedy není soukromoprávní věc a je nerozhodné, že zápisem (výmazem) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky. Žádná soukromá osoba, se kte- rou je přihlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže užitný vzor za- psat ani vymazat. To může učinit jenom správní úřad, který k tomu má zákonnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt. Na tom, co bylo právě uvedeno, nic nemění ani to, že v posuzované věci ini- ciovala řízení (a později i řízení před soudem) osoba třetí (navrhovatel výma- zu). Návrh na výmaz užitného vzoru mů- že podat kdokoli a Úřad provede výmaz, jestliže technické řešení není způsobilé k ochraně podle $ 1 a $ 3 zákona č. 478/1992 Sb., jestliže předmět užitné- ho vzoru je již chráněn patentem s účin- ky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti nebo jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání při- hlášky užitného vzoru. Podstatou návr- hu tedy jsou námitky, že nemělo být udě- leno veřejné subjektivní právo majiteli užitného vzoru, protože nebyly splněny zákonné podmínky zápisu či zápisu brá- ní jiné veřejné subjektivní právo dříve vzniklé (registrace patentu nebo užitné- ho vzoru s dřívějším právem přednosti). To, že se celá věc navenek představuje při zběžném nahlédnutí jako soukromý spor, ještě z takového sporu nečiní věc soukromoprávní. Stále jde o řízení vyvo- lané k tomu legitimovaným subjektem, který tvrdí, že úřad neměl užitný vzor za- psat, neboť tomu brání např. lepší veřej- né subjektivní právo navrhovatele výma- zu. Situace je tu obdobná jako u námitky . souseda proti stavbě rodinného domu, tvrdící, že pozemek, na kterém se staví nebo stavět má, není k tomu územním plánem určen. I zde zpravidla bude v po- zadí nebo jevově spor mezi dvěma oso- bami soukromého práva, ale žaloba sou- seda proti vydanému — stavebnímu povolení nebude žalobou ve věci sou- kromoprávní. Nejvyšší správní soud argumentuje také tím, že podstatou právní úpravy užitných vzorů je poskytnutí dostatečné ochrany soukromým zájmům majitele užitného vzoru, což implikuje použití ta- kových prostředků ochrany, které jsou typické pro soukromoprávní vztahy. Lze přisvědčit, že právní úprava užitných vzorů také řeší ochranu soukromých zá- jmů majitele užitných vzorů; jde např. o otázky práva na užitný vzor, spolumaji- telských vztahů, licenčních smluv k vyu- žití předmětu chráněného užitným vzo- rem, převodů užitných vzorů apod. Shora však již bylo uvedeno, že s těmito otázkami má sám zápis či výmaz užitné- ho vzoru jen málo společného. Odůvodnění lze pak pro'úplnost uza: vřít poznámkou, že rozhodnutí přeďpo- kládaná jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozlišu- jí, která rozhodnutí ve věci přísluší Činit Úřadu a která soudu (v občanském soud- ním řízení). Ve věci patentů (a také užit ných vzorů s ohledem na obdobné pou- žití ustanovení zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepševacích: návrzích např. v otázkách licenčních smluv) jsou v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na patent, stanovení výše odměny za právo na patent, výše licenčních poplatků v případě poskytnutí nucené licence; porušení práv z patentů; ostatní rozhod- nutí jsou v kompetenci Úřadu..I takovéto rozdělení - navíc za situace, kdy zákono- dárce ani neupravil mechanismus, jímž by se vůbec mohlo dosáhnout zápisu:ve veřejných knihách bez toho, že by tako- vá povinnost byla soudem uložena. Úřa- du, který však v řízení podle $ 244.0:.s. ř. není jeho účastníkem - představovalo pro zvláštní senát jen další podpůrný ar- gument pro toto usnesení. Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle $ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., že rozhodovat:o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o částečném vý- mazu užitného vzoru náleží soudu ve správním soudnictví. V důsledku toho pak zvláštní senát dále zrušil: podle $ 5 odst. 3 téhož zákona usnesení Nejvyšší- ho správního soudu, jímž byla pravo- moc Nejvyššího správního: soudu po- přena, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté. (aza)
Spor o pravomoc mezi Okresním soudem v Klatovech a Nejvyšším správním