Na 111/2018- 7 - text
Na 111/2018 - 8 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: R. B. TRANS, s. r. o., se sídlem Novodvorská 412, Praha 4, proti odpůrci: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o návrhu ze dne 4. 5. 2018,
I. Návrh se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Dne 4. 5. 2018 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání označené jako „žaloba proti nezákonnému rozhodnutí“, v němž navrhovatel uvedl, že dne 3. 5. 2018 mu byla doručena „podezřelá, neplatná úřední listina vydávaná za platnou, pojmenovaná Usnesení (Městského soudu v Praze) č. j. 178 ICm 249/2018-89 (MSPH 77 INS 25623/2014), datovaná 3. 5. 2018, se strojově uvedenými jmény JUDr. Pavol Pikna, soudce a „Shodu s prvopisem potvrzuje: M. K.“. Z podání vyplynulo, že navrhovatel považuje dané usnesení městského soudu za „neplatné“, neboť bylo vydáno osobami, jež údajně z důvodu nevyřízených námitek podjatosti, návrhu na odnětí věci a šetření orgánů činných v trestním řízení pro páchání trestné činnosti v organizované skupině nesplňují zákonné podmínky pro výkon své funkce, a proto jsou osobami nezákonnými. Dále navrhovatel uvedl, že JUDr. Piknovi nebyla věc přidělena tak, jak ukládá platný „spisový řád“, je podjatý a rozhodnutí je vadné, resp. neexistuje důvod k vyloučení projednávané věci k samostatnému projednání. K danému podání připojil navrhovatel e-mailovou korespondenci týkající se insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 77 INS 25623/2014 u Městského soudu v Praze, a incidenčních sporů v této věci. Navrhovatel se petitem návrhu domáhal toho, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 178 ICm 249/2018 – 89, a uložil městskému soudu, aby zajistil, že rozhodne zákonný soudce, a aby zajistil zákonný postup nejen ve věci incidenčního sporu, ale v celém insolvenčním řízení, přičemž by měl být městský soud dle navrhovatele povinen provést přezkum všech spisů, které se předmětného řízení týkají, a přijmout okamžitě taková opatření, aby taková selhání nemohla být již nikdy aplikována v postupu vůči žádné osobě.
[2] Nejvyšší správní soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou v daném případě splněny podmínky řízení.
[3] Soudy rozhodující ve správním soudnictví, tedy krajské soudy a Nejvyšší správní soud, poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob způsobem a za podmínek stanovených zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pravomoc těchto soudů je upravena v § 4 odst. 1 a 2 s. ř. s. Soudy ve správním soudnictví rozhodují a) o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d) o kompetenčních žalobách. Ve správním soudnictví dále soudy rozhodují a) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, b) ve věcech politických stran a politických hnutí, c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
[4] Úkolem Nejvyššího správního soudu je dle § 12 s. ř. s. zajišťovat jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví jednotu a zákonnost rozhodování správních soudů, a to rozhodováním o kasačních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví, případně o dalších věcech, stanoví-li tak zákon.
[5] Z obsahu podání, jeho příloh a z veřejně přístupných evidencí (insolvenční řízení včetně incidenčních sporů jsou veřejně přístupná na https://isir.justice.cz/) Nejvyšší správní soud zjistil, že incidenční řízení sp. zn. 178 ICm 249/2018, spojené s insolvenčním řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 25623/2014, bylo zahájeno na základě žaloby pro zmatečnost podané navrhovatelem. V rámci incidenčního sporu navrhovatel podal námitku podjatosti soudce JUDr. Pavola Pikny, asistentky soudce Mgr. Jany Matouškové a soudní zapisovatelky M. K., o níž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2018, č. j. 178 ICm 249/2018 – 71, tak, že se k ní nepřihlíží, neboť obsahovala pouze popis subjektivního pocitu navrhovatele, přičemž na výzvu soudu k doplnění důvodů této námitky reagoval navrhovatel přípisem, v němž uvedl, že není jeho povinností vznesenou námitku nijak specifikovat.
[6] Podáním ze dne 3. 4. 2018 (doplněným podáním ze dne 27. 4. 2018) napadl navrhovatel usnesení ze dne 28. 3. 2018, č. j. 178 ICm 249/2018 – 71, další žalobou pro zmatečnost. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2018, č. j. 178 ICm 249/2018 – 89, vyloučil tuto žalobu pro zmatečnost k samostatnému řízení, neboť žaloba pro zmatečnost ze dne 3. 4. 2018, podaná proti usnesení č. j. 178 ICm 249/2018 – 71, byla podána v řízení, zahájeném rovněž žalobou pro zmatečnost, kterou podal tentýž žalobce (navrhovatel) a která směřuje proti rozhodnutí téhož soudu č. j. MSPH 77 INS 25623/2014-B-654 a č. j. MSPH 77 INS 25623/2014-B-655. Soud nepovažoval za vhodné, aby o žalobě pro zmatečnost ze dne 3. 4. 2018, směřující proti usnesení senátu 178 ICm, rozhodoval opět senát 178 ICm.
[7] Navrhovatel v daném případě napadá usnesení krajského (městského) soudu, jenž rozhodl v insolvenčním řízení ve věci incidenčního sporu. Soudy ve správním soudnictví, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., přezkoumávají pouze rozhodnutí správních orgánů, nikoliv rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení (včetně věcí insolvenčních) či ve věcech trestních. Byť v některých případech mohou i soudy vystupovat v postavení správních orgánů, v dané věci tomu tak není, neboť se jedná o rozhodnutí soudu v rámci insolvenčního řízení.
K přezkumu rozhodnutí insolvenčních soudů nejsou soudy rozhodující ve správním soudnictví věcně příslušné. Nejvyšší správní soud se tudíž nemohl přezkumem navrhovatelem označeného usnesení městského soudu zabývat a nemělo by z uvedených důvodů ani žádný smysl postupovat jeho podání některému z krajských soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Obdobně nemohl Nejvyšší správní soud rozhodnout ani o uložení povinnosti městskému soudu vykonat úkony podle předmětného návrhu, neboť správním soudům soudní řád správní ani jiný zákon takovou pravomoc nepřiznává.
Brojí li navrhovatel proti uvedenému usnesení městského soudu, je třeba navíc konstatovat, že byl v tomto usnesení řádně poučen o tom, že se proti němu nelze v rámci daného insolvenčního řízení odvolat.
[8] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že není příslušný k projednání dané věci ani k jejímu rozhodnutí, a obdobný závěr platí i pro krajské soudy rozhodující ve správním soudnictví, přičemž se nejedná ani o případ uvedený v § 46 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přitom nevyzýval navrhovatele k odstranění vad návrhu (§ 37 odst. 5 s. ř. s.), neboť je s ohledem na jeho obsah zřejmé, že ani po případném doplnění by nedostatek podmínek řízení nemohl být odstraněn.
[9] Vzhledem k tomu, že v dané věci nejsou splněny podmínky řízení a pro tento neodstranitelný nedostatek podmínek řízení nelze v řízení pokračovat, rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. o odmítnutí návrhu.
[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 24. května 2018
JUDr. Jakub Camrda předseda senátu