O nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci roz- hodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnu- tím nebo nesprávným úředním postupem, rozhodují soudy v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve za- býval otázkou, zda se může věcí zabývat meritorně a rozhodnout ji, a dospěl k zá- věru, že v daném případě je na místě po- stup podle $ 46 odst. 2 s. ř. s., podle ně- hož soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soud- ním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pra- vomoci v soukromoprávní věci. (...) Předmětem rozhodování v dané věci je oprávněnost žalobcova nároku na ná- hradu škody způsobené mu nezákonný- mi rozhodnutími a nesprávným úřed- ním postupem státních orgánů při výkonu veřejné moci.
Podmínky, za nichž stát odpovídá za takovou škodu, stanoví zákon č. 82/1998 Sb. Tento zákon je sou- částí soukromého práva. Odpovědnost- ní vztahy podléhající právní regulaci tohoto zákona jsou tak vztahy soukro- moprávními. Tento závěr plyne jak z teo- rie občanského práva, tak i z praktické aplikace zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. PL ÚS 18/01). Právní vztahy vzniklé na základě zákona č. 82/1998 Sb. se subsidiárně řídí občanským zákoníkem ($ 26 zákona č. 82/1998 Sb.).
Dle $ 14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody způsobené nezákon- ným rozhodnutím uplatňuje u orgánu uvedeného v $ 6 tohoto zákona, kterým bylo v daném případě Ministerstvo finan- cí. U tohoto úřadu též žalobce svůj nárok uplatnil. O tomto nároku sice úřad de fac- to rozhoduje, nejedná se však formálně ani materiálně o rozhodnutí správního or- gánu vydané v oblasti veřejné správy, kte- rým by bylo zasahováno do veřejného sub- jektivního práva žalobce [$ 2, $ 4 odst. 1 písm. a), $ 65 s.
ř. s.]; naopak jde de iure o uznání (akceptaci) či odmítnutí nároku protistrany v občanskoprávním vztahu. Ustanovení $ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. pak stanoví, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, po- kud do šesti měsíců ode dne uplatnění ne- byl jeho nárok plně uspokojen. I z tohoto ustanovení je zřejmé, že poškozený (ža- lobce) se má u soudu domáhat přímo své- ho nároku, a nikoli pouze přezkoumání rozhodnutí žalovaného. Vzhledem k právní povaze předmět- ného právního vztahu (občanskoprávní odpovědnostní vztah) věc nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnic- tví, na vrcholu jejichž hierarchie stojí Nejvyšší správní soud. Podle $ 7 odst. 1 0.
s. ř. totiž spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, projed- návají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení. Protože na danou věc se nevztahuje uvedená zákonná výjimka, spadá do pravomoci soudů rozhodují- cích v občanském soudním řízení. Nejvyšší správní soud proto podle $ 46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť žalob- ce se podanou žalobou domáhal rozhod- nutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soud- ním řízení.
Tímto rozhodnutím bylo ří- zení ve správním soudnictví ukončeno a žalobce se v intencích uděleného pou- čení může domáhat ochrany svých sou- kromých práv u obecného soudu v ob- čanském soudním řízení. (ani)
Ing. Ladislav S. v Z. proti Ministerstvu financí o náhradu škody způsobené ne- zákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem státních orgánů.