Na 160/2025- 6 - text
Na 160/2025 - 7 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatele: J. M., ve věci návrhu ze dne 23. 10. 2025 doručeného Nejvyššímu správnímu soudu dne 27. 10. 2025,
I. Návrh se odmítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 27. 10. 2025 podání (návrh), v němž podatel (navrhovatel) uvedl, že podává kasační stížnost proti usnesení odvolacího soudu v Praze (zřejmě mínil Městský soud v Praze; dále jen „krajský soud“) ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 55 Co 328/2025. Tímto usnesením bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 35 C 141/2025, kterým byla navrhovateli stanovena povinnost zaplatit částku 1 530 Kč s příslušenstvím Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti. Pohledávka souvisí s „jízdou na černo“. Podle navrhovatele rozhodl krajský soud nesprávně, když odvolání považoval za nepřípustné, jelikož dospěl k závěru, že se jedná o bagatelní spor. Měl naopak odůvodnit, proč se nezabýval námitkou podjatosti vznesenou vůči soudkyni obvodního soudu, případně měl odůvodnit, proč byla námitka podjatosti bezdůvodná. Proto se navrhovatel domnívá, že by měl NSS dát za pravdu „podané kasační stížnosti“ z důvodu špatného posouzení krajského soudu.
[2] Podle § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
[3] Z podání navrhovatele vyplývá, že rozhodnutí obvodního i krajského soudu se týkají soukromoprávního sporu mezi navrhovatelem a Dopravním podnikem hl. m. Prahy, akciovou společností, šlo tedy zřejmě o žalobu na zaplacení podle všeho smluvní pokuty ze smlouvy o přepravě osoby (§ 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Z návrhu tedy nevyplývá, že by se jednalo o spor, v němž by Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, mohl autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech navrhovatele tak, jak by v jiných zákonem předvídaných sporech mohly rozhodovat správní orgány (např. pokud by šlo o spor o daňových povinnostech navrhovatele). Jsou to civilní soudy, zde obvodní a krajský soud, které v této soukromoprávní věci autoritativně rozhodují o právech a povinnostech účastníků. Dopravní podnik ani civilní soudy nemají v této věci postavení správních orgánů, a proto se nelze proti jejich postupu bránit u správních soudů.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je možné podat pouze proti rozhodnutím krajského soudu ve správním soudnictví, tj. proti těm rozhodnutím, v nichž krajský soud posuzoval např. rozhodnutí, nezákonný zásah či nečinnost správního orgánu (§ 4 ve spojení s § 102 s. ř. s.). Výše popsaným typem soukromoprávních sporů se naopak zabývají civilní soudy, přičemž opravné prostředky proti jejich rozhodnutím jsou upraveny v rámci občanského soudního řádu a jsou projednávány např. krajskými soudy (odvolání) či Nejvyšším soudem (dovolání). NSS proto nemá pravomoc, aby se zabýval opravným prostředkem proti výše uvedeným rozhodnutím obvodního a krajského soudu.
[5] Jelikož se nejedná o spor, který by spadal do správního soudnictví, nemohl NSS postoupit tuto věc věcně a místně příslušnému krajskému soudu (§ 7 odst. 5 s. ř. s.). Stejně tak nemohl uplatnit postup podle § 46 odst. 2 s. ř. s., dle kterého by soud navrhovatele poučil o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení o odmítnutí návrhu by navrhovatel mohl podat žalobu a poučil by ho, ke kterému věcně příslušnému soudu by tuto žalobu mohl podat. Žalobou ve smyslu § 46 odst. 2 s. ř. s. se rozumí pouze takové podání, kterým se zahajuje řízení před soudem první instance podle občanského soudního řádu, nikoliv opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu (usnesení NSS ze dne 3. 4. 2023, čj. Na 53/2023 9, bod 4). V této věci se však navrhovatel brání právě proti již vydaným rozhodnutím civilních soudů v řízení v prvním stupni i v řízení o odvolání. NSS proto neměl jinou možnost než návrh, jímž navrhovatel žádá o přezkum výše uvedených rozhodnutí, odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. Nedostatek pravomoci soudu je totiž neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení. Obdobným způsobem soud postupoval také v jiných srovnatelných situacích (usnesení NSS ze dne 18. 9. 2025, čj. Na 112/2025 37, ze dne 4. 1. 2024, čj. Na 230/2023 11; ze dne 21. 12. 2023, čj. Na 224/2023 6; ze dne 16. 5. 2018, čj. Na 119/2018 6).
[6] Za této procesní situace NSS nerozhodoval o návrhu na ustanovení zástupce.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. října 2025
Eva Šonková předsedkyně senátu