Nad 131/2016- 47 - text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce F. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o nesouhlasu Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci Krajského soudu v Praze, sp. zn. 43 Ad 83/2015,
I. Nesouhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Ad 83/2015, je důvodný.
II. Soudem místně příslušným k vyřízení věci je Krajský soud v Praze.
Krajský soud v Ústí nad Labem předložil podle § 7 odst. 5, věta druhá soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) k rozhodnutí svůj nesouhlas s postoupením věci, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Ad 83/2015. Krajský soud v Ústí nad Labem proti postoupení věci namítá, že podání žalobce ze dne 11. 12. 2015, kterým mělo být zahájeno řízení, nesplňuje požadavky podle § 37 odst. 2 s. ř. s. Toto podání bylo doručeno krajskému soudu v Praze e-mailem bez elektronického podpisu a podle obsahu spisu nebylo doplněno v zákonem stanovené lhůtě ani písemně ani v elektronické podobě s elektronickým podpisem. K tomuto podání se tedy podle § 37 odst. 2 s. ř. s. nemělo přihlížet.
Nejvyšší správní soud ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 43 Ad 83/2015 ověřil, že podání ze dne 11. 12. 2015, označené jako žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, bylo skutečně podáno pouze prostým e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu a ani později nebylo doplněno, jak vyžaduje § 37 odst. 2 s. ř. s.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srovnej například rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. 1 Afs 133/2006 – 48, zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) je žaloba úkonem, jímž se disponuje řízením a jestliže žalobce zaslal žalobu elektronicky bez ověřeného podpisu a ve lhůtě tří dnů jí příslušným způsobem nepotvrdil, soud k ní neměl přihlédnout a řízení o ní neměl vůbec zahajovat, neboť ve smyslu § 32 s. ř. s. žádný návrh soudu nedošel. Citovaná judikatura dále uvádí, že pokud však krajský soud o takovém „podání“ řízení zahájil, jediným možným postupem je, aby dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ono „podání“ odmítl, neboť nejsou splněny podmínky řízení - nebyl podán návrh na jeho zahájení - a tato vada je neodstranitelná.
Z judikatury zdejšího soudu rovněž vyplývá, že místní příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s. lze určit teprve v návaznosti na konkrétní předmět soudního řízení (viz usnesení ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011 – 42). Pokud tedy podání žalobce ze dne 11. 12. 2015 nesplňovalo náležitosti podle § 37 odst. 2 s. ř. s. a nemělo se proto k němu vůbec přihlížet, takže žádné řízení dle zákona zahájeno nebylo (nemělo být), neexistuje z pohledu zákona žádné řízení s konkrétním předmětem, podle něhož by bylo možné posuzovat a určit příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci. Nesouhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci je tedy důvodný. Jako nejvhodnější následný procesní postup lze Krajskému soudu v Praze doporučit, aby v posuzované věci zvážil splnění podmínek pro odmítnutí podání podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a případně tak také rozhodl, neboť je soudem, kterému bylo e-mailové podání žalobce ze dne 11. 12. 2015 určeno.
V dané procesní fázi je tedy místně příslušným soudem k vyřízení předmětného podání Krajský soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány (§ 7 odst. 5 věta třetí s. ř. s.) a právní mocí tohoto usnesení pozbývá účinků rozhodnutí Krajského soudu v Praze o postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. června 2016
Mgr. Radovan Havelec předseda senátu