Delegace vhodná je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústav- ní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně přísluš- ným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, Skutečnost, že žadatel o azyl má místo pobytu mimo obvod místně příslušné- ho krajského soudu a ve věci požaduje nařídit jednání, proto není sama 0 so- bě důvodem postačujícím pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle $ 9 odst. 2 s. ř. s. ve“
Ze soudního spisu vyplynulo, že Mi- nisterstvo vnitra vyslovilo dne 13. 8. 2003 souhlas s tím, aby žalobkyně byla přihlá- Šena k pobytu u Ivana C., na adrese L., okres M. Ze spisu dále vyplynulo, že žalobkyně podáním ze dne 29. 9. 2003 sdělila Krajskému soudu v Ostravě svůj nesouhlas s tím, aby ve věci samé bylo rozhodnuto bez jednání. Při jednání hodlá předložit další důkazy o podstatné změně svých osobních poměrů, které budou důvodem pro kladné rozhodnutí o její žádosti. Výzva podle $ 9 odst. 3 s.
ř. s., aby se účastníci k návrhu na dele- gaci vyjádřili, byla žalobkyni doručena 755 305 10. 10. 2003 a žalovanému dne 14. 10. 2003. Žalobkyně se ve stanovené dese- tidenní lhůtě, počítané od doručení výzvy, nevyjádřila, zatímco žalovaný pří- pisem ze dne 17. 10. 2003 sdělil, že s při- kázáním věci Krajskému soudu v Praze souhlasí. Nejvyšší správní soud se plně ztotož- ňuje s právními názory na delegaci vhodnou, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud (např. sp. zn. III. ÚS 90/95, IV.
ÚS 222/96, I. ÚS 144/2000, II. ÚS 544/02, III. ÚS 561/02), a ve svých rozhodnutích či stanoviscích Nejvyšší soud (např. 12/1972 Sb. rozh. tr. 14/1982 Sb. rozh. tr. a dále sp. zn. 3 Nd 421/2000, 7 Nd 17/2001, 11 Nd 33/2001, 4 Nd 37/2001, 7 Nd 43/2001, 11 Nd 55/2001, 4 Nd 151/2001, 5 Nd 168/2001 a mnohá další). Odnětí a přikázání věci je institutem obsaženým ve všech soudních procesních řádech a přes jistou termino- logickou nesouladnost dílčích úprav je zřejmá jejich obsahová a i funkční shoda. Proto je publikovaná judikatura k usta- novením $ 12 odst.20.s.ř.ak $ 25 tr.
ř. přiměřeně použitelná i ve správním soud- nictví, kde je procesní úprava obsažena v $ 9 odst. 2 s. ř: s., podle něhož může Nejvyšší správní soud věc přikázat jiné- mu než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospo- dárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné: Tato tzv. delegace vhodná představu- je průlom do zásady zákonného soudce, vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny zá- kladních práv a svobod tak, že nikdo ne- smí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce sta- noví zákon.
Místní příslušnost soudu, ur- čenou procesními předpisy, je zapotřebí vnímat jako základní pravidlo, které je promítnutím jisté dělby činnosti uvnitř 756 soudní soustavy mezi jejími jednotlivý- mi články stanovené tak, aby věci byly projednávány tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projed- nání a rozhodnutí. Proto při rozmanitos- ti věcí projednávaných soudy jsou krité- ria určení místní příslušnosti stanovena různě (vedle bydliště či sídla žalovaného účastníka řízení např. pracoviště; umís- tění nemovitosti; platební místo; bydliš- tě nezletilého dítěte; místo, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody; bydliště navrhovatele ve věcech důchodového pojištění; místo spáchání trestného činu apod.).
V někte- rých případech zákon dokonce stanoví výlučnou místní příslušnost některého soudu a vyjadřuje tím požadavek sou- středění agendy určitého druhu na mís- to, kde jsou např. nejlepší předpoklady pro specializaci soudců, a tudíž kvalitní rozhodování. Případné přikázání věci jinému sou- du je výjimkou z tohoto pravidla, kterou je nezbytné vykládat restriktivně. Jde o postup nestandardní a mimořádný; znamená upřednostnění některého z ví- ce hledisek spoluurčujících kritérium příslušnosti za situace, kdy zákon použí- vá značně neurčitý pojem „vhodnosti pro rychlost a hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu“.
Jeho před- pokladem je existence takových okol ností, které umožní po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení vě- ci jiným než podle zákona místně pří- slušným soudem, a to včetně požadavku procesní ekonomie. Při posuzování to- ho, zda jsou dány důvody pro delegaci vhodnou, nelze tedy vycházet pouze z je- diného hlediska, nýbrž je nezbytné posu- zovat případ komplexně. Důležité může být v konkrétním případě i stanovisko účastníků řízení. Přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu předsta- vuje rovněž průlom do zásady perpetua- tio fori, podle níž jsou pro určení pří- slušnosti až do skončení řízení rozhodné skutečnosti, které tu byly na počátku ří- zení.
Vycházeje z těchto úvah dospěl Nej- vyšší správní soud k názoru, že nové mís- to pobytu žadatele o azyl ležící mimo ob- vod místně příslušného krajského soudu a jeho požadavek účastnit se jednání ne- jsou samy o sobě důvodem postačujícím pro přikázání věci podle $ 9 odst. 2 s. ř. s. Pojem hospodárnosti řízení nelze vzta- hovat pouze k nákladům řízení, které vznikají účastníkům řízení, ale je zapo- třebí na něj nahlížet v kontextu celého řízení a především jej vykládat v úzké souvislosti s pojmem rychlosti řízení, ja- kož i s jinými důležitými důvody pro de- legaci vhodnou.
Přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu s sebou vždy nese vyšší náklady a především ří- zení protahuje: místně příslušný krajský soud, k němuž byla žaloba podána a kte- rý se sní již obeznámil a učinil přípravné procesní úkony (např. účastníkům říze- ní rozeslal příslušné výzvy a poučení), musí věc předložit Nejvyššímu správní- mu soudu, který věc - jsou-li pro to pod- mínky - přikáže jinému krajskému sou- du, přičemž tento krajský soud opět musí tyto úkony opakovat a seznámit se se spisem, nemluvě o tom, že nějakou dobu potrvá, než přistoupí k projednání a rozhodnutí věci.
Zvýšené náklady a ne- vyhnutelné prodloužení řízení jsou zde patrné již na první pohled. Jestliže by měla být věc delegována jinému než místně příslušnému krajskému soudu vždy, když žadatel o azyl změní místo svého pobytu tak, že se nachází v obvo- du jiného krajského soudu, docházelo by tím k neúměrnému protahování řízení a k možnému zneužívání tohoto postu- pu k procesním obstrukcím. Navíc by ta- kový postup byl v přímém rozporu s ustanovením $ 56 odst. 2 s. ř. s. ukláda- jícím soudům přednostně mimo pořadí věcí, v jakém k nim došly, vyřizovat věci azylu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že k delegaci vhodné nepostačuje sama o sobě změna místa pobytu a nesouhlas s rozhodnutím věci samé bez jednání, ale že k nim musí přistoupit další důleži- té důvody, které průlom do zásady zá- konného soudu, jakož i do zásady trvání místní příslušnosti, odůvodní. Existenci těchto okolností však v tomto případě neshledal, a proto rozhodl tak, jak je uve- deno ve výroku. (axa)
Lyudmyla K. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o azyl, o delegaci vhodnou.