Nad 67/2013- 18 - text
Nad 67/2013 - 19 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D. v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, v řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 119/2013, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu,
Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 119/2013. Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 119/2013 s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.
Podáním ze dne 21. 5. 2013 žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl nečinnost Městského soudu v Praze, který doposud nerozhodl o jeho stížnosti ze dne 27. 3. 2012, a navrhl, aby bylo tomuto soudu přikázáno poskytnout žalobci požadované informace. Usnesením ze dne 27. 5. 2013, č. j. 10 Na 43/2013 - 3, Krajský soud v Českých Budějovicích věc podle § 7 odst. 6 s. ř. s. postoupil věcně příslušnému Městskému soudu v Praze. Podáním doručeným městskému soudu dne 8. 10. 2013 žalobce namítl „objektivní zaujatost všech soudců MěS v Praze“ s poukazem na to, že městský soud je žalovaným.
V přípise ze dne 5. 11. 2013, č. j. 8 A 119/2013 - 6, navrhl Městský soud v Praze přikázání věci ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), s odůvodněním, že o důvodnosti návrhu by měli rozhodovat soudci správního úseku tohoto soudu, což může zavdat důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Žalobce uvedl, že ze strany městského soudu jde o „vadný úkon“, neboť „návrh z 29. července 2013 (8 A 114/12) sleduje přikázání věci postoupené KS v Č. Budějovicích pod značkou 10 Na/13 (žaloba z 29. dubna 2013). Návrh z 10. října 2013 sleduje přikázání téže věci jinému soudu. Není přijatelné, aby právní věc byla přikázána k projednání dvakrát (Nad 47/13)…..Soudce je způsobilý rozpoznat rozdíl mezi daty 29. dubna 2013 a 9. května 2013.“
Podle ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V dané věci bylo třeba v prvé řadě posoudit, zda jsou dány objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o podání, kterým je zpochybňován postup soudu, u něhož sami působí. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004
70 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž zaujal názor, že u soudců, kteří rozhodovali o rozhodnutí místopředsedy soudu, u něhož sami působí, lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tento závěr lze přitom aplikovat i v dané věci. Nejvyšší správní soud dále poukazuje na usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008
1, v němž vyslovil, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. (…)
Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. II ÚS 218/97, (www.judikatura.cz) nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV ÚS 466/97, Sb. n. u. US Svazek č. 10 Nález č. 38 str. 251] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06 [č. 397/2006 Sb.]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.
Předmětem přezkumu na základě podané žaloby je tvrzená nečinnost předsedy Městského soudu v Praze. Za dané situace je tak třeba akcentovat objektivní pohled vyslovený v citovaných rozhodnutích, totiž že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že všichni soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 A 119/2013. Není tedy možné sestavit specializovaný senát, který by ve věci rozhodl.
Nejvyšší správní soud proto postupoval podle ust. § 9 odst. 1 s. ř. s., ve kterém je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Citované ustanovení upravuje pravomoc Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Vzhledem k tomu, že pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů správního úseku Městského soudu v Praze nelze sestavit senát, který by o věci rozhodl, jsou z tohoto důvodu splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o postoupení věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Jedná se o soud lokálně nejbližší místně příslušnému soudu.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud ke stanovisku žalobce dodává, že věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. Nad 47/2013 není totožná s nyní projednávanou věcí, ve věci sp. zn. Nad 47/2013 je projednávána žaloba ze dne 9. 5. 2013 týkající se nečinnosti žalovaného ve věci stížnosti žalobce ze dne 20. 3. 2013, zatímco v nyní posuzované věci byla žaloba podána dne 21. 5. 2013 (datována je dnem 29. 4. 2013) a týká se nečinnosti žalovaného ve věci stížnosti žalobce ze dne 27. 3. 2012. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Ludmila Valentová předsedkyně senátu