Nad 79/2020- 39 - text
Nad 79/2020 - 40 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: H. J., zast. JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/37, Česká Lípa, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2020, čj. 12651/20/5100-41453-712735, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Praze
I. Žalobkyni s e p ř i z n á v á osvobození od soudních poplatků za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
II. Návrh na přikázání věci se zamítá.
[1] Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2020 k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2020, čj. 10 Af 18/2020-18, postoupil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Žalobkyně následně podala návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze (návrh na delegaci vhodnou).
[2] V návrhu na přikázání věci jinému soudu žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí žalovaného se týká nemovité věci, která je v obvodu Městského soudu v Praze, v jehož obvodu žalobkyně také bydlí. Přikázání k tomuto soudu by bylo vhodné z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalobkyně vychází z toho, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci je již přes devět let vedeno insolvenční řízení proti jejímu manželovi. V rámci tohoto insolvenčního řízení jsou vedeny také incidenční spory, které se týkají žalobkyně. Žalobkyně i její manžel opakovaně poukazovali na porušování zákona ze strany tohoto soudu. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že jsou v projednávané věci dány vážné důvody pro přikázání věci jinému soudu než místně příslušnému.
[3] Městský soud v Praze zaslal návrh na přikázání věci k vyjádření žalovanému, který se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
[4] NSS vyzval žalobkyni usnesením ze dne 10. 6. 2020 k zaplacení soudního poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalobkyně poté požádala o osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že je zcela nemajetná, nepracuje, nepobírá žádné dávky ani důchod. Na majetek jejího manžela byl prohlášen konkurs a dosud nebylo vypořádáno společné jmění manželů. Náklady na živobytí hradí žalobkyně z důchodu svého manžela.
[5] NSS nejprve rozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[6] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[7] Pro rozhodnutí o částečném osvobození od soudních poplatků tedy musí být naplněny následující podmínky: účastník požádal o osvobození, jeho návrh není zjevně neúspěšný a doložil nedostatek příjmů. Pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu musí navíc existovat zvlášť závažné důvody pro takové osvobození.
[8] NSS dospěl k závěru, že žalobkyně splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s.
[9] Návrh žalobkyně nelze považovat za „zjevně neúspěšný návrh“ ve smyslu citovaného ustanovení a např. rozsudku NSS ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 102/2007-72. Případnou neúspěšnost jejího návrhu nelze zjistit bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačně, nesporně a okamžitě.
[10] NSS dospěl k závěru, že je splněna rovněž třetí z podmínek pro přiznání osvobození žalobkyně od soudních poplatků v řízení o jejím návrhu, a sice nedostatek příjmů. Žalobkyně momentálně nedisponuje takovým množstvím finančních prostředků, kterými by mohla uhradit soudní poplatek. Nelze bez dalšího konstatovat, že prostředky, které má žalobkyně k dispozici, by jí umožňovaly bránit svá práva u soudu, aniž by zaplacení soudního poplatku mělo nepřiměřený dopad do jejích majetkových poměrů. Žalobkyně a její manžel mají takové množství peněžních prostředků, které mohou vynakládat pouze na úhradu základních životních potřeb.
[11] Zdejší soud dále posuzoval, zda existují zvlášť závažné důvody pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků. Jedná se o důvody, které zjevně svědčí o nedostatku či nemožnosti obstarání prostředků k hájení práv. S ohledem na skutečnost, že finanční prostředky žalobkyně jsou velmi nízké (navíc se jedná o finanční prostředky jejího manžela) a postačí pouze na pokrytí základních životních potřeb žalobkyně a jejího manžela, je splněna také podmínka pro úplné osvobození od soudních poplatků, neboť se jedná o zvlášť závažný důvod opodstatňující osvobození v plné výši.
[12] Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu, může NSS současně rozhodnout také o samotném návrhu žalobkyně.
[13] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[14] Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj. Sídlo správního orgánu, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, je Liberec, jenž se nachází v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Je proto nepochybné, že místně příslušný soud v projednávané věci podle § 7 odst. 2 s. ř. s. je Krajský soud v Ústí nad Labem.
[15] Podle § 9 odst. 2 s. ř. s. NSS může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[16] Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 138/2003-26, č. 305/2004 Sb. NSS, je delegace vhodná „výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci“. Taktéž Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že delegace jinému než místně příslušnému soudu, která umožní hospodárnější a rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci, je výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně (srov. např. nález ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 938/10).
[17] Důvody delegace vhodné mohou spočívat v povaze a předmětu řízení nebo mohou vycházet od účastníků a jejich poměrů či jiných skutečností. Pojem hospodárnost řízení přitom nelze vztahovat pouze k nákladům řízení, které vznikají účastníkům řízení, ale je zapotřebí na něj nahlížet v kontextu celého řízení, a především jej vykládat v úzké souvislosti s pojmem rychlosti řízení, jakož i jinými důležitými důvody pro delegaci vhodnou (srov. usnesení NSS ze dne 14. 11. 2013, čj. Nad 55/2013-89).
[18] NSS upozorňuje, že delegace jinému než místně příslušnému soudu představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce, vyjádřeného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci místně příslušnému soudu musí být s ohledem na výjimečnost použití tohoto institutu tak závažné a natolik významné, aby odůvodňovaly průlom do zmíněného ústavního principu.
[19] Po posouzení okolností projednávané věci NSS dospěl k závěru, že neodůvodňují prolomení ústavního principu na zákonného soudce a návrh žalobkyně zamítl. NSS vycházel především z toho, že žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by Městský soud v Praze byl danou věc schopen lépe posoudit např. po skutkové stránce. V tomto ohledu nelze považovat za relevantní tvrzení žalobkyně, podle kterých je nespokojena s průběhem jiných řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, z čehož dovozuje, že lépe by posoudil věc právě Městský soud v Praze. Nelze polemizovat nad tím, který soud by danou věc posoudil lépe. Ani skutečnost, že žalobou napadené správní rozhodnutí se týká nemovité věci v obvodu Městského soudu v Praze, nemůže sama o sobě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Žalobkyně netvrdí ani jiné závažné okolnosti, jež by jí znemožnily osobní účast na případném jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem či které by měly za následek vznik neúměrných nákladů v souvislosti s řízením u tohoto krajského soudu.
[20] NSS proto neshledal, že by přikázání věci Městskému soudu v Praze bylo vhodnější z hlediska hospodárnosti a posouzení věci např. z hlediska skutkové stránky. Osobní poměry žalobkyně také neodůvodňují přikázání věci jinému soudu: u Městského soudu v Praze není vedena věc, která by s nyní posuzovanou souvisela takovým způsobem, že by bylo vhodnější, aby je posoudil jeden soud (srov. usnesení NSS ze dne 6. 5. 2020, čj. Nad 23/2020-108, ze dne 27. 2. 2020, čj. Nad 217/2019-50, ze dne 28. 11. 2019, čj. Nad 216/2019-85). Skutečnosti tvrzené žalobkyní nejsou natolik významné a závažné, aby věc byla přikázána jinému soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. července 2020
Ondřej Mrákota předseda senátu