Skutečnost, že příslušný krajský soud zarnítl žádost o osvobození od soudních poplatků, neboť dospěl k závěru, že žaloba je zjevně neúspěšná, není důvodem pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu. Nejvyšší správní soud takový návrh zamítne, neboť podmínky pro postup podle $ 9 odst. 1 s. ř. s. nebyly splněny a nebyly ani shledány závažné důvody, pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému krajskému soudu než místně pří- slušnému ($ 9 odst. 2 s. ř. s.).
Podle $ 9 odst. 1 s. ř. s. přikáže Nej- vyšší správní soud věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle odst. 2 téhož usta- novení může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost ne- bo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Z výše uvedeného plyne, že žalobce spatřuje důvod vhodnosti v ustanovení $ 8 odst. 1 větě druhé s.ř.
s., podle něhož jsou vyloučeni též soudci, kteří se podí- leli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v před- chozím soudním řízení. Jak již bylo výše uvedeno, pokud by došlo k tomu, že by byli vyloučení soudci specializovaných senátů Městského soudu v Praze a neby- lo by možné sestavit senát, postupoval by Nejvyšší správní soud podle $ 9 odst. 1 s.ř.s.a přikázal by věc jinému než míst- ně příslušnému krajskému soudu (tzv. delegace nutná). K takové situaci však nedošlo, jak vyplývá z usnesení Nejvyšší- ho správního soudu ze dne 18.
6. 2003. Pro delegaci nutnou nejsou tedy splněny podmínky ustanovení $ 9 odst. 1 s.ř. s. Pokud jde o tzv. delegaci vhodnou, jíž se žalobce dovolává, mohou být důvody vhodnosti různé v závislosti na předmě- tu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než přísluš- ným soudem bude věc projednána rych- leji a hospodárněji. K přikázání věci jiné- mu než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňová- no jako výjimka z ústavně zaručené zá- sady, že nikdo nesmí být odňat svému zá- konnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl.
38 odst. 1 Lis- tiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odů- vodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. V posuzované věci Nejvyšší správní soud neshledal žádné konkrétní okol nosti, které by odůvodňovaly přikázání věci, konkrétně žádosti o osvobození od soudních poplatků, jinému soudu. Pod- mínky pro postup podle $ 9 odst. 1 s.ř.s., tedy pro delegaci nutnou, splněny neby- ly a nebyly ani shledány závažné důvody, pro které by bylo vhodné přikázat věc ji- nému krajskému soudu než místně pří- slušnému.
Gur) 167 112 112 Služební poměr: porušení služební povinnosti zvlášť závažným způsobem k $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb.,o služebním poměru příslušní- ků Policie České republiky k čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Byl-li žalobce propuštěn ze služebního poměru podle ustanovení $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru přísluš- níků Policie České republiky, pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem a za totéž jednání je proti němu ve- deno trestní stíhání, nelze dospět k názoru, že propuštěním ze služebního poměru byla porušena presumpce neviny zaručená v čl.
40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Jiří K. v P. proti Finančnímu úřadu © v Praze JUDr. Karla Ch., JUDr. Blanka B.,
Z výše uvedeného plyne, že žalobce důvod vhodnosti spatřuje v ustanovení § 8 odst. 1 větě druhé s. ř. s., podle něhož vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Jak již bylo výše uvedeno, pokud by došlo k tomu, že by byli vyloučeni soudci specializovaných senátů Městského soudu v Praze a nebylo by možné sestavit senát, postupoval by Nejvyšší správní soud podle § 9 odst. 1 s. ř. s. a přikázal by věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu (tzv. delegace nutná). K takové situaci však nedošlo, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003 č. j. Nao 25/2003-47, pro delegaci nutnou nejsou tedy splněny podmínky ustanovení § 9 odst. 1 s. ř. s.
Pokud jde o tzv. delegaci vhodnou, jíž se žalobce dovolává, mohou být důvody vhodnosti různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (§ 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci, konkrétně žádosti o osvobození od soudních poplatků, jinému soudu. Podmínky pro postup podle § 9 odst. 1 s. ř. s., tedy delegaci nutnou splněny nebyly a nebyly ani shledány závažné důvody, pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému krajskému soudu než místně příslušnému. Bylo proto rozhodnuto tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 8. 10. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu