Nad 89/2025- 262 - text
Nad 89/2025 - 264 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Körnerova 219/2, Brno, zast. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Elektrárna Dukovany II, a. s., se sídlem Duhová 1444/2, Praha 4, zast.
Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, II) OIŽP – Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, z.s., se sídlem Kubatova 1240/6, České Budějovice, III) Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, z.s., se sídlem Fráni Šrámka 1168/35, České Budějovice, a IV) ESHG s.r.o., se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, zast. Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 27.
2. 2025, č. j. MPO 23262/2025, o nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením věci podle § 7 odst. 6 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci podle § 9 odst. 2 s. ř. s.,
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 62/2025 je příslušný Městský soud v Praze.
II. Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 62/2025 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
[1] Tato věc se týká umístění staveb tvořících záměr nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany, stanovení ochranných pásem pro některé z těchto staveb a povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les pro vybrané stavby. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPO 23262/2025, jímž ministr průmyslu a obchodu zamítl rozklady několika subjektů proti společnému územnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2023, č. j. MPO 76834/23/422 – SÚ (dále „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 39 A 6/2025 222, k námitkám osoby zúčastněné na řízení I) a žalovaného vyslovil svou místní nepříslušnost a podle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s. věc postoupil Městskému soudu v Praze.
[3] Žalobce dovozoval místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě z § 7 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech, ve kterých rozhodl nebo měl rozhodnout v prvním stupni Dopravní a energetický stavební úřad, je k řízení příslušný Krajský soud v Ostravě, přičemž o těchto žalobách vede řízení specializovaný senát. Podle Krajského soudu v Ostravě je však pro určení místní příslušnosti rozhodná právě skutečnost, že oproti věci řešené v usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024 103, Egeria, na které odkazoval žalobce v nyní projednávané věci, Krajský soud v Ostravě nebyl v době vydání prvostupňového rozhodnutí místně příslušným soudem ve věcech energetické infrastruktury. Jeho specializace do 31. 12. 2023 se totiž vztahovala jen na dopravní stavby. Místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě tak nebylo možné odůvodnit zněním zákona ani požadavkem na zajištění kontinuity rozhodování jeho specializovaného senátu, jako tomu bylo v případě, který NSS posuzoval v usnesení ve věci Egeria.
[4] Krajský soud v Ostravě dodal, že ani po 1. 1. 2024 nepřešla působnost pro územní řízení pro vyhrazené stavby nebo stavby s nimi související (mezi něž patří i záměr nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany) na Dopravní a energetický stavební úřad (dále „DESÚ“), neboť nová územní řízení již nebylo možné zahájit (§ 334a odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon; dále jen „stavební zákon z roku 2021“), a probíhající územní řízení zůstala v působnosti těch stavebních úřadů, které je vedly před nabytím účinnosti stavebního zákona z roku 2021 (§ 330 odst. 3 věta druhá tohoto předpisu).
[5] Krajský soud v Ostravě uzavřel, že pro určení místně příslušného krajského soudu je rozhodné sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§ 7 odst. 2 věty první s. ř. s.). Jelikož prvostupňové rozhodnutí vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má sídlo na území městské části Praha 1, jež patří podle bodu 1 Přílohy 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, jenž podle bodu 1 Přílohy 2 zákona o soudech a soudcích patří do obvodu Městského soudu v Praze, je k projednání a rozhodnutí věci věcně i místně příslušný právě tento soud.
[6] Dne 13. 6. 2025 předložil Městský soud v Praze spis podle § 7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu, neboť s postoupením věci nesouhlasí. Místně příslušným k řízení je podle jeho názoru Krajský soud v Ostravě.
[7] Městský soud nejprve shrnul právní východiska související s nabytím účinnosti stavebního zákona z roku 2021. Připomněl také usnesení ve věci Egeria, jehož závěry lze podle jeho přesvědčení následovat i nyní. Zákonodárce podle Městského soudu v Praze při změně právní úpravy pominul žaloby proti rozhodnutím, na něž se má od 1. 1. 2024 aplikovat § 7 odst. 4 s. ř. s. v novém znění, ale současně o nich ještě v prvním stupni nerozhodoval DESÚ. Do této úzké kategorie žalob spadá i nyní projednávaná věc klíčové stavby energetické infrastruktury, u nichž má od 1. 1. 2024 přezkum rozhodnutí vydaných v územním nebo stavebním řízení provádět výlučně specializovaný senát Krajského soudu v Ostravě. Jiné řešení by nebylo systémové. Městský soud tedy navrhl, aby NSS rozhodl, že k řízení o žalobě je místně příslušný Krajský soud v Ostravě.
[8] Pro případ, že by NSS dospěl k závěru, že je namístě aplikovat obecné pravidlo místní příslušnosti podle § 7 odst. 2 s. ř. s., navrhl Městský soud v Praze, aby NSS v souladu s § 9 odst. 2 téhož zákona přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, a to především z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení v souladu s úmyslem zákonodárce soustředit rozhodování v tomto typu agendy ve specializovaných senátech tohoto krajského soudu. K tomu odkázal na usnesení NSS ze dne 25. 5. 2023, č. j. Nad 82/2023 15.
[9] Osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření podpořila závěr o místní příslušnosti Městského soudu v Praze. Upozornila též na to, že s věcí Nad 89/2025 úzce souvisí též řízení o kasačních stížnostech vedených u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 21 As 115/2025 a 5 As 112/2025.
[10] NSS shledal nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci nedůvodným.
[11] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[12] Podle § 7 odst. 4 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2024, ve věcech, ve kterých rozhodl nebo měl rozhodnout v prvním stupni Dopravní a energetický stavební úřad, je k řízení příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát. Podle téhož ustanovení, ve znění účinném do 31. 12. 2023, platilo, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, je příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát.
[13] Podle § 7 odst. 6 s. ř. s. není li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
[14] NSS předně uvádí, že stejnou právní otázku, dokonce se týkající téhož řízení, posuzoval jeho 21. senát ve věci sp. zn. 21 As 115/2025. Rozsudkem ze dne 6. 8. 2025, č. j. 21 As 115/2025 33, zamítl kasační stížnost proti usnesení ze dne 22. 5. 2025, č. j. 39 A 6/2025 222, jímž Krajský soud v Ostravě postoupil věc Městskému soudu v Praze. Závěry přijaté v tomto rozsudku jsou plně přenositelné i na nyní posuzovanou věc a NSS se od nich nehodlá odchýlit. V podrobnostech pak odkazuje na odůvodnění rozsudku č. j. 21 As 115/2025 33.
[15] Podstatné závěry lze shrnout tak, že v nyní posuzované věci, na rozdíl od věci Egeria, nebyl Krajský soud v Ostravě v době vydání prvostupňového rozhodnutí místně příslušným soudem ve věcech energetické infrastruktury. S ohledem na to nelze v nynějším případě použít nosný argument pro místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě spočívající v kontinuitě rozhodování specializovaného senátu krajského soudu, jak tomu bylo v usnesení ve věci Egeria.
[16] Jelikož DESÚ v nynějším případě nerozhodoval (a ani rozhodovat neměl), neuplatní se speciální pravidlo místní příslušnosti podle § 7 odst. 4 s. ř. s. V posuzované věci se tedy místní příslušnost krajského soudu musí řídit obecným pravidlem obsaženým v § 7 odst. 2 s. ř. s., při jehož použití je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí dané věci Městský soud v Praze, v jehož obvodu sídlí správní orgán, který vydal prvostupňové rozhodnutí.
[17] NSS neshledal nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci důvodným, a proto podle § 7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. rozhodl výrokem I tohoto usnesení tak, že k řízení je příslušný právě tento soud. Rozhodnutím NSS o této otázce jsou soudy vázány (§ 7 odst. 6 věta třetí s. ř. s.).
[18] Kasační soud se dále zabýval návrhem Městského soudu v Praze na tzv. delegaci vhodnou ve smyslu § 9 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení může NSS věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[19] Úvodem lze zdůraznit, že přikázání věci k projednání jinému soudu je zásahem do ústavní zásady zákonného soudce a do základní procesní zásady perpetuatio fori. Proto je namístě toto ustanovení vykládat restriktivně a omezit je na výjimečné případy (usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2024, č. j. Nad 138/2024
26, č. 305/2024 Sb. NSS). V tomto usnesení rozšířený senát dále uvedl, že „tzv. delegace vhodná představuje průlom do zásady zákonného soudce, vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Místní příslušnost soudu, určenou procesními předpisy, je zapotřebí vnímat jako základní pravidlo, které je promítnutím jisté dělby činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jejími jednotlivými články stanovené tak, aby věci byly projednávány tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání a rozhodnutí.
(…) Případné přikázání věci jinému soudu je výjimkou z tohoto pravidla, kterou je nezbytné vykládat restriktivně. Jde o postup nestandardní a mimořádný; znamená upřednostnění některého z více hledisek spoluurčujících kritérium příslušnosti za situace, kdy zákon používá značně neurčitý pojem ‘vhodnosti pro rychlost a hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu‘. Jeho předpokladem je existence takových okolností, které umožní po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci jiným než podle zákona místně příslušným soudem, a to včetně požadavku procesní ekonomie.
Při posuzování toho, zda jsou dány důvody pro delegaci vhodnou, nelze tedy vycházet pouze z jediného hlediska, nýbrž je nezbytné posuzovat případ komplexně.“
[20] Důvody pro změnu místní příslušnosti soudu v podobě delegace vhodné podle § 9 odst. 2 s. ř. s. judikatura v návaznosti na tato východiska vymezila jako spíše výjimečné. Většinou spočívají především v dlouhodobém omezení na straně účastníka řízení ve vztahu k místně příslušnému soudu, a to především v situaci, kdy má být nařízeno jednání. Takovým důvodem může být např. péče o malé děti, která účastníku řízení ztěžuje cestovat na delší vzdálenosti (usnesení NSS ze dne 22. 6. 2004, č. j. Nad 87/2024 25), případně jeho vlastní zdravotní omezení ve spojení s mnohonásobně delší cestou na jednání k místně příslušnému soudu (usnesení NSS ze dne 23. 3. 2005, č. j. Nad 23/2025 41, či ze dne 20. 4. 2006, č. j. Nad 11/2006 36).
[21] Oproti tomu nemůže delegaci vhodnou odůvodnit např. argument, že jiný krajský soud by věc projednal rychleji (usnesení NSS ze dne 7. 2. 2013, č. j. Nad 5/2013 55) či kvalifikovaněji.
[22] Městský soud v Praze odůvodnil svůj návrh na delegaci vhodnou rychlostí a hospodárností řízení „v souladu s úmyslem zákonodárce soustředit rozhodování v nadstandardně složitých a komplexních věcech vyhrazených staveb klíčové energetické, dopravní a další infrastruktury u k tomu zřízených specializovaných senátů“. Argument rychlostí řízení není s ohledem na výše uvedené pro přikázání věci jinému soudu relevantní. Nadto, pokud zákon soudu ukládá rozhodnout o věci určitého typu ve stanovené lhůtě, je tato lhůta závazná právě pro soud, který je příslušný věc rozhodovat.
Pokud jde o úmysl zákonodárce ohledně rozhodování ve věcech staveb klíčové energetické infrastruktury, tyto stavby svěřil zákonodárce v rámci vyhrazené místní příslušnosti Krajskému soudu v Ostravě až s účinností od 1. 1. 2024 (srov. argumentaci výše). Před tímto datem byla místní příslušnost krajského soudu v tomto typu věcí určována podle obecného pravidla zakotveného v § 7 odst. 2 s. ř. s. Nelze tedy hovořit o nějaké kontinuitě, která by byla narušena v případě, že by věc nerozhodoval Krajský soud v Ostravě.
Kasační soud rovněž neshledal, že by bylo nehospodárné, pokud řízení proběhne u Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze ostatně ani blíže neodůvodnil, proč by tomu tak mělo být.
[23] Pokud jde o odkaz Městského soudu v Praze na usnesení NSS č. j. Nad 82/2023
15, je nutné zdůraznit, že se tamní věc týkala zcela jiné situace. NSS v citovaném usnesení poté, co dovodil místní příslušnost Městského soudu v Praze, přikázal věc podle § 9 odst. 2 s. ř. s. Krajskému soudu v Ostravě z důvodu kombinace vážných zdravotních problémů a těžké sociální situace žalobce a jeho blízkých. Takový případ však není ani vzdáleně podobný situaci, v níž o delegaci vhodnou požádal Městský soud v Praze.
[24] Z těchto důvodů NSS výrokem II tohoto usnesení rozhodl, že se věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 62/2025 nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. srpna 2025
Sylva Šiškeová předsedkyně senátu