Pohlaví soudce, stejně jako jeho věk, sexuální orientace nebo rasová, 2 M. A etnická či národnostní příslušnost nemohou být samy o sobě důvodem podjatosti ve smyslu $ 8 odst. 1 s. ř. s.
Oba soudci ve svém vyjádření k ná- mitce podjatosti uvedli, že nemají žádný poměr k věci, účastníkům či jejich zá- stupcům. Podle $ 8 odst. 1 věty první s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a roz- hodnutí věci, jestliže se zřetelem na je- jich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochy- bovat o jejich nepodjatosti. Podjatost soudce zasahuje do princi- pu nezávislosti soudce, neboť nestran- nost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou ne- se atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez tohoto předpokladu by nebylo dů- vodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické spo- lečnosti.
Tak, jak zákon příslušnost sou- du a soudce v určité věci stanovil, je zá- sadně dána, a postup, kterým je věc . odnímána soudu (soudci) příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci, jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce "z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen mimořádně a ze skutečně závaž- ných důvodů, které mu reálně brání roz- « hodnout v souladu se zákonem nezauja- tě a spravedlivě. Jen za dodržení těchto pravidel bude zachována a naplněna ústavní zásada zákazu odnětí zákonné- mu soudci (čl.
36 odst. 1 věta první Listi- ny základních práv a svobod). Spatřuje-li žalobce důvod podjatosti v tom, že oba soudci jsou muži, přičemž 429 542 mužům nedůvěřuje, pak tato skutečnost podle $ 8 odst. 1 věty první s. ř. s. nemů- že být důvodem k jejich vyloučení. Po- hlaví soudce, stejně tak například jeho věk, sexuální orientace nebo rasová, et- nická či národnostní příslušnost nemo- hou být samy o sobě důvodem podjatos- ti. Jsou to totiž v zásadě nezměnitelné charakteristiky osoby soudce, které jsou vlastní všem lidem a které - jakkoli jistě v nikoli bezvýznamné míře formují či mohou formovat názory, postoje a hod- notovou orientaci konkrétní osoby - sa- my o sobě zpravidla neovlivňují vztah soudce k věci, kterou rozhoduje.
Tento vztah by sice mohly za určitých okolnos- tí ovlivňovat, ovšem zpravidla jen tehdy, kdyby se věc soudcem projednávaná do- týkala (přímo či nepřímo) některé z těchto charakteristik nebo s ní souvise- la, a to takovým způsobem a tak inten- zivně, že by daný soudce nedokázal ve vztahu ke svému rozhodování v konkrét- ním případě od svého pohlaví, věku, sexuální orientace, rasové, etnické či ná- rodnostní příslušnosti nebo jiné obdob- né charakteristiky a od tím ovlivněných názorů, postojů a zastávaných hodnot v míře potřebné pro zachování nestran- nosti a nezávislosti rozhodování abstra- hovat.
V případě námitky podjatosti vznesené žalobcem však není ani názna- ku takového ovlivnění soudců, kteří ma- jí či měli věc podle rozvrhu práce rozho- dovat. Naopak, z podání žalobce je patrné, že nedůvěra a předpojatost vůči osobám určitého pohlaví je v daném pří- padě vlastní toliko jemu samotnému; žalobce ostatně ani neuvádí konkrétní skutečnosti, které by dávaly důvod po- chybovat o nepodjatosti soudců v kon- krétním případě proto, že jsou mužské- ho pohlaví. Nejvyšší správní soud proto z uvede- ných důvodů rozhodl, že žádný z obou soudců není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci.
(im)
Milan K. ve V. proti České správě sociálního zabezpečení, o kasační stížnosti