Nao 202/2025

Nao 202/2025- 59 - text

 Nao 202/2025 - 61

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: MUDr. H. L., zast. JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Velké náměstí 19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 5. 2025, č. j. 52 A 7/2024-163, o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Petra Mikeše ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 As 113/2025,

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Mikeš není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 113/2025.

[1] Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 8 As 113/2025 projednává kasační stížnost žalovaného proti v záhlaví specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“). Tímto rozsudkem krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. MMR-82663/2023-83, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 18. 9. 2023, č. j. KrÚ – 76357/2023/116/OSMŘI/Fr, jímž bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno sdělení Městského úřadu Holice ze dne 29. 6. 2023, č. j. MÚHO/18622/2023, kterým byl vysloven souhlas s obnovou stěn objektu rodinného domu čp. Xa na stavební parcele č. Xb v katastrálním území V. Ch. Kasační stížnost byla přidělena podle rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí osmému senátu, jehož členem je soudce Petr Mikeš. Ten oznámením ze dne 16. 12. 2025 sdělil předsedovi Nejvyššího správního soudu skutečnosti, které by podle jeho názoru mohly představovat důvod pro jeho vyloučení z projednávaní a rozhodnutí této věci, byť se podjatý subjektivně necítil.

[2] Soudce Petr Mikeš konkrétně uvedl, že se pracovně i osobně zná se zástupcem žalobkyně JUDr. Ervínem Perthenem, MBA. Ten je zakládajícím společníkem advokátní kanceláře PPS advokáti s.r.o., ve které působil do konce roku 2013 jako společník také soudce Petr Mikeš. Se zástupcem žalobkyně si tyká, nicméně v současné době se s ním vídá pouze příležitostně (vánoční večírky kanceláře). Mohlo by tak být sporné, zda jsou tyto vztahy natolik intenzivní, aby zakládaly důvod podjatosti. V užším kontaktu je však soudce s jiným společníkem kanceláře, a to s Mgr. Michalem Štrofem. Vztahy s ním jsou přátelské, soudce Petr Mikeš s ním udržuje pravidelný kontakt alespoň telefonicky. Osobně se setkávají minimálně na oslavách narozenin, ale zpravidla častěji. Společně také absolvovali závody Gladiator Race (naposledy v roce 2022) a mají v úmyslu v účasti na nich pokračovat. Navzájem se znají i jejich rodiny. Společně s dalšími osobami pravidelně jezdí na akce na několik dní o letních prázdninách jako otci se svými dětmi.

[3] Soudce Petr Mikeš poznamenal, že intenzivnější vztah jej sice pojí s jiným společníkem advokátní kanceláře, než je zástupce žalobkyně, nicméně objektivně by tyto vztahy mohly být veřejností vnímány jako ohrožení nestrannosti. Poukázal na to, že z důvodů kumulace vztahů ke společníkům PSS advokáti již bylo o jeho podjatosti rozhodnuto usneseními Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. Nao 49/2024-50, a ze dne 22. 8. 2024, č. j. Nao 106/2024-64. Podle jeho názoru se však nyní posuzovaná situace podobá případu, který zdejší soud rozhodoval usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. Nao 59/2025-52, kterým z rozhodování ve věci vyloučen nebyl. Oproti situaci posuzované v posledně odkazovaném usnesení je však nyní předmět sporu významnější (jde o oprávněnost stavby rodinného domu, nikoliv o stavbu zahrádkářské chaty). Soudce Petr Mikeš rovněž upozornil, že v usnesení č. j. Nao 59/2025-52 byl zástupcem JUDr. František Divíšek, který nikdy nebyl jeho nadřízeným, byl mu po určitou dobu naopak podřízen. Naproti tomu v nynějším případě je zástupcem žalobkyně Ervín Perthen, který je zakládajícím členem kanceláře PPS advokáti a v minulosti byl nadřízeným soudce Petra Mikeše.

[4] Předseda Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že není dán důvod pro vyloučení soudce, a postoupil tedy věc podle § 8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu.

[5] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[6] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně existují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah, tj. okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, N 159/35 SbNU 181). Jak trefně vyjádřil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v rozsudku ze dne 28. 6. 1984 ve věci Campbell a Fell proti Spojenému království, stížnost č. 7819/77, 7878/77, „spravedlnost nemůže být pouze vykonávána: musí být také vidět, že je vykonávána“.

[7] Jak Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).

[8] Rovněž Nejvyšší správní soud se již výkladem podjatosti soudce opakovaně zabýval. Z jeho ustálené judikatury lze poukázat např. na usnesení ze dne 12. 4. 2018, č. j. Nao 55/2018-47, v němž nejprve v obecné rovině uvedl následující: „Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti apod.“ Poté ve vztahu k možné podjatosti pro poměr soudce k účastníkovi, případně jeho zástupci judikoval následovně: „Ani kolegiálně

přátelské či přátelské vztahy nezakládají vždy objektivní pochybnost o nepodjatosti soudce. Je pravdou, že z psychologického hlediska lze označit vztah skutečného přátelství za velmi silnou (jednu z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání. I když se však předmět řízení přímo dotýká osob, k nimž má soudce přátelský vztah, není možné bez dalšího dovozovat pochybnosti o nezaujatém přístupu soudce k řešení tohoto případu. Teprve při určité intenzitě přátelského vztahu lze zvažovat jeho psychologický dopad z hlediska zachování přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu.

Oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce by mohly vyvstat například tehdy, pokud by byl soudce s účastníkem řízení nebo jeho zástupcem v každodenním pracovním styku, který by přerostl i do osobní roviny (např. by společně trávili dovolené). Důraz je v těchto případech kladen též na subjektivně vyjádřený postoj soudce. Pokud sám soudce v důsledku intenzívnějšího přátelského vztahu pochybuje o svém nezaujatém pohledu na věc, zpravidla bude dána též objektivní pochybnost ve smyslu § 8 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne 22.

1. 2014, č. j. Nao 9/2014-31, nebo ze dne 26. 8. 2015, č. j. Nao 241/2015-20). Posoudit vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba současně ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a jaká je intenzita tohoto vztahu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. Nao 81/2014-68).“

[8] Rovněž Nejvyšší správní soud se již výkladem podjatosti soudce opakovaně zabýval. Z jeho ustálené judikatury lze poukázat např. na usnesení ze dne 12. 4. 2018, č. j. Nao 55/2018-47, v němž nejprve v obecné rovině uvedl následující: „Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti apod.“ Poté ve vztahu k možné podjatosti pro poměr soudce k účastníkovi, případně jeho zástupci judikoval následovně: „Ani kolegiálně přátelské či přátelské vztahy nezakládají vždy objektivní pochybnost o nepodjatosti soudce. Je pravdou, že z psychologického hlediska lze označit vztah skutečného přátelství za velmi silnou (jednu z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání. I když se však předmět řízení přímo dotýká osob, k nimž má soudce přátelský vztah, není možné bez dalšího dovozovat pochybnosti o nezaujatém přístupu soudce k řešení tohoto případu. Teprve při určité intenzitě přátelského vztahu lze zvažovat jeho psychologický dopad z hlediska zachování přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce by mohly vyvstat například tehdy, pokud by byl soudce s účastníkem řízení nebo jeho zástupcem v každodenním pracovním styku, který by přerostl i do osobní roviny (např. by společně trávili dovolené). Důraz je v těchto případech kladen též na subjektivně vyjádřený postoj soudce. Pokud sám soudce v důsledku intenzívnějšího přátelského vztahu pochybuje o svém nezaujatém pohledu na věc, zpravidla bude dána též objektivní pochybnost ve smyslu § 8 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne 22. 1. 2014, č. j. Nao 9/2014-31, nebo ze dne 26. 8. 2015, č. j. Nao 241/2015-20). Posoudit vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba současně ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a jaká je intenzita tohoto vztahu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. Nao 81/2014-68).“

[9] Obdobně v usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[k]aždý soudce v průběhu své soudcovské kariéry navazuje na svých pracovištích, odborných konferencích a seminářích a při jiných příležitostech společenského života uvnitř soudcovského stavu standardní kolegiální a profesní vztahy a jen některé z nich se vyvinou ve vztahy osobní. Krom toho, hloubka těchto vztahů se v čase mění, některé se prohlubují, jiné – zejména po opuštění společného pracoviště – blednou. Každý soudce profesionál při rozhodování musí být schopen tyto standardní profesní a kolegiální vztahy odstínit, resp. jde o – zejména u soudců vyšších soudů, jež pravidelně přezkoumávají rozhodnutí svých kolegů na nižších stupních soudní soustavy – natolik běžný fenomén, že si soudci profesionálové jejich existenci při rozhodování ani nemusí uvědomovat.“

[10] V nyní posuzované věci je zástupcem žalobkyně advokát Ervín Perthen působící v advokátní kanceláři, v níž působil i soudce Petr Mikeš do roku 2013. Soudce se sice s advokátem zná, tykají si a příležitostně se potkají na hromadných akcích, nic ovšem nesvědčí o tom, že by jejich vztah překročil rámec běžné kolegiality. V advokátní kanceláři působí i advokát Michal Štrof, kterého soudce Petr Mikeš vnímá jako poměrně blízkého přítele – znají navzájem své rodiny, které společně tráví i společné několikadenní akce, soudce Petr Mikeš s tímto advokátem se rovněž účastnil závodů OCR Gladiator do roku 2022. Pokud nemohou jinak, udržují se v kontaktu alespoň telefonicky.

[11] O nepodjatosti soudce Petra Mikeše zajisté nelze pochybovat jen kvůli jeho vztahu s Ervínem Perthenem, který nevykročuje z rámce běžné kolegiality. Pochybnosti může vzbudit teprve kumulace tohoto vztahu s blízkým přátelstvím Michala Štrofa. Právě kvůli kumulaci těchto vztahů Nejvyšší správní soud vyloučil soudce Petra Mikeše z projednávání a rozhodnutí ve věcech výše označených usneseními č. j. Nao 49/2024-50 a č. j. Nao 106/2024-64.

[12] V usnesení č. j. Nao 59/2025-52 však zdejší soud uvedl, že není „namístě soudce vyloučit vždy, když se zná se zástupcem účastníka řízení, který spolupracuje se soudcovým příbuzným či blízkým přítelem. Takový přístup by byl příliš paušální a v konečném důsledku by vedl k odnětí účastníka řízení zákonnému soudci i v případech, kdy žádné důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudce nevyvstaly. Aby zmíněná kumulace vztahů byla způsobilá zpochybnit soudcovu nestrannost, musí jejich povaha a intenzita v kontextu konkrétních okolností jednotlivého případu odůvodnit závěr, že je namístě pochybovat, zda je soudce schopen dostát svým zákonným povinnostem a podílet se na rozhodování nezaujatě.“ Následně zdejší soud upozornil, že při posuzování, zda je namístě v obdobných případech pochybovat o nepodjatosti soudce, je třeba přihlédnout zejména k tomu, zda se soudcův blízký přítel na zastupování ve věci podílí, k jeho pozici v advokátní kanceláři, její velikosti a vnitřnímu uspořádání, finančnímu významu věci pro advokátní kancelář či možnému finančnímu zájmu nebo potenciálnímu benefitu soudcova přítele (srov. též rozsudek ESLP ze dne 9. 1. 2018 ve věci Nicholas proti Kypru, stížnost č. 63246/10). Pochybnosti o nepodjatosti soudce totiž mohou pramenit z toho, že je myslitelný významný důsledek soudcova rozhodnutí pro osobu, k níž v advokátní kanceláři pojí soudce blízký vztah. Po zvážení těchto kritérií pak zdejší soud dospěl k závěru, že o nepodjatosti soudce Petra Mikeše v konkrétním případě nebylo namístě důvodně pochybovat.

[13] Obdobně je tomu i v nyní posuzované věci. Ani zde totiž není žádná indicie, že by měla věc projednávaná pod sp. zn. 8 As 113/2025 nadstandardní význam pro kancelář PPS advokáti – jde o souhlas s obnovou stěn objektu rodinného domu, a ačkoliv soud nehodlá jakkoliv snižovat význam věci pro samotnou žalobkyni, nic nenasvědčuje tomu, že by se pro advokátní kancelář PPS advokáti jednalo z finančního či jiného hlediska o výjimečnou kauzu. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem soudce Petra Mikeše, že v nyní posuzované věci je předmět sporu pro žalobkyni významnější než ve věci řešené v usnesení č. j. Nao 59/2025-52. V odkazované věci šlo o stavbu zahrádkářské chaty, kdežto ve věci vedené pod sp. zn. 8 As 113/2025 jde o oprávněnost stavby rodinného domu, což má pro účastníka řízení nepochybně větší význam. To ovšem nic nemění na závěru, že z pohledu kanceláře PPS advokáti o mimořádnou kauzu nejde, resp. takovému závěru nic nenasvědčuje.

[14] Právě v tom se nyní posuzovaná situace liší od případů, kdy byl soudce Petr Mikeš z rozhodování vyloučen kvůli svým vazbám na advokáty působící v kanceláři PPS advokáti. V těchto případech se totiž jednalo o kauzy, které lze z hlediska významu pro uvedenou advokátní kancelář jako celek objektivně vnímat jako nestandardní (srov. v podrobnostech shora uvedené usnesení č. j. Nao 59/2025-52, bod [16]).

[15] Dále je nutno podotknout, že advokátní kancelář PPS advokáti patří mezi střední až větší kanceláře, což nenasvědčuje tomu, že by měly být vztahy mezi všemi jejími členy blízké a intenzivní. Michal Štrof i Ervín Perthen jsou v této kanceláři společníky, a žádný z nich tedy nevystupuje v podřízeném či závislém postavení na tom druhém. Z ničeho se stejně tak nepodává, že by měl mít Michal Štrof, coby poměrně blízký přítel Petra Mikeše, z posuzované věci jakýkoliv nestandardní finanční či jiný benefit.

[16] Soudce Petr Mikeš sice upozorňuje, že v nyní posuzovaném případě je situace odlišná od té, kterou zdejší soud řešil ve věci č. j. Nao 59/2025-52, také v tom, že zastupující advokát (Ervín Perthen) byl dříve jeho nadřízeným, kdežto advokát (František Divíšek) zastupující účastníky řízení v odkazované věci byl naopak po určitou dobu jeho podřízeným. Tento rozdíl ovšem Nejvyšší správní soud nepovažuje za rozhodující. Vztah podřízenosti a nadřízenosti může zajisté hrát významnou roli, jde-li o osobu, která je soudci blízká, a jde-li o stav v současné době. Lze si například představit pochybnosti o nepodjatosti soudce, pokud jde o věc, u které účastníka řízení zastupuje advokát, který je zároveň nadřízeným soudcova blízkého příbuzného, a má tak možnost ovlivnit jeho kariérní růst, finanční ohodnocení a celkově pracovní podmínky. Naopak skutečnost, že soudce byl kdysi (zde před více než deseti lety) v nadřízeném či podřízeném postavení ve vztahu k advokátovi zastupujícího účastníka řízení, sama o sobě důvodné objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce nezakládá.

[17] Přihlédnout je třeba i k časovému aspektu – jak již bylo zmíněno, hloubka vztahů se v průběhu času mění a nejsou-li vztahy udržovány či rozvíjeny, časem přirozeně „blednou“, tj. klesá jejich intenzita. To je v posuzované věci významné, pokud jde o zastupujícího advokáta Ervína Perthena. Ač mohou být jeho vztahy se soudcem Petrem Mikešem pozitivní a kolegiální, nelze odhlédnout od toho, že Petr Mikeš spolupráci s advokátní kanceláří ukončil už před třinácti lety a s jmenovaným advokátem se vídá jen na hromadných akcích. Oproti kauzám rozhodovaným v průběhu roku 2024 (usnesením č. j. Nao 49/2024-50 a č. j. Nao 106/2024-64) je vztah soudce k zastupujícímu advokátu oslaben dalším plynutím času, přičemž je též podstatné, že mimo běžné společenské příležitosti (vánoční večírky) Petr Mikeš žádné další společné aktivity nezmiňuje.

[18] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že kolegiální vztah Petra Mikeše s Ervínem Perthenem neshledal natolik intenzivním, aby byl s to v kombinaci s jeho přátelstvím s Michalem Štrofem a dalšími okolnostmi případu vzbudit důvodné pochybnosti o soudcově nepodjatosti. Nelze uvažovat o tom, že by snad měl mít tento soudce v popsané situaci jakýkoliv důvod přizpůsobovat svůj náhled na věc vztahu s Ervínem Perthenem. Zároveň není patrné, že by rozhodnutí mohlo mít jakýkoliv vliv na jeho blízkého přítele Michala Štrofa, a je tedy nepochybné, že soudce Petr Mikeš – ani v očích veřejnosti – nemůže mít relevantní důvod k věci přistupovat jinak než k jakémukoliv jinému případu. Sám soudce Petr Mikeš se ostatně subjektivně podjatý necítí.

[19] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že soudce JUDr. Petr Mikeš, Ph.D., není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 8 As 113/2025.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. ledna 2026

JUDr. Viktor Kučera

předseda senátu