Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci ne- jsou podle $ 8 odst. 1 s. ř. s. okolnosti spočívající v postupu soudu podle $ 36 odst. 3 věty druhé s. ř. s., který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvo- bození od soudních poplatků s odůvodněním, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná, a to ani v případě, že by takové rozhodnutí nebylo věcně správné.
Podle $ 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vy- loučeni z projednávání a rozhodnutí vě- ci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zá- stupcům je dán důvod pochybovat o je- jich nepodjatosti. Vyloučení jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního or- gánu nebo v předchozím soudním říze- ní. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V daném případě žalobce žádal o při- kázání věci podle $ 9 odst. 1 s.
ř. s. jiné- mu krajskému soudu, protože podle je- ho názoru lze mít zcela důvodnou pochybnost o nepodjatosti všech soud- ců Městského soudu v Praze. Spis byl předložen s vyjádřením soudců speciali- zovaných senátů Městského soudu v Pra- ze, z jejichž vyjádření nevyplývá poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zá- stupcům ani jiné okolnosti, které by mohly zakládat důvod pochybovat o je- jich nepodjatosti. Žalobce sice svou ná- mitku podjatosti nekonkretizoval ve vztahu k jednotlivým soudcům, ale pro- tože z jeho podání zcela jednoznačně plyne, že důvodem pro postup podle $ 9 odst. 1 s.
ř. s. a pochybnosti o nepodja- tosti všech soudců Městského soudu v Praze je usnesení tohoto soudu ze dne 7.4.2003, čj. 38 Ca 606/2001-31, jímž by- la zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodl Nejvyšší správní soud o soudcích senátu 38 Ca, kteří jsou rozvrhem práce povoláni k rozhodnutí o této věci. V projednávané věci nebyl zjištěn žádný z důvodů podjatosti výše uvede- ných soudců Městského soudu v Praze. Důvodem návrhu na vyloučení soudců Městského soudu v Praze je - jak vyplývá z podání ze dne 18.
4. 2003 - rozhodnu- tí tohoto soudu ze dne 7. 4. 2003, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o osvo- bození od soudních poplatků. S žalobco- vými tvrzeními obsaženými v tomto po- dání nelze souhlasit. Především je nutno zdůraznit, že rozhodně nelze vycházet z toho, že žaloba byla zamítnuta. O žalo- bě podané žalobcem totiž rozhodnuto dosud nebylo. V dané věci bylo pouze rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobo- zení od soudních poplatků. Městský soud v Praze postupoval podle ustanove- ní $ 36 odst. 3 s.
ř. s., podle jehož věty první a druhé platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Je-li te- dy podle účinné právní úpravy zjevná neúspěšnost návrhu koncipována jako důvod pro zamítnutí žádosti o osvoboze- 703 283 ní od soudních poplatků, nelze považo- vat postup soudců, kteří svůj právní ná- zor na věc vyjádřili v rozhodnutí o osvo- bození od soudních poplatků, za důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Zákonné ustanovení $ 36 odst. 3 věty druhé s. ř. s. takový postup totiž umož- ňuje. Ostatně obdobná právní úprava je zakotvena i v ustanovení $ 138 odst. 1 občanského soudního řádu. Nutno tedy uzavřít, že žalobcem namítaný postup Městského soudu v Praze podle ustano- vení $ 36 odst. 3 s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za důvod pochybovat o ne- podjatosti soudců, kteří v této věci roz- hodli, neboť jde o okolnost, která spočí- vá v postupu soudce v projednávané věci, který zákon v ustanovení $ 36 odst. 3 s.
ř. s. umožňuje. Nutno tedy vycházet z toho, že podle platné právní úpravy ne- jsou důvodem k vyloučení soudce okol- nosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, a to ani v případě, že by rozhodnutí tohoto soudce nebylo správné. K uvedenému nutno podotk- nout, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy ze- jména v případech, kdy mohl být soudce rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účast- níkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským ne- bo jemu obdobným vztahem (ať již zjev- ně přátelským.
či nepřátelským) nebo může jít o vztah ekonomické závislosti. V daném případě však žádná z těchto skutečností nebyla zjištěna a žalobce ani žádnou z nich netvrdil. Jiný důvod pod- jatosti soudců Městského soudu v Praze žalobce nevznesl. Pokud pak žalobce na- mítal, že uvedeným postupem je založe- na jakási „neotřesitelná“ pozice soudce v soudním řízení vůči jeho účastníkům, nutno konstatovat, že ani s tímto tvrze- ním nelze souhlasit. Podle poučení obsa- 704 ženého v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.
4. 2003 lze podat proti tomuto usnesení kasační stížnost za pod- mínek uvedených v ustanovení $ 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze s tím, že o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Z obsahu spisu plyne, že žalobce této možnosti využil a podáním ze dne 28. 4. 2003 podal pro- ti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze kasační stížnost. Důvody podjatosti, které jsou v podstatě námit- kami proti postupu soudu vyjádřenému v usnesení, jímž byla zamítnuta žalob- cova žádost o osvobození od soudních poplatků, by žalobce mohl eventuálně uplatnit i v kasační stížnosti proti meri- tornímu rozhodnutí ve věci ($ 102 s.
ř. s.). Pokud se týká návrhu na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle $ 9 odst. 1 s. ř. s., platí, že Nejvyšší správ- ní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Jde o tzv. delegaci nutnou, podmíněnou vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně přísluš- ného soudu, který má věc jako soud věc- ně a místně příslušný projednat a roz- hodnout. Jak vyplývá z výše uvedeného závěru, Nejvyšší správní soud neshledal zákonné důvody pro vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci podle $ 8 odst. 1 s.
ř. s., a delegace nutná zde tedy nepřipadá v úvahu. V posuzované věci je třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvo- dů uvedených v $ 8 odst. 1 s. ř. s. před- stavuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákon- nému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Lis- tiny základních práv a svobod). Vzhle- dem k tomu lze vyloučit soudce z pro- jednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu rcálně brání rozhod- nout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Žalobcem tvrzené důvody nejsou tohoto charakteru a důvod po- chybovat o nepodjatosti kteréhokoliv člena senátu 38 Ca Městského soudu v Praze, jenž má rozhodovat v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření, v kterých tito soudci potvrzují, že k věci ani k účast- níkům a jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O případné podjatosti uve- dených soudců pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsu- dek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko žalob- covo obecné či subjektivní přesvědčení.
(tur)
Jiří K. v P. proti A) Finančnímu úřadu pro Prahu 3 a B) Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, o návrhu na vyloučení soudců správního úseku Měst- ského soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci.