Nao 32/2007- 39 - text
Usnesení
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. E. K., zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem v Praze, Na Zámecké 457/5, 140 00 Praha 4, proti Magistrátu hlavního města Prahy, Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2006, čj. MHMP 257218/2006, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti všem soudcům Městského soudu v Praze ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Cad 81/2006,
Soudce Městského soudu v Praze Mgr. Jiří Tichý není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Cad 81/2006.
Dne 29. 8. 2006 podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2006, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnu Úřadu městské části Praha 6 ze dne 6. 6. 2006, jímž nebyla žalobci přiznána dávka sociální péče.
V podání ze dne 5. 4. 2006 pak žalobce mj. navrhl vyloučit z projednávání a rozhodnutí své věci soudce Městského soudu v Praze, a to pro jejich osobní podjatost vůči žalobci a pro ponižování důstojnosti žalobce. Tuto námitku odůvodnil tím, že tito soudci „se podílejí na organizovaném bezpráví proti osobě žalobce na základě nadržování straně žalované, zřejmě na základě osobních pokynů osob v okruhu primátora Magistrátu hl. m. Praha a starosty Městské části Praha 6“. (…) s cílem uvrhnout žalobce do kritické hmotné nouze“.
K žalobcově námitce podjatosti se vyjádřili soudci Mgr. Jiří Tichý, kterému byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí a soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová, JUDr. Jitřenka Kopecká a Mgr. Dana Černovská, které v souladu s rozvrhem práce Městského soudu v Praze na rok 2007 soudce Mgr. Jiřího Tichého v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti zastupují. Tito soudci ve svém vyjádření ze dne 11. 5. 2007 sdělili, že jim nejsou známy žádné okolnosti svědčící pro podjatost ve smyslu § 8 s. ř. s. Tvrzení žalobce o soustavném ponižování ze strany soudu a o nadržování žalovanému na základě jeho údajných pokynů tito soudci označili za smyšlenku žalobce, která nemá reálný podklad.
Nejvyšší správní soud již v rozhodnutí ze dne 18. 5. 2006, čj. Nao 32/2005-34, konstatoval, že „je-li účastníkem vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak však není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci, jimž věc byla či bude přidělena, ji vyřizovali, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl, neboť vůbec není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc vyřizovat.“
Od tohoto názoru není důvod se v projednávané věci odchýlit. I když tedy žalobce namítl podjatost všech soudců Městského soudu v Praze, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k soudci Mgr. Jiřímu Tichému, jemuž jako samosoudci byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena. Teprve byla-li by tato námitka podjatosti shledána důvodnou a byl-li by tento soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud „v druhé fázi“ ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Městského soudu v Praze, a to nejprve těch, kteří dle rozvrhu práce soudce, jemuž byla věc přidělena, zastupují.
Jak Nejvyšší správní soud uvedl již ve shora citovaném rozhodnutí, je „i při posuzování námitky podjatosti totiž nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen dotud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat.“
Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Za poměr k věci se stabilně považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů z ničeho nevyplynul.
Rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by soudce Mgr. Jiří Tichý žalobce jakkoli ponižoval či „nadržoval“ žalovanému. Naopak z toho, že tento soudce žalobci k ochraně jeho práv ustanovil zástupce z řad advokátů, je zřejmé, že nepochybil při respektování zásady rovnosti účastníků řízení zakotvené v § 36 odst. 1 s. ř. s. Tímto úkonem byla žalobci jako sociálně slabému účastníku řízení zaručena kvalifikovaná právní pomoc tak, aby pro své sociální postavení nebyl ve srovnání s žalovaným jakkoli znevýhodněn.
Soudce Mgr. Jiří Tichý se rovněž nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení: „předchozí soudní řízení“ je totiž třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce případně účastníkem a v němž by se soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (shodně srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS). O tento případ se ale jednat ani nemůže, neboť Městský soud v Praze v dané věci rozhoduje jako soud I. stupně, a je tedy vyloučeno, aby se jeho soudce podílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení. Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 28. června 2007
JUDr. Michal Mazanec předseda senátu