Nao 41/2009- 29 - text
Nao 41/2009 - 31
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: O. F.-S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2009 /Liš, č. X, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 113/2009, o námitce podjatosti žalobkyně proti samosoudkyni JUDr. Olze Charvátové,
Samosoudkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Olga Charvátová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 113/2009.
Žalobou ze dne 2. 4. 2009 se žalobkyně domáhala, aby Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 2. 2009/Liš, č. X.
Na poučení krajského soudu ze dne 19. 5. 2009, č.j. 16 Cad 113/2009 - 14, doručené žalobkyni 27. 5. 2009, reagovala žalobkyně podáním ze dne 1.6. 2009, které bylo doručeno krajskému soudu dne 5. 6. 2009 ( k poštovní přepravě podáno 2. 6. 2009), v němž souhlasila s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání a současně uplatnila níže uvedenou námitku podjatosti vůči samosoudkyni JUDr. Olze Charvátové.
„Současně jsem byla v Usnesení od Kraj. Soudu samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou neoprávněně napadena, že lhůta k doplnění žaloby o další žalobní body marně uplynula 29. 9. 08 a žalobu již nebylo možno doplnit. Žalovaná obdržela žalobu k 1. nesprávnému rozhodnutí na 78 000 Kč po termínu, jak se píše v Usnesení, tj. 9. 10. 08, čili až za 14 dní. Proto uplynula 2 měsíční lhůta k doplnění žaloby. V poučení na zadní straně rozhodnutí se píše: Lhůta je zachována, je-li žaloba podána u ČSSZ v Praze! “
Věc byla v souladu s § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. Pro řízení o námitce podjatosti jí byla přidělena sp. zn. Nao 41/2009.
K námitce podjatosti se dne 17. 6. 2009 vyjádřila samosoudkyně krajského soudu JUDr. Olga Charvátová s tím, že žalobkyni nezná, nikdy ji neviděla, není s ní v přátelském ani jiném obdobném vztahu. Na její věci nemá jiný zájem, než ji vyřídit obvyklým služebním postupem. Věc 16 Cad 251/2008 (kterou žalobkyně zmiňuje v námitce) vyřídila jako soudce, kterému byla dle rozvrhu práce přidělena, usnesení ze dne 19. 11. 2008, č. j. 16 Cad 251/2008 – 20, nebylo napadeno kasační stížností.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je dle ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. skutečnost, že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, za předpokladu, že jde o totožnou věc, kdy podílem na předcházejícím soudním řízení bude například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak, kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala a výslovně není ani namítána.
S ohledem na skutečnost, že rozhodování v jiné věcně obdobné věci není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti o podjatosti soudce, který v dané věci má rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že sama soudkyně se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena, neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobkyně na vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování posuzované věci důvodným.
Pro úplnost zdejší soud uvádí, že jestliže žalobkyně nesouhlasila s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2008, č. j. 16 Cad 251/2008 – 20, měla právo podat do dvou týdnů od jeho doručení prostřednictvím krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. O tomto svém právu byla náležitě poučena.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal vznesenou námitku podjatosti samosoudkyně JUDr. Olgy Charvátové za důvodnou, což vyjádřil ve výroku tohoto usnesení (§ 8 odst. 5 s. ř. s.). Ve věci bude proto dále rozhodovat shora uvedená soudkyně Krajského soudu v Plzni. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2009
JUDr. Radan Malík předseda senátu