Podíl na projednávání a rozhodování ve věcech podle $ 132 s. ř. s. neza- kládá důvod pro vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu pro před- chozí účast na projednávání a rozhodování věci podle $ 8 odst. 1 věty druhé s. ř. s., jsou-li podle rozvrhu práce tito soudci povoláni rozhodnout v řízení o kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského soudu, jenž roz- hodoval o žalobě proti správnímu rozhodnutí vzešlému z řízení, v němž byl 443 —— m ————————— —— 2 správní orgán vázán právním názorem vysloveným senátem (těmito soud- ci) Nejvyššího správního soudu jako soudu příslušného podle $ 132 s. ř. s.
Podle $ 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vy- loučeni z projednávání a rozhodnutí vě- ci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zá- stupcům je dán důvod pochybovat o je- jich nepodjatosti. Vyloučení jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního or- gánu nebo v předchozím soudním říze- ní. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci ne- bo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Ústřední otázkou, kterou musí soud V posuzované věci vyřešit, je interpreta- ce pojmu „předchozí soudní řízení“, a to v souvislostech specifik správního soud- nictví obecně, s přihlédnutím k pře- chodnému období po konstituování Nej- vyššího správního soudu a zániku věcné příslušnosti vrchních soudů ve správ- ním soudnictví zvláště. * Podle $ 132 s. ř. s. byla založena věcná příslušnost Nejvyššího správního soudu k převzetí a dokončení řízení mj. ve vě- cech, ve kterých byly do 31. 12. 2002 pří- slušné vrchní soudy (šlo o věci, o nichž řízení nebylo do 31.
12. 2002 skončeno). Byl to důsledek nového. organizačního uspořádání správního soudnictví, v němž od 1. 1. 2003 je dána příslušnost kraj- ských soudů a Nejvyššího správního sou- du. Proti rozhodnutí Nejvyššího správní- ho soudu v těchto případech nebyl žádný opravný prostředek přípustný. To byl při- rozený důsledek dvou aspektů: jednak šlo o řízení zahájená před 1. 1. 2003, tedy před nabytím účinnosti soudního řádu správního, jednak zde nebyl soud, jenž by mohl o takovém prostředku rozhodovat. Přestože tedy při rozhodnutí v těchto vě- cech byl aplikován z hlediska procesních pravidel soudní řád správní, jednalo se o situaci obdobnou té, jež v oboru správ- ního soudnictví existovala do 31.
12. 2002, totiž situaci, v níž nebylo možno ta- kové rozhodnutí soudu napadnout oprav- ným prostředkem (pozn.: zde abstrahuje soud od těch speciálních případů, v nichž občanský soudní řád připouštěl proti roz- hodnutí krajských soudů podat odvolání, či dokonce posléze dovolání). Smysl právní úpravy obsažené v $ 8 odst. 1 větě druhé s. ř. s. (vyloučení soud- ce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení) spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a ťím i práva každého na spravedlivý proces.
S ohledem na spe- cifika správního soudnictví je nutno po- jem „předchozí soudní řízení“ interpre- tovat tak, že tutéž věc nemůže u krajské- ho soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V judi- katuře Nejvyššího soudu zabývající se in- stitutem vyloučení soudců (např. sp. zn. 26 Cdo 74/99) i v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu, byť dopo- sud nepublikované (např. sp. zn. Nao 13/2004), je patrný konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat po- znatky potřebné pro projednávání a roz- hodování věci z těch pramenů a tím způ- sobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán.
Z toho v posuzované věci ply- ne, že překážkou pro projednání a roz- hodnutí věci není jakékoliv poznání o dané věci. Soudce může nabývat po- znatky k projednávaným věcem rozlič- nými způsoby. Ve správním soudnictví bylo dokonce v minulosti běžné, že v pří- padě žaloby podané proti „novému“ roz- hodnutí správního orgánu (v důsledku kasatorního soudního výroku) rozhodo- val tentýž senát, který nepochybně po- znatky o věci již měl. Překážkou, která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu na předchozím soudním řízení, tak může být pouze skutečnost, že soud- ce nemůže na jiném stupni soudní hie- rarchie rozhodovat (přezkoumávat roz- hodnutí) o totožné věci, na které se podílel na odlišném stupni.
O takovou situaci se však v posuzova- né věci nejedná. Předmětem řízení o ka- sační stížnosti je rozhodnutí Městského soudu v Praze; tento soud byl příslušný rozhodnout o žalobě, která brojila proti rozhodnutí správního orgánu, jenž byl vá- zán právním názorem vysloveným Nej- 445 546 vyšším správním soudem pod sp. zn. 7 A 13/2002. Bude-li tedy pátý senát Nejvyšší- ho správního soudu rozhodovat o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského sou- du, nebude užívat k projednání a rozhod- nutí věci žádné poznatky, jež by mohly vzbudit pochybnosti o vnitřní nezávislos- ti soudních instancí, neboť jeho členové se řízení před městským soudem neúčast- nili a jejich postavení je z hlediska závaz- nosti právního názoru vysloveného v roz- hodnutí sp. zn. 7 A 13/2002 obdobné, jaké by mohlo být v řízení o kasační stíž- nosti za situace, kdy by - při splnění urči- tých podmínek - mohl rozhodovat tentýž senát Nejvyššího správního soudu opako- vaně.
To je důsledek specifik správního soudnictví, v němž nelze vyloučit podání žaloby i proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu. Ze shora uvedených důvodů bylo roz- hodnuto tak, že soudci pátého senátu Nejvyššího správního soudu nejsou z projednávání a rozhodnutí právní věci sp. zn. 5 As 43/2004 vyloučeni. Com) 546 Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí ve věci nemocenského ab pojištění vydaného před nabytím účinnosti soudního řádu správního k $ 78 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 241/1994 Sb. k $ 130 odst. 1 soudního řádu správního Jestliže zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění platném v době podání žaloby, neumožňoval soudu přezkoumat jiná rozhodnutí, než která uvedl výslovně v $ 78 odst. 2, nemů- že být tato otázka posuzována jiným způsobem jen proto, že soud o věci v té době nerozhodl.
V opačném případě by nastala nerovnost mezi těmi účast- níky řízení, o jejichž žalobě stačil soud rozhodnout do dne 31. 12. 2002, a tě- mi účastníky, o jejichž věci takto rozhodnout nestačil, a rozhodl o návrhu až v roce 2003, tedy za účinnosti soudního řádu správního.
JUDr. Jiří R. v Ř. proti Ministerstvu vnitra o registraci občanského sdružení, o námitce podjatosti v řízení o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. ledna 2005
JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu