Nao 58/2025- 38 - text
Nao 58/2025 - 39 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Share CAR!, z.s., se sídlem Příbramská 67, Verneřice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2024, č. j. SpKrÚ 93957/2023-3, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 80/2024, o žalobcem vznesené námitce podjatosti samosoudce JUDr. Jana Dvořáka,
Soudce Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích JUDr. Jan Dvořák není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 80/2024.
[1] Žalobou ze dne 8. 12. 2024 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2024, č. j. SpKrÚ 93957/2023-3. Řízení o žalobě je Krajským soudem v Hradci Králové – pobočkou v Pardubicích vedeno pod sp. zn. 52 A 80/2024 a věc byla přidělena k vyřízení samosoudci JUDr. Janu Dvořákovi. O této skutečnosti se žalobce dozvěděl nejpozději z usnesení krajského soudu ze dne 12. 12. 2024, č. j. 52 A 80/2024 4, jímž byl vyzván k předložení opisu žalobou napadeného rozhodnutí a které mu bylo doručeno do datové schránky dne 30. 12. 2024.
[2] Přípisem doručeným krajskému soudu dne 3. 4. 2025 vznesl žalobce námitku podjatosti JUDr. Jana Dvořáka. Důvody podjatosti spatřuje žalobce v tom, že jeho oblastní buňkou ve Žďáře nad Sázavou byla zamítnuta žádost JUDr. Dvořáka o členství v tomto spolku. Podle žalobce měl JUDr. Dvořák zájem sdílet vozidlo BMW. Žalobce uvádí rovněž větší množství vágních domněnek směřujících jak proti JUDr. Dvořákovi, tak proti jinému specializovanému samosoudci téhož soudu, který rozhodoval v jiné věci žalobce (např. „na pardubickém soudě něco smrdí“ či „ohledně dvojice soudců Vávra – Dvořák něco neklape“). Neuvádí však již žádné další konkrétní tvrzení, které by bylo možné považovat za odůvodnění námitky podjatosti.
[3] JUDr. Jan Dvořák ve svém vyjádření k uplatněné námitce uvedl: „Prohlašuji, že ve shora označené věci se necítím být podjatým soudcem a není mi známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o mé nepodjatosti. Žalobce znám jen z úřední činnosti, můj vztah k němu, jakož i k věci samé, je neutrální. Nemám právní či jiný zájem na výsledku řízení. Obsah námitky považuji navíc za absurdní, účelově lživý, znevažující a provokativní. O účast ve ‚spolku‘ žalobce jsem nikdy nežádal, nemám potřebu vozidlo BMW řídit, natož sdílet v nějakém spolku.“
[4] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je tak nutno chápat jako výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[6] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“.
[7] Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti apod., příp. naopak v situaci, kdy je vztah soudce k účastníkovi řízení či jeho zástupci zjevně nepřátelský. Právě k tomuto důvodu patrně směřuje žalobce v projednávané věci, když tvrdí, že JUDr. Dvořák „zjevně vnímá jako příkoří“ to, že byla údajně zamítnuta jeho žádost o členství ve spolku.
[8] V této souvislosti Nejvyšší správní soud poznamenává, že podjatost jako čistě subjektivní vztah soudce k věci či účastníkům již z povahy věci nelze jednoduše prokázat. Proto je třeba přistoupit k vyloučení soudce i tehdy, pokud se on sám podjatým necítí, avšak na základě objektivních okolností lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Ústavní soud však rovněž zdůraznil, že je třeba vycházet z objektivních okolností, nikoli pouze ze subjektivního hlediska účastníků řízení (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
[9] Aplikujeme li uvedená východiska na projednávanou věc, je zřejmé, že pokud by skutečně JUDr. Jan Dvořák žádal o členství ve spolku žalobce a byl odmítnut, představovalo by to onu objektivní okolnost, která by mohla založit pochybnosti o jeho nepodjatosti, byť by si sám podjatý nepřipadal. Aby však bylo možné hovořit o žádosti o členství ve spolku (a jejím odmítnutí) jako o objektivní okolnosti, musela by tato skutečnost být prokázána. Důkazní břemeno k dílčímu skutkovému tvrzení nese ten, který toto tvrzení uplatňuje, tedy žalobce.
V situaci, kdy JUDr. Dvořák tvrzený zájem o členství ve spolku popírá, bylo na žalobci, aby předložil či alespoň navrhl důkazy, které by mohly prokázat, že JUDr. Dvořák skutečně o členství ve spolku žádal. Žalobce sice v námitce podjatosti deklaroval, že důkazní prostředky doloží, do dnešního dne tak však neučinil. Jeho tvrzení tudíž zůstalo pouze v rovině ničím nepodložené spekulace, proto nemohlo představovat objektivní okolnost, která by zpochybňovala nepodjatost JUDr. Dvořáka.
[10] Pátý senát Nejvyššího správního soudu z uvedených důvodů neshledal, že by vyvstaly objektivní okolnosti, které by zavdaly důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Jana Dvořáka v dané věci. Rozhodl tedy o tom, že JUDr. Dvořák nebude vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 80/2024.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 30. dubna 2025
JUDr. Jakub Camrda předseda senátu