Vyjádření soudce k námitce podjatosti vznesené účastníkem řízení ve smyslu $ 8 odst. 5 s. ř. s. není oznámením soudce ve smyslu $ 8 odst. 3 s. ř. s. a nezakládá pravo- moc předsedy krajského soudu rozhodnout 0 námitce podjatosti vznesené účastní- kem řízení.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda má pravomoc rozhodnout o námitce podjatosti soudce vznesené žalobcem v pří- padě, kdy již předseda krajského soudu pojal vyjádření soudce JUDr. Davida Rause, Ph.D., jako oznámení ve smyslu $ 8 odst. 3 s. ř. s., že zjistil důvod své podjatosti v předmětné věci, a určil na jeho místo jiného soudce. Podle $ 8 odst. 5 s. ř. s. může „[úlčastník nebo osoba zúčastněná na řízení [..)| namít- nout podjatost soudce, soudní osoby, tlumoč- níka nebo znalce. Námítku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jedná- ní, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K po- zději uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je do- vozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správ- ní soud (.J“ Podle $ 8 odst. 3 s. ř. s. „[sloudce, který zjt- stí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedoví soudu a v řízení za- tím může provést jen takové úkony, kleré ne- snesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soud- ce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, ne- bo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne 294 o vyloučení Nejvyšší správní soud usnese- ním, a jde li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát“ Soudní řád správní tak, podobně jako jiné procesní předpisy, vychází ze dvou možných způsobů rozhodování o podjatosti soudce. První způsob je vázán na oznamovací povin- nost soudce sdělit předsedovi soudu, že zjistil důvody své podjatosti, druhá varianta vychází z práva účastníka řízení učinit kvalifikovaným způsobem námitku podjatosti.
V prvním případě předseda soudu posou- dí, zda je podle něj důvod podjatosti dán. Je- dině v situaci, kdy má předseda soudu za to, že důvod podjatosti dán není (nejde-li o před- sedu soudu samotného), rozhoduje o vylou- čení soudce dle $ 8 odst. 3 věty třetí s. ř. s. Nejvyšší správní soud. V druhém případě však podle výslovného znění $ 8 odst. 5 s. ř. s. zakládá procesní úkon účastníka řízení, jímž kvalifikovaně vznese ná- mitku podjatosti, jeho právo, aby o namítané podjatosti soudce bylo (po vyjádření dotyčné- ho soudce) rozhodováno Nejvyšším správním soudem.
Podobně je tomu přitom i v jiných procesních předpisech, kdy je námitka podja- tosti vznesená účastníkem řízení spojena s rozhodováním instančně vyšších orgánů. V posuzované věci žalobce nepochybně řádně a včas po poučení krajským soudem využil svého práva uplatnit námitku podja- tosti dle $ 8 odst. 5 s. ř. s. Soudce, u něhož ža- lobce vyslovil důvodnou obavu o jeho ne- podjatosti, poté v souladu s $ 8 odst. 5 poslední věta s. ř. s. splnil svou povinnost vy- jádřit se k vznesené námitce podjatosti.
Rozhodli následně předseda krajského soudu dle $ 8 odst. 3 s. ř. s. tak, že na místo to- hoto soudce určil soudce jiného, nebylo re- spektováno právo žalobce, aby o jím vznese- né námitce podjatosti rozhodl Nejvyšší správní soud. Ochrana práv účastníků soudního řízení správního na nezávislé a nestranné posouze- ní věci byla v tomto případě zajištěna tím, že byl na místo soudce, který se dle svého vyjá- dření a v souladu se vznesenou námitkou cítil být v dané věci podjatý, určen předsedou krajského soudu soudce jiný.
Zároveň však předseda krajského soudu pochybil, pokud bez dalšího pojal vyjádření dotyčného soud- ce ze dne 27. 4. 2009, učiněné v souladu s $ 8 odst. 5 s. ř. s., jako oznámení dle $ 8 odst. 3 s. ř. s. a obratem podle posledně citovaného ustanovení postupoval. Takové rozhodnutí předsedy krajského soudu vybočilo z jeho pravomoci, nebylo způsobilé vyvolat v něm předvídané účinky. Nejvyšší správní soud proto shledal, že je nutno o námitce podjatosti vznesené žalob- cem rozhodnout v souladu s $ 8 odst. 5 po- slední věty s.
ř. s. Obiter dictum lze pozname- nat, že přestože bylo žalobci rozhodnutím předsedy krajského soudu de facto vyhově- no, nerozhodl-li by Nejvyšší správní soud o námitce žalobce, zůstal by jeho procesní úkon bez odezvy výslovně předvídané v $ 8 odst. 5 s. ř. s. Takový stav přitom nelze při- pustit. Pouze na okraj je možno konstatovat, že žalobce by nebyl v případě včasného před- ložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu krajským soudem nijak krácen na svém právu na projednání věci bez zbytečných průtahů dle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V posuzované věci tomu bylo jinak, neboť Nejvyšší správní soud o námitce podja- tosti vznesené žalobcem rozhodoval v dů- sledku opožděného předložení spisu kraj- ským soudem téměř 12 měsíců po jejím vzne- sení. C.) Na okraj lze doplnit, že k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci mohou vždy vést pouze zcela zásadní důvody, které podstatným způsobem zpochybňují možnou nestrannost soudního rozhodování (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. Nao 13/2004, č. 433/2005 Sb. NSS).
Proto bude i v každé jednotlivé věci nutno bedlivě zkoumat napl- nění těchto důvodů. Z usnesení Nejvyššího správního soudu v nyní projednávané věci tak nelze v žádném případě dovodit, že by měl být JUDr. David Raus, PhD., paušálně vy- loučen ze soudního rozhodování ve věcech, které mohly být projednávány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v době, kdy byl jeho zaměstnancem. Naopak v každé jed- notlivé věci musí být zkoumán podíl, který tento soudce na rozhodování ve správním ří- zení mohl mít.
V návaznosti na předchozí odůvodnění lze přitom zdůraznit, že v přípa- dě námitky podjatosti vznesené účastníkem řízení pravomoc k rozhodnutí o ní náleží Nej- vyššímu správnímu soudu a rozhodnutí před- sedy krajského soudu představuje překroče- ní jeho pravomoci. 2016 Řízení před soudem: uložení pořádkové pokuty Advokacie: chování advokáta vůči soudu k $ 44 odst. 1 soudního řádu správního k $ 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii I. Účelem $ 44 odst. 1 s. ř. s. je mimo jiné ochrana autority soudu.
Deontická po- vaha soudní autority vyžaduje, aby nebyla v samém základě zpochybněna kompe- tence soudního orgánu konat své funkce. Správnost závěrů soudu lze kritizovat při respektování limitů oprávněnosti kritiky, přičemž kritiku lze považovat za oprávně- nou, pokud svým obsahem a formou nevybočuje z účelu kritiky věcné způsobem, jenž by se dotýkal cti kritizovaného.
II. Hodnotící soud, je-li součástí kritiky závěrů soudu, musí k tomu, aby požíval ochrany svobody projevu, jednak vyvěrat ze skutečnosti, jednak musí být povaze vě- ci přiměřený. Úsudek o tom, že soud není vzdělán v oboru, který se údajně měl v roz- hodnutí soudu uplatnit, leč se z povahy věci uplatnit nemohl, stejně jako úsudek 2016 o vnitřní mentální rezervaci soudu vůči svému dalšímu vzdělávání představuje kri- tiku excesivní, neboť postrádá jakéhokoliv věcného podkladu. Zcela neakceptova- telným z obou hledisek je poukaz na zdravotní handicap soudce spojený s pochyb- ností o schopnosti rozhodovat případ kritizujícího účastníka, neboť jde o argumentaci, která zpochybňuje kognitivní schopnosti oponenta domněle objek- tivizujícím způsobem pouze na základě jeho vnějšího vzezření.
III. Za obsah urážlivého podání odpovídá advokát, který podání v zastoupení své- ho klienta sepsal, jakkoliv je procesněprávně relevantní obsah podání přičitatelný jeho klientovi jako účastníku řízení.
IV. Advokát je v důsledku povinnosti zakotvené v 6 17 zákona č. 85/1996 Sb., o ad- vokacii, ve spojení s čl. 17 odst. i usnesení č. 1/1997 Představenstva České advokátní komory, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, zavázán k vysokému standardu chování vůči soudům, pročež nelze akceptovat u advokáta způsoby, které by případně mohly být za určitých okolností omluvitelné u účastníka řízení (např. při vědomí jeho dlouhodobé frustrace z neús- pěšnosti ve vedeném sporu).
Akciová společnost Teléfonica O2 Czech Republic proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o námitce podjatosti soudce vznesené žalobcem.