Nao 80/2013- 36 - text
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného ze dne 7. 9. 2012, o námitce podjatosti ve věci sp. zn. 11 A 147/2012 vůči všem soudcům Městského soudu v Praze,
I. Všechny soudkyně a všichni soudci Městského soudu v Praze rozhodující dle rozvrhu práce v senátech správního úseku j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování ve věci žaloby proti nečinnosti žalovaného ze dne 7. 9. 2012.
II. Věc s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.
Dle zákona o svobodném přístupu k informacím požádal žalobce Městský soud v Praze (dále jen „žalovaný“) o poskytnutí informací. Žalovaný odmítl informace poskytnout, načež dne 28. 3. 2012 proti takovému vyřízení jeho žádosti podal žalobce stížnost. Tato údajně nebyla v zákonné lhůtě žalovaným vyřízena. Žalobce se proto žalobou ze dne 7. 9. 2013 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu.
Podle § 8 s. ř. s. žalobce vznesl námitku podjatosti všech soudců městského soudu. K námitce se vyjádřila předsedkyně soudního senátu 11A Městského soudu v Praze. Shodně se žalobcem se domnívá, že vzhledem k objektivnímu vztahu soudců k projednávané věci, a to že soudci jsou zaměstnanci soudu, proti němuž žaloba směruje, je dán důvod pro vyloučení všech soudců věcně příslušného soudu.
Nejvyšší správní soud především posoudil rozsah námitky podjatosti a dospěl k závěru, že se, jak bylo žalobcem správně namítané, týká všech soudců městského soudu. S ohledem na pravomoc soudů ve správním soudnictví se námitka však vztahuje pouze na soudce specializovaných senátů správního soudnictví uvedeného soudu.
Nestrannost a nezaujatost soudce jsou základními předpoklady spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Právo na spravedlivý proces vymezené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je pak bezpodmínečným prostředkem garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Podle § 8 odst. 1 s. ř. s jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Zdejší soud při výkladu § 8 odst. 1 již dospěl k závěru, že pokud soudce působil u žalovaného v době, kdy správní řízení bylo zahájeno a věc byla rozhodována, je tento soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí o správní žalobě proti takovému rozhodnutí žalovaného. Vyloučení soudce se však nevztahuje pouze na řízení o žalobě proti rozhodnutí, nýbrž i na jiná řízení vedená před správním soudem mezi stejnými účastníky a týkající se právních vztahů mezi nimi, které s tímto správním řízením přímo souvisí. Soudce, který se podílel na projednávání věci u správního orgánu tak zpravidla bude vyloučen i v řízení o žalobě, kterou se účastník správního řízení domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu (srov. usnesení ze dne 13. 4. 2010, čj. Nao 13/2010 - 68).
Zdejší soud se tak plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález sp. zn. III. ÚS 218/97 ze dne 4. 12. 1997 (N 151/9 SbNU 327) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 466/97 ze dne 11. 3. 1998 (N 38/10 SbNU 251)] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní. Tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 18/06 ze dne 11. 7. 2006 (N 130/42 SbNU 13; 397/2006 Sb.)]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.
K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti nečinnosti soudu jakožto správního orgánu, u něhož sami působí, soud navíc odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 - 70, v němž uvedl, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“. Na tom soud setrvává i v nyní posuzované věci.
Předseda Městského soudu v Praze měl jako správní orgán o stížnosti žalobce rozhodovat. Soudci specializovaných senátů místně příslušného městského soudu rozhodují u soudu, který je fakticky totožný s žalovaným správním orgánem. S ohledem na tento aspekt věci lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců. Z popsaných důvodů jsou všechny soudkyně a všichni soudci specializovaných senátů městského soudu vyloučeni pro možnou podjatost (srov. obdobně usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. Nad 3/2012 - 22). Ze všech těchto důvodů soud námitce o vyloučení soudců specializovaných senátů správního soudnictví vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno v prvém výroku tohoto usnesení.
Podle § 9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byli vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů Městského soudu v Praze a nelze tak sestavit senát, Nejvyšší správní soud přikázal věc Krajskému soudu v Praze jako jinému než místně příslušnému soudu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu