Nao 96/2025- 36 - text
Nao 96/2025 - 37
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: I. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2025, č. j. RN 735 607 5562
342U
SP, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě Mgr. Jarmile Úředníčkové, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 19 Ad 14/2025,
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě Mgr. Jarmila Úředníčková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Ad 14/2025.
[1] Žalobkyně v řízení o žalobě proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované, které se týká invalidního důchodu žalobkyně a které je vedeno u Krajského soudu Ostravě (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. 19 Ad 14/2025, včas namítala podjatost soudkyně krajského soudu Mgr. Jarmily Úředníčkové a soudní osoby – I. M. Tuto námitku odůvodnila žalobkyně pouze tím, že se jmenované podílely na projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 19 Ad 19/2022. Ve zbytku podání se žalobkyně zabývala podjatostí posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) bez vazby na namítanou podjatost soudkyně a soudní osoby.
[2] Příslušná soudkyně Mgr. Jarmila Úředníčková se k námitce podjatosti vyjádřila v tom smyslu, že nemá žádný poměr k věci ani účastníkům řízení. Jak věc sp. zn. 19 Ad 14/2025, tak věc sp. zn. 19 Ad 19/2022 jí byly přiděleny dle rozvrhu práce krajského soudu.
[3] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[4] Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. věta poslední „[o] vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[5] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah, tj. okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, N 159/35 SbNU 181).
[6] Jak Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 16). Zákon přitom výslovně stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[8] V projednávané věci uvedla žalobkyně jako důvod podjatosti podíl na předchozím rozhodování jmenované soudkyně ve věci sp. zn. 19 Ad 19/2022. V tomto řízení krajský soud téže žalobkyni nevyhověl, když zamítl její žalobu ve věci nepřiznání invalidního důchodu. Žalobkyně však neuvedla žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o vztahu soudkyně Mgr. Jarmily Úředníčkové k věci samotné nebo k účastníkům řízení. Námitka podjatosti vznesená vůči zmiňované soudkyni proto nemůže obstát, neboť se týká „postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“, tj. důvodů, které podle výslovného znění § 8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudkyně z rozhodování být nemohou. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné jiné důvody, které by podjatosti soudkyně nasvědčovaly. Veškerá argumentace žalobkyně spočívá pouze v účasti soudkyně na předchozím rozhodování (přičemž se nejednalo o rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení), což důvodem podjatosti ze své podstaty být nemůže.
[9] S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že námitka podjatosti vznesená vůči soudkyni Mgr. Jarmile Úředníčkové není důvodná, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[10] K namítané podjatosti soudní osoby I. M. (dle rozvrhu práce krajského soudu se jedná o zapisovatelku úseku správního soudnictví) Nejvyšší správní soud uvádí následující. Dle § 8 odst. 5 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud o námitce podjatosti směřující vůči soudci. O podjatosti soudních osob rozhoduje podle téhož ustanovení senát. Přestože z textu zákona není zcela jasné, o který senát se jedná, z logiky věci podpořené odbornou komentářovou literaturou vyplývá, že jde o senát příslušného krajského soudu (srov. POSPÍŠIL, Petr. § 8 [Vyloučení soudců a dalších osob]. In: BLAŽEK, Tomáš, a kol. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016). Jakkoliv jde v projednávané věci o agendu, o níž rozhoduje specializovaný samosoudce (viz § 31 odst. 2 s. ř. s.), což zákon výslovně neupravuje, jediným logickým závěrem je, že rozhodnutí o námitce podjatosti jmenované soudní osoby přísluší samosoudkyni (srov. ZAVŘELOVÁ, Jitka, § 8 [Vyloučení soudců a dalších osob]. In: JEMELKA, Luboš, a kol. Soudní řád správní. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013). Nejvyšší správní soud tak o podjatosti soudní osoby I. M. nerozhodoval. Ve stejné logice nerozhodoval zdejší soud ani o namítané podjatosti posudkové komise MPSV.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. července 2025
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu