I. Při ukládání sankce za správní delikt podle $ 80 a $ 86 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, mohla Komise pro cenné papíry při- hlédnout také ke kritériím ovlivňujícím výši uložené sankce, třebaže tako- vá kritéria nebyla výslovně uvedena v zákoně; to proto, že jejich zákonný výčet byl demonstrativní. Jestliže správní orgán důsledně respektoval zá- konná i tato další kritéria volného správního uvážení a jejich užití v důvo- dech vydaného rozhodnutí řádně a přesvědčivě zdůvodnil, nelze mu vytý- kat překročení mezí správního uvážení ($ 78 s. ř. s.).
II. O zjevně nepřiměřenou výši sankce ($ 78 odst. 2 s. ř. s.) nejde v přípa- dě, kdy pokuta byla uložena těsně nad spodní hranicí zákonného rozmezí.
Pokud pak jde o včas uplatněnou zá- kladní námitku, uvážil o ní soud toto: Informační povinnost emitenta papí- ru ($ 80 zákona o cenných papírech) doznala v průběhu doby několika změn. Porušená povinnost byla zavedena no- velou č. 152/1996 Sb., účinnou od 1. 7. 1996; v rozsuzované věci soud neměl dů- vod zkoumat, zda tu povinnost existova- la v právní podobě, kterou jí přisuzuje žalovaná, jestliže žalobkyně nepopírá, že tuto povinnost porušila a námitku v tom- to ohledu neuplatnila Poznamenává se na okraj, že v současné době je toto usta- novení již novelizováno a lhůty jinak konstruovány.
Soud se proto důvodně omezil jen na to, zda při uložení pokuty byla respekto- vána zákonem stanovená kritéria, nebo zda je Komise porušila tak, že její roz- hodnutí je nezákonné. K této otázce je ale nutno předeslat: Ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správ- ního orgánu rozhodnout ve vymeze- ných hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Na rozdíl od posuzování otázek zákon- nosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontro- le prakticky uzavřena.
Tak tomu bylo po- dle dřívějších právních úprav [$ 3 písm. e) zákona č. 36/1876 ř. z. nebo $ 245 odst. 2 o. s. ř. před 31. 12. 2002] a je tomu tak i dnes ($ 78 odst. 1 s. ř. s.). Podrobit volné správní uvážení soud- nímu přezkoumání lze jen potud, pře- kročilli správní orgán zákonem stanove- né meze tohoto uvážení anebo - zde nyní došlo k rozšíření soudního pře- zkoumání - správní orgán volné uvážení zneužil. Soud tedy musel posoudit, zda rozhodnutí nevybočilo z mezí stanove- ných zákonem. Žalobě ale přisvědčit nemohl.
Komise při ukládání pokuty měla vy- cházet z povahy, závažnosti, způsobu, do- by trvání a následků protiprávního jed- nání. Tento zákonný výčet je uvozen slovem „zejména“; to znamená, že nejde o výčet taxativní a není nezákonností, 527 225 je-li vyhledáno další kritérium, které lo- gicky může odůvodnit výši pokuty (po- čet akcionářů, výše jmění atp.). Tvrdí-li žalobkyně, že k následkům nedošlo a do- jít nemohlo, nemůže takové tvrzení, i kdyby bylo správné, způsobit zánik od- povědnosti, protože jsou tu i kritéria další; zejména však tato kritéria nepod- miňují odpovědnost samu, ale právě jen výši sankce.
Z rozhodnutí - zejména z rozhodnutí II. stupně - je zřejmá nejen pečlivá sna- ha žalované o individualizaci pokuty, ale také o řádné písemné zdůvodnění toho, proč pokuta (původně na I. stupni ulo- žená ve výši 210 000 Kč) byla snížena. Ža- lovaná v důvodech rozhodnutí vyložila, že byla vzata v úvahu shora uvedená zá- konná kritéria, proč a jakým způsobem, ke kterému okamžiku byly ty které skut- kové okolnosti zjišťovány a s jakým vý- sledkem, co význam deliktu zvyšuje a co naopak jej snižuje. Soud tu nemá důvod vytýkat žádné nedostatky v užití správní- ho uvážení, protože žalovaná svého dis- krečního práva užila podle zákonného příkazu a také z mezí zákonem vytyče- ných nijak nevybočila.
A dále: soudu je z jeho činnosti zná- mo, že podobných pokut bylo po změně zákona o cenných papírech uloženo vel- mi mnoho, a to nejrůznějším akciovým společnostem. Nelze z ničeho dovodit, že by tu šlo o cílený zásah jen proti žalo- vané, přičemž jiní delikventi by za stejné jednání byli pardonováni; takový zásah 528 by bylo možno označit za zneužití volné- ho správního uvážení a představoval by dostatečný důvod pro zrušení napade- ného rozhodnutí. Soud však takový dů- vod nezjistil, a ostatně ani žalobkyně nic takového nenamítá.
Není konečně v pravomoci správní- ho soudu, aby nastoupil na místo správ- ního orgánu a položil na místo správní- ho uvážení uvážení soudcovské a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být ulože- na. To by mohl soud učinit (podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 ) jen v jediném případě: pokud by totiž do- spěl k závěru, že pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši ($ 78 odst. 2 s. ř. s.). Takové rozhodnutí může však soud učinit pouze na návrh (soudní pra- xe akceptuje tyto návrhy ve starších vě- cech i po datu 1.
1. 2003); takový návrh sice učiněn nebyl, ale z okolností přípa- du je dostatečně zřejmé, že ani pokud by byl podán, nemohla by z něj žalobkyně nic pro sebe vytěžit, již s ohledem na to, že za „zjevně nepřiměřenou“ nejspíše nebude možno považovat pokutu ulože- nou ve výši 4 % zákonného rozpětí (v do- bě rozhodování byla horní hranice po- kuty pět milionů; nyní lze uložit pokutu až do výše 20 000 000 Kč) za situace, kdy sám fakt správního deliktu není mezi stranami sporný. Z vyložených důvodů proto Nejvyšší správní soud žalobě nepřisvědčil a zamí- tl ji.
(aza)
Akciová společnost M. v ©. proti Komisi pro cenné papíry o pokutu.