níkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských. pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky pří- slušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech "1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“) Česká správa sociálního zabezpečení je při rozhodování o nároku na po- skytnutí jednorázové peněžní částky podle $ 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. povinna vést navrhovatele k odstranění vad žádosti tak, aby z ní bylo zřejmé, za jakou dobu věznění navrhovatel odškodnění požaduje. Nesplnění této po- vinnosti je vadou řízení, pro kterou správní soud napadené rozhodnutí zruší.
Podle ustanovení $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon rovněž vztahuje na občany České republiky, kte- ří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo roz- hodnutí o jejich věznění zcela nebo čás- tečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozděj- ších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komu- nistického režimu a o odporu proti ně- mu (dále jen „politický vězeň“). Z obsahu správního spisu žalované vyplývá, že žalobce uplatnil žádost o po- skytnutí jednorázové peněžní částky po- dle zákona č. 261/2001 Sb. dne 19.
12. 2001 u Pražské správy sociálního zabez- pečení. Přestože žádost byla sepsána na předtištěném formuláři správním orgá- nem, nemá potřebné náležitosti, neboť z ní není zřejmé, za jakou dobu věznění žalobce požaduje poskytnutí jednorázo- vé peněžní částky. K upřesnění doby, za niž žalobce odškodnění požaduje, nebyl žalobce vůbec vyzván, přestože předlo- žil potvrzení Vězeňské služby České re- publiky o výkonu vazby a trestu na zá- kladě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (doba vazby a trestu od 3.
1. 1973 do 3. 11. 1973) a na základě rozsud- ku Obvodního soudu pro Prahu 2 (doba trestu od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976); předložil pouze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 1990, jímž byl podle $ 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, prohlášen za zrušený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 4. 1973, kterým byl žalobce uznán vinným trestným činem opuštění republiky podle $ 109 odst. 2 tr. zákona. I přes uvedené nejasnosti žalovaná ří- zení nedoplňovala a napadeným rozhod- nutím žalobci přiznala odškodnění pou- ze za dobu věznění od 3.
1. 1973 do 3. 11. 1973 a vůbec se nezabývala otázkou, zda žalobci náleží odškodnění i za další dolo- ženou dobu věznění v době od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Z podaného oprav- ného prostředku přitom vyplývá, že ža- lobce požaduje poskytnutí odškodnění i za posledně uvedenou dobu věznění. Na žalované proto bude, aby v dalším ří- zení objasnila, zda žalobci náleží poskyt- nutí jednorázové částky i za dobu vězně- ní od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Za tím účelem musí žalovaná vést žalobce k předložení soudního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí o jeho věznění v době od 26.
5. 1975 do 26. 3. 1976 zrušeno po- dle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní re- habilitaci, v platném znění, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu; žalobce zatím takovéto rozhodnu- tí nepředložil, a to ani na základě výzvy zaslané mu Vrchním soudem v Praze. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci ($ 46 správního řádu); Nejvyšší správní soud proto toto rozhodnutí zru- šil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ($ 78 odst. 1 a4s.ř.s.).
. Gedi) 254 Řízení před soudem: zjištění skutečného stavu věci s.. k $ 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního k $ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabez- 2.2: pečení, ve znění účinném od 1. 1. 1998 (v textu též „zákon č. 582/1991 Sb.“) k $ 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zá- kon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabez- pečení, ve znění vyhlášky č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. (dále jen „vy- hláška č. 182/1991 Sb.“) Pokud odvolací soud*) při hodnocení podmínek plného invalidního dů- chodu podle $ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, po- % Právní věta vychází z právního stavu před 1.
1. 2003 (f 250s odst. 2 o. s. ř, ve znění účinném k 31. 12. 2003). 254 nechal na úvaze provedení dalších zdravotních vyšetření a posudková komi- se Ministerstva práce a sociálních věcí ($ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., 0 organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a $ 3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.) při doplnění posudku jejich nutnost vyloučila, přičemž její úvaha byla pod- ložená, logická a řádně zdůvodněná, nelze soudu I. stupně vytýkat nedosta- tečné zjištění skutečného stavu věci [$ 103 odst. 1 písm. d) s.
ř. s.].
Jiří P. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o poskytnutí jednorázové