níkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky pří- slušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 Vdovou po politickém vězni ($ 2 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.) je žena, která byla jeho manželkou v době věznění a jejíž manželství s politickým vězněm zaniklo jeho smrti. Pokud došlo k rozvodu manželství, nemůže bývalá manželka nabýt statusu vdovy po politickém vězni a nestává se oprávněnou osobou pro přiznání nároku na jednorázovou peněžní částku podle $ 3 odst. 1 téhož zákona.
Žalovaná ve vyjádření namítla, že ža- lobkyně není osobou uvedenou v $ 2 odst. 2 zákona, a zákon se proto na ni ne- 28 13 vztahuje, neboť manželství žalobkyně a Huberta R. zaniklo rozvodem a žalob- kyně se nemohla stát vdovou po Huber- tu R. Nárok na peněžní částku jí proto nemohl vzniknout. Navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí jako věcně správ- né a zákonu odpovídající potvrdil. Soud přezkoumal napadené rozhod- nutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobě Copravnému prostředku) žalobkyně ne- lze vyhovět.
Zákon č. 261/2001 Sb. se podle usta- novení $ 2 odst. 1 vztahuje též na obča- ny České republiky, kteří byli vězněni mezi 25.2.1948 a 1.1.1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb.,o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb.,o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu pro- ti němu (dále jen „politický vězeň“). Po- dle odst. 2 téhož ustanovení se zákon rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odst. 1, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo po celou dobu vězně- ní či vzniklo během jejich věznění a je- jichž manžel kdykoliv později zemřel; stejně tak se zákon vztahuje na vdovy a vdovce, pokud jsou občany České re- publiky, kteří uzavřeli nové manželství.
Podle ustanovení $ 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. jsou účastníci národní- ho boje za osvobození, jejich vdovy ne- bo vdovci a děti podle ustanovení $ 1 odst. 2 anebo političtí vězni a jejich vdo- vy a vdovci podle ustanovení $ 2 odst. 2 oprávněnými osobami (dále jen „opráv- něná osoba“), které mají nárok na po- skytnutí jednorázové peněžní částky. Pe- něžní částka činí pro politického vězně při věznění delším než jeden rok částku 120 000 Kč, přičemž za každý další mě- síc věznění se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1000 Kč. Při věznění kratším než jeden rok, trvajícím však alespoň tři měsíce, činí částka 60 000 Kč. Výše jednorázové peněžní částky pro vdovu nebo vdovce po politickém vězni činí vždy její polovinu Custanovení $5 odst. 2, 4,7 zákona č. 261/2001 Sb.).
Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházel správní orgán v napa- deném rozhodnutí a která ani žalobkyně nezpochybňuje, je žalobkyně občankou České republiky, která požádala o po- skytnutí jednorázové peněžní částky jako vdova po politickém vězni Huber- tu R., zemřelém dne 29. 3. 2001. Podle xerokopie oddacího listu bylo manžel- ství žalobkyně uzavřeno dne 14.7.1947. Podle údajů uvedených v žádosti byl manžel žalobkyně vězněn od 26.2.1954 do 10. 5. 1960 a rozhodnutí o jeho věznění bylo zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, usnesením Vyššího vojenského soudu v Příbrami ze dne 18.
7. 1990. Podle po- tvrzení matriky Městské části Praha 1 by- lo manželství žalobkyně rozvedeno pra- vomocným | rozsudkem © Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 1965 (v matrice vyznačeno 12.5.1965). Podle úmrtního listu ze dne 11. 4. 2001 byla jako pozůstalá manželka po zemřelém uvedena nikoli žalobkyně, ale Božena R., rozená Š. Z uvedeného je patrno, že pan Hu- bert R.byl politickým vězněm ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. a dále že v době jeho věznění byla žalobkyně jeho manželkou; přesto jí však nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl.
Zákon totiž jako jednu z ne- zbytných podmínek přepokládá trvání manželství až do úmrtí politického věz- ně, neboť pouze v takovém případě mů- že pozůstalý manžel nabýt statusu vdovy či vdovce. Manželství žalobkyně však by- lo rozvedeno v r. 1965. Žalobkyně se te- dy v důsledku úmrtí bývalého manžela v roce 2001 nemohla stát jeho vdovou, ostatně z úmrtního listu je patrné, že je- ho manželkou v té době byla jiná žena; ta se tedy stala jeho vdovou. Žalobkyně ani netvrdí, že je vdovou po Hubertu R., poukazuje však na to, že její manželství trvalo po celou dobu věz- nění, a dovozuje, že jí nárok na odškod- nění podle zákona č. 261/2001 Sb. z to- hoto důvodu vznikl.
V tomto směru je však nutno poukázat na to, že zákon ne- činí z vymezení podmínek nároku žádné výjimky a odškodnění poskytuje jen v případech, kdy se jedná o vdovy a vdovce po politických vězních. Soud nezpochybňuje, že žalobkyně jako manželka politického vězně v době jeho věznění s ním prožívané útrapy sdí- lela. Nicméně striktní vymezení podmí- nek nároků zákonem, bez toho, že by bylo do zákona vloženo jakékoliv zmír- ňovací právo (odstranění tvrdosti záko- na), neumožňuje ani soudu v rámci jeho rozhodovací pravomoci přiznat žalobky- ni právo, pokud splnění podmínek náro- ku neprokázala.
Soudu v žádném přípa- dě nepřísluší vůli zákonodárce podle své úvahy měnit, doplňovat či nahrazo- vat, neboť je zákonem vázán. Protože Nejvyšší správní soud po- stup správního orgánu neshledal nezá- konným, žalobu podle ustanovení 6 78 odst. 7 s.ř.s.jako nedůvodnou zamítl. (tur)
Milena R.v P proti České správě so- ciálního zabezpečení, o vyplacení jednorázové částky podle zákona č. 261/2001 Sb.