559 Bezúplatné zřízení věcného břemene s sebou ještě nutně nenese vznik jiného majetkového prospěchu ve smyslu $ 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí; správce daně si proto musí v řízení o vyměření daně darovací posoudit exi- stenci takového majetkového prospěchu jako předběžnou otázku. To platí tím spíše za situace, kdy si stejné subjekty smluvily k témuž pozemku nej- prve nájem a posléze věcné břemeno, a to v částečně se překrývajícím roz- sahu: cílem daňového řízení totiž není opakovaně podrobit dani plnění vy- cházející ze stejné podstaty.
Předmětem daně darovací je ve sho- dě s $ 6 zákona č. 357/1992 Sb. bezúplat- né nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, přičemž majetkem pro účely daně daro- vací je i jiný majetkový prospěch. Při aplikaci právní normy je vždy nut- no šetřit jejího významu. Aby tedy mohl správce daně přistoupit ke zdanění ma- jetkového prospěchu z bezúplatně zříze- ného věcného břemene, musí mít vyře- šenu otázku, zda takový prospěch skutečně vznikl, neboť jen on podléhá dani darovací.
To platí zvláště tehdy, po- kud stejné subjekty zřídily dva právní in- stituty vztahující se ke stejnému před- mětu vlastnictví, a to dílem i ve stejném rozsahu - tedy institut nájmu a institut bezúplatného zřízení věcného břemene. Není cílem daňového řízení opakovaně podrobit dani plnění vycházející ze stej- né podstaty; v takovém případě je povin- ností správce daně v rámci předběžné otázky vyřešit, v jakém: rozsahu plnění z obou těchto institutů podléhá zdanění. Pokud jde o obsah věcného břemene ($ 151n občanského zákoníku); ten spo- čívá v povinnosti vlastníka zatížené ne- movitosti něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat.
Každá z těchto povin- ností představuje závažné omezení vlast- níka zatížené nemovitosti, který je tak ve výkonu svého vlastnického práva urči- tým způsobem omezen nebo nemůže zčásti nebo zcela využívat některá z práv patřících k obsahu vlastnictví po dobu trvání věcného břemene. Jestliže vlast- ník zatíženého pozemku má něco trpět, týká se to práva užívat předmět vlastnic- tví, popřípadě požívat jeho plody a užit- ky. Tato práva jsou pak z úplnosti vlast- nictví k zatíženému pozemku zcela nebo „zčásti .odštěpena ve prospěch subjektu, jemuž náleží oprávnění odpovídající věcnému břemeni.
Vzhledem k tomu, že věcná břemena patří mezi tzv. věcná práva k věci cizí, je jejich funkcí zajistit oprávněnému subjektu příslušné právo k cizí věci, které se realizuje právě popsaným omezením vlastníka zatížené věci. V souzeném případě je obsahem bez- úplatně zřízeného věcného břemene po- vinnost „strpět přístup na pozemek za účelem užívání najatého pozemku k pro- vádění těžby štěrkopísku“. 561 573 Podle .$ 664:občanského zákoníku je pronajímatel povinen přenechat prona- jatou věc nájemci ve stavu.
způsobilém . ke smluvenému užívání, nebo .nebyl-li způsob užívání smluven, k užívání obvy- klému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. V daném případě byl dle ná- jemní smlouvy předmětem nájemního vztahu „závazek pronajímatele, že ná- jemci: pronajme. a touto smlouvou již pronajal předmětné pozemky za dohod- nutou cenu a umožní nájemci postupně vytěžit štěrkopísek na předmětných po- zemcích“, a právě za sjednaný předmět nájmu v tomto uvedeném rozsahu byla dohodnuta cena. Rozdíl obsahu obou smluv je tedy zřejmý.
Obsahem smlouvy. o zřízení věcného břemene bylo strpění přístupu na poze- mek, a to za určitým účelem; nájemní smlouvou byly pronajaty pozemky a umožněna těžba štěrkopísku, to vše za dohodnutou cenu. Oba právní instituty se tedy překrývají jen zčásti. "Právní úprava vytváří formy, jejichž účelem je zabezpečit vhodné využití souboru užitných hodnot věcí. K zajiště- ní těchto cílů slouží buď typické obligač- ní instituty (nájem, půjčka), nebo napří- klad i věcná břemena. Jak je z výše uvedeného zřejmé, předmět obou insti- tutů byl zčásti shodný, přičemž institut věcného břemene zajišťuje v daném pří- padě pouze přístup na uvedené nemovi- tosti, a to právně silnějším způsobem, než je tomu v souvislosti s výkonem prá- va nájmu těchto nemovitostí.
Právo od- povídající věcnému břemení je právem absolutním, které působí erga omnes a lpí na zatížené nemovitosti, zatímco oprávnění nájemce mají relativní pova- hu, tj. působí toliko Znter partes, Uvedeným 562 způsobem musí tedy i správní orgán při- stoupit k posouzení výše majetkového prospěchu, který zřízením věcného bře- mene spočívajícího vumožnění vstupu na pozemek žalobci vznikl, a to nad rámec, který j již byl upraven smlouvou nájemní, „Majetkový prospěch“, který žalobci vzniká užíváním nemovitosti v rozsahu upraveném smlouvou nájemní (za něž žalobce .
platí pronajímateli nájemné podléhající zdanění u příjemce), nemů- že tak být již součástí „majetkového pro- spěchu“ vzniklého žalobci zřízením věc- ného břemene, jež spočívá v právu vstupu na tytéž nemovitosti. Prostory, jež oprávněná osoba užívá z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, nemůže vlastník, kterého věc- né břemeno omezuje, za trvání věcného břemene platně (znovu) přenechat do užívání nájemní -smlouvou, byť by šlo o smlouvu uzavřenou s nositelem práva odpovídajícího věcnému břemeni (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.
12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1265/98, R 19/2002). Takovému postupu totiž brání skutečnost, že daná nemovitost je již zatížena věcným břemenem, a to ve stejném rozsahu. V opačném případě se však již taková zásada zpravidla neuplat- ní. I kdyby byla nejprve uzavřena nájem- ní smlouva a.poté sjednáno věcné bře- meno k témuž předmětu (nemovitosti) a v témže rozsahu mezi týmiž stranami, pak za situace, kdy sjednání věcného břemene poskytuje silnější ochranu. no- siteli práva k cizí věci, není možné bez dalšího prohlásit sjednání věcného bře- mene za neplatný právní úkon.
Právě v tom je rozdíl mezi uvedenými případy. Závěr krajského soudu, že zřízení věcného břemene je neplatným práv- ním úkonem, je proto nesprávný. V novém řízení je tedy krajský soud povinen napadené rozhodnutí žalované- ho: přezkoumat též z toho pohledu, zda vací v úvahu jen „skutečný majetkový prospěch“. Jen ten je totiž v tomto přípa- dě předmětem daně darovací. žalovaný rozlišil mezi oběma právními instituty. a zda vzal pro účely daně daro- - Cani) 574 Daňové řízení: neomezená a omezená plná moc k $ 10 odst. 3 ve spojení s $ 17 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a po- platků (v textu též „daňový řád“, „d.
ř.“) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, rozlišuje zastoupe- ní na základě neomezené a omezené plné moci ($ 10 odst. 3 ve spojení s 6.17 odst. 7 tohoto zákona). Pod omezenou plnou mocí je nutno chápat pouze ta- kovou, která má přesně vymezený rozsah zmocnění. Ve všech dalších pří- padech konstruuje $ 10 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, právní fikci neomezené plné moci. Aby mohla být plná moc po- važována za omezenou, je nutné, aby v ní byly přesně specifikovány úkony, které je zmocněnec oprávněn vykonat, tedy např. nahlédnout do spisu, se- psat odvolání apod. Jestliže je však rozsah plné moci vymezen tak, že zá- stupce je zmocněn ve věci daňového řízení ohledně určitých platebních vý- měrů, je nutné takovou plnou moc posuzovat jako neomezenou, neboť na jejím základě může zmocněnec v konkrétním daňovém řízení konat veške- ré úkony.
,
Společnost s ručením omezeným A. v Ž. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad