níkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky pří- slušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“) Zemřela-li matka žadatelky o jednorázovou částku podle zákona m č. 261/2001 Sb. až v roce 1986, je tím žadatelka vyloučena vůbec z nároku (G 1 odst. 2 zákona). Není pak důvod zkoumat, zda ostatní předpoklady vzniku nároku jsou splněny.
Žalobkyně v opravném prostředku namítla, že - přestože válka skončila 9. května 1945 - její otec padl v bojích s Němci, kteří se probíjeli do Rakouska dne 11.5.1945,jako příslušník partyzán- ského oddílu na Třebíčsku. O tom také nabídla a předložila listiny jako důkazní prostředky. Žalovaná setrvala na důvo- dech svého rozhodnutí. Žaloba není důvodná. Zákon č. 261/2001 Sb. je jedním z právních předpisů, jimiž český stát na- pravuje křivdy, k nimž v minulosti do- cházelo: jednotlivé zákony z této skupi- ny zakládají právní nároky na vyplacení jednorázových částek různým skupinám (např. zákon č. 217/1994 Sb. českoslo- venským politickým vězňům z období let 1939 až 1945 a pozůstalým po nich, zákon č. 39/2000 Sb. válečným veterá- nům, zákon č. 172/2002 Sb. osobám od- vlečeným po válce do SSSR a táborů v ji- ných státech atd.).
Jednotlivé zákony 146 stanovily okruh oprávněných osob se značnými odchylkami; to byla otázka věcného či politického řešení, teprve v druhé řadě otázka právní a legislativní. Také zákon č. 261/2001 Sb. stano- vil tři okruhy oprávněných osob, totiž 1) některé účastníky národního boje za osvobození (příslušníky první Česko- slovenské armády na Slovensku, česko- slovenské partyzány, některé účastníky zahraničního nebo domácího hnutí, účastníky povstání v květnu 1945), při- čemž jiným kategoriím účastníků národ- ního boje za osvobození mohly vznik- nout nároky na výplatu jednorázových částek podle jiných zmíněných zákonů, 2) osoby za války soustředěné z raso- vých nebo náboženských důvodů do vo- jenských pracovních táborů nebo osoby z téhož důvodu se v Československu ukrývající, 3) politické vězně z let 1948 až 1989.
Zákon č. 261/2001 Sb. však nepře- vzal tak širokou možnost vzniku nároků osobám pozůstalým jako např. zákon č. 217/1994 Sb., který přiznával jednorá- zové částky československým válečným politickým vězňům. Pamatoval sice na vdovy a vdovce po účastnících národní- ho boje za osvobození, avšak pokud jde o děti těchto osob, omezil možnost vzniku jejich nároku [oproti $ 3 odst. 1 písm. d zák. č. 217/1994 Sb.] tak, že oprávněné jsou jen ty děti, u nichž bude splněna podmínka, že buď oba rodiče jako účast- níci národního boje za osvobození pad- li, anebo jeden z rodičů padl a druhý z rodičů v té době již nežil, navíc za pod- mínky, že v době úmrtí později zemřelé- ho rodiče dítě nedosáhlo 18 let věku ($ I odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.).
Právě tuto druhou podmínku žalob- kyně zjevně nesplňuje, protože v době smrti otce žalobkyně její matka žila (po- dle údaje, který poskytla sama žalobky- ně, zemřela 5. 3. 1986). Nesplnění této podmínky vůbec vy- lučuje žalobkyni z nároku a nic na tom nemění ani to, pokud by byla považová- na za splněnou podmínka, že otec žalob- kyně padl jako účastník národního boje za osvobození. Namítá-li žalobkyně, že podle Ústavního soudu není hranice 5.(4.) května 1945 při posuzování otáz- ky účasti na národním boji za osvoboze- ní neprolomitelná, lze se s tím zajisté ztotožnit (srov. např. nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 128/1997 Sb.), i když se ústavní judikáty vztahovaly k vý- kladu ustanovení zákona č. 217/1994 Sb. Protože však ani případně odchylný ná- zor soudu na tuto otázku od názoru ža- lované by nemohl přinést jiné rozhod- nutí ve věci, přestal soud na tom, že žalobkyně nesplnila podmínku stanove- nou v $ 1 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., nárok na jednorázovou částku jí v důsled- ku toho nevznikl, a žalovaná proto roz- hodla o zamítnutí žádosti věcně správně.
Proto Nejvyšší správní soud žalobu zamítl ($ 78 odst. 7 s.ř.s.). (aza)
Dagmar R. v B. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorá- zovou peněžní částku podle záko- na č. 261/2001 Sb.