Zásadním doplněním skutkového stavu, díky jehož potřebě správní soud může zrušit napadené rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení podle $ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jsou i rozsáhlejší svědecké výslechy, jimiž je třeba pro rozhodnutí o správním deliktu prokázat okolnosti zaměstná- vání cizinců, identitu jejich zaměstnavatelů a vzájemný právní vztah práv- nických osob při tomto zaměstnávání.
Žalobce uvedl, že dne 8. 4. 1999 pro- vedi úřad práce kontrolu, při níž bylo zjištěno, že na pracovišti žalobce praco- valy cizinky na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností K., s. r. o. Tato smlouva byla kontrolnímu orgánu před- ložena. Žalobce při kontrole sdělil, že má uzavřenu ještě jednu smlouvu o dílo, ato se společností I., v. o. s. Tuto smlouvu předložit nemohl, neboť byla uložena v sídle společnosti I., v. o. s. Spolupráce se společností I. je ale doložena i faktura- mi, o čemž se kontrolní orgán mohl pře- svědčit.
Protokol o provedené kontrole byl na adresu sídla žalobce doručen dne 20. 4. 1999 v nepřítomnosti jednatele; převzetí potvrdila řadová pracovnice, která není pověřena přebíráním pošty. 1108 Jednatel se tedy s obsahem protokolu se- známil až 26. 4. 1999 a dne 27. 4. 1999 za- slal své vyjádření k protokolu, které však úřad práce i žalovaný považovali za opož- děné, neboť již uplynula pětidenní Ihůta. Dle názoru žalobce nelze takto stanove- nou pětidenní lhůtu považovat za přimě- řenou: v civilním řízení je odvolací lhůta patnáctidenní, v trestním řízení osmi- denní a žalobce se domnívá, že obdobné lhůty by měl dodržovat i kontrolní orgán, protože v opačném případě neumožňuje druhé straně záležitost řádně prostudo- vat a případně vyhledat advokátní nebo jinou specializovanou pomoc.
Dále žalobce uvedl, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo odůvodněno jen kontrolními zjištěními ze dne 8. 4. 1999 a absolutně ničím neprokázaným pode- zřením, že cizinci byli ve skutečnosti za- městnanci žalobce. K tomu dospěl úřad práce poté, kdy se údajně bezvýsledně pokoušel kontaktovat společnost K., s. r. o., s níž zahájil dne 2. 2. 1999 správní řízení o uložení pokuty za porušení $ 2 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Tento postup úřadu práce dle žalobce vzbuzuje dojem, že účelem bylo za každou cenu uložit po- kutu; s tímto cílem byl formulován prvot- ní protokol o výsledcích kontroly.
Proto byla stanovena neúnosně krátká lhůta k podání námitek a nakonec byla pokuta uložena té společnosti, která shodou okolností byla k dispozici, bez ohledu na skutkový stav. Kontrolní orgán nepostu- poval v souladu se správním řádem, kte- rý mu ukládá opatřit si veškeré dostu pné podklady pro rozhodnutí. Doklady, kte- ré si opatřil, hodnotil správní orgán ne- správně a jednostranně, čímž dospěl k nesprávným skutkovým i právním zá- věrům. Žalobce je přesvědčen, že vady 727 správního řízení, které předcházelo roz- hodnutí o uložení pokuty, jsou natolik zá- važné, že zcela zásadním způsobem ovliv- nily zákonnost napadeného rozhodnutí; zejména namítá porušení $ 3 odst. 1,2,3, 4 a $ 32 odst. I správního řádu.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že obsah smlouvy se společností K. neměl na uloženou sankci zásadní vliv. Oba správní orgány konstatovaly, že smlouva v době kontroly neexistovala, jelikož ne- byla kontrolním pracovníkům předlože- na. I kdyby však smlouva byla předlože- na, nemělo by to na posouzení věci vliv. Obě smlouvy o dílo předložené žalob- cem dle názoru žalovaného svým obsa- hem nenaplňují znaky smlouvy o dílo a projev vůle smluvních stran dle obsa- hu těchto smluv směřoval ke zprostřed- kování zaměstnanců pro žalobce jeho smluvními partnery.
Žalobce uzavřel s oběma svými smluvními partnery smlouvy o dílo, jejichž předmětem byla výroba broušených kamenů bez konkre- tizace. Dále tím, že se dodavatelé zavazo- vali k plnění norem spotřeby práce, byla popřena zásada, že zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Dle smlouvy se společností K., s. r. 0., a také dle původní smlouvy se společností I., v. 0. s., prováděl dodavatel dílo v urče- ném objektu objednatele na jeho tech- nologickém zařízení. Žalovaný opírá svůj názor, že smlouvy o dílo měly jen za- střít to, že dodavatelé díla pouze dodali žalobci zaměstnance, také o kontrolní zjištění ze dne 8.
4. 1999. Při kontrole by- lo zjištěno, že pracovník žalobce rozdě- luje cizince do směn, přiděluje jim práci a tu také kontroluje. Zhotovitelé dodáva- jí pouze potřebný počet pracovníků dle potřeb žalobce. Žalovaný je toho názoru, že z doložených skutečností lze dosta- tečně určitě učinit závěr, že žalobce uza- vřením smluv o dílo pouze disimuloval jiný právní vztah, v němž povinností do- davatelů bylo zajistit pro něj pracovní sí- ly, které žalobce fakticky zaměstnával. Rozhodnutí správního orgánu I.
stupně i žalovaného vycházela ze zjištění popsa- ných v protokolech o kontrolách žalob- ce ze dne 17. 12. 1998 a 8. 4. 1999, z obsahu předložených smluv o dílo a z vyjádření učiněných žalobcem v prů- běhu správního řízení. Žalovaný má tedy za to, že vycházel z dostatečně podlože- ného skutkového zjištění, a má za to, že dbal práv žalobce jako účastníka řízení. Navrhuje tedy, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul. V replice ze dne 8. 6. 2001 žalobce uvedl, že smlouvy o dílo, které žalovaný zpochybňuje, byly uzavřeny v souladu s platnými předpisy.
Předmětem smlou- vy byly šatony ze skla v příslušných veli- kostech, kvalitě a množství. Toto byla kritéria pro fakturaci dodavatele. Vzhle- dem k charakteru technologického pro- cesu a výrobku není jiná kvantifikace možná. Zhotovitel měl od žalobce k dis- pozici potřebné strojní zařízení a praco- val s materiálem, který mu dodal žalob- ce. Zhotovitel měl určenu osobu z řad svých zaměstnanců, která pracovníky ří- dila, a veškerá jednání mezi žalobcem a zhotovitelem se konala prostřednic- tvím této pověřené osoby.
Dále žalobce upozornil, že k tomuto řešení přistoupil až poté, kdy se mu nepodařilo za pomo- ci Úřadu práce v Semilech zajistit dosta- tečný počet vlastních pracovníků. Po- kud jde o zmeškání povinné pětidenní lhůty, žalobce se řídil poučením v proto- kolu, kde je výslovně uvedeno, že může podat námitky do 5 dnů od seznámení se s protokolem. Žalobce námitky podal ve lhůtě poté, co se s protokolem sezná- mil jednatel žalobce. (...) Žaloba je důvodná. 1109 -50 r————————— 728 ————— -O Správní orgán opřel své rozhodnutí pouze o kontrolní zjištění ze dne 17.
11. 1998 a 8. 4. 1999 a dále o listinné důkazy (smlouvy o dílo). Tyto důkazy nelze pova- žovat za dostatečné pro spolehlivé zjiště- ní skutečného stavu věci. Žalovaný i správní orgán I. stupně při svém rozho- dování vycházeli zejména z obsahu smluv, které shledali nevěrohodnými, a to ze- jména proto, že dle výpisu z obchodního rejstříku není broušení skla předmětem podnikání společnosti K., s. r. o., a také proto, že předmětná smlouva není pode- psána jednatelem této společnosti. Pro ty- to skutečnosti a dále s přihlédnutím k to- mu, že zaměstnanci společnosti K.
měli své úkony provádět na zařízení žalobce, dospěl žalovaný k závěru, že skutečným zaměstnavatelem byl žalobce. Žalovaný však přesvědčivě nevyvrátil námitky ža- lobce, že výše uvedení cizinci nejsou jeho zaměstnanci, ale jde o zaměstnance spo- lečnosti K., s. r. 0., případně společnosti I., v. o.s. Správní orgán I. stupně byl povinen v souladu s $ 32 odst. 1 správního řádu opatřit si potřebné podklady ke zjištění, kdo je skutečně zaměstnavatelem v roz- hodnutí jmenovaných cizinců, kterým nebylo uděleno povolení k zaměstnání.
Za tím účelem bylo třeba vyslechnout ze- jména tyto cizince, zjistit, kdo je přijímal do pracovního poměru, kdo jim vyplácí mzdu atd. Jak bylo výše uvedeno, postup správního orgánu I. iII. stupně nelze tedy považovat za dostatečný pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a zjištění nade vší pochybnost, že subjektem, kte- rý porušil ustanovení $ 2 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, je žalobce, nikoli společ- nost K., s. r. 0., nebo I., v. 0. s. V dané věci tedy ve správním řízení nepostupoval správní orgán I.
stupně ani žalovaný v souladu s výše uvedeným ustanoveními správního řádu. Dále bylo porušeno ustanovení $ 3 odst. 4 správní- ho řádu, které stanoví, že rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spo- lehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru ob- čanů ve správnost rozhodování, aby při- jatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany a organizace k dobrovolnému pl nění jejich povinností. S ohledem na skutečnost, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve Spise a vyžaduje zásadní doplnění, zrušil soud rozhodnutí žalovaného pro vady ří- zení bez jednání podle $ 76 odst. 1 písm. b) s.
ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud neshledal důvod k současnému zrušení rozhodnutí vydaného v L stupni, neboť žalovaný se jím bude znovu zabý- vat v řízení odvolacím. (kal)
Společnost s ručením omezeným C. v T. proti Ministerstvu práce a sociálních