Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soud- ním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr uči- nil, není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal; dojde-li soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž se žalobcovými námitkami musí věcně zabývat [$ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.l.
Rozhodnutí ministerstva je ve smyslu $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřezkouma- telné pro nedostatek důvodů a pro ne- srozumitelnost. K této nepřezkoumatel- nosti Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední povinnosti. Vyšel z toho, že ne- přezkoumatelnost správního rozhodnu- tí je již pojmově spjata se soudním pře- zkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr učinil, není zapo- třebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal. V případě, kdy soud dojde k zá- věru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší jej, aniž se za- bývá žalobcovými námitkami.
Nejvyšší správní soud nejdříve po- soudil výrok rozhodnutí Ministerstva fi- nancí a srovnal jej s výrokem rozhodnutí 931 359 Finančního ředitelství v Českých Budě- jovicích a došel k závěru, že výrok fi- nančního ředitelství tak, jak je konstruo- ván, tvoří jeden celek. Nelze jej proto měnit a zároveň potvrzovat. Pokud tak žalované ministerstvo učinilo, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro ne- srozumitelnost podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. K této otázce se již vyjádřilo roz- hodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.
5. 2003, čj. 7 A 124/2000-39, po- dle kterého „není možné v odvolacím ří- zení současně zamítnout odvolání a roz- hodnutí správního orgánu L. stupně ve výroku změnit ($ 59 odst. 2 správního řádu). Takové rozhodnutí je nepřezkou- matelné a soud je zruší podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro vady řízení bez jed- 4“ nání. Podle $ 47 odst. 3 správního řádu uvede správní orgán v odůvodnění roz- hodnutí, které skutečnosti byly podkla- dem rozhodnutí, jakými úvahami byl ve- den při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.
Napadeným správním rozhodnutím byla změněna výše pokuty ze 4 395 408 Kč na 1000 000 Kč. Pokuta uložená Finanč- ním ředitelstvím v Českých Budějovi- cích byla stanovena podle $ 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách ve výši ne- oprávněného majetkového prospěchu za období, v němž byl získán. V průběhu odvolacího řízení vznikly pochybnosti O výši neoprávněného majetkového pro- spěchu; proto žalované ministerstvo změ- nilo rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích tak, že se ukládá pokuta ve výši 1 000 000 Kč, což sice $ 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách umožňuje, avšak pro takové rozhodnutí musí mít žalovaný důvody a tyto důvody ve svém rozhodnutí přesně konkretizo- 932 vat.
To však přezkoumávané rozhodnutí neobsahuje. Naopak, v souvislosti s vy- pořádáním žalobcových námitek, např. u vodného a stočného v lokalitě P., pou- živá neurčité pojmy (str. 4 rozhodnutí) jako „Některé údaje na těchto dokladech odvolací orgán považuje za nesrozu- mitelné a zavádějící“ Takové formulace bez dalšího upřesnění neumožňují pře- zkum rozhodnutí, neboť z nich není pa- trné, na základě kterých dokladů a kte- rých údajů v nich obsažených došlo ke změně rozhodnutí finančního ředitel- ství.
Žalované ministerstvo dále dostateč- ně nezdůvodnilo, proč uložilo pokutu v maximální možné výši. Při ukládání po- kuty správní orgán přihlíží ke kritériím uvedeným v $ 17 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o cenách, tzn. pokutu lze uložit ve výši až 1 mil. Kč v případě, že výše ne- oprávněného majetkového prospěchu nedosáhne 1 mil. Kč, popř. tento pro- spěch nelze zjistit, ale i tehdy, pokud ne- oprávněný majetkový prospěch vůbec nevznikne. Při stanovení výše pokuty podle $ 17 odst. 1 písm. b) zákona o ce- nách přihlédnou cenové kontrolní orgá- ny zejména k době trvání protiprávního jednání, míře zavinění a rozsahu poško- zení kupujících nebo prodávajících.
Nejvyšší správní soud má za to, že veškerá zjištění správního orgánu týkají- cí se skutečností rozhodných pro ulože- ní pokuty a její výše musejí být s náleži- tou přesností a přesvědčivostí podána v odůvodnění správního rozhodnutí. O to víc musí být rozhodnutí náležitě odů- vodněno, je-li v odvolacím řízení měně- no rozhodnutí správního orgánu I. stup- ně. Nelze se tedy spokojit s obecným konstatováním o prokázaném rozsahu porušení právního předpisu, popř. počtu kupujících, kteří byli jednáním účastní- ka poškozeni, aniž by tyto údaje byly jak- koli blíže konkretizovány, jak učinilo ža- lované ministerstvo v napadeném roz- hodnutí.
Nad rámec důvodů, které vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí, Nejvyš- ší správní soud konstatuje ke spornému výkladu $ 15 odst. 1 písm. c) zákona o ce- nách, pokud jde o stanovení okamžiku rozhodného pro počátek běhu tříleté prekluzivní lhůty k uložení pokuty, že k porušení cenových předpisů dochází při prodeji uplatněním ceny, která byla stanovena v rozporu s $ 6 zákona o ce- nách, ne již okamžikem stanovení v kal- kulaci této ceny v rozporu s $ 6 zákona o cenách. Pokud zákonodárce v návětí $ 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenách ne- použil pojmu „prodává“ či „při prodeji“, jak tak učinil např. u písm. a) nebo b) ci- tovaného ustanovení, pak z toho nelze dovozovat, že by tímto ustanovením chtěl postihnout jakékoli nerespektování $ 6 zákona o cenách.
Regulace cen má vý- znam pouze ve skutečně existujících právních vztazích (resp. smlouvách, kte- ré je zakládají), a jejím smyslem tedy ne- ní postihovat samotné stanovení cen, ale až jeho výsledek, tj. uplatnění ceny (opačný výklad by mohl vést k absurdní- mu závěru, že postižitelné jsou i modelo- vé kalkulace, na nichž je pouze simulo- vána možná varianta obchodní strategie, aniž by pak došlo k jejímu skutečnému uplatnění). I samotný $ 15 odst. 1 písm. ©) zákona o cenách v poslední větě stanoví „..
nejde-li o prodej ve lhůtě ..“. Cenový předpis je tedy porušen okamžikem, kdy došlo k uplatnění ceny vytvořené v roz- poru s $ 6 zákona o cenách, nikoli oka- mžikem nesprávného stanovení ceny sa- motné. K okamžiku porušení cenových před- pisů se již opakovaně vyjádřila soudní ju- dikatura; za všechny lze uvést rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2000, čj. 6 A 116/99-53*, jehož právní věta zní: „K porušení cenových před- pisů [$ 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách] při dodávce tepelné energie za věcně usměrňované ceny dochází nejen při stanovení ne- správné ceny v závěru roku předcházejí- cího pro rok běžný, ale také uplatňo- váním takovéto ceny v podobě záloh v průběhu běžného roku a konečně i při vyúčtování spotřeby energie a zaplace- ných záloh počátkem roku následující- ho.
Teprve od ukončení tohoto opakova- ného děje počíná běžet objektivní tříletá lhůta stanovená v ustanovení $ 17 odst. 4 pro uložení pokuty podle $ 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách.“ Nejvyšší správ- ní soud považuje tento názor za správný a nevidí důvod od něj upouštět. (ras)
Akciová společnost V. v Č. proti Ministerstvu financí o pokutu za porušení ce-