Rozsah a způsob vybavenosti sledovacím zařízením dle § 23 odst. 2 písm. c) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, může být stanoven pouze v rámci vymezení cíle sledování ve smyslu § 22 zákona o povinném značení lihu ve znění účinném do 31. 12. 2014. Tímto cílem je sledování osoby povinné značit líh při stáčení lihu či jeho značení dálkovým a nepřetržitým přístupem.
Celní úřad pro Olomoucký kraj (celní úřad) rozhodnutím ze dne 28 . 3 . 2014 potvrdil platnost rozhodnutí o registraci a rozhodnutí o povolení místa značení lihu, obě vydané Celním ředitelstvím Olomouc, a zároveň stanovil rozsah a způsob vybavenosti sledovacím zařízením podle § 22 zákona o povin-
založen jeho rozsudek zrušující napadenou část územního plánu vydaného stěžovatelem, a musel tak přistoupit ke kasaci napadeného rozsudku krajského soudu . Z tohoto důvodu bylo zároveň nadbytečným, aby se Nejvyšší správní soud zabýval dalšími důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti . Tak stěžovatel namítal, že krajským soudem zrušenou část napadeného územního plánu není nutno považovat za vymezení záležitosti republikového významu, neboť tato skutečnost z výrokové části opatření obecné povahy nijak nevyplývá a je zmíněna pouze v odůvodnění, a navíc je přeložka silnice I/38 odůvodněna i samotnými (místními) potřebami města Znojma . To platí i pro další kasační námitku, že zrušení části napadeného územního plánu krajským soudem bylo v rozporu se zásadou proporcionality zásahů státní moci do ústavně zaručeného práva územních samosprávných celků na samosprávu, jak ji vymezil Ústavní soud v nálezu ve věci ÚP Rokytnice nad Jizerou . (…)
ném značení lihu a technické parametry tohoto kamerového systému . Mezi nimi mimo jiné uvedl archivaci obrazového záznamu po dobu 35 dnů na videoserveru, který má být součástí kamerového systému připojeného na internet . Rozhodnutí žalobkyni dále ukládalo zajistit přístup celního úřadu přes
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
internet k videoserveru umožňujícímu také prohlížení historických záznamů, umožnit správci daně zajistit videoserver proti neoprávněné manipulaci přiložením celních závěr či jiným vhodným způsobem a zajistit ochranu tohoto zabezpečení . Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 9 . 9 . 2014 zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil .
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostravě . V ní namítala, že podle čl . 2 odst . 2 a 3 Listiny základních práv a svobod „nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ . Zásada zákonnosti je vyjádřena i v § 5 odst . 1 zákona č . 280/2009 Sb ., daňového řádu . Výše uvedené povinnosti jdou nad rámec zákona, neboť § 22 zákona o povinném značení lihu stanoví účel sledovacího zařízení v daňových skladech jednoznačně, a sice kamerový systém má umožnit „správci daně sledovat dálkovým a nepřetržitým způsobem, že osoba povinná značit líh stáčí nebo značí líh v souladu s právními předpisy“ . Žalobkyně se domnívala, že povinnost archivace obrazového záznamu ze sledovacích míst na videoserveru a povinnost zpřístupnit archivovaný mate- riál je překročením možnosti dané správnímu orgánu v § 23 odst . 2 písm . c) citovaného zákona .
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že stanovení konkrétního rozsahu a způsobu vybavenosti sledovacím zařízením podle § 23 odst . 2 písm . c) zákona o povinném značení lihu má být výsledkem správního uvážení správce daně . Povinnost archivace a zpřístupnění záznamů jsou určeny k tomu, aby mohl být naplněn účel zákona o povinném značení lihu v případě, že bude v průběhu sledování docházet ke snížení kvality přenášeného obrazu nebo k výpadkům spojení . Žalovaný se tak nedomnívá, že by stanovením těchto povinností celní orgány překročily zákonem dané meze . Sama žalobkyně uvedla, že je vybavena záznamovým zařízením, přičemž navrhla, že přenos dat ze záznamu bude pro velkou náročnost přenosu dat zajištěn na nosičích dat Celní správy ČR . Žalobkyně tedy takovým zařízením disponovala .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016
To žalobkyně při ústním jednání u soudu označila za zkreslování údajů, neboť sice měla zdroj archivace dat, ale pouze na 7 dní . Celní úřad však v rozhodnutí stanovil parametry kapacitně na 35 dní archivace .
Na to žalovaný uvedl, že původních 7 dnů vyhodnotil celní úřad jako nedostačující, a proto stanovil dobu delší .
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
( . . .) Předmětem sporu mezi účastníky je právní otázka, výklad § 23 odst . 2 písm . c) a § 22 zákona o povinném značení lihu, a sice co vše je možné stanovit v rozhodnutí o registraci osoby povinné značit líh ohledně vybavenosti sledovacím zařízením .
Ustanovení § 22 zákona o povinném značení lihu stanoví, že „vybaveností sledovacím zařízením se rozumí vybavení kamerovým systémem, který umožňuje správci daně sledovat místo značení dálkovým a nepřetržitým způsobem“ . Jak je uvedeno v důvodové zprávě k zákonu o povinném značení lihu, cílem zavedení kamerového systému v prostorách, v nichž dochází ke stáčení nebo značení lihu, je možnost kontrolovat tyto prostory, „aniž by musel být v těchto prostorách zaveden stálý daňový dohled celního úřadu“ . Krajský soud tak dospěl k závěru, že rozsah a způsob vybavenosti takovým zařízením může být stanoven pouze v rámci vymezení cíle sledování, tedy aby daným kamerovým systémem mohlo být předmětné místo sledováno dálkově a nepřetržitě . Pokud tedy správní orgán uložil žalobkyni povinnost archivace a zpřístupnění historických záznamů, je taková povinnost již nad rámec rozsahu vybavenosti stanoveného zákonem, resp . zákonem umožňovaného .
Tento závěr dle krajského soudu podporuje i následná novela zákona o povinném značení lihu č . 331/2014 Sb ., účinná od 1 . 1 . 2015, když v jejím rámci došlo i k novelizaci § 22 zákona o povinném značení lihu, a to v tom směru, že byla v odstavci 2 výslovně zakotvena možnost správce daně při sledo-
Společnost s ručením omezeným KD TRANSPORT, mezinárodní zasilatelství, proti Gene- rálnímu ředitelství cel o registraci osoby povinné značit líh . fázích pořizování a vydávání územního plánu vydává k tomuto aktu své stanovisko . V projednávané věci rovněž Ministerstvo dopravy vydalo ve fázi společného jednání stanovisko k návrhu napadeného územního plánu ze dne 26 . 11 . 2012, v němž vyjádřilo s přijatým řešením této záležitosti nadmístního, resp . republikového významu souhlas .
[32] Z uvedených úvah vyplývá, že při aplikaci § 43 odst . 1 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 není důvod činit rozdíl mezi těmi záležitostmi nadmístního významu, které nemají zároveň republikový význam, a těmi nadmístními záležitostmi, které jsou zároveň záležitostmi republikového významu vymezenými v politice územního rozvoje . Odpůrce tedy neporušil toto ustanovení, pokud v napadeném územním plánu vymezil koridor a plochy pro přeložku silnice I/38, která je součástí republikového koridoru silniční dopravy S8 . Nejvyšší správní soud proto v tomto ohledu shledal nesprávným právní názor krajského soudu, na němž byl č . 331/2014 Sb .