Osvědčí-li se řidič ve zkušební době podmíněně zastaveného trestního stíhání (§ 307 odst. 3, §308 trestního řádu), není to důvodem pro odpočet bodů z bodového hodnocení řidiče podle § 123e odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
[12] Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči „motorového vozidla, kterému byl příslušným správním orgánem uložen správní trest za přestupek […] nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání […] anebo trestný čin, za který mu byl uložen trest nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů.“
[13] Podle § 123e odst. 1 zákona o silničním provozu je možné odečíst body po uplynutí 12, 24 a 36 měsíců. Tímto způsobem lze docílit úplného odpočtu bodů.
[14] Podle § 123e odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu se řidiči „rovněž odečtou body, které mu byly zaznamenány na základě pravomocného rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, pokud v trestním řízení, ve kterém se pokračovalo, nedošlo k odsouzení řidiče pro trestný čin, který spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení.“
[15] Podle § 307 odst. 1 trestního řádu může soud „se souhlasem obviněného podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.“
[16] Podle § 308 odst. 1 trestního řádu „[j]estliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje.“
[17] Stěžovatel namítal, že městský soud pojem trestní stíhání a trestní řízení zaměnil, ačkoliv jde o odlišné pojmy. Nejvyšší správní soud souhlasí, že nejde o rovnocenné pojmy. Podle § 12 odst. 10 trestního řádu se trestním řízením rozumí řízení podle trestního řádu a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Trestní stíhání je pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé. Kasační soud však nesdílí hodnocení stěžovatele, že městský soud tyto pojmy používá ve shodném významu.
[18] Podle názoru Nejvyššího správního soudu pojem trestní řízení v § 123e odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu nebyl zákonodárcem užit ve vztahu k podmíněnému zastavení trestního stíhání. Naopak, zákonodárce pojem trestní řízení zjevně a záměrně vztahuje k podmíněnému odložení podání návrhu na potrestání. Jde o situaci, kdy by státní zástupce jinak na podkladu výsledků zkráceného přípravného řízení návrh na potrestání podezřelého k soudu podal [§ 179c odst. 2 písm. a) trestního řádu]. Shledá-li však státní zástupce důvod k podmíněnému odložení podání návrhu na potrestání (§ 179g trestního řádu), věc nepřechází do soudního stádia řízení a nenastávají tak účinky zahájení trestního stíhání spojené s podáním návrhu na potrestání (§ 314b odst. 1 trestního řádu). Tento postup je tedy stále součástí zkráceného přípravného řízení a nespadá tak pod pojem trestní stíhání – na rozdíl od podmíněného zastavení trestního stíhání – kde trestní stíhání zahájeno bylo a osoba, proti níž se řízení vede, se stala obviněným již tímto momentem. Tyto úseky a formy trestního řízení se od sebe vzájemně liší, a proto kdyby zákonodárce v § 123e odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu užil spojení „trestní stíhání, ve kterém se pokračovalo“, vyvolal by tím výkladové problémy právě v případech, kdy státní zástupce rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání. Námitka stěžovatele tedy neobstojí.
[19] Stěžovatel dále namítal, že rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání je svou povahou mezitímním rozhodnutím. V tomto ohledu nemůže Nejvyšší správní soud stěžovateli přitakat. Podmíněné zastavení trestního stíhání je svou povahou alternativou k odsouzení a potrestání. Mezi podmínky pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání náleží stanovení zkušební doby (§ 307 odst. 2 trestního řádu), během níž je nutné sledovat chování obviněného a plnění uložených podmínek (§ 307 odst. 3, 4 trestního řádu). Obviněnému hrozí pokračování v trestním stíhání, jestliže by se ve zkušební době neosvědčil. Řízení tedy může pokračovat právě pouze v případě, kdy se obviněný neosvědčí podle § 308 odst. 1 poslední věta trestního řádu, jak správně uvedl městský soud. Stěžovatel se také mýlí, pokud považuje usnesení o osvědčení se za rozhodnutí, kterým se řízení končí. Naopak, již rozhodnutí o podmíněném zastavení lze fakticky považovat za meritorní rozhodnutí, kterým se řízení končí a které v případě rozhodnutí o osvědčení nebo fikce takového rozhodnutí zakládá překážku věci rozhodnuté (§ 308 odst. 1, 2, 3 trestního řádu). Rozhodnutím o skutku, v němž je spatřován trestný čin, je totiž již rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, které mimo jiné obsahuje všechny náležitosti popisu skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným. Rozhodnutí o pokračování v trestním stíhání, resp. rozhodnutí o osvědčení obsahuje toliko závěr o (ne)splnění podmínek stanovených v původním rozhodnutí, který státní zástupce učinil v perspektivě náhledu na chování obviněného ve zkušební době. Na skutkových a právních závěrech o stíhaném skutku, fixovaných v původním rozhodnutí, se nemění nic.
[20] Ze skutečnosti, že se stěžovatel ve zkušební době osvědčil, také nelze dovozovat, že by nebyl odsouzen, jak předpokládá § 123e odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Podmíněně zastavit trestní stíhání lze pouze v případě, že se obviněný k činu dozná. Spáchání přečinu je tak objektivní skutečnost, která vylučuje splnění podmínky neodsouzení uvedené v zákoně o silničním provozu. Na této úvaze nemění nic ani fakt, že v případě osvědčení se nebo uplynutí jednoho roku od konce zkušební doby nastupují účinky podle § 11 odst. 1 písm. h) trestního řádu a záznam se vyřadí z příslušné evidence rejstříku trestů (§ 9 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů). Účelem vyřazení záznamu z evidence je však pouze umožnit obviněnému, který se osvědčil, co nejrychlejší návrat k „běžnému“ životu směřovaný do budoucna, včetně například přístupu k povoláním, u nichž se sleduje záznam v rejstříku trestů a které vyžadují bezúhonnost. Trestní řád ani jiný právní předpis však s vyřazením záznamu z rejstříku trestů nespojují v případě podmíněného zastavení trestního stíhání účinky neodsouzení zpětně, jako by nikdy neexistovalo. Proto ani v tomto ohledu není splněna podmínka § 123e odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu.
[21] Stěžovatelův výklad zákona o silničním provozu je čistě jazykový. Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že je třeba jej vykládat z hlediska jeho smyslu a účelu. Tím je motivovat řidiče ke zvýšené kázni a ohleduplnosti vůči ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích (viz důvodová zpráva k zákonu č. 411/2005 Sb.). Z důvodové zprávy také vyplývá, že účelem systému evidence bodů je postihovat recidivu dopravních přestupků. Možná ztráta řidičského oprávnění v případě „vybodování“ má sloužit jako dostatečná motivace k dodržování dopravních předpisů. Zároveň zákonodárce předpokládá, že v případě, kdy účinky trestu pominou, začne běžet doba pro odpočet bodů podle § 123e odst. 1 zákona o silničním provozu. Výmaz bodů má odrážet chování řidiče, který se po určitou dobu nedopustil protiprávního jednání. Do této doby se nezapočítává doba výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel a zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání, během které se řidič zavázal zdržet řízení motorových vozidel (§ 123e odst. 3 zákona o silničním provozu)*)2. Jestliže se do běhu doby podle § 123e odst. 1 zákona o silničním provozu nezapočítává zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání, není možné § 123e odst. 2 písm. b) tohoto zákona vykládat tak, že po konci zkušební doby získá obviněný, který se osvědčil, jednorázově nárok na výmaz bodů z bodového hodnocení řidiče. Samotnou výhodou zvláštních způsobů řízení (§ 290 – 314s trestního řádu) je skutečnost, že jsou alternativou k odsouzení a potrestání. Pokud by Nejvyšší správní soud dal za pravdu stěžovateli, přiznal by tak obviněným, kteří se v případě podmíněného zastavení trestního stíhání osvědčili, další výhodu oproti těm, kteří byli v trestním řízení shledáni vinnými a odsouzeni, případně proti řidičům, kteří se dopustili méně závažného porušení právních předpisů a byli shledáni vinnými ze spáchání přestupku. (…)