Právo na informace o životním prostředí (čl. 35 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí) nepřechází na žalobcova právního nástupce. Ztratí-li žalobce za této situace v průběhu řízení způsobilost být jeho účastníkem, soud tako- vou žalobu pro nedostatek podmínky řízení, která je neodstranitelná a brání pokračování řízení, odmítne podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Po podání žaloby obdržel Vrchní soud v Praze dne 23. 1. 2002 sdělení, jehož au- torem bylo C. A., organizační jednotka ob- čanského sdružení A., a jehož obsahem 124 bylo tvrzení, že žalobce dne 15. 11. 2001 zanikl a jeho právním nástupcem je pode- psaná organizační jednotka občanského sdružení A. s názvem „C. A.“; tento nový právní subjekt vznikl 16. 11. 2001. Pisatel tohoto sdělení rovněž požádal, aby v říze- ní s ním bylo jako s právním nástupcem žalobcovým pokračováno ve smyslu $ 107 odst. 1 o.
s. ř. Jako důkazy pro tato tvrzení byla předložena hlášení Českému statis- tickému úřadu a zřizovací listina organi- zační jednotky občanského sdružení A. s názvem „A.- C“ z 16. 11. 2001. Nejvyšší správní soud vyzval údajného žalobcova právního nástupce, aby soudu doložil listiny, jež byly podle stanov ob- čanského sdružení D. k zániku organizač- ní jednotky třeba. Tato výzva adresovaná jak občanskému sdružení D., tak organi- zační jednotce občanského sdružení A., zůstala bez jakékoliv reakce. Soudu bylo pouze předloženo hlášení Českému sta- tistickému úřadu o vzniku a zániku orga- nizačních jednotek uvedených občan- ských sdružení.
Zřizovací listiny organi- zační jednotky občanského sdružení A. byly soudu předloženy dvě, jedna s datem schválení dne 16. 11. 2001 a názvem orga- nizační jednotky: „A.-C.“, další zřizovací listina uvádí jako datum schválení den 22. 10. 2001 a název organizační jednotky zní: „C.“. V registru ekonomických subjek- tů vedeném Českým statistickým úřadem jako veřejný seznam v počítačově dostup- né databázi soud zjistil, že v tomto regist- ru je organizační jednotka občanského sdružení A. vedena pod názvem „C.“ s da- tem vzniku 16.
11. 2001. Současně je v tomto registru žalobce označen jako subjekt zaniklý k 15. 11. 2001. Tvrzený žalobcův právní nástupce předložil soudu stanovy občanského sdružení D. ve znění změny, jež byla vza- ta na vědomí Ministerstvem vnitra 25. 4, 2001. Podle těchto stanov bylo třeba k zá- niku organizační jednotky (čl. VI bod 5) zrušující listiny. Nejvyššímu správnímu soudu je však z úřední činnosti známo, že stanovy tohoto občanského sdružení by- ly dne 20. 10. 2001 změněny a tuto změ- nu vzalo Ministerstvo vnitra na vědomí 6.
11. 2001. Podle změněných stanov mohla organizační jednotka sdružení za- niknout na základě písemné zrušující lis- tiny vydané radou za vymezených pod- mínek. Současně tyto stanovy zapovídají organizační jednotce „vstoupit do jiné právnické osoby“. Dále z čl. IX bodu 5 těchto stanov plyne, že v případě zrušení organizační jednotky sdružení přechází její majetek na občanské sdružení. Za této situace musel Nejvyšší správ- ní soud posoudit, zda může v řízení po- kračovat s žalobcovým právním nástup- cem, či zda nenastala překážka bránící v dalším postupu řízení a zda taková pře- kážka je odstranitelná anebo neodstrani- telná.
Právní úprava na tuto situaci dopa- dající je obsažena jednak v soudním řá- du správním, jednak je nutno částečně a přiměřeně použít občanského soudní- ho řádu - jeho prvé části ($ 64 s. ř. s.), pokud soudní řád správní neupravuje procesní materii vůbec, anebo pouze dílčím způsobem. Především i ve správním soudnictví je nutno aplikovat pravidlo $ 103 0. s. ř., kte- ré praví, že soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podmínkou nutnou na straně žalobcově je, aby měl způsobi- lost být účastníkem řízení; podle $ 33 odst. 2 s. ř. s. má tuto způsobilost ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, popřípadě i ten, komu ji zákon přiznává. Ztratí-ii žalobce v průběhu řízení, tj. v ob- dobí od jeho zahájení do jeho pravomoc- ného skončení, způsobilost být účastní- kem řízení, musí soud posoudit, zda tato skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení ($ 107 odst. 1 o.s. ř.); povahou včci se rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení.
Podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud odmítne žalobu, jest- liže nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, a nelze proto v řízení pokračovat. V posuzované věci zanikl žalobce - organizační jednotka občanského sdru- žení s právní subjektivitou - po zahájení řízení. Jeho právním nástupcem je údaj- ně organizační jednotka jiného občan- ského sdružení. Nejvyšší správní soud - s ohledem na právní úpravu obsaženou v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování ob- čanů, totiž $ 6 odst. 2 písm. e), podle ně- hož ve stanovách občanského sdružení musí být uvedena ustanovení o organi- začních jednotkách, pokud budou zříze- 125 453 ny a pokud budou jednat svým jménem, na obsah stanov občanského sdružení D.
registrovaných © Ministerstvem | vnitra včetně změny vzaté na vědomí Minister- stvem vnitra dne 6. 11. 2001, na obsah stanov občanského sdružení A. (nazýva- ných „statut“), jejichž registraci minis- terstvo provedlo dne 16. 10. 2001 a pod- le nichž (čl. VI bod 2): „Každý Základní článek má právní subjektivitu, která vzniká na základě písemné Zřizovací lis- tiny schválené Výkonnou radou“ - vešel na tvrzení o zániku žalobce bez likvida- ce, neboť právní úprava vzniku a zániku těchto právnických osob v českém práv- ním řádu (tj. absence této úpravy, neboť zákon č. 83/1990 Sb. obsahuje pouze úpravu zániku občanských sdružení a užití obecné úpravy obsažené v $ 20a občanského zákoníku nepřináší pro po- suzovanou věc ničeho podstatného, leda závěr, že pokud organizační jednotka občanského sdružení D.
zanikla bez li- kvidace, musel celé její jmění nabýt právní nástupce - $ 20a odst. 3 občan- ského zákoníku; ani závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 985/2001, podle nichž organizační slož- ka občanského sdružení, která je práv- nickou osobou, nemůže zaniknout dří- ve, než je provedena její likvidace, nemohou být v posuzované věci příno- sem, neboť v případě žalobcově mělo jít o zánik bez likvidace) mu nedává jinou možnost; za situace, kdy jedinou eviden- cí organizačních jednotek občanských sdružení s vlastní právní subjektivitou je registr vedený Českým statistickým úřa- dem podle $ 20 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, jenž však ne- zkoumá, zda ke skutečnostem, jež jsou ohlašovány, skutečně došlo a zda k nim došlo za podmínek stanovených právní- mi či vnitřními předpisy, je založena právní situace, kdy nelze ověřit, zda právnická osoba vznikla či zanikla.
Soud 126 se soustředil na otázku pro postup v ří- zení zásadní, totiž zda je možno v řízení pokračovat, a zodpověděl ji záporně. Tento závěr opírá o následující úvahu: Podle $ 107 odst. 3 o. s. ř. platí, že ztratíli způsobilost být účastníkem říze- ní právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím pro- cesním nástupcem, nestanoví-li zákon ji- nak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, po- případě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Středobodem právního posouzení té- to věci je závěr o tom, jaká je povaha věci, o níž se vede soudní řízení. Poněvadž procesní nástupnictví je odvozeno od ná- stupnictví hmotněprávního, bude proce- sním nástupcem vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo po- vinnost, o něž v řízení jde, v důsledku ně- kterého z případů univerzální sukcese. Teprve pokud by soud došel k závěru, že povaha věci umožňuje v řízení pokračo- vat, musel by postavit na jisto, kdo je uni- verzálním sukcesorem žalobcovým.
Závěr o dalším postupu v řízení závi- sí na tom, jaká konkrétní práva a povin- nosti byly předmětem řízení, jež vedl ten, kdo ztratil způsobilost být jeho účastníkem. Rozhodnutí, jež bylo žalo- bou napadeno, zasáhlo - podle žalobní- ho tvrzení - právo na včasné a úplné in- formace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů podle čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a záko- na č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Ať už bude pohled na základní právo zakotvené v čl.
35 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod (každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životní- ho prostředí a přírodních zdrojů) pohle- dem na speciální právo založené v rovině obecné jako právo politické (čl. 17 Listi- ny - právo na informace) či pohledem na originární právo v oblasti práv hospodář- ských a sociálních jako součást tzv. třetí generace základních práv, nebude jistě žádných pochyb, že takto bylo do ústav- ního pořádku České republiky vtěleno právo, jež má povahu práva veřejného.
V této souvislosti soud nepřikládá právní relevanci vyskytujícím se pochybám, zda toto právo přísluší právnickým osobám (viz názor Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 282/97). Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, vyjád- řil (byť legislativně nedokonalým způso- bem) - srov. $ 2 písm. ©) cit. zákona, v němž v rámci vymezení pojmů vlastně zákonodárce zakládá právo na informace fyzickým i právnickým osobám, a to tak, že pro ně konstruuje legislativní zkratku „žadatel“ - zásadu prosazovanou meziná- rodními smlouvami (viz tzv. Aarhuská úmluva) i právem Evropských společenství (směrnice Rady a Evropského parlamen- tu č. 2003/4/ES z 28.
1. 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním pro- středí), že totiž právo na tyto informace má přináležet fyzickým i právnickým osobám. Jiná otázka, a to pro posuzova- nou věc stěžejní, k níž je třeba upínat po- zornost, zní, zda takové právo je způsobi- lé sukcese - jinými slovy, zda veřejné subjektivní právo na informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů je přenositelné. V oblasti přechodu práv (zejména V rámci univerzální sukcese) existovala vždy právně kodifikovaná jistota o pře- chodu majetkových poměrů na osoby ji- né, a to jak pokud šlo o osoby fyzické, tak právnické (institut dědického práva, obecné právní úpravy zániku právnic- kých osob).
Výjimky vždy tvořily tzv. po- měry osobní. To platí pro obor práva sou- kromého. V oblasti subjektivních práv veřejných platí, že tato práva se zakládají originárně, tedy nikoliv odvozeně, po- kud ovšem zákon nestanoví jinak. Zna- mená to, že práva veřejná netvoří součást práv přecházejících na právní nástupce, ledaže tak stanoví zákon (obdobně se vy- jádřil - byť v případě univerzální sukcese po fyzické osobě - v minulosti i Ústavní soud - sp. zn. III. ÚS 66/97).** Vyplývá to z povahy těchto práv: jistě si nelze před- stavit situaci, že by právní nástupce vstu- poval do práva svobodného projevu, prá- va petičního, práva shromažďovacího, sdružovacího či volebního anebo práv hospodářských, sociálních a kulturních - volba povolání, ochrana zdraví při prá- ci pro některé skupiny osob, ochrana zdraví, právo na vzdělání.
Výjimky jsou možné, vždy se však opírají o konkrétní znění zákona: sukcese se připouští a je vysvětlitelná hlavně v případě tzv. správ- ních aktů žn rem, tj. tehdy, kdy oprávně- ným či zavázaným se stává každý, kdo se ocitne v určité reálné situaci: stane se vlastníkem pozemku, budovy apod. Ob- dobně existují některé zvláštní úpravy v oboru živnostenského práva, daní a so- ciálního zabezpečení. V oblasti práva na informace však žád- ná pozitivní úprava tohoto typu neexis- tuje, a to důvodně: toto právo přináleží každému a je jeho věcí a zájmem, aby je uplatnil.
V posuzované věci organizační jednotka občanského sdružení A. s ná- zvem „C.“ má právo na informace o život- ním prostředí, které se nijak neodvozuje | Publikováno jako usnesení č. 2 ve svazku 10 Sb. ÚS. "© Publikováno jako usnesení č. 7 ve svazku 7 Sb. ÚS. 454 od práva, které v této oblasti měl její údaj- ný právní předchůdce. Nic tedy nebráni- lo a nebrání tomu, aby je svým jménem tento právní subjekt uplatnil. Nad rámec důvodů relevantních pro výrok tohoto rozhodnutí Nejvyšší správní soud pozna- menává, že ostatně otázku žalobcova právního nástupce v tomto řízení neře- šil; nicméně nelze nevidět rozpory mezi úpravou obsaženou ve stanovách občan- ského sdružení D.
relevantních v době, kdy žalobce jako jeho organizační jednot- ka zanikl, a tvrzením o právním nástupci v podobě organizační jednotky jiného občanského sdružení. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že právo na informace o životním prostředí jako veřejné subjektivní právo v důsledku své povahy i vázanosti na osobu žalobco- vu nepřešlo na právního nástupce, a pro- to ztráta způsobilosti být účastníkem říze- ní na straně žalobce, tedy jeho zánik, vede k nedostatku podmínky řízení na straně žalobcově, která je neodstranitelná a ne- umožňuje v řízení pokračovat a ve smyslu $ 46 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. odůvodňuje od- mítnutí žaloby. Pouze pro úplnost soud poznamenává, že soudní řád správní zde obsahuje originární úpravu postupu v ří- zení za této procesní situace, a není proto důvodu použít příslušná ustanovení ob- čanského soudního řádu, jež v obdobné procesní situaci normují zastavení řízení. Com) Řízení před soudem: význam doložky právní moci na rozhodnutí správního orgánu I. stupně k $ 5 soudního řádu správního k $ 53 a násl. správního řádu Ochrana práv ve správním soudnictví může nastoupit teprve poté, kdy byl pořad správních stolic vyčerpán (6 5 s.
ř. s.). Tím, že správní orgán I. stupně vyznačil na svém rozhodnutí doložku právní moci v okamžiku, kdy již účastník správního řízení proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a 0 tomto odvolání dosud rozhodnuto nebylo, není splněna předpoklad vy- čerpání řádných opravných prostředků. Žalobu podanou za této situace proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně proto správní soud odmítne.
C. D. v P. (organizační jednotka občanského sdružení D.) proti Českému báň-