Výjimka z poplatkové povinnosti [$ 6 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země] se vztahuje nejen na samotné výrobené sv a dovezené látky určené k zajištění ochrany zdraví a života lidí, nýbrž i na výrobky tyto látky obsahující.
Nejvyšší správní soud především kon- statuje, že podstata souzené věci spočívá v interpretaci ustanovení $ 6 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb. v tom smyslu, zda předmětnému poplatku pod- léhají toliko látky či také výrobky dová- žené žalobkyní. Podle tohoto zákonného * Vybláška Ministerstva životního prostředí č. 109/2000 Sb., kterou se stanoví množství látek po- škozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země, které jsou určeny pro zajištění základní po- třeby v letech 2000 až 2002, byla s účinností od 14.
8. 2002 zrušena vybláškou Ministerstva ži- votního prostředí č. 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozonové vrstvy Země. 208 ustanovení totiž poplatku nepodléhají „vyrobené nebo dovezené látky určené k zajištění ochrany zdraví a života lidí, stanovené podle $ 5 odst. 8 písm. b) jako základní potřeba“. Vzhledem k tomu, že podřaditelnost látek zpoplatněných roz- hodnutím inspekce pod citované usta- novení není mezi účastníky řízení spor- ná (o čemž svědčí zejména rozhodnutí žalovaného ze dne 13.1.1998,kterým se povoluje dovoz předmětných výrobků v roce 1998, protože se jedná o „zajiště- ní základní potřeby pro ochranu zdraví a života lidí“), je třeba se v dalším zamě- řit výhradně na otázku, zda se osvoboze- ní od poplatkové povinnosti vztahuje nejen na čisté dovážené látky, ale také na látky obsažené ve výrobcích.
Žalovaný vychází z výkladu čistě jazy- kového a dovozuje, že není-li slovo „vý- robek“ v ustanovení $ 6 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb. přímo obsaženo, nelze na dovážené výrobky vztahovat ani výjimku z poplatkové povinnosti. Vy- jádření žalobkyně ve prospěch výkladu opačného, tedy zahrnujícího také výrob- ky obsahující regulované látky, je možno shrnout do dvou nezávislých argumen- tačních pozic vedoucích růzňým po- stupem k témuž závěru. Podle prvého argumentu slovo „látky“ znamená „látky vyskytující se samostatně nebo ve smě- si“,a to s ohledem na $ 2 písm.a) zákona č. 86/1995 Sb., který definuje látky jako „chemické sloučeniny uvedené v přílo- ze tohoto zákona, včetně jejich izomerů, vyskytující se samostatně nebo ve směsi s koncentrací vyšší než 1 % hmotnosti směsi“.
Podle druhého argumentu je nutno slovo „látky“ v posuzovaném ustanovení vnímat jako jakousi legislativní zkratku znamenající „látky a výrobky tyto látky obsahující“, jako je tomu např. v trestním zákoně, v zákoně č. 167/1998 Sb., o návy- kových látkách, a v dalších předpisech. K tomu Nejvyšší správní soud přede- vším uvádí, že v souzené věci je z okol- ností případu zřejmé, že v dovážených výrobcích byly obsaženy látký definova- né v ustanovení $ 2 písm. a) zákona č. 86/1995 Sb., a to ve směsi s koncent- rací vyšší než 1 % hmotnosti směsi.
Ten- to závěr vyplývá již z citovaného roz- hodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 1998, kterým byl povolen dovoz výrobků ob- sahujících regulované látky. Podle pře- svědčení Nejvyššího správního soudu je proto i látku obsaženou v této směsi - na základě systematického výkladu při- hlížejícího k vnitřnímu uspořádání záko- na č. 86/1995 Sb., a tedy i k definičnímu ustanovení jeho $ 2 písm. a) - chápat také jako látku ve smyslu $ 6 odst. 3 písm. b) citovaného zákona, a dovoz lát- ky v této směsi obsažené musí být proto nutně také od poplatku osvobozen.To je dáno zejména tím, že látka obsažená ve směsi neztrácí své chemické, nýbrž pou- ze fyzikální charakteristiky, jinými slovy neztrácí zahrnutím do směsi svoji che- mickou identitu, neboť může být z této směsi fyzikálně oddělena.
Je-li tedy látka dovážena jako součást takovéto směsi, zůstává nadále samostatným zpoplatňo- vaným objektem, a proto i objektem způsobilým k osvobození :podle $ 6 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb. Ke stejnému závěru ostatně dospívá i inter- pretace přihlížející k vnější systematice zákona, tedy k části prvé přílohy vyhláš- ky č. 109/2000 Sb., kterou se stanoví množství látek poškozujících nebo ohro- žujících ozonovou vrstvu Země, které jsou určeny pro zajištění základní potře- by v letech 2000 až 2002, obdobně jako interpretace přihlížející k $ 1 dříve plat- né vyhlášky č. 316/1997 Sb. Nejvyšší správní soud proto dochází k závěru, že výrobky, jejichž dovoz inspekce zpoplat- nila, tedy léčiva obsahující regulované látky, jsou směsmi, tedy výrobky smíše- 209 128 nými z několika složek.
Pokud proto splňovaly látky obsažené ve výrobcích, za jejichž dovoz inspekce požadovala poplatek, ostatní podmínky uvedené v $6 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb. (což není mezi žalobkyní a žalovaným sporné), musely být tyto látky podřaze- ny pod toto ustanovení, neboť pouhým smísením s dalšími látkami a vytvořením směsi jáko „výrobku“ neztratily tyto lát- ky s ohledem na $ 2 písm. a) zákona č. 86/1995 Sb. povahu „látek“ ve smyslu $ 6 odst. 3 písm. b) tohoto zákona. Ve světle tohoto rozboru je nutno chápat také druhý argument žalobkyně.
Za látku je totiž potřeba považovat i lát- ku obsaženou ve výrobku - nikoliv ovšem proto, že zákonodárce slovem „látky“ mínil „látky nebo výrobky tyto látky obsahující“, ale proto, že začleně- ním do výrobku nepřestává látka být lát- kou ve smyslu $ 2 písm. a) zákona č.86/1995-Sb., ať už je ve výrobku obsa- žena v čisté podobě či ve směsi. Rozdíl v těchto dvou výkladech tkví v tom, že objektem poplatku či osvobození od něj není výrobek sám, ale pouze látka v tom- to výrobku: obsažená: Fakt, že zákono- dárce velmi často používá právě spojení „látky a výrobky tyto látky obsahující“ , je nutno vysvětlit zřejmě i tím, že toto spo- jení je používáno typicky v normách, které mají povahu příkazu fyzickým a právnickým osobám.
Takový příkaz je přitom vždy nutno formulovat tak, aby si jeho adresáti býli jisti jeho rozsahem, aby byl co možná nejjednoznačnější, a aby tedy byly minimalizovány pochyb- nosti.adresátů o tom, zda pod rozsah da- né normy spadají nejen látky v čisté po- době, ale'i látky obsažené v různých výrobcích. Jedná se o legislativní techni- ku, která jistým zjednodušením právní- ho jazyka a explicitním zahrnutím mož- ných výkladově problematických oblastí 210 pod rozsah právních norem vylučuje po- chybnosti povinných: subjektů o rozsa- hu'jejich povinností, a snaží se tak zvýšit dodržování těchto norem.
Pokud má ovšem posuzovaná norma povahu příkazu směřovaného veřejné moci, není takové zjednodušení nutné, neboť lze předpokládat, že orgány veřej- né moci dokáží správně dovodit své po- vinnosti, byť by byly v takovém příkazu obsaženy pouze implicitně. Navíc i v pří- padě pochybností o rozsahu těchto po- vinností orgánů veřejné moci je možné tyto nejasnosti vždy odstranit pomocí obecných ústavních. zásad, jež musejí ty- to 'orgány dodržovat. Přitom jednou z těchto zásad je i zásada; že negativní důsledky nejasností v právní úpravě ne- lze přičítat k tíži jednotlivcům, pokud jim tato právní úprava -ukládá povin- nosti.
Tato zásada obsažená v nálezu Ústav- ního soudu.ČR sp. zn. II. ÚS 487/2000 ze dne 11. 4. 2001 je vlastně konkretizací čl.2 odst. 3 Listiny základních práv a svo- bod,který stanoví, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo ne- smí být nucen činit,co zákon neukládá“. Tato zásada společně se zásadou obsaže- nou včl.4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vede Nejvyšší správní soud V. posuzovaném případu k.závěru; že po- kud vznikly o výkladu $ 6 odst. 3 písm. b) zákona č.86/1995 Sb. pochybnosti, měla inspekce a následně i žalovaný použít výklad, který je pro žalobkyni příznivěj- ší.
Namísto toho se orgány obou stupňů rozhodly vybrat ze dvou možných výkla- dů výklad pro žalobkyni méně příznivý - výklad, který jí -stanovil poplatkovou povinnost, čímž byl rozsah jejích povin- ností rozšířen nikoli zákonem, ale právě pouze výkladem zákona, aniž žalovaný v.napadeném rozhodnutí. uspokojivě zdůvodnil volbu tohoto výkladu, který se odlišuje od výkladu používaného in- spekcí při kontrolách z let 1998-2000. Žalovaný tedy rozšířil okruh povin- ností žalobkyně tím, že ze dvou teoretic: ky možných výkladů vybral arbitrárně výklad pro žalobkyni méně příznivý, zá- važnost tohoto pochybení je dále- zvý- razněna tím, že Nejvyšší správní soud se v rozboru uvedeném výše na základě systematické a jazykové interpretace da- ného ustanovení přiklonil k výkladu opačnému.
Jinými slovy řečeno: oba správní orgány v souzené věci postupo- valy toliko za použití gramatické metody výkladu ustanovení $ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb. Tento izolovaný způsob výkladu - jak bylo ukázáno výše -.však neobstojí v konfrontaci s dalšími „metodami výkladu, především s výkla- dem teleologickým, systematickým a lo- gickým, přičemž. právní závěr žalova- ného odporuje v konečném důsledku i gramatickému znění jiných zákonných ustanovení, především ustanovení $ 6 odst. 1 zákona č. 86/1995.Sb. Jestliže to- tiž podle tohoto ustanovení jsou výrobci a dovozci látek a výrobků povinni platit poplatek za „látky nebo látky obsažené v dovezeném výrobku“ (tedy jedná se o obecné stanovení této povinnosti), nelze z gramatického znění odst. 2 písm. b) citovaného zákona, představujícího výjimku z.této obecné poplatkové po- vinnosti, „vyjímat“ toliko výrobce nebo dovozce izolovaných látek: z hlediska účelu zákona je totiž přirozeně větším rizikem existence škodlivých látek v čisté podobě než v podobě výrobku, V němž jsou škodlivé látky obsaženy tře- ba jen ve velmi malé míře (arg.
a mato- ri ad minus). : Inspekce. a následně žalovaný tak uložili žalobkyni povinnost nad rámec stanovený zákonem, a. proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než napadené rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamít © nuto odvolání žalobkyně proti takovému nezákonnému a protiústavnímu stano- vení povinností, v souladu se žalobním návrhem zrušit. (ček)
Společnost s ručením omezeným I. v O. proti Ministerstvu životního prostředí o poplatek za dovoz vý-