NSS_9

Prejudikatura: nález Ústavního soudu Sp- zn. IV. ÚS 226/98, nález Ústavního soudu 'sp. zn. I. ÚS 229/98 (Sb. ÚS, sv. 12, č. 138, str. 293), Soudní judikatura v ve věcech správních č č.253/1998 ač. č. 420/1999. Věc: Společnost s ručením omezeným K.v H. proti rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky o pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobec- né zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 14. 2..2001, kterým byla dle $ 59 odst. 2 správního řádu zamítnuta jeho „odvolání a potvrzeny platební výměry Okresní pojišťovny Všeobecné;zdravotní pojišťovny České republiky Chrudim ze dne 9.

11. 2000. Prvním z nich byla ža- lobci uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 364 043,10 Kč; druhým 528 byla žalobci uložena povinnost zaplatit penále ve výši 10 582 Kč.. Žalobce poukázal na to, že pohledávka Okresní pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny Chrudim z titulu nezaplace- ného pojistného zanikla započtením, a že žalovaný tedy nesprávně rozhodl o -jeho povinnosti uhradit dlužné é pojist- né a penále. Městský soud v Praze žalobu jako ne- důvodnou zamítl. Z odůvodnění: Žalobce v žalobě uvedl, že na základě smlouvy o úplatném postoupení pohle- dávek ze dne 22.

9. 2000 a čestného pro- hlášení z téhož dne postoupila společ- nost s ručením omezeným O. žalobci jako postupníkovi své. pohledávky -za Všeobecnou zdravotní pojišťovnou Čes- ké republiky (dále též „VZP ČR“) ve výši 476 707,10 Kč a v souladu s ustanovením $ 526 občanského zákoníku oznámila dlužníkovi postoupení své pohledávky žalobci. Žalobce dne 26. 9. 2000 v soula- du s ustanovením $ 580 a $ 581 občan- ského zákoníku jednostranně započetl své pohledávky na svůj dluh u VZP ČR ve výši 476 707,10 Kč. Postupem Okresní pojišťovny Všeobecné -zdravotní pojiš- ťovny České republiky Chrudim a ná- sledně rozhodnutím žalovaného se ža- lobce cítí zkrácen na svých právech.

Nesouhlasí s právními závěry žalované- ho,: dle kterých nemohou být jejich vzájemné pohledávky započteny z toho důvodu, že zákony č. 592/1992 Sb. a č. 48/1997 Sb. jsou speciálními zákony, a jsou tedy nadřazeny zákonům upravu- jícím občanskoprávní a obchodněprávní vztahy. Žalobce namítl, že. v případě uplatnění tohoto právního názoru by se jednalo © porušení ústavní rovnosti účastníků. Zákony o zdravotním pojiště- ní výslovně nezakazují započtení pohle- dávek a platí zásada, že co není zakázáno, je dóvoleno.

Vzhledem k tomu, že speci- ální zákony započtení pohledávek neře- ší, ani je nezakazují, měla by nastoupit úprava občanského zákoníku ($ 580 - $ 581), neboť věřitel a dlužník měli vzá- jemné pohledávky, jejichž plnění bylo stejného druhu (peněžní plnění) a jež se vzájemně kryly. Obě pohledávky byly t postižitelné výkonem rozhodnutí. Dů- vod vzniku a povaha pohledávek může být rozdílná. Při započtení došlo k zániku pohledávek v tom okamžiku, kdy. se splatné pohledávky střetly; k započtení došlo v té části, kterou se pohledávky vzá- jemně kryly.

Z toho důvodu pohledávka zanikla, a žalobce proto odmítl hradit pe- nále. Oprávněnost započtení a existenci pohledávek potvrdil i postupitel. :Roz- hodnutí žalovaného je tedy v rozporu s dobrými mravy dle $ 3 občanského zá- koníku vzhledem k tomu, že zvýhodňuje jen jednu stranu, přestože pohledávky jsou vzájemné. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že Všeobecná zdravotní: pojišťov- na ČR je zřízena jako právnická osoba sui generis zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, k provádění všeobecného zdravotního pojištění.

Na základě $ 3 citovaného zá- kona vykonává právo hospodaření s ma- jetkem jí svěřeným. Tímto: majetkem jsou především platby pojistného od po- jištěnců, zaměstnavatelů a státu. Nelze připustit, aby správa veřejných prostřed- ků (svého druhu. zdravotní daně) byla předmětem: svobodné, neregulované soutěže. Přestože zákon č. 592/1992 Sb. neobsahuje (na rozdíl od daňových zá- konů) výslovně zákaz zápočtu pohledá- vek proti dlužnému pojistnému, lze vzhledem k veřejnoprávnímu charakte- ru zdravotního pojištění - obdobnému jako u daní - analogicky usoudit, že zá- počet pohledávky soukromoprávního charakteru proti dlužnému pojistnému nelze provést.

Pojišťovnu je třeba pova- Žovat za veřejnoprávní instituci s právní subjektivitou, která neprovozuje pod- nikatelskou činnost, ale zabezpečuje financování zdravotní péče. občanům. 529 564 Její veřejnoprávní charakter vyplývá i z $ 8 zákona č. 48/1997 Sb., který ko- gentně určuje subjekt, jemuž je platba pojistného na všeobecné zdravotní po- jištění určena. Podle tohoto ustanovení se. pojistné platí zdravotní pojišťovně, u které je pojištěnec pojištěn; z toho ply- ne, že zákon nepřipouští jiného příjem- ce zdravotního pojištění.

Žalovaný kon- statuje, že občanský zákoník, v němž je postoupení pohledávky upraveno, vylu- čuje možnost postoupení u některých pohledávek.. Mezi vyloučené patří mj. pohledávky, jejichž obsah by se změnou věřitele změnil. Pohledávky vyplývající z titulu nezaplaceného pojistného jsou svým obsahem vázány na osobu věřitele, tj. konkrétní pojišťovnu. Změna věřitele v případě postoupení takových pohledá- vek by měla vliv na obsah těchto pohle- dávek. Postoupením pohledávky by se zhoršilo postavení pojištěnců, kteří jsou dlužníky té které zdravotní pojišťovny a kteří.

by se pak nemohli dovolávat po- stupů. vyplývajících z právních norem. Žalovaný dále odkázal na nález Ústavní- ho soudu ze dne'10: 11. 1998 vydaný pod sp: zn. I. ÚS 229/98, ze kterého vyplývá, že vzhledem k čl. 2 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod platí pro osoby veřej- noprávní uplatňující státní moc - v tom- to případě pro zdravotní pojišťovny - princip, že mohou činit pouze to, co zá- kon stanoví. Nelze proto souhlasit s ža- lobcovým. tvrzením, že byla porušena ústavní rovnost účastníků a že se - po- kud příslušné zákony o zdravotním po- jištění výslovně nezakazují započtení po- hledávek - uplatní zásada „co není zakázáno, je dovoleno“.

Tento princip (čl. 2.odst. 3 Listiny základních práv a svo- bod) se.vztahuje toliko na osoby soukro- moprávní, nikoliv však na osoby veřejno- právní. Žalovaný doplnil, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem a žalobcem byly závazky 530 VZP ČR z titulu neuhrazených faktur vy- stavených původním věřitelem, obchod- ní společností Č. Tyto faktury byly dne 17. 6. 1999 uhrazeny, a pohledávky ke dni postoupení tedy již neexistovaly. Jak vyplynulo ze správního spisu, ža- lovaný v odůvodnění napadeného roz- hodnutí uvedl, že dlužné pojistné bylo předepsáno a penále bylo vyměřeno za porušení povinností plátce pojistného dle $ 5 a $ 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. a v souladu s $ 18 odst. 1 tohoto zákona.

Nemožnost započtení postoupené a též jiné pohledávky vůči pohledávce na dlužné pojistné a penále plátcem pojist- ného plyne z $ 8 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., kde je stanoveno, že po- jistné se platí zdravotní pojišťovně, u kte- ré je pojištěnec pojištěn, a z $ 8 odst. 2 téhož zákona, podle kterého povinnost zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání a zaniká dnem skončení zaměstnání. Jedná se o kogentní ustanovení zvláštního zákona upravující úhradu pojistného, která jsou jiným: zákonům nadřazena © jakožto lex specialis vůči lex generalis.

Úprava pojistného a penále je obsažena ve speciálních zákonech č. 48/1997 Sb. a č. 592/1992 Sb., které jsou v daném pří- padě nadřazeny občanskému zákoníku upravujícímu započtení pohledávek. Po- vinnost platit pojistné je dána zvláštním zákonem a nepřipouští jiného -příjemce platby než příslušnou zdravotní pojišťo- vnu, což vyplývá rovněž z $ 5 odst. 3 zá- kona. č. 592/1992 Sb. Také ustanovení $.15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. (po- dle kterého je zaměstnavatel povinen dlužné. pojistné doplatit, přičemž dopla- tek je splatný na účet té pojišťovny, u které byla osoba pojištěna za období, za.

něž plátce- dluží pojistné) vzhledem ke svému kogentnímu charakteru vyluču- SBÍRKA ROZHODNUTÍ. NSS 6/2005 564 je započtení pohledávek; tak činí i usta- novení $ 17 citovaného zákona upravující jednoznačně způsob placení pojistného na účet příslušné zdravotní pojišťovny. Vzájemné započtení pohledávek zákon připouští za předpokladu, že mají obě pů- vod v občanskoprávních nebo obchodně- právních vztazích a jsou způsobilé k za- počtení dle předpisu, kterým se řídí. Pohledávka z titulu dlužného pojistného a penále nemá oporu v občanskopráv- ních ani v .obchodněprávních: vztazích, ale vychází ze speciální právní úpravy da- né zákonem č. 48/1997 Sb. a zákonem č. 592/1992 Sb. Nemožnost započtení vy- plývá též ze skladby pojistného, neboť za- městnavatel odvádí část pojistného za své zaměstnance i část pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, srážkou ze zaměstnancovy mzdy i bez jeho sou- hlasu.

Na úhradu penále se vztahuje stej- ný režim jako na úhradu pojistného, což plyne z $ 19 zákona č. 592/1992 Sb.: podle něj se - pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlče- ní a vrácení přeplatku - postupuje stejně jako u pojistného. Žalovaný s odkazem na shora uvedené v závěru odůvodnění kon- statoval, že platební výměry byly vydány oprávněně a ve správné výši. Městský soud v Praze vycházel z těch- to podstatných skutečností: .. Podstatou žalobních námitek je ža- lobcovo tvrzení, že došlo k započtení vzájemných pohledávek, tj. pohledávky za VZP ČR, postoupené žalobci dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.

9. 2000, jejímž předmětem byly závazky doložené neuhrazenými faktu- rami vystavenými Všeobecné zdravotní pojišťovně původním věřitelem - obchod- ní společností Č. - a pohledávky VZP ČR za žalobcem z titulu dlužného pojistné- ho na veřejné zdravotní pojištění. Všeobecná zdravotní pojišťovna byla zřízena zákonem č. 551/1991 Sb. ($ 1) ja- ko osoba právnická, v právních vztazích vystupující svým jménem, která může nabývat práv a povinností a nese odpo- vědnost z těchto vztahů vyplývající ($ 2 odst. 3 zákona).

Předmět její činnosti je upraven v $ 2 odst. 1 uvedeného zákona, podle kterého pojišťovna provádí všeo- becné zdravotní pojištění (ustanovení $ 56 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. stano- ví, že kde se v jiných právních předpi- sech používá pojmu „všeobecné zdravot- ní pojištění“, rozumí se tím „veřejné zdravotní pojištění“), pokud toto pojiště- ní neprovádějí resortní, oborové a'pod- nikové. zdravotní pojišťovny. Podle $ 3 zákona č. 551/1991 Sb. hospodaří pojiš- ťovna s vlastním. májetkem a s majetkem jí svěřeným.

Ustanovení $ 4 zákona vy- mezuje příjmy pojišťovny, zahrnující mi- mo jiné platby pojistného od pojištěnců, zaměstnavatelů a státu. Všeobecná zdra- votní pojišťovna ČR byla tedy uvedeným zákonem zřízena“jako právnická osoba sui generis, a to ke konkrétní zákonem vymezené činnosti; tj. k provádění veřej- ného zdravotního pojištění. Výši pojist- ného na veřejné zdravotní pojištění a způsob placení „pojistného,: včetně práv a povinností plátců pojistného, upravuje zákon č. 592/1992 Sb., o pojist- ném na všeobecné zdravotní pojištění.

Veřejné zdravotní pojištění, jakož i roz- sah a podmínky poskytování zdravotní péče, včetně práv a povinností plátců pojistného, upravuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalova- ný v odůvodnění napadeného rozhod- nutí i ve svém vyjádření k podané žalobě poukazuje na příslušná ustanovení záko- na, která stanoví povinnost odvádět po- jistné ve stanovené výši a době, a to. na účet té pojišťovny, u níž je pojištěnec po- jištěn ($ 5 zákona č. 592/1992 Sb.), či do- platit dlužné pojistné na účet té pojišťov- 531 564 ny, u které byla osoba pojištěna v obdo- bí, za které dluží pojistné ($ 15 zákona č. 592/1992 Sb.), či za stanovených pod- mínek platit penále ($ 18 uvedeného zákona).

Ve sporných případech place- ní pojistného a penále pak zdravotní pojišťovna vydává dle '$ 53 zákona č.. 48/1997 Sb. rozhodnutí formou pla- tebních výměrů, které podléhají výkonu rozhodnutí. Povinnost platit pojistné či penále je tedy založena. na předpisech práva veřejného, o povinnosti zaplatit dlužné. pojistné či penále ve.sporných případech rozhoduje příslušná zdravot- ní pojišťovna v rámci své kompetence na základě shora uvedených ustanovení zá- kona. Všeobecná zdravotní pojišťovna na podkladě jí svěřené pravomoci tak autoritativně rozhoduje o právech a po- vinnostech jiných subjektů, tj. rozhodu- je jako orgán veřejné moci.

- Z uvedených. důvodů k započtení předmětných pohledávek nemohlo do- jít. Pohledávka za VZP-ČR, která byla ža- lobci postoupena smlouvou o postoupe- -ní pohledávky ze dne 22. 9. 2000, měla charakter soukromoprávní (předmětem byl závazek doložený fakturami vystave- nými původním věřitelem, -obchodní společností Č., které žalovaný podle ža- lobcova tvrzení neuhradil), zatímco po- „jistné. na veřejné zdravotní pojištění a penále je založeno na předpisech prá- va veřejného. Žalobcova argumentace vychází z občanskoprávní úpravy zániku závazků; příslušné předpisy práva veřej- ného však takový způsob zániku povin- nosti zaplatit dlužné pojistné a penále neznají.

Princip, na který se žalobce od- volává a podle kterého platí, že „co není výslovně zákonem zakázáno, je povole- no“ (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), se vztahuje toliko na osoby soukromého práva. Pro osoby veřejno- právní uplatňující státní moc naopak 532 platí princip, že státní moc lze uplatňo- vát.jen v případech a v mezích stanove- ných zákonem, a to způsobem, který zá- kon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). V případě dlužného pojistného na veřej- né zdravotní pojištění a penále se nejed- nalo o vztah soukromoprávní, takže ne- byla rozhodující skutečnost, že právní předpis výslovně započtení předmět- ných pohledávek nezakazuje, nýbrž prá- vě: naopak bylo rozhodující, že zákon takové započtení nezná.

Soud se z uvede- ných důvodů ztotožňuje se závěrem ža- lovaného (který se ve svém vyjádření k podané žalobě odvolává mimo jiné na nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1998, I. ÚS 229/98, v němž Ústavní soud dospěl ke shodným závěrům), že způsob úhrady pojistného na všeobecné zdra- votní pojištění upravený kogentně záko- ny:o zdravotním pojištění, tj. zákony č. 592/1992-Sb. a č. 48/1997 Sb., vylučuje možnost úhrady pojistného:a penále zapo- čtením postoupené (ale i jiné) pohledávky. Daný případ se.neřídí ani občanskoprávní ani obchodněprávní úpravou, nýbrž zvlášt- ní právní úpravou, která zánik povinnosti plátce pojistného započtením nezná; proto povinnost plátce tímto způsobem bez ohle- du na jeho projev vůle nezaniká.

Soud rovněž poukazuje na to, že sub- jekt, o jehož právech :a povinnostech roz- hoduje orgán veřejné moci, není s tímto or- gánem v rovném -postavení a obsah rozhodnutí orgánu veřejné moci nezávisí na jeho vůli. Rozhodnutím zdravotní pojiš- ťovny tedy nemohlo dojít k porušení zása- dy rovnosti účastníků, neboť tato zásada na daný případ nedopadá. Z týchž důvodů je třeba odmítnout i žalobní námitku, že vy- dané rozhodnutí.- jakožto rozhodnutí zvý- hodňující jednu stranu - je v rozporu s do- brými mravy dle $ 3 občanského zákoníku.

Gov) SBÍRKA ROZHODNUTÍ. NSS 6/2005 565 565 Správní trestání: přezkoumání uložené sarikce k$35 zákona č č. 111/1994 Sb.,o silniční dopravě, vě znění zákona č č. 304/1997 Sb.“ Námitky žalobce jako provozovatele linkové osobní dopravy bez licence podle $ 10 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, které se týkají rozdílné výše jeho postihu ve srovnání s jiným subjektem porušujícím stej- ným způsobem totéž ustánovení, tedy odkaz na jiné ojetá řízení, které PX K) dalšího důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Prejudikatura: nález Ústavního soudu Sp- zn. IV. ÚS 226/98, nález Ústavního soudu 'sp. zn. I. ÚS 229/98 (Sb. ÚS, sv. 12, č. 138, str. 293), Soudní judikatura v ve věcech správních č č.253/1998 ač. č. 420/1999. Věc: Společnost s ručením omezeným K.v H. proti rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky o pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobec- né zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 14. 2..2001, kterým byla dle $ 59 odst. 2 správního řádu zamítnuta jeho „odvolání a potvrzeny platební výměry Okresní pojišťovny Všeobecné;zdravotní pojišťovny České republiky Chrudim ze dne 9.

11. 2000. Prvním z nich byla ža- lobci uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 364 043,10 Kč; druhým 528 byla žalobci uložena povinnost zaplatit penále ve výši 10 582 Kč.. Žalobce poukázal na to, že pohledávka Okresní pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny Chrudim z titulu nezaplace- ného pojistného zanikla započtením, a že žalovaný tedy nesprávně rozhodl o -jeho povinnosti uhradit dlužné é pojist- né a penále. Městský soud v Praze žalobu jako ne- důvodnou zamítl. Z odůvodnění: Žalobce v žalobě uvedl, že na základě smlouvy o úplatném postoupení pohle- dávek ze dne 22.

9. 2000 a čestného pro- hlášení z téhož dne postoupila společ- nost s ručením omezeným O. žalobci jako postupníkovi své. pohledávky -za Všeobecnou zdravotní pojišťovnou Čes- ké republiky (dále též „VZP ČR“) ve výši 476 707,10 Kč a v souladu s ustanovením $ 526 občanského zákoníku oznámila dlužníkovi postoupení své pohledávky žalobci. Žalobce dne 26. 9. 2000 v soula- du s ustanovením $ 580 a $ 581 občan- ského zákoníku jednostranně započetl své pohledávky na svůj dluh u VZP ČR ve výši 476 707,10 Kč. Postupem Okresní pojišťovny Všeobecné -zdravotní pojiš- ťovny České republiky Chrudim a ná- sledně rozhodnutím žalovaného se ža- lobce cítí zkrácen na svých právech.

Nesouhlasí s právními závěry žalované- ho,: dle kterých nemohou být jejich vzájemné pohledávky započteny z toho důvodu, že zákony č. 592/1992 Sb. a č. 48/1997 Sb. jsou speciálními zákony, a jsou tedy nadřazeny zákonům upravu- jícím občanskoprávní a obchodněprávní vztahy. Žalobce namítl, že. v případě uplatnění tohoto právního názoru by se jednalo © porušení ústavní rovnosti účastníků. Zákony o zdravotním pojiště- ní výslovně nezakazují započtení pohle- dávek a platí zásada, že co není zakázáno, je dóvoleno.

Vzhledem k tomu, že speci- ální zákony započtení pohledávek neře- ší, ani je nezakazují, měla by nastoupit úprava občanského zákoníku ($ 580 - $ 581), neboť věřitel a dlužník měli vzá- jemné pohledávky, jejichž plnění bylo stejného druhu (peněžní plnění) a jež se vzájemně kryly. Obě pohledávky byly t postižitelné výkonem rozhodnutí. Dů- vod vzniku a povaha pohledávek může být rozdílná. Při započtení došlo k zániku pohledávek v tom okamžiku, kdy. se splatné pohledávky střetly; k započtení došlo v té části, kterou se pohledávky vzá- jemně kryly.

Z toho důvodu pohledávka zanikla, a žalobce proto odmítl hradit pe- nále. Oprávněnost započtení a existenci pohledávek potvrdil i postupitel. :Roz- hodnutí žalovaného je tedy v rozporu s dobrými mravy dle $ 3 občanského zá- koníku vzhledem k tomu, že zvýhodňuje jen jednu stranu, přestože pohledávky jsou vzájemné. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že Všeobecná zdravotní: pojišťov- na ČR je zřízena jako právnická osoba sui generis zákonem č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, k provádění všeobecného zdravotního pojištění.

Na základě $ 3 citovaného zá- kona vykonává právo hospodaření s ma- jetkem jí svěřeným. Tímto: majetkem jsou především platby pojistného od po- jištěnců, zaměstnavatelů a státu. Nelze připustit, aby správa veřejných prostřed- ků (svého druhu. zdravotní daně) byla předmětem: svobodné, neregulované soutěže. Přestože zákon č. 592/1992 Sb. neobsahuje (na rozdíl od daňových zá- konů) výslovně zákaz zápočtu pohledá- vek proti dlužnému pojistnému, lze vzhledem k veřejnoprávnímu charakte- ru zdravotního pojištění - obdobnému jako u daní - analogicky usoudit, že zá- počet pohledávky soukromoprávního charakteru proti dlužnému pojistnému nelze provést.

Pojišťovnu je třeba pova- Žovat za veřejnoprávní instituci s právní subjektivitou, která neprovozuje pod- nikatelskou činnost, ale zabezpečuje financování zdravotní péče. občanům. 529 564 Její veřejnoprávní charakter vyplývá i z $ 8 zákona č. 48/1997 Sb., který ko- gentně určuje subjekt, jemuž je platba pojistného na všeobecné zdravotní po- jištění určena. Podle tohoto ustanovení se. pojistné platí zdravotní pojišťovně, u které je pojištěnec pojištěn; z toho ply- ne, že zákon nepřipouští jiného příjem- ce zdravotního pojištění.

Žalovaný kon- statuje, že občanský zákoník, v němž je postoupení pohledávky upraveno, vylu- čuje možnost postoupení u některých pohledávek.. Mezi vyloučené patří mj. pohledávky, jejichž obsah by se změnou věřitele změnil. Pohledávky vyplývající z titulu nezaplaceného pojistného jsou svým obsahem vázány na osobu věřitele, tj. konkrétní pojišťovnu. Změna věřitele v případě postoupení takových pohledá- vek by měla vliv na obsah těchto pohle- dávek. Postoupením pohledávky by se zhoršilo postavení pojištěnců, kteří jsou dlužníky té které zdravotní pojišťovny a kteří.

by se pak nemohli dovolávat po- stupů. vyplývajících z právních norem. Žalovaný dále odkázal na nález Ústavní- ho soudu ze dne'10: 11. 1998 vydaný pod sp: zn. I. ÚS 229/98, ze kterého vyplývá, že vzhledem k čl. 2 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod platí pro osoby veřej- noprávní uplatňující státní moc - v tom- to případě pro zdravotní pojišťovny - princip, že mohou činit pouze to, co zá- kon stanoví. Nelze proto souhlasit s ža- lobcovým. tvrzením, že byla porušena ústavní rovnost účastníků a že se - po- kud příslušné zákony o zdravotním po- jištění výslovně nezakazují započtení po- hledávek - uplatní zásada „co není zakázáno, je dovoleno“.

Tento princip (čl. 2.odst. 3 Listiny základních práv a svo- bod) se.vztahuje toliko na osoby soukro- moprávní, nikoliv však na osoby veřejno- právní. Žalovaný doplnil, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem a žalobcem byly závazky 530 VZP ČR z titulu neuhrazených faktur vy- stavených původním věřitelem, obchod- ní společností Č. Tyto faktury byly dne 17. 6. 1999 uhrazeny, a pohledávky ke dni postoupení tedy již neexistovaly. Jak vyplynulo ze správního spisu, ža- lovaný v odůvodnění napadeného roz- hodnutí uvedl, že dlužné pojistné bylo předepsáno a penále bylo vyměřeno za porušení povinností plátce pojistného dle $ 5 a $ 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. a v souladu s $ 18 odst. 1 tohoto zákona.

Nemožnost započtení postoupené a též jiné pohledávky vůči pohledávce na dlužné pojistné a penále plátcem pojist- ného plyne z $ 8 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., kde je stanoveno, že po- jistné se platí zdravotní pojišťovně, u kte- ré je pojištěnec pojištěn, a z $ 8 odst. 2 téhož zákona, podle kterého povinnost zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání a zaniká dnem skončení zaměstnání. Jedná se o kogentní ustanovení zvláštního zákona upravující úhradu pojistného, která jsou jiným: zákonům nadřazena © jakožto lex specialis vůči lex generalis.

Úprava pojistného a penále je obsažena ve speciálních zákonech č. 48/1997 Sb. a č. 592/1992 Sb., které jsou v daném pří- padě nadřazeny občanskému zákoníku upravujícímu započtení pohledávek. Po- vinnost platit pojistné je dána zvláštním zákonem a nepřipouští jiného -příjemce platby než příslušnou zdravotní pojišťo- vnu, což vyplývá rovněž z $ 5 odst. 3 zá- kona. č. 592/1992 Sb. Také ustanovení $.15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. (po- dle kterého je zaměstnavatel povinen dlužné. pojistné doplatit, přičemž dopla- tek je splatný na účet té pojišťovny, u které byla osoba pojištěna za období, za.

něž plátce- dluží pojistné) vzhledem ke svému kogentnímu charakteru vyluču- SBÍRKA ROZHODNUTÍ. NSS 6/2005 564 je započtení pohledávek; tak činí i usta- novení $ 17 citovaného zákona upravující jednoznačně způsob placení pojistného na účet příslušné zdravotní pojišťovny. Vzájemné započtení pohledávek zákon připouští za předpokladu, že mají obě pů- vod v občanskoprávních nebo obchodně- právních vztazích a jsou způsobilé k za- počtení dle předpisu, kterým se řídí. Pohledávka z titulu dlužného pojistného a penále nemá oporu v občanskopráv- ních ani v .obchodněprávních: vztazích, ale vychází ze speciální právní úpravy da- né zákonem č. 48/1997 Sb. a zákonem č. 592/1992 Sb. Nemožnost započtení vy- plývá též ze skladby pojistného, neboť za- městnavatel odvádí část pojistného za své zaměstnance i část pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, srážkou ze zaměstnancovy mzdy i bez jeho sou- hlasu.

Na úhradu penále se vztahuje stej- ný režim jako na úhradu pojistného, což plyne z $ 19 zákona č. 592/1992 Sb.: podle něj se - pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlče- ní a vrácení přeplatku - postupuje stejně jako u pojistného. Žalovaný s odkazem na shora uvedené v závěru odůvodnění kon- statoval, že platební výměry byly vydány oprávněně a ve správné výši. Městský soud v Praze vycházel z těch- to podstatných skutečností: .. Podstatou žalobních námitek je ža- lobcovo tvrzení, že došlo k započtení vzájemných pohledávek, tj. pohledávky za VZP ČR, postoupené žalobci dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.

9. 2000, jejímž předmětem byly závazky doložené neuhrazenými faktu- rami vystavenými Všeobecné zdravotní pojišťovně původním věřitelem - obchod- ní společností Č. - a pohledávky VZP ČR za žalobcem z titulu dlužného pojistné- ho na veřejné zdravotní pojištění. Všeobecná zdravotní pojišťovna byla zřízena zákonem č. 551/1991 Sb. ($ 1) ja- ko osoba právnická, v právních vztazích vystupující svým jménem, která může nabývat práv a povinností a nese odpo- vědnost z těchto vztahů vyplývající ($ 2 odst. 3 zákona).

Předmět její činnosti je upraven v $ 2 odst. 1 uvedeného zákona, podle kterého pojišťovna provádí všeo- becné zdravotní pojištění (ustanovení $ 56 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. stano- ví, že kde se v jiných právních předpi- sech používá pojmu „všeobecné zdravot- ní pojištění“, rozumí se tím „veřejné zdravotní pojištění“), pokud toto pojiště- ní neprovádějí resortní, oborové a'pod- nikové. zdravotní pojišťovny. Podle $ 3 zákona č. 551/1991 Sb. hospodaří pojiš- ťovna s vlastním. májetkem a s majetkem jí svěřeným.

Ustanovení $ 4 zákona vy- mezuje příjmy pojišťovny, zahrnující mi- mo jiné platby pojistného od pojištěnců, zaměstnavatelů a státu. Všeobecná zdra- votní pojišťovna ČR byla tedy uvedeným zákonem zřízena“jako právnická osoba sui generis, a to ke konkrétní zákonem vymezené činnosti; tj. k provádění veřej- ného zdravotního pojištění. Výši pojist- ného na veřejné zdravotní pojištění a způsob placení „pojistného,: včetně práv a povinností plátců pojistného, upravuje zákon č. 592/1992 Sb., o pojist- ném na všeobecné zdravotní pojištění.

Veřejné zdravotní pojištění, jakož i roz- sah a podmínky poskytování zdravotní péče, včetně práv a povinností plátců pojistného, upravuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalova- ný v odůvodnění napadeného rozhod- nutí i ve svém vyjádření k podané žalobě poukazuje na příslušná ustanovení záko- na, která stanoví povinnost odvádět po- jistné ve stanovené výši a době, a to. na účet té pojišťovny, u níž je pojištěnec po- jištěn ($ 5 zákona č. 592/1992 Sb.), či do- platit dlužné pojistné na účet té pojišťov- 531 564 ny, u které byla osoba pojištěna v obdo- bí, za které dluží pojistné ($ 15 zákona č. 592/1992 Sb.), či za stanovených pod- mínek platit penále ($ 18 uvedeného zákona).

Ve sporných případech place- ní pojistného a penále pak zdravotní pojišťovna vydává dle '$ 53 zákona č.. 48/1997 Sb. rozhodnutí formou pla- tebních výměrů, které podléhají výkonu rozhodnutí. Povinnost platit pojistné či penále je tedy založena. na předpisech práva veřejného, o povinnosti zaplatit dlužné. pojistné či penále ve.sporných případech rozhoduje příslušná zdravot- ní pojišťovna v rámci své kompetence na základě shora uvedených ustanovení zá- kona. Všeobecná zdravotní pojišťovna na podkladě jí svěřené pravomoci tak autoritativně rozhoduje o právech a po- vinnostech jiných subjektů, tj. rozhodu- je jako orgán veřejné moci.

- Z uvedených. důvodů k započtení předmětných pohledávek nemohlo do- jít. Pohledávka za VZP-ČR, která byla ža- lobci postoupena smlouvou o postoupe- -ní pohledávky ze dne 22. 9. 2000, měla charakter soukromoprávní (předmětem byl závazek doložený fakturami vystave- nými původním věřitelem, -obchodní společností Č., které žalovaný podle ža- lobcova tvrzení neuhradil), zatímco po- „jistné. na veřejné zdravotní pojištění a penále je založeno na předpisech prá- va veřejného. Žalobcova argumentace vychází z občanskoprávní úpravy zániku závazků; příslušné předpisy práva veřej- ného však takový způsob zániku povin- nosti zaplatit dlužné pojistné a penále neznají.

Princip, na který se žalobce od- volává a podle kterého platí, že „co není výslovně zákonem zakázáno, je povole- no“ (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), se vztahuje toliko na osoby soukromého práva. Pro osoby veřejno- právní uplatňující státní moc naopak 532 platí princip, že státní moc lze uplatňo- vát.jen v případech a v mezích stanove- ných zákonem, a to způsobem, který zá- kon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). V případě dlužného pojistného na veřej- né zdravotní pojištění a penále se nejed- nalo o vztah soukromoprávní, takže ne- byla rozhodující skutečnost, že právní předpis výslovně započtení předmět- ných pohledávek nezakazuje, nýbrž prá- vě: naopak bylo rozhodující, že zákon takové započtení nezná.

Soud se z uvede- ných důvodů ztotožňuje se závěrem ža- lovaného (který se ve svém vyjádření k podané žalobě odvolává mimo jiné na nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1998, I. ÚS 229/98, v němž Ústavní soud dospěl ke shodným závěrům), že způsob úhrady pojistného na všeobecné zdra- votní pojištění upravený kogentně záko- ny:o zdravotním pojištění, tj. zákony č. 592/1992-Sb. a č. 48/1997 Sb., vylučuje možnost úhrady pojistného:a penále zapo- čtením postoupené (ale i jiné) pohledávky. Daný případ se.neřídí ani občanskoprávní ani obchodněprávní úpravou, nýbrž zvlášt- ní právní úpravou, která zánik povinnosti plátce pojistného započtením nezná; proto povinnost plátce tímto způsobem bez ohle- du na jeho projev vůle nezaniká.

Soud rovněž poukazuje na to, že sub- jekt, o jehož právech :a povinnostech roz- hoduje orgán veřejné moci, není s tímto or- gánem v rovném -postavení a obsah rozhodnutí orgánu veřejné moci nezávisí na jeho vůli. Rozhodnutím zdravotní pojiš- ťovny tedy nemohlo dojít k porušení zása- dy rovnosti účastníků, neboť tato zásada na daný případ nedopadá. Z týchž důvodů je třeba odmítnout i žalobní námitku, že vy- dané rozhodnutí.- jakožto rozhodnutí zvý- hodňující jednu stranu - je v rozporu s do- brými mravy dle $ 3 občanského zákoníku.

Gov) SBÍRKA ROZHODNUTÍ. NSS 6/2005 565 565 Správní trestání: přezkoumání uložené sarikce k$35 zákona č č. 111/1994 Sb.,o silniční dopravě, vě znění zákona č č. 304/1997 Sb.“ Námitky žalobce jako provozovatele linkové osobní dopravy bez licence podle $ 10 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, které se týkají rozdílné výše jeho postihu ve srovnání s jiným subjektem porušujícím stej- ným způsobem totéž ustánovení, tedy odkaz na jiné ojetá řízení, které PX K) dalšího důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že provozování linkové dopravy „bez licence zákon chápe jako nejzávaž- nější správní delikt v oboru pravidelné veřejné. dopravy, provozované autobusy, protože veškerá zákonná ustanovení tý- kající se linkové osobní dopravy vychá- zejí z principu jejího provozování na základě udělené licence. Závažnost 9 Nynítéž ve znění zákonů č. 132/2000 Sb., č. 150/2000 Sb. a č. 320/2002 Sb. *» Ve znění nyní účinném jde o ustanovení S 35 odst. 3 písm. 1). 565 licenčního řízení Ministerstvo dopravy ve vztahu k dopravním úřadům -metodicky zdůrazňuje a v této souvislostí hodnotí i provozování dopravy bez licence.

V pří-. padě žalobce nebylo v průběhu správní- ho řízení prokázáno způsobení škody do-. pravcem; proto byla pokuta stanovena ve spodní třetině zákonného rozpětí, Sou- časně však není- dle názoru žalovaného možné považovat za bagatelní dobu trvá- : ní, resp. rozsah provozování dopravy bez licence, a nemohla proto být stanovena výše pokuty toliko symbolická. Nejvyšší. správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a do- spěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze spisů vyplývá, že pracovníci správ- ního: orgánu I-:stupně uskutečnili.

dne 16. 6. 1998 kontrolu na lince v zastávce Smíchovské. nádraží; zjistili, že žalobce provozuje linkovou osobní dopravu for- mou veřejné linkové dopravy bez licen- ce a podle neschváleného jízdního řádu, ve vozidle není umístěna koncesní listi- na objednatele (provozovatele) údajné smluvní dopravy, dále ani licence pro provozování linky, která tam ani být ne- může, protože nebyla udělena, a ve vo- zidle byly čestujícím prodávány jízden- ky. Dne 18. 6. 1998 byla provedena další kontrola, která“ vyústila k obdobným skutkovým zjištěním, tj. ve vozidle opě- tovně nebyla licence pro provožování linky.

Z obou kontrol byly vyhotoveny protokoly o kontrole, „provedené za pří- tomnosti“ PČR-DI MHMP“, pověřenými výkonem státního odborného' dozoru v silniční dopravě podle $ 34 zákona o silniční dopravě: Na základě výsledku kontrol bylo se žalob- cem zahájeno správní řízení ve věci pro- jednání a případného následného ulože- ní pokuty za pořušení ustanovení $ 3 odst. 3 písm. a), $ 10 odst. 1 a $ 18 písm. b) 534 pracovníky © DOP. "zákona o silniční dopravě a ustanovení $lodst. 1 vyhlášky č. 187/1994 Sb. s tím, že výše uvedeným jednáním došlo k na- plnění skutkové podstaty správního de- liktu uvedeného v $ 35 písm. s), dal .

zákona o silniční dopravě. Žalobce v pí- semném vyjádření k věci uvedl, že nebyl "dopravcem na kontrolované lince, nýbrž jen smluvním dopravcem, a to-na zákla- "dě smlouvy o provozování autobusové dopravy.ze dne 4. 6. 1998, která byla uza- vřena se společností B. Rozhodnutím správního © orgánu I. stupně byla žalobci udělena pokuta ve výši 300 000 Kč za porušení ustanovení $ 10 odst. 1, $ 3 odst. 3 písm. a), $ 18 písm. b) zákona 0 silniční dopravě a usta- novení $ 1.odst. 1 prováděcí vyhlášky k zákonu o silniční dopravě.

K odvolání žalobce :změnil žalovaný. rozhodnutí správního orgánu L stupně tak; že snížil pokutu na 200 000 Kč. Proti tomuto roz- hodnutí podal žalobce žalobu k Vrchní- mu soudu v Praze, který rozhodnutí žalo- vaného zrušil a:věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že je nesporné, že žalobce byl dopravcem ve smyslu zákona o silniční dopravě, dále že se nemůže vyvinit odkazem na smluvní ujednání s údajným předpokládaným dr- žitelem licence (společností B.), protože linkovou osobní dopravu mohl provést toliko na základě vydané licence.

Důvod- nou ovšem shledal námitku žalobce týka- jící. se výše stanovené pokuty. Žalovaný poté pokračoval vé správním řízení vydá- ním rozhodnutí, které je napadeno touto žalobou. : Dle $ 10 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném v době prováděné kontroly, může do- pravce, který má koncesi nebo povolení k provozování silniční doprávy pro cizí potřeby a hodlá: provozovat linkovou osobní dopravu, zahájit její provoz pou- ze na základě licence k provozování lin- kové osobní dopravy (dále jen „licence“) udělené dopravním úřadem.

. "Podle $ 35 písm. s) citovaného záko- na uloží dopravní úřad nebo Minister- stvo dopravy. a spojů při porušení tohoto zákona pokutu až do výše 1 000 000 Kč dopravci, který provozuje linkovou osobní dopravu bez licence. Dle $ 36 odst. 2 citovaného zákona se při stanovení výše pokuty přihlíží k zá- važnosti, významu a době.trvání proti- právního jednání a k rozsahu způsobené škody. : Nejvyšší správní soud považuje za jednoznačně prokázané, že žalobce pro- vozoval linkovou osobní dopravu bez li- cence, tedy že je dopravcem ve smyslu zákona o silniční dopravě, což vyplývá i ze zmiňovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Sporná je proto pouze otázka výše pokuty za správní delikt. Ná- mitky žalobce týkající se rozdílné míry a výše postihu žalobce a společnosti B., tedy odkaz na jiné správní řízení, které zahájil jiný správní orgán v jiné věci a S ji- ným subjektem, nemůže sám o sobě způ- sobit nezákonnost napadeného správní- ho rozhodnutí, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce provozoval linkovou osobní dopravu bez licence. Nejvyšší správní soud nemůže pře- zkoumávat jiné správní řízení než to, kte- ré předcházelo vydání žalobou napade- ného rozhodnutí, přičemž dále je také nutno přihlédnout k tomu, že zákon o silniční dopravě ponechává stanovení výše pokuty za prokázaný správní delikt na uvážení správního orgánu, který hod- notí zejména jeho závažnost a význam samostatně, nikoliv v závislosti na práv- ním názoru jiného správního orgánu, a toi v případě, že bý se jednalo o ob- dobný správní delikt.

K žalobní námitce, že žalovaný nepřihlédl při stanovení vý- še sankce k závažnosti, rozsahu a době trvání jednání žalobce a k nulovému roz- sahu škody způsobené žalobcem, Nej- vyšší správní soud uvádí, že z odůvodně- ní napadeného rozhodnutí je patrný právě opačný závěr. Žalovaný v něm mi- mo: jiné uvádí, že provozování osobní linkové dopravy formou veřejné linkové dopravy bez licence kvalifikuje jako vel- mi závažnou skutkovou podstatu z cel- kem 21 případů, za které tehdejší právní úprava umožňovala uložení sankce až do výše 1 000 000 Kč. Ze'správního spisu vyplývá, že k předmětnému jednání do- cházelo v období od 25.

5. 1998 do 19. 6. 1998 opakovaně, tedy po dobu více než tří týdnů. V daném případě se tedy ne- jedná o jednorázové, ale o. opakované porušování zákona o silniční dopravě. Z výše uvedeného je tak patrné, že ulo- žení pokuty bylo řádně odůvodněno, žalovaný promítl do odůvodnění roz- hodnutí úvahy, kterými byl veden. při stanovení sankce.. Pokuta ve. výši 200 000 Kč, tedy ve spodní polovině zá- konného rozpětí, je plně v mezích nor- mativní dikce zákona platné v době po- rušení zákona o silniční dopravě.

(k) 535 566 566 Horní právo: řešení střetu zájmů k $ 33 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb:, horního zákona, ve znění zákona č. 541/1991 Sb. : Předpokladem řešení střetu zájmů podle $ 33 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona, je spolehlivé zjištění toho, které pozemky jsou ohroženy využitím výhradního lóžiska (zde: trhacími pracemi malého rozsahu).

Společnost s ručením. omezeným P.vH: proti Ministerstvu dopravy o uložení pokuty podle zákona o silniční dopravě: .