Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky), Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 78/2024-126 ze dne 23. ledna 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a prezidenta republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se u správních soudů domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v tom, že prezident republiky jmenoval Lucii Dolanskou Bányaiovou soudkyní Ústavního soudu. Jeho žalobu odmítl Městský soud v Praze, proti čemuž podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten ji napadeným rozsudkem zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení. S odkazem na svůj dřívější rozsudek č. j. 9 As 247/2023-92 ze dne 3. září 2024 vysvětlil, že prezident při jmenování soudců Ústavního soudu nevystupuje jako správní orgán, takže jeho postup nelze přezkoumat v rámci správního soudnictví.
2. Stěžovatel podal proti rozsudku Nejvyššího správního soudu blanketní ústavní stížnost (dvě obsahově obdobná podání doručená dne 24. března 2025), v níž uvedl, že ji doplní ve lhůtě sedmi dnů. V doplnění ústavní stížnosti (dvě obsahově shodná podání doručená dne 2. dubna 2025) se stěžovatel ohradil proti skutečnosti, že jej Ústavní soud dosud nevyzval k doplnění ústavní stížnosti. Požádal o další prodloužení lhůty pro doplnění ústavní stížnosti. Vznesl dále námitku podjatosti proti všem soudcům Ústavního soudu, kteří byli do funkce jmenováni prezidentem republiky Petrem Pavlem, kterou odůvodnil tím, že předmětem jeho ústavní stížnosti je ústavnost procedury, která vedla k jejich jmenování do funkce; z toho dovozuje, že mají vztah k věci vyvolávající pochybnosti o jejich nepodjatosti.
3. K věci samé stěžovatel uvedl, že napadá jmenování soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, protože jejímu jmenování nepředcházela nominace ze strany veřejné instituce do "výběrového řízení", které prezident vyhlásil. Přesto byla do funkce jmenována. Stěžovatel také nebyl žádnou veřejnou institucí nominován, nemohl se ale naopak "výběrového řízení" účastnit, a byl mu tím neústavně upřen přístup k veřejné funkci. Má za to, že byl prezidentem diskriminován. Dalším podáním doručeným Ústavnímu soudu téhož dne stěžovatel doplnil přílohy ústavní stížnosti. Následně už další doplnění ústavní stížnosti Ústavnímu soudu nedoručil.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel jakožto advokát nemusí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 ze dne 8. října 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a contrario) a Ústavní soud je k řízení o ní příslušný.
5. Jelikož je vedlejším účastníkem řízení prezident republiky, rozhodnutí o ústavní stížnosti náleží do působnosti pléna Ústavního soudu [§ 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti č. Org. 24/14 ze dne 25. března 2014, publikovaného pod č. 52/2014 Sb.].
6. Ústavní soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti, která směřuje proti Josefu Baxovi, Veronice Křesťanové, Kateřině Ronovské, Janu Wintrovi, Daniele Zemanové, Lucii Dolanské Bányaiové, Zdeňku Kühnovi, Milanu Hulmákovi, Tomáši Langáškovi, Jiřímu Přibáňovi a Ditě Řepkové, neboť stěžovatel zpochybňuje nepodjatost všech soudců, jež jmenoval do funkce prezident republiky Petr Pavel.
7. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
8. Shodně jako v usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 43/23
ze dne 6. prosince 2023 dospěl Ústavní soud k závěru, že nemůže přihlížet k návrhu na vyloučení všech uvedených soudců. Dle § 11 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může plénum Ústavního soudu jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců. Stěžovatel navrhuje vyloučení jedenácti soudců, čímž by plénum zjevně přestalo být usnášeníschopným. Vyžaduje tak projednání své ústavní stížnosti za podmínek, které odporují zákonu. Jak navíc uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 32/24
ze dne 10. prosince 2024, podmínky zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudce musejí být při rozhodování v plénu interpretovány úžeji než v senátních věcech. Obě tato rozhodnutí jsou stěžovateli známa, neboť je Ústavní soud vydal v řízeních vedených o jeho návrzích. Ústavní soud na ně tedy pro stručnost odkazuje.
9. Co se týče posouzení samotné ústavní stížnosti, odkazuje Ústavní soud opět na usnesení sp. zn. Pl. ÚS 32/24
, v němž, jak plyne z předchozího, šlo o obdobnou ústavní stížnost téhož stěžovatele, jejíž podstatou bylo také to, že prezident republiky jmenoval soudcem Ústavního soudu osobu odlišnou od stěžovatele. S odkazem na odůvodnění tohoto usnesení (a přiměřeně i usnesení sp. zn. Pl. ÚS 43/23
) lze stručně zopakovat, že výběr kandidátů na soudce Ústavního soudu náleží výlučně prezidentu republiky. Odpovědnost s ním spojená je primárně politická a klíčovou roli v jejím uplatňování hraje Senát. Stěžovateli nepřísluší, aby zákonnost procesu kreace Ústavního soudu kontroloval prostřednictvím žaloby podané ve správním soudnictví. Účelem správního soudnictví je ochrana veřejných subjektivních práv; správní soudy naopak nejsou fórem pro iniciativu jednotlivců charakteru actio popularis. K zásahu do veřejných subjektivních práv ani ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. Ani případné zrušení napadeného rozhodnutí by tak stěžovateli nemohlo přinést žádnou změnu v rovině ústavně zaručených práv.
10. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Ke svému procesnímu postupu Ústavní soud doplňuje, že stěžovateli fakticky poskytl lhůtu pro doplnění ústavní stížnosti v délce, již uvedl v blanketní stížnosti. Co se týče druhé žádosti o určení lhůty pro doplnění ústavní stížnosti, měl stěžovatel možnost doplnit svou ústavní stížnost kdykoli až do doby vydání tohoto rozhodnutí; měl tedy k dispozici násobně delší čas, než o který žádal, aby mu byl jako lhůta stanoven, přesto již ústavní stížnost nedoplnil. Ústavní soud k tomu dodává, že nebyl povinen stěžovatele vyzývat k odstranění vad a stanovit mu za tím účelem lhůtu, neboť vzhledem k podání ze dne 2. dubna 2025 již ústavní stížnost vady neobsahovala.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. června 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu