Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje), Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Pavly Krejčí, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2024, č. j. Vol 13/2024-8, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) Státní volební komise, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) MUDr.
Ivana Davida, CSc., 3) Filipa Turka, 4) MSSc. et MSSc., BSc. Nikoly Bartůšek, 5) Ing. Kláry Dostálové, 6) Ing. Jaroslavy Pokorné Jermanové, 7) Mgr. Jaroslava Bžocha, 8) Ing. Ondřeje Knotka, 9) Ing. Martina Hlaváčka, 10) Ing. Jany Nagyové, Ph.D., 11) Ing. Ondřeje Kovaříka, 12) RNDr. Alexandra Vondry, 13) RNDr. Luďka Niedermayera, 14) Mgr. Tomáše Zdechovského, MBA, 15) Ing. Veroniky Vrecionové, 16) Mgr. Ondřeje Krutílka, 17) Mgr. Ondřeje Koláře, 18) prof. Ing. Danuše Nerudové, Ph.D., 19) Mgr. Jana Farského, 20) Mgr.
Markéty Gregorové, 21) Ing. Bc. Kateřiny Konečné a 22) JUDr. Ondřeje Dostála, Ph.D., jako vedlejších účastníků řízení, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 59 odst. 5 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 7. 2024, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů ve volbách do Evropského parlamentu konaných ve dnech 7. a 8. června 2024. Průběh voleb totiž podle stěžovatelky narušil ústavní principy zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu stěžovatelka navrhuje také zrušení v předchozím řízení aplikovaného § 59 odst. 5 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, pro rozpor s ústavním pořádkem.
2. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky zamítl. Své rozhodnutí Nejvyšší správní soud odůvodnil především tím, že návrh materiálně míří na neplatnost voleb jako celku, nikoliv na neplatnost volby konkrétního kandidáta podle § 57 odst. 1 zákona o volbách do Evropského parlamentu. Stěžovatelka totiž uvedla, že jednáním volební strany PRO - Jindřicha Rajchla byly porušeny ústavní principy. Tato volební strana podle stěžovatelky porušila svou kampaní pravidla volební kampaně. Stěžovatelka v této souvislosti upozornila na jistý deficit demokratického státu: volební zákony neumožňují zasáhnout do volebního procesu před rozhodnutím voličů tak, aby bylo možno odstranit závadné chování volebních subjektů již ve fázi vedení volební kampaně.
Namítala proto neplatnost volby všech zvolených kandidátů a jejich náhradníků, čímž fakticky napadla volby jako celek. Nejvyšší správní soud ovšem shledal, že důvody, pro které stěžovatelka navrhuje vyslovení neplatnosti volby všech zvolených kandidátů, se netýkají porušení zákona o volbách do Evropského parlamentu z hlediska volby právě těchto kandidátů. Naopak se dotýkají voleb jako celku. Takovému návrhu soud z povahy věci nemůže vyhovět. Zopakování samotných voleb, a tedy i předvolební kampaně, by bylo v rozporu se základními pravidly konání voleb do Evropského parlamentu v členských státech.
3. Argumentaci stěžovatelky v ústavní stížnosti lze stručně shrnout tak, že v kampani volební strany PRO - Jindřicha Rajchla, která samotným volbám předcházela, se vyskytovaly prvky, které do volebních kampaní v demokratickém právním státě nepatří. Jednáním strany tak byly porušeny ústavní principy zakotvené v čl. 5 Ústavy a čl. 10 Listiny. Neplatnost volby všech zvolených kandidátů a jejich náhradníků stěžovatelka namítá s ohledem na to, že podle § 57 zákona o volbách do Evropského parlamentu nemá žádný jiný prostředek ochrany.
4. Z přešlapů během vedení kampaně volební strany stěžovatelka (stejně jako v řízení před Nejvyšším správním soudem) poukázala na billboardy, příspěvky na sociální síti Facebook, jakož i na internetové stránce www.stranapro.cz, na kterých je i) vyfocena předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen s nápisem "Uršula do tepláků", ii) jsou uvedeny nápisy "Mnichov 1938, Moskva 1968, Brusel 2024?" a "Už nikdy o nás bez nás"; a iii) je vyobrazen náboj do zbraně s nápisem "Ani náboj na Ukrajinu". Tento způsob vedení volební kampaně je neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu. Tolerancí podobného jednání ve volbách dochází k posunu morálních hranic společnosti, což se v konečném důsledku projevilo i na celkových volebních výsledcích. Stěžovatelka hrubě nesouhlasí s tím, aby mohly být v rámci volební kampaně využívány výzvy k trestnímu odsouzení některé osoby, zobrazení nábojů a aby mohly být vyvolávány obavy prostřednictvím srovnání demokratických voleb s nejčernějšími okamžiky našich dějin, jako byl podpis Mnichovské dohody nebo jednání československé vlády v Moskvě vedená po okupaci naší republiky vojsky Varšavské smlouvy. Za nejzávažnější považuje propagaci, ve které je vyzýváno k uvěznění předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. V tomto ohledu je zanedbatelná skutečnost, že strana PRO - Jindřicha Rajchla v závěru nezískala mandát. Způsob vedení kampaně vydává signál o přípustnosti pošlapávání principů demokratické společnosti.
5. Stěžovatelka s ústavní stížností spojila návrh na vyslovení neústavnosti § 59 odst. 5 zákona o volbách do Evropského parlamentu, podle kterého "volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech, politických stranách, politických hnutích nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje".
6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, ústavní stížnost je přípustná (stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že je stěžovatelka advokátka, Ústavní soud v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS 42/15 -st netrval na povinném zastoupení.
7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadeným rozhodnutím, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatelky z hlediska respektování zásad spravedlivého (řádného) procesu, tedy zda se Nejvyšší správní soud při posuzování jejího návrhu nedopustil takového výkladu a použití příslušných ustanovení zákona o volbě do Evropského parlamentu, které by nezohledňovaly správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného práva nebo svobody na posuzovanou věc, nebo by byly projevem neakceptovatelné libovůle spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, respektive odpovídá všeobecně akceptovatelnému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález sp. zn. Pl.
ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
9. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."), může za podmínek stanovených zvláštními zákony občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta.
10. Tímto zvláštním zákonem je zákon o volbách do Evropského parlamentu. Podle § 57 odst. 1 tohoto zákona se může podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý volič zapsaný do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu nebo do výpisu z něj a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejichž kandidátní listina byla pro volby do Evropského parlamentu na území České republiky zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. Podle § 57 odst. 2 téhož zákona pak návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby tohoto kandidáta.
11. Stěžovatelka se domáhala vyslovení neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků, a to z důvodu nekorektní a "nedemokratické" volební kampaně, kterou vedla politická strana PRO - Jindřicha Rajchla. Potud je návrh stěžovatelky myslitelný. Kandidát zmíněné strany ovšem úspěšný nebyl, přičemž stěžovatelka nechtěla, aby soud případně vyhlásil za zvolené jiné kandidáty.
12. Je zřejmé, že ačkoliv stěžovatelka brojí proti platnosti volby zvolených kandidátů podle § 90 s. ř. s., ve skutečnosti se domáhá zrušení voleb jako celku a jejich opakování (bez využití nebo nastoupení kandidátů), což v případě voleb do Evropského parlamentu z povahy věci nelze. Jinými slovy, i kdyby soud v nyní posuzovaném případě shledal nedostatek volební kampaně neústavním, jak tvrdí stěžovatelka, byl by nadále omezen tím, že nemůže vyslovit neplatnost voleb do Evropského parlamentu jako celku.
Návrhem podle § 57 odst. 1 zákona o volbách do Evropského parlamentu může být napadena volba konkrétního kandidáta (či všech kandidátů) s důsledkem nástupu náhradníků. Stěžovatelkou preferovanou možnost opakování samotných voleb (včetně předvolební kampaně) právní úprava voleb do Evropského parlamentu nepřipouští. Jak upozornil již Nejvyšší správní soud, zopakování voleb by bylo v rozporu se základními pravidly konání voleb do Evropského parlamentu v členských státech. Ústavní soud k tomu podotýká, že i kdyby v soudním přezkumu voleb do Evropského parlamentu bylo možné vyslovit neplatnost voleb či hlasování (což zákon neumožňuje), stěžovatelčiny námitky by k takovému výsledku nikdy vést nemohly.
Výrok volebního soudu o neplatnosti volby kandidáta, voleb či hlasování není a nemůže být bez dalšího sankcí za porušení zákonných pravidel vedení volební kampaně obecně, natož v případě, kdy je to tvrzené porušení připisováno subjektu, který vůbec nebyl zvolen, a kdy se tak tvrzené porušení volebního zákona nijak nepromítlo do výsledku voleb.
13. Ústavní soud se zabýval i tím, zda stěžovatelkou namítaný nedostatek pravomoci volebního soudu ve vzniklé situaci zasáhnout nepředstavuje již sám o sobě porušení ústavního pořádku. Dospěl nicméně k závěru, že zákonodárcem nastavený soudní přezkum voleb do Evropského parlamentu není v rozporu s ústavním pořádkem. Parametry soudního přezkumu voleb totiž ústavní pořádek nijak nepředepisuje. Z Ústavy neplyne, že by soud musel mít nutně pravomoc rozhodnout o neplatnosti voleb do Evropského parlamentu jako celku nebo o neplatnosti hlasování s možností opakování voleb či hlasování.
Článek 20 Ústavy se týká voleb do Parlamentu České republiky, čl. 58 Ústavy se pak týká volby prezidenta republiky, přičemž i z těchto ustanovení vyplývá pouze požadavek na existenci soudního přezkumu. Jeho konkrétní parametry - včetně možnosti soudu zasáhnout - Ústava svěřuje zákonu. Absence pravomoci volebního soudu zasáhnout v případě, který přednesla volebnímu soudu stěžovatelka, tak není protiústavní. Stěžovatelce se dostalo soudní ochrany, přičemž skutečnost, že soud stěžovatelce nemohl vyhovět, není protiústavní.
14. Lze proto v obecné rovině uzavřít, že domáhá-li se navrhovatel před volebním senátem opakování voleb, jde v případě voleb do Evropského parlamentu o nepřípustný výrok soudu (tento závěr je přitom podpořen judikaturou volebního senátu Nejvyššího správního soudu, srov. usnesení ze dne 18. 6. 2019, čj. Vol 13/2019-8). Ze samotné právní úpravy přezkumu voleb do Evropského parlamentu neplyne naprosté vyprázdnění soudního přezkumu ani svévolný postup zákonodárce. Jak bylo výše uvedeno, omezení soudního přezkumu voleb do Evropského parlamentu bez možnosti opakování samotných voleb (včetně předvolební kampaně) je v souladu se základními pravidly konání voleb do Evropského parlamentu v členských státech. Zákonodárce tedy nepostupoval svévolně, když stěžovatelkou preferovanou pravomoc volebnímu soudnictví nesvěřil.
15. Pro úplnost je třeba dodat, že závažné námitky týkající se nečestné a nepoctivé kampaně by bylo možné vznést, jestliže by byly s to zpochybnit volbu kandidáta (či kandidátů) s důsledkem nastoupení náhradníků. Neplatnost volby kandidáta (či kandidátů) by však volební senát vyslovil jen ve skutečně výjimečných případech. Jakkoliv lze z pohledu demokratických hodnot vnímat kampaň některých kandidátů jako přinejmenším pokleslou, znevažující důstojnost volebního procesu a potenciálně devalvující samotné základy otevřené demokratické společnosti, takový stav předvolební kampaně v konečném důsledku vypovídá o stavu společnosti jako takové. K nápravě tohoto stavu, jak bylo výše uvedeno, neslouží návrh, který fakticky směřuje na zrušení voleb jako celku. S touto možností mechanismus dosazování volených zástupců jednotlivých členských států (a jeho přezkum) vůbec nepočítá. Návrh stěžovatelky tak byl odsouzený k nezdaru.
16. Napadeným usnesením volebního senátu Nejvyššího správního soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti, a to podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný. Ze shodných důvodů Ústavní soud odmítl i návrh na zrušení § 59 odst. 5 zákona o volbách do Evropského parlamentu, neboť jde o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti [podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
17. V souladu s čl. 1 odst. 1 písm. g) a čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak soud učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti volby kandidáta do Evropského parlamentu (§ 90 s.ř.s.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu