K přenesené a samostatné působnosti obcí
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 3. ledna 1994 ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu v Ústí nad Labem ing. L. C., zastoupeného JUDr. Janem Hájkem, advokátem Advokátní kanceláře v Ústí nad Labem, Masarykova 25, na zrušení vyhlášky č. 24/1993 o cenové regulaci nájmů z nebytových prostor, vydané zastupitelstvem města Ústí nad Labem, takto:
Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Jak plyne z ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podat i přednosta okresního úřadu, byl-li vydán obcí v její samostatné působnosti. To, co náleží do samostatné působnosti obce, je uvedeno v ustanovení § 14 odst. 1, 2 zákona č. 410/1992 Sb. o obcích, pojmovým a odlišujícím znakem této samostatné působnosti je však vždy to, že obec spravuje samostatně "svou záležitost" (§ 13 odst. 1 citovaného zákona), tedy takovou záležitost, v níž aktivně prosazuje vlastní cíle a záměry, a to v zájmu vlastního prospěchu a rozvoje. Z tohoto pohledu se proto jeví jako zcela logické a konsekventní, jestliže k záležitostem, jež obec spravuje samostatně, je například výslovně zařazeno i stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb (§ 14 odst. 1 písm. h citovaného zákona). Zcela odlišnému režimu je však podřízena cenová politika, v níž jde o uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen "zboží") pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz (§ 1 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách), stejně jako i o vymezení práv a povinností právnických a fyzických osob, federálních ústředních orgánů státní správy a příslušných orgánů republik při uplatňování, regulaci a kontrole cen (§ 1 odst. 5 citovaného zákona). I když zvláštní předpisy mohou určit, které další orgány (dále jen "místní orgány") jsou oprávněny regulovat ceny způsobem stanoveným tímto zákonem (§ 1 odst. 8 citovaného zákona), nemění to nic na faktu, že ani v posléze uvedeném případě tyto orgány zde nesledují vlastní specifické cíle rozvoje svého územního obvodu, ale v souladu s místními podmínkami se podílí na regulaci cen při tvorbě tuzemského trhu. Pokud jde tedy o cenovou regulaci, plní obce ve skutečnosti úkoly státní správy, a to v souladu s již citovanými ustanoveními § 1 odst. 8, § 3, § 4 odst. 1 písm. a a § 5 zákona č. 526/1990 Sb. a v návaznosti na ustanovení § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky č. 585/1990 Sb. o cenové regulaci nájemného z nebytových prostor. Podle posléze uvedeného ustanovení může zastupitelstvo obce, s přihlédnutím k atraktivitě prostředí nebo výhodnosti polohy nebytového prostoru, určit objekty, popřípadě lokality, v rámci obce, kde stanoví diferencovaně sazby vyšší než uvedené v odstavci 1, popřípadě, kde umožní sjednat nájemné bez omezení. Takové jeho rozhodnutí však není rozhodnutím vydaným v samostatné působnosti obce, ale rozhodnutím vydaným při výkonu přenesené působnosti (§ 21 zákona č. 410/1992 Sb.), k němuž je ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 410/1990 Sb. oprávněno na základě již uvedených zmocňovacích ustanovení. K nápravě nesprávných opatření ve smyslu § 62 odst.
3 - 5, § 62a zákona č. 410/1992 Sb. není však Ústavní soud vzhledem k výslovnému znění § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. příslušný - jde totiž o opatření učiněná v rámci přenesené působnosti - a proto mu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písm. e zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 3. ledna 1994
doc. JUDr. Vladimír Čermák
soudce Ústavního soudu ČR