K možnosti ministra spravedlnosti opakovaně podávat stížnost pro porušení zákona
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Jiřího Nykodýma a JUDr. Pavla Rychetského, v právní věci navrhovatele JUDr. L.M., o návrhu ze dne 17. května 2004, na zrušení "věty druhé v ustanovení § 266 odst. 1 trestního řádu", t a k t o : Návrh se odmítá . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. května 2004 domáhá zrušení "věty druhé v ustanovení § 266 odst. 1 trestního řádu", neboť toto ustanovení neumožňuje ministru spravedlnosti v odůvodněných případech podávat stížnost pro porušení zákona i opakovaně. Dle názoru navrhovatele je uvedené ustanovení části zákona v rozporu zejména s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čímž je porušeno základní právo na zákonný spravedlivý proces.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovuje, kdo, a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR). Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: a) prezident republiky, b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) vláda za podmínek uvedených v § 118 e) ten kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu, nebo ten kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Navrhovatelem je advokát, tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) zákona o Ústavním soudu. Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, jež splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení "věty druhé ustanovení § 266 odst.
1 trestního řádu", neboť toto ustanovení neumožňuje ministru spravedlnosti v odůvodněných případech podávat opakovaně stížnost pro porušení zákona. Navrhovatel v návrhu argumentoval věcí J.V., vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 190/03 , (řízení bylo skončeno usnesením Ústavního soudu dne 15. dubna 2004), kde v odůvodnění ústavní stížnosti bylo uvedeno, že občan poškozený soudním rozhodnutím se měl domáhat nápravy jinými cestami než obnovou řízení, ale v platném právním řádu není k dispozici využitelný procesní prostředek, který by to poškozenému umožňoval.
Navrhovatel dále polemizoval s právními závěry obecných soudů a odkazoval na nálezy Ústavního soudu v obdobných věcech. Podle ustanovení věty druhé § 266 odst. 1 (dříve odst. 7) trestního řádu nelze ve věci podat novou stížnost pro porušení zákona a tímto byla porušena ústavně zaručená práva. Návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Z těchto důvodů navrhovatel předložil Ústavnímu soudu návrh, aby plénum Ústavního soudu zrušilo napadenou část § 266 odst. 1 trestního řádu.
Petit návrhu nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že navrhovatel není subjektem podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých částí a návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatele považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedené části ustanovení zákona ve smyslu § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 16. června 2004 JUDr. Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu