Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky), Dity Řepkové, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu Okresního soudu v Novém Jičíně na zrušení § 72 odst. 4, věty druhé, zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Parlamentu, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
1. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel") se návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení § 72 odst. 4, věty druhé, zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o matrikách").
2. Celý § 72 odst. 4 zákona o matrikách zní následovně: "Změna jména nebo příjmení se nepovolí, jestliže by změna byla v rozporu s potřebami a zájmy nezletilého dítěte. Změna příjmení nezletilého dítěte se nepovolí, jde-li o změnu na příjmení poručníka, popřípadě poručníků, příjmení pěstouna, popřípadě pěstounů, nebo na příjmení osoby, do jejíž péče bylo nezletilé dítě svěřeno, nejde-li o jednoho z rodičů." (Věta druhá, jež se navrhuje zrušit, je zdůrazněna, pozn.)
3. Okresní soud návrh podal v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 90 P 124/2024, 33 P a Nc 211/2024. Jak Ústavní soud ověřil ve spise vyžádaném od okresního soudu, toto řízení se vede o návrhu poručníků nezletilého dítěte na vydání rozsudku, jímž by okresní soud udělil souhlas k podání žádosti o změnu příjmení dítěte. Cílem této změny by bylo, aby nezletilá (nar. 2021) měla stejné příjmení jako její poručníci.
4. Okresní soud svůj návrh odůvodnil ve stručnosti tím, že napadené ustanovení paušálně brání změně příjmení dítěte svěřeného do náhradní rodinné péče i v případech obdobných tomu řešenému navrhovatelem, aniž by umožňoval individuálně posoudit potřeby dítěte a zohlednit jeho nejlepší zájem, jak požaduje čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Nezletilá nemá žádného právního ani biologického rodiče (její matka zemřela v roce 2024, otec není v rodném listě uveden), s biologickou rodinou není v kontaktu, péči o ni od narození zajišťovala přechodná pěstounka a následně poručníci, s nimiž již tvoří sociální rodinu.
5. Ústavní soud shledal, že návrh je ve smyslu § 66 zákona o Ústavním soudu přípustný. Nepřípustným ho nečiní ani existence překážky věci rozhodnuté či litispendence (§ 35 téhož zákona), neboť předchozí návrh téhož okresního soudu na zrušení téhož ustanovení Ústavní soud odmítl pro neoprávněnost navrhovatele usnesením
sp. zn. Pl. ÚS 10/25
ze dne 18. 6. 2025 (tj. téhož dne, kdy Ústavní soud obdržel nyní projednávaný návrh).
6. Aktivní legitimace soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, potažmo § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, tj. oprávnění k podání návrhu na přezkum ústavnosti, je dána jen tehdy, dospěje-li soud k závěru, že zákon (popř. jeho část), jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem.
7. Ve své rozhodovací praxi (podmínky aktivní legitimace v řízení o konkrétní kontrole norem Ústavní soud shrnul např. v usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 37/10
ze dne 18. 12. 2012) Ústavní soud vychází z toho, že řízení zahájené podle čl. 95 odst. 2 Ústavy není abstraktním přezkumem ústavnosti, ale je vedeno v úzkém rámci soudního rozhodování konkrétního případu (nález
sp. zn. Pl. ÚS 34/10
ze dne 24. 7. 2012, bod 32). Proto se aktivní legitimace soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho ustanovení odvíjí od předmětu řízení a právní kvalifikace věci. Soud může podat návrh na zrušení pouze takového zákona (nebo jeho dílčích ustanovení), který má přímo (bezprostředně) použít při řešení probíhajícího řízení. Podmínka přímého použití je splněna, pokud je aplikace daného zákona (nebo jeho jednotlivého ustanovení) nezbytná, nevyhnutelná, není jen hypotetická nebo daná širšími souvislostmi věci (usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 39/2000
ze dne 23. 10. 2000 nebo nález
sp. zn. Pl. ÚS 20/05
ze dne 28. 2. 2006). Dospěl-li by Ústavní soud k závěru, že by tato podmínka naplněna nebyla, nebyl by navrhovatel k jeho podání aktivně legitimován, resp. návrh byl podán "někým zjevně neoprávněným" [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud posoudil, zda jsou podmínky aktivní legitimace splněny, a dospěl k závěru, že nikoli.
9. Zaprvé, navrhovatel není oprávněn navrhnout zrušení napadeného ustanovení zákona v té části, v níž se týká jiných forem náhradní rodinné péče než poručenství. Rozsah jeho aktivní legitimace se totiž odvíjí od předmětu řízení, v jehož rámci návrh podává.
10. Zadruhé je třeba konstatovat, že navrhovatel není oprávněn návrh podat ani v části, která se týká zákazu změny příjmení poručence na příjmení poručníka.
11. Navrhovatel rozhoduje v řízení podle § 466 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních o návrhu ve smyslu § 934 odst. 1 občanského zákoníku. Toto ustanovení občanského zákoníku vyžaduje, že každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem. Změnu příjmení poručence přitom lze považovat za nikoli běžnou záležitost (srov. demonstrativně vymezený okruh "významných záležitostí dítěte", u nichž soud nahrazuje souhlas druhého rodiče v případě neshody, uvedený v § 877 občanského zákoníku).
12. Jak plyne ze spisu okresního soudu, v řízení vedeném navrhovatelem přitom jde o poručníky, kteří mohou vykonávat také statusová práva dítěte svěřeného do jejich poručenství (srov. naopak usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 10/25
), a to při splnění právě uvedeného požadavku souhlasu opatrovnického soudu.
13. O samotné změně příjmení ale rozhoduje matriční úřad, a to na základě § 74 odst. 1 zákona o matrikách. Z rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, platí, že soud v rámci opatrovnického řízení není nadán pravomocí autoritativně rozhodovat o změně příjmení nezletilého dítěte. Zvláštní senát vysvětlil, že "ingerence soudu se (...) omezí pouze na případné nahrazení souhlasu jednoho z rodičů s návrhem na změnu příjmení dítěte (§ 877 občanského zákoníku), který podávají oba rodiče matričnímu úřadu; ten o něm rozhoduje ve správním řízení" (usnesení č. j. Konf 23/2019-18 ze dne 27. 2. 2020, publ. pod č. 4011/2020 Sb. NSS). Z toho lze dovodit, že podobně i v případě návrhu poručníka na změnu příjmení poručence se ingerence opatrovnického soudu omezuje na souhlas s podáním žádosti k matričnímu úřadu. Opatrovnický soud nevydává konstitutivní rozhodnutí, jímž by byla změna příjmení provedena. Jde tak o odlišný postup než v případě prvotního určení příjmení dítěte po jeho narození soudem z důvodu neshody rodičů (viz § 860 odst. 2 občanského zákoníku) nebo v případě změny příjmení nezletilého osvojence mladšího 12 let v návaznosti na rozhodnutí o osvojení (§ 835 odst. 1 občanského zákoníku; ve vztahu k osvojení nezletilého staršího 12 let a zletilého je třeba poukázat na novelu § 835 odst. 2 a § 851 odst. 2 občanského zákoníku, srov. též usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 17/2023-24 ze dne 27. 6. 2024).
14. Proto v již odkazovaném usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 10/25
Ústavní soud dovodil, že věta druhá § 72 odst. 4 zákona o matrikách je přímo aplikována ve správním řízení před matričním úřadem. Jelikož opatrovnický soud v rámci řízení o udělení souhlasu s podáním žádosti o změnu příjmení přímo o změně příjmení nerozhoduje, toto ustanovení přímo (tzn. bezprostředně) neaplikuje. Proto jej ani nemůže napadat před Ústavním soudem návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
15. Navrhovateli tedy lze přisvědčit, že v případech změny příjmení dítěte k žádosti jeho poručníka dochází k "dvoufázovému přezkumu" (viz bod 34 návrhu) ? nejprve opatrovnický soud zkoumá, zda přivolit k podání žádosti o změnu příjmení směřované matričnímu úřadu, a až následně rozhoduje o samotné změně příjmení matriční úřad ve správním řízení. To však nemá vliv na závěr, že k přímé aplikaci § 72 odst. 4 zákona o matrikách dochází jen ve fázi řízení před správním orgánem. Zákon nestanoví, že by byl správní orgán vázán závěrem opatrovnického soudu, což by mohlo svědčit pro to, že i opatrovnickým soudem je § 72 odst. 4 zákona o matrikách aplikován přímo. Judikatura správních soudů naopak vychází z toho, že i v případě, že souhlas s podáním žádosti vyjadřoval opatrovnický soud, musí správní orgán sám zvážit, zda je dán důvod pro změnu příjmení (§ 72 odst. 2 zákona o matrikách), posoudit kolidující soukromé a veřejné zájmy a v případě nezletilých pak především to, zda je změna příjmení v souladu s jejich potřebami a zájmy, tudíž i s nejlepším zájmem dítěte (§ 72 odst. 4, věta první, zákona o matrikách; srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 324/2015-16 ze dne 25. 2. 2016 a č. j. 2 As 225/2014-20 ze dne 17. 2. 2015 nebo rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 14 A 181/2019-42 ze dne 31. 1. 2022). Je to tedy až matriční úřad, který posuzuje splnění zákonných podmínek pro změnu příjmení plynoucích z § 72 a násl. zákona o matrikách a který napadané ustanovení zákona přímo aplikuje.
16. Ústavní soud nezpochybňuje, že § 72 odst. 4 zákona o matrikách tvoří součást širších souvislostí, které opatrovnický soud bere při svém rozhodování v potaz. To však nepostačuje pro to, aby byl oprávněn navrhovat zrušení části tohoto ustanovení (srov. usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 28/19
ze dne 15. 6. 2021).
17. V roli opatrovnického soudu, tj. soudu zabývajícího se péčí o nezletilé, není úkolem opatrovnického soudu definitivně posoudit splnění podmínek pro změnu příjmení dítěte, ale jen zhodnotit, zda vůbec odpovídá potřebám a zájmům dítěte, aby byla žádost o změnu příjmení podána a řízení před matričním úřadem bylo zahájeno. V jeho úvahách jasně vystupuje do popředí hledisko nejlepšího zájmu dítěte (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 1945/23
ze dne 29. 11. 2023 a
sp. zn. I. ÚS 1084/09
ze dne 4. 6. 2009), bez ohledu na existenci jiných, a to i veřejných zájmů. Existence normy plynoucí z § 72 odst. 4, věty druhé, zákona o matrikách, nebrání opatrovnickému soudu rozsudkem vyslovit souhlas s podáním žádosti o změnu příjmení, ačkoli toto ustanovení požadované změně (prima facie) brání. Jde o veřejnoprávní normu, jejímž adresátem je matriční úřad. Vzhledem k relativní nezávislosti uplatňování soukromého práva na uplatňování veřejného práva (§ 1 odst. 1, věta druhá, občanského zákoníku) opatrovnickému soudu nic nebrání zhodnotit, že podání žádosti o změnu příjmení poručence a příjmení poručníka je nehledě na tuto právní normu odůvodněné z pohledu nejlepšího zájmu dítěte, a vydat tomu odpovídající rozhodnutí.
18. Výše uvedené znamená, že existuje procesní cesta, jak může obecný soud zpochybnit před Ústavním soudem ústavní konformitu nyní napadaného ustanovení v řízení o konkrétní kontrole ústavnosti. Oprávněné k podání návrhu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ovšem mohou být za nyní řešené situace jen soudy ve správním soudnictví (shodně usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 10/25
, bod 25).
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že okresní soud nebyl oprávněn navrhnout zrušení § 72 odst. 4, věty druhé, zákona o matrikách.
20. Proto návrh okresního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14 ze dne 25. 3. 2014, o atrahování působnosti, tak učinil v plénu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu